PSNSS - 2. kapitola

Autor: Tsukiko Haruka

Page

Odlepila jsem oči od sebe a promnula si je. Na prstech mi ulpěla černá řasenka. Včera se mi nechtělo odličovat, tak jsem si jen sundala paruku a vyčistila zuby. Jako první jsem po ránu napravila svoje resty v koupelně, následovala kontrola mámy. Byla v rámci možností v pořádku, jen se jí nechtělo snídat v jídelně, ale poprosila služebnictvo, aby jí doneslo snídani do postele, což nebylo nic nového. Dělávala to takhle často. Ulevilo se mi, že se dneska nerozhodla učinit změnu; kvůli přítomnosti Jamese. Nechtěla jsem, aby přišla na to, že tu přespal, protože jsem jí nepožádala o povolení. Při pomyšlení na něj jsem ihned ucítila motýli v břiše. Věděla jsem, že to včera byla konečná, ale moje tělo se ještě nestihlo přizpůsobit. Šla jsem vesele do kuchyně, abych mu vyzvedla snídani a nějaký prášek na kocovinu. Připadalo mi to v naší situaci podezřele normální – postarat se o někoho koho miluji, když mu není dobře.

James

Už jsem zhruba patnáct minut nečině ležel v posteli. Pořád jsem musel přemýšlet nad tím, co mi došlo o P.G. a Page. Jak se ke mně naklonila při polibku, ucítil jsem máslový popcorn, pak jsem si ji začal lépe prohlížet a všiml si kontaktních čoček i identických rysů. Nejdřív jsem byl šokovaný, následně naštvaný, že mě tahala za nos, protože jsem nedokázal pochopit, proč by něco takového dělala. Možná jsem ji měl poznat hned napoprvé, proto pak znejistěla a začala se vydávat za někoho jiného. Mohlo mi to dojít, ta zkratka dvou imaginárních jmen, která mi nikdy neprozradila, se až moc psala jako její jméno. Nebo se holky vsadily a tropily si ze mě šprťouchlata? Neměl jsem tušení, ale nevěřil jsem, že by mi Page plánovala ublížit. Znal jsem ji už dlouho a věděl jsem jistě, že je to hodná holka. Musel v tom být nějaký žert, ale na druhou stránku, proč by mě pak líbala? Proč by se mě snažila sbalit způsobem, který působil tak opravdově… zkrátka mě mátla. Měl jsem dvě možnosti, buď ji přiznat, že jsem na její žert přišel, nebo dál hrát a snažit se přijít na to, o co tu běží. Nikdy jsem nemusel hloupé hry, na ty byl spíš Jess, ale zrovna teď se mi hodilo rozptýlení od běžných starostí. Rozhodl jsem se hrát, jelikož se nejednalo o rozhodnutí, které bych si později nemohl rozmyslet.

Najednou někdo jemně zaťukal na dveře. Nečekal jsem, že se hned otevřou, takže jsem vyskočil z pod deky a snažil se obléct si včerejší oblečení. K ránu jsem se svlékl do boxerek, aby se mi lépe spalo. Jenže ve dveřích se objevila Page. S podnosem v rukou zůstala stát s otevřenou pusou na místě. Já zrovna balancoval na jedné noze, s napůl navlečenou nohavicí na noze druhé a vrhnul jsem pohled jejím směrem, protože zavrzaly dveře. Opožděně jsem si uvědomil celou situaci a polekal se. Přestal jsem kontrolovat rovnováhu a upadl jsem na hlavu, naštěstí do postele.

„Zatraceně!“ Začal jsem se napůl smát a napůl nadávat do přikrývky.

„Promiň,“ vykřikla provinile Page. O nic vlastně nešlo. Už jsme se párkrát viděli v plavkách, což je skoro to samé jako spodní prádlo. Možná jsem se tak polekal, protože jsem čekal, že v těch dveřích bude například služka.

„To nic, jen jsem nečekal, že hned vejdeš,“ řekl jsem jí, posadil se a oblékl si kalhoty do půlky stehen, pak jsem vstal, vytáhl je až nahoru, abych si mohl jít ještě pro košili.

„Přinesla jsem snídani a myslela jsem, že spíš, když jsi neodpověděl, tak jsem se rozhodla ti ji položit na stolek,“ vysvětlila. Podíval jsem se na ni ve chvíli, kdy položila podnos. Navlékl jsem si košili na sebe, ale nechal jsem ji zatím rozepnutou.

„Díky, i za to, že jsi mi poskytla azyl. A omlouvám se za včerejšek,“ pověděl jsem jí. Nikdy jsem si neuvědomil, jak hodně na Serenu musela být naštvaná, když na ni tak vyletěla. Nebylo jí to podobné. Na druhou stránku, ten vztek se v ní už střádal pěknou dobu, měl jsem něco takového čekat. „Vím, že ti Serena dělá problémy už od školy. Jen jsem ti nikdy neřekl, že jsem to nepřehlížel. Vždycky jsem s ní o tom pak mluvil, ale znáš ji, má svoji hlavu.“

„To jsem nevěděla.“ Zatvářila se téměř šokovaně. Náhle mě napadlo, že mě zkusila sbalit, aby se pomstila Sereně, ale rychle jsem tu myšlenku setřásl. „No, vlastně jsme spolu nikdy moc neklábosili, co?“

„Proč vlastně?“ Zamyslel jsem se nahlas. Vzal jsem podnos do rukou, vybral si čokoládový donut a ochutnal ho. „Chci říct, jsi fajn holka, máme společný přátele… je to divný.“

Podívala se stranou a zakousla se do rtu. „Nevím.“

„Popcorn k snídani?“ Zeptal jsem se, když jsem si všiml malé mističky v rohu podnosu, mezitímco jsem se cpal koblihou.

„Včera jsem ti ho slíbila,“ odvětila mi s úsměvem.

Chvíli jsme mlčeli, než jsem dojedl koblihu a lokl si jahodového džusu.

Odkašlal jsem si. „Dobře, za chvíli budu muset jít do práce, ale někdy bychom mohli zajít na kafe nebo tak, abych ti to oplatil.“

„Nemáš mi co oplácet,“ vyhrkla rychle, ale pak vypadala, jakoby těch slov litovala. Asi jí došlo, že zároveň odmítla pozvání, i když to myslela jinak. Začínalo mi docházet, proč se mnou moc nekomunikuje – znervózňuju ji.

„Hm,“ zamumlal jsem, když jsem pokládal podnos a zamířil směrem k ní. Pořád jsem měl rozepnutou košili a nemohl jsem si nevšimnout, že si Page užívá výhled. „Tak to teda udělám takhle.“ Nahnul jsem se k ní a vtisknul ji pusu na tvář. „Díky.“

„Nemáš zač,“ řekla nepřítomně a zamrkala.

„Musím jít, tak zatím,“ rozloučil jsem se potom, co jsem si začal zapínat košili. Také se rozloučila, ale až když jsem otevřel dveře pokoje. Vzpomněl jsem si, že jsem na podnosu nechal prášek, ale jelikož jsem ani minule neměl problém s kocovinou, tak jsem to nechal být a nevracel se zpátky.

Přestože mě čekal den v práci, kde jsem naštěstí měl věci na převlečení a kartáček, jsem se po cestě z domu usmíval, protože po mně ráno nikdo nic nechtěl. Vylovil jsem z kapsy mobil a zavolal si taxíka. Možná jsem pořád doufal, že se stane nějaký zázrak, co všechno vyřeší.