Priceless - 8. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

BRANDT

16 LET

Když od nás Sarah odešla, vše se změnilo. Neměl jsem ponětí, co se mnou provedla, ale strašně mi chyběla. Chybělo mi s ní žít. Chybělo mi její spaní v mé posteli. Prostě mi chyběla, protože jsme si kdykoli mohli promluvit.

Někde mezi utíráním slz po každou noc a pomáháním učesat jí ráno vlasy, jsem se asi stal závislý na tom se o ni starat.

Někdy jsem řekl Noelovi, že si jdu zaházet s kluky do parku, ale místo toho jsem šel k ní. Nebyl jsem si jistý, proč jsem lhal, ale možná jsem se obával, že mi řekne, že s ní trávím moc času. Ale bylo mi to jedno, nechtěl jsem s ní trávit méně času.

Pak, když mi Mason večer řekl, abych šel domů, tak jsem se hned po odchodu dveřmi proplížil dovnitř oknem. Prostě jsem s ní chtěl být. Nic jsme nedělali. Prostě jsme byli spolu, sledovali filmy, dávali na Facebook vtipné komentáře a dělali nudné kamarádské věci.

Často jsem využíval její okno. Vyřešilo to tak všechny možné otázky, které by následovaly, protože jsem obvykle usnul.

Měli jsme pocit, že by nám její bratr nevěřil, že jsme jen kamarádi, kdyby mě s ní našel v posteli. Tak jsme se vyhýbali tomu, aby to někdo zjistil.

Neměl jsem večerku, ani si nevšimli, že doma nejsem. A taky mě bavilo trochu nedodržovat pravidla.

Když Sarah ležela na posteli a sledovala něco na laptopu se sluchátky v uších, zaklepal jsem na okno.

Vzhlédla a usmála se na mě. Pak přelezla matraci a otevřela okno.

„Tento rok nezvládnu,“ stěžoval jsem si, než jsem vlezl dovnitř. „Prostě ne.“

Sarah převrátila oči, přelezla si do čela postele a opřela se o polštáře. Vzala si laptop a řekla: „A kdo to byl dnes? Aspen, nebo Noel?“

Zamračil jsem se na ni.

Dobře, možná jsem si poslední dobou hodně stěžoval, že má švagrová pracuje jako učitelka angličtiny na naší škole a můj bratr je tam jako trenér, ale… strašně jsem se za to styděl.

„Noel,“ ohradil jsem se. „Pracuje tam jen týden, sezóna je skoro u konce a víš, jak je mučil na tréninku?

„Víš, čemu se mi nechce věřit?“ zeptala se Sarah, ale pořád se dívala na notebook. „Že jsi tady přišel, když ses opil.“

To mě vyvedlo z míry. „O čem to, sakra, mluvíš? Nepil jsem.“

„Opravdu?“ vyzývavě na mě zvedla obočí. „Tak proč slyším jen wine, wine, whine (wine - víno; whine – stěžovat si => naráží na podobnost slov)?“

„Páni.“ Zavrtěl jsem hlavou, zúžil na ni oči a neochotně se na ni usmál. Pak jsem padl vedle ní. „To byla podpásovka. Díky moc. Ale fajn. Přestanu si stěžovat.“

Miloval jsem ji, když byla taková. Vždycky byla tak jiná, když jsme byli sami. Ve škole se schovávala do své ulity, byla introvert. Někdy pro ni bylo těžké se mnou mluvit i na veřejnosti. Ale když věděla, že s námi nikdo nebyl, přestala být stydlivá a byla to zase moje Sarah.

Byl jsem rád, když byla taková. Nikdo netušil, jak je zábavná, chytrá a sarkastická, vše si schovávala pro mě.

Nemusel jsem se o ni s nikým dělit. Ale taky jsem se o ni bál, protože jsem s ní nemohl být pořád a kvůli její plachosti a uzavřenosti z ní byl snadný cíl šikany. Znervózňovalo mě, že by se po ní někdo vozil.

Chtěl jsem nakopat do zadku každého, kdo by se na ni škaredě podíval.

Podíval jsem se na počítač, kvůli kterému mi pořád nevěnovala pozornost, a zamračil jsem se na video, které si pouštěla na You Tube. „Na co se to díváš?“

„Na mou novou hrdinku,“ řekla a sledovala ženu na pódiu s mikrofonem v ruce.

„Opravdu?“ nakrčil jsem obočí. „Komediantku?“

„Arabskou komediantku.“ Podívala se na mě, než dodala: „S DMO.“

Vytřeštil jsem oči. Byl jsem zvědavý na ženu, která si získala pozornost mé nejlepší kamarádky, vzal jsem jí jednu pecku z ucha a dal si ji do svého. Společně jsme poslouchali Maysoon Zayd, jak mluví o tom, jaké je té být 33 letá žena a být sama.

Po pár sekundách jsem se začal smát. Byla dost vtipná. Ale to nevysvětlovalo, proč jí byla Sarah tak fascinovaná, kromě toho, že měly obě DMO.

Kradmo jsem se na ni podíval. „Chceš být komediantka?“

Šokovaně se začala smát a pak do mě strčila. „Bože, ne.“

„Tak proč je tvou hrdinkou?“ řekl jsem zmateně.

„Protože je zatraceně inspirativní.“ Ukázala na obrazovku.

„Nedokážu být na veřejnosti. Jsem tak paranoidní z toho, co si lidi myslí, takže se chci vsáknout do stínu, aby mě nikdo neviděl. Ale ona je pod reflektory ráda. A je v tom dobrá. Vše, čím by si z ní ostatní mohli dělat srandu, použije v dalším vtipu. Prostě je…tak statečná. Přeju si být tak statečná. Přeju si, abych si nedělala starosti s tím, co si ostatní myslí.“

Ohromeně jsem se na ni díval a trochu mě bolelo, že si to myslí…to jsem nevěděl.

„Opravdu ti tak moc vadí, co by si mohli ostatní myslet?“ věděl jsem, že je stydlivá, ale myslel jsem si, že je to její… stydlivostí. Ne obavami, nebo nejistotou.

„Hm…jo. Nedělal by sis starosti, kdybys tohle dělal celou dobu?“ Zvedla ruku a okamžitě se jí začala třást. Povzdychl jsem si, zamračil se, chytil ji za paži a položil ji vedle ní.

Sotva jsem si jejího chvění všímal. Byl jsem trochu nervózní z toho být nablízku lidem, kteří jsou příliš nehybní. Ale to nebyl ten problém. Problém byl –

„Nikdy jsi to neřekla.“

Sarah na mě mrkla, jako kdybych byl šílený. „To ale neznamená, že mě to každý den netrápilo.“

Zavrtěl jsem hlavou, zamračil se a byl rozrušený, protože jsem si toho předtím nevšiml. Vždycky jsem předpokládal, že je jí jedno, co si ostatní myslí. Ale tentokrát má kamarádka trpěla a já jsem o tom neměl tušení.

Bože, stál jsem na prd.

„Někdo si z tebe dělal srandu?“ zeptal jsem se, protože jsem si vzpomněl na Zacha Bledse, který ji minulý rok šikanoval a dokonce ji shodil z vozíku. Nakopal jsem mu za to prdel a už ji nikdy neobtěžoval. O tom jsem věděl. Ale jestli –

„Ne,“ řekla a s úlevou svěsila ramena. „Nikdo se mnou nemluví. Drží si ode mě odstup, nebo se mi úplně vyhýbají. A ti, kteří mě osloví, se mnou mluví jako s dvouletým dítětem. Jako kdybych chápala snad jen pět slov, a poplácají mě po hlavě.“

„Já se k tobě tak nechovám.“

Vydechla a krátce se zamračila. „No, jsi jediný s Masonem a Reese. Ale každý den s vámi nejsem.“

Najednou jsem si připadal blbě, že jsem si ji uzurpoval celou pro sebe a slíbil jsem si, že ji k nám přivedu častěji, aby ji Noel, Aspen a Colton lépe poznali a pomohli jí rozšířit okruh přátel. Dokonce mě napadlo pár fotbalistů, které bych dokázal přinutit k tomu, aby se s ní kamarádili. Ne, že bych jí o tom chtěl říct. Asi by mě za to zabila.

„Hej,“ zamumlal jsem. Byla na pokraji pláče, tak jsem ji vzal za bradu a podíval se jí přímo do očí.

„Když někteří nedokáží přehlédnout mírné chvění a vidět, jak jsi úžasná, tak jsou to zkurvení idioti a s někým tak blbým se kamarádit vůbec nemusíš.“

Po tváři jí tekla slza. Setřel jsem ji. „Když jsi sebou, jsi pro mě tím nejoblíbenějším člověkem a prostě taková zůstaň, dobře?“

Na řasách měla další slzu, ale usmála se a přikývla. „Díky. Tak moc tě miluju.“

Otevřel jsem pusu a vydechl všechen vzduch, jako kdyby si mé plíce odjely na dovolenou. Pořád jsem její slova slyšel dokola a zvonilo mi z toho v uších. Srdce mi bušilo a rozechvěly se mi z toho ruce a nohy.

Myslel jsem jen na to, že mě Sarah miluje a vyhrkl jsem: „Taky tě miluju.“

Zakřenila se, rozzářila a bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Přísahám, tváře jí doslova zářily a oči taky. Vše na mě křičelo, abych se k ní naklonil a políbil ji.

Zpečetit tu chvíli polibkem.

Ale ona mě políbila na tvář a odtáhla se dřív, než jsem si uvědomil, co se stalo.

„Vždycky víš, jak mě rozveselit. Jsi jako můj „kamarádský našeptávač“.“

Polkl jsem a byl příliš ohromený, abych na to dokázal zareagovat. Najednou jsem byl rád, že jsem ji nepolíbil a uvědomil jsem si, že měla na mysli úplně jiný druh lásky. Sakra, styděl jsem se. Zrudl jsem a uhnul pohledem.

Bolelo mě, že jsem k ní cítil úplně něco jiného, než ona ke mně.

Odkašlal jsem si, utřel si zpocené ruce do kalhot a přinutil se, podívat ven z okna. „Ehm…jo. Asi je to jeden z mých talentů.“

„Ach, cokoli. Jsi skvělý ve všem.“ Sarah odložila laptop mezi nás. „Převleču se do pyžama. Zůstaneš?“

Nechtěl jsem zůstat. Chtěl jsem utéct a schovat se. Připadal jsem si příliš zranitelný a odhalený. Ale když jsem dlouho nepromluvil a pořád čekala na mou odpověď, nedokázal jsem jí říct ne, tak jsem přikývl. „Jistě.“

„Skvělé. Pomůžeš mi učesat vlasy.“

Sakra, miloval jsem česání vlasů, jako jsem miloval i ji. Proč jsem si to, sakra, až do teď neuvědomil?

To bylo zlé. Hodně zlé. Co když by ji to vyděsilo, protože mě milovala jako kamaráda? Neprojevila vůči mně romantický zájem, takže bych ji tím vyděsil, kdybych to teď neudržel pod kontrolou.

Kamarádi. Jsme jen kamarádi, říkal jsem si, když se Sarah posunovala k vozíku. Když na chvíli odešla z pokoje, přecházel jsem po podlaze a snažil se nechat si všechny zamilované myšlenky pro sebe.

Když znova otevřela dveře, cítil jsem se o hodně lépe a více dokázal kontrolovat, co se stalo. Než jsem se na ni podíval a ztratil se v ní znova. Byla tak krásná a nevinná. Když jsem se na ni díval, dokázal jsem myslet na jediné slovo: moje.

„Promiň,“ řekla zklamaně. „Reese mě viděla vycházet z koupelny a nabídla se, že mě učeše. Nemohla jsem jí říct, že tady na mě čekáš.“

Chvíli mi trvalo pochopit, co mi říkala, než ukázala na své hedvábné vlasy, které byly hezky učesané.

„Ach,“ vyhrkl jsem. „Ne, to je v pořádku.“

Strčil jsem si ruce do kapes a stál tam jako blbec, když jsem ji sledoval vylézat z vozíku zpátky na postel. Pulz se mi zrychlil, když zvedala deky a lezla pod ně. Pak se posunula a udělala mi místo.

Když jsem se nepohnul, konečně se na mě podívala. „Co se děje?“

Sakra, spěchal jsem k ní a rychle vyhrkl: „Nic.“

Zvláštně se na mě podívala, ale pokrčila rameny a položila se. Skopl jsem si boty. Pak jsem zatnul zuby a nařídil si, abych se, sakra, uklidnil. Už tolikrát jsem vedle ní spal. Ani tentokrát to nebude jiné.

Ale připadal jsem si tak jinak.

Když jsem si za ní lehl, zadržel jsem dech. Spokojeně si povzdychla a zavřel jsem oči, protože mě to roztřáslo. Když jsem se otočil čelem k ní, ucítil jsem její známou vůni.

Zhluboka jsem se nadechl, miloval jsem ji. Posunul jsem se blíž, přitiskl k nim nos a nechal je spadnout na tváře.

Měla ty nejkrásnější tmavé vlasy. Co se sem přestěhovali, Reese jí o ně pečovala, takže vždycky vypadaly skvěle, ale musel jsem přiznat, že jsem je měl radši delší po ramena, jako je měla teď.

Začala zhluboka dýchat a přestala se třást, takže jsem věděl, že usnula. Objal jsem ji okolo pasu, zabořil hlavu do jejích vlasů a prostě… se nechal unést. Byl jsem rád, že jsem po tom všem zůstal. Moc rád jsem s ní spal. Byly to neklidnější chvíle celého dne. A opravdu jsem potřeboval mít na chvíli klid.

I přes dřívější napětí, jsem byl nyní úplně uvolněný.

Usnul jsem s úsměvem na tváři, když jsem ji hladil po tváři a vlasech.

Když jsem se pak probudil, nepamatoval jsem si žádné sny, protože se mi asi ani nic nezdálo. Ale byl jsem hodně tvrdý a věděl jsem proč. Sarah se mi tiskla zadkem do klína a má ruka si nějak našla cestu pod její tričko, kde jsem ji držel za odhalené prso.

Než jsem si uvědomil, co se děje, přejel jsem jí palcem po ztvrdlé bradavce, z čehož mi zapulzoval pták, takže jsem zasténal a přitiskl se jí víc na zadek.

V další chvíli jsem vyjekl: „Do prdele,“ sundal jsem jí ruku z prsa a posunul se od ní.

Sarah se ani nepohnula. Pořád tvrdě spala, ale tu nejdelší chvíli jsem si byl jistý, že se snažila vyhnout podivnosti této situace, protože sakra, byl jsem zatraceně vzhůru. Sahal jsem na ni… a můj pták… Ježíši.

To jsem teda zatraceně nejlepší kamarád.

Ale Sarah zůstala v klidu; byla úplně mimo. Díky bohu.

Posadil jsem se a přejel si dlaněmi po tváři. Ze strachu mi erekce opadla a roztřeseně jsem vydechl. Nevěřím, že jsem se jí tak nevhodně dotýkal. Sarah byla tak čistá, milá a hodná. Sex byl hříšný. Hříšný a Sarah by na tohle neměla ani pomyslet.

Tak proč jsem se v její blízkosti chtěl chovat tak hříšně? Než jsem si uvědomil, co dělám, přirozený instinkt mi radil ji pevně chytit za prso, přejet po naběhlé bradavce palcem, políbit ji na krk a přitisknout se jí na zadek. A to bylo špatné. Špatné, špatné, špatné.

Sakra, dokonce i sledovat, jak se její nahá ramena koupou v měsíčním světle. Chtěl jsem k ní natáhnout ruku, dotknout se jí a políbit ji na hebkou pokožku. A zatraceně, erekce úplně neopadla, protože se zase probral k životu.

Zaklel jsem si pro sebe, slezl z postele, protřepal si nohy a doufal, že se tím trochu proberu. Ze vzpomínky na matku, jak přede mnou klečí, bere mě do ruky a přejede rty po špičce, se mi udělalo zle od žaludku. Úplně mě to zhnusilo, když jsem si obouval boty, otevřel okno a vylezl ven.

Ochladilo se, ale vítal jsem to. Přál jsem si, aby to zchladilo ve mně vše špatné a už nikdy nebyl v blízkosti Sarah tak nadržený.

Ráno jsem byl znepokojený tím, co jsem jí skoro udělal a chtěl jí ještě udělat. Zvládl jsem se jí vyhnout před prvním zazvoněním. První hodinu jsme neměli společně, ale druhou ano. Ujistil jsem se, že přijdu pozdě, takže místa okolo ní budou prázdná. Našel jsem místo vzadu na druhé straně místnosti.

Samozřejmě, že si mě nevšimla. Nevím, jak to dělala, ale když studovala, celá se do toho ponořila. Dívala se do sešitu, četla a já jsem pořád sledoval pero, které při tom okusovala. Nebo spíš její rty, kterými jej objímala.

Nikdy jsem si neuvědomil, jak úžasné má rty a ani nevím proč. Kvůli DMO je někdy měla roztomile našpulené. Ale nyní jsem si je uměl představit okolo svého penisu, jak by mě vsála hluboko do pusy.

Chvíli po té představě mi byly džíny těsnější a pak Sarah nahradila Daisy. Udělalo se mi zle a erekce povolila. Přestal jsem se dívat na Sarah, protože jsem si připadal špatně. Nevěřil jsem, že jsem chtěl dělat tak hříšné věci se svou nejoblíbenější osobou na planetě. Nebyl jsem o nic lepší, než moje matka.

I po zbytek dne jsem se Sarah vyhýbal. Musel jsem. Nemohl jsem se jí podívat do očí, cítil jsem se strašně provinile. Kdyby jen věděla, co jsem si myslel, byla by z toho znechucená.

Musel jsem dostat ty blbé hormony pod kontrolu. Tak jsem se jí snažil vyhýbat.

Uběhly tři dny, než mi napsala.

Čau, už chvíli jsem tě neviděla. Jsi v pořádku? Nejsi na mě naštvaný, že? Udělala jsem něco špatně?

Byla tak nevinná. Sladká. A automaticky si myslela, že něco provedla.

Teď jsem se cítil ještě provinileji.

Myslíš, že bys DOKÁZALA udělat něco špatně? Odepsal jsem jí okamžitě. To je nemožné. Samozřejmě, že na tebe nejsem naštvaný. Jen jsem toho měl moc. Uvidíme se co nejdříve.

Což znamenalo, že ji teď musím navštívit. A chovat se normálně.

Odepsala mi:  Máš pravdu. Jsem bezchybná. Nevím, co jsem si myslela. Nemůžu se dočkat, až se zase uvidíme, jak si najdeš chvilku. Dáš si se mnou maraton Smallville.

Usmál jsem se. Sledovat s ní Smallville znělo skvěle.

Zítra ji navštívím.

Ale další den jsem na chodbě narazil na tu nejvíc sexy čtvrťačku Shaylu Birminghamovou. Doslova jsem do ní vrazil, takže nám spadly učebnice na podlahu. Začali jsme se smát, sklonili se v tu samou chvíli a pomáhali si posbírat věci, než jsme se rozešli.

Při další hodině mi zavibroval telefon, přišla mi zpráva.

Čau, tady je Shayla. Myslím, že jsme si prohodili telefony, když jsme se srazili na chodbě.

Sakra. Měla pravdu. Měl jsem její telefon. Ten můj byl víc odřený.

Psali jsme si ještě chvíli, jak se nejlépe sejít a vyměnit si je, než jsme se rozhodli, že si jej vyzvednu u ní doma hned po tréninku, protože šla na trénink roztleskávaček.

Poslala mi usmívající se emotikonu a připadal jsem jí vtipný, protože jsem se dokázal o různých věcech rozepsat. Ale nemyslel jsem si, že jsem ji až tak moc neohromil, než mě pozvala k sobě a řekla, že jsou rodiče pryč.

Pak mi začala olizovat krk a sahala mi do kalhot.

Jo, to jsem taky nečekal.

Ale byl jsem nadržený a ona krásná holka, Sarah mě brala jen jako kamaráda.

Tak jsem se řídil instinkty.

Další den jsem ji zahlédl na chodbě, zarazil jsem se a sledoval ji, jak vyndává tašky ze skříňky. I když jsem se cítil strašně provinile, věděl jsem, že nemusím. Protože ke mně necítila to samé, takže jsem ji nepodvedl. Podvádění by to bylo, kdyby cítila to samé, že? A pokud to tak bylo, tak bych se Shaylou nic neudělal. Tak jsem se v tom utvrdil.

Sarah mě brala jako kamaráda, což znamenalo, že jsem byl zvyklý dělat různé věci s holkami, které nebyly ona, protože mé chvilky se Shaylou, vše urovnaly.

Jako bych ze sebe dostal všechna nutkání. A teď… teď můžu být zase její kamarád a nechtít víc. Když zavřela skříňku a viděla mě, jak ji sleduju, nedíval jsem se jí na pusu a nechtěl kuřbu. Prostě jsem v ní viděl svou kamarádku.

A tak to muselo zůstat.

Od té chvíle jsem věděl, co musím dělat, aby to mezi námi takto zůstalo.

Nechtěl jsem jí říct, co se stalo mezi mnou a Shaylou – nebo jinou holkou, která byla po ní – ale stal jsem se druhákem, který skóroval se čtvrťačkou. Sarah by musela být hloupá, nebo hluchá, aby o tom neslyšela, ale nic mi na to neřekla, tak jsem jí o tom nevyprávěl. A tak naše kamarádství pokračovalo. Držel jsem svůj sexuální život v tajnosti, ale vše ostatní patřilo k Sarah.