KOWS - 9. kapitola

Překlad: Tanulka

Harper

Klesla jsem na pohovku, můj telefon připevněný k uchu. Oblečená a připravená jít nakupovat s Amandou a mým šéfem šaty. Čekala jsem jen na zaklepání na dveře „Jsem vyléčena. Snila jsem o jeho penisu a teď jsem ráda, že je pryč. Všechna přitažlivost, kterou jsem k němu cítila je už pryč, protože ho vůbec neznám.“

„Opravdu?“ Zeptala se Grace s podezřelým hlasem.

„Myslím to vážně. Nemůže se mi líbit někdo tak atraktivní, kdo má dceru a nepovažovat to za dost důležité, aby mi o tom řekl, někdo kdo si nevzal ženu, kterou zbouchl. Celý můj život byl důsledkem takového sobeckého chování. „Narazit do Maxe včera v noci byl šok. Když jsem s ním viděla tu ženu, předpokládala jsem, že jsem narazila na jeho ženu a dítě a málem jsem jako exorcista zvracela všude kolem. Úleva, že je to vlastně jen jeho sestra, trvala jen tak dlouho, než jsem zaregistrovala, že má dítě.“

Byl otec a neřekl mi to. Co dalšího schovává?

Nebylo to tak, že bychom spolu chodili, nic mi nedlužil, tak proč byl tak tajnůstkářský?

Viděla jsem to jako nečestnost. Nikdy se během rozhovoru nezmínil o dceři a ani v kanceláři na stole neměl žádné fotografie. Bylo to, jako by něco skrýval. Styděl se. Dělalo se mi špatně. Cítil se tak stejně můj otec kvůli mně? Byl v rozpacích nebo se za mou existenci styděl?

Chudák Amanda.

„Ale Max není tvůj otec. Myslím si, že Charles Jayne by nikdy s tebou neřešil šaty.“

Položila jsem hlavu zpět na polštář a zadívala se na strop. „Má občas dceru na víkend – to neznamená, že chce, aby jeho dítě bylo v jeho životě pořád. Vypadal jako jeho sestra, která stále něco hledá.“ Povzdechla jsem si. „Ale je to dobrá věc. Nebylo to, jako by se mi líbilo, že jsem přitahována k Maxovi – nenáviděla jsem to, že spím se svým šéfem. Teď jsem vyléčena.“

Být ovládána kreténem byla jedna věc. Otáčet se zády ke své rodině bylo něco docela jiného. Zdálo se, že Maxovo bytí tyranem v kanceláři bylo neoddělitelně spojeno s jeho úspěchem na Wall Streetu, takže bych možná byla schopna mu odpustit, že odděloval svou profesionální oblast. Možná, bych to i chápala. Trochu. Ale skrývání existence své dcery úplně změnilo můj pohled na něj.

Podívala jsem se na hodinky. Amanda řekla, že se staví v deset hodin. Byla sladké dítě a já si nedokázala představit, jaké by to bylo pokusit se vybrat si šaty s mužem, který nesnáší mojí existenci. Ona si zaslouží víc, takže i přesto, že jsem chtěla strávit den v posteli zotavováním se ze svého vyčerpávajícího pracovního týdne, jsem souhlasila, že půjdu nakupovat.

„Pořád nechápu, proč jsi najednou po něm přestala toužit, když jsi zjistila, že je otec. Většinu žen by to rozpálilo,“ řekla Grace.

„Jo, já nejsem většina žen. A pochybuji, že v dohledné době vyhraje otce roku. Jak se zdálo, opustil Vegas, aniž by se ohlédl. V kanceláři na mě nemá žádný vliv. Dokonce hned poté, co jsem se opilá objevila u jeho dveří. Nastavil válečnou místnost a měli jsme naše první setkání o JD Stanley.

V jeho hlase nebyl žádný soucit, jen studená kalkulace. Viděl příležitost, jak vydělat peníze spojenectvím a nic víc. No, upřednostňuji takovou práci také. Budu u prezentace pro Goldmana, takže mi nemůže říct, abych od projektu JT Stanley odešla. Mohla bych ukázat mému otci mou změnu v dospělou ženu obchodnici – ukázat mu, že k němu přicházím s nabídkou pomoci – možná, že tím zmizí z mých myšlenek a už na něho nebudu nikdy myslet. Budu volná.“

„Takže už nikdy nebudeš se svým šéfem spát?“ Zeptala se Grace.

„Rozhodně už žádné spaní se svým šéfem. Nechci, aby to můj otec zjistil a předpokládal, že jediný důvod, proč jsem tuhle práci dostala, byl, že jsem dobrá v ležení na zádech.“ Podle něho to byla jediná věc, v které si myslel, že jsou ženy dobré.

„Myslela jsem, že jsi říkala, že už nevidíš Maxe jako atraktivního.“

„Neříkala.“

„Takže pokud ho stále vidíš jako přitažlivého, stále s ním chceš přestat spát?“

„Proč mi to děláš tak těžké, Anderson Cooper? Mám víc důvodů, proč s ním nespat.“

„Znamená to, že budeme volat George?“

Můj mozek musel hledat v kartotéce správný štítek. Ach, ten chlap z umělecké galerie. „Možná.“

„Řekl, že sis vzala jeho číslo.“ Vzala. Líbil se mi.

Tak proč jsem mu nezavolala?

Nadskočila jsem z hlasité rány u mých dveří.

„Harper,“ volala Amanda z chodby.

Do prdele, je to tady. Zhluboka jsem se nadechla. „Musím jít,“ řekla jsem do telefonu a zavěsila. Podívala jsem se do zrcadla u dveří a přejela si koutek oka řasenkou, uhladila si vlasy. Zvládnu pár hodit s klukem, který byl můj šéf a s jeho dcerou. Zvláště nyní, když bylo Vegas pryč a všechen můj zájem o něho byl pryč. Jednalo se jen o kousek dortu.

***

Být v obchodě se svým šéfem a jeho dcerou poté, co jsme se dohodli, že přestaneme mít sex, bylo divné. Neměla jsem nechat svémi sympatiemi k Amandě nechat potlačit logiku a souhlasit, že s nimi dnes půjdu na nákupy. Podcenila jsem, jak trapné bude trávit čas s Maxem. Myslela jsem si, že to bude jednoduchý případ bezcitného otce čtrnáctileté dívky. Problém by ten, že jsem zapomínala na to, že je to otec a bez pochybností to byl můj šéf, co mě viděl nahou.

„Souhlasíš?“ Zeptala se Amanda, při pohledu na otce.

Jeli jsme do jednoho obchodu, kde si Amanda zkoušela šaty, které si chtěla koupit. Max vypadal, že má o ni velice malý zájem, když se díval z okna.

„Myslím si, že bude pršet,“ řekl.

„Tati.“ Praštila ho do nohy, chytil ji za ruku a zabalil ji do své. „Souhlasíš s těmi šaty?“

„Nesouhlasím s ničím, co jsem dosud neviděl.“

„No, jestli dneska nic nenajdeme, tak půjdu nahá.“

Max se zasmál. „Kdybys byla o pár let starší, mohl bych si dělat starosti. Ale teď si myslím, že tvůj věk je pro mě dostatečnou pojistkou, že se nic neděje.“

„Nechápu, co jsi právě řekl,“ řekla.

„A tím je to pro mě dvojité vítězství, buráčku.“ Když ji vzal rukou kolem ramen, aby si ji přitáhl blíž, dotkl se mého rukávu. „Omlouvám se,“ řekl a já se usmála, zírajíc na svoje ruce v klíně.

Jasně, snila jsem a chtěla jsem se na ty dva dívat. Vypadali spolu tak v pohodě, šťastně. Projel mnou osten žárlivosti.

„Tak jsme tady,“ oznámila Amanda, když taxík zastavil. Když jsem vystupovala z auta, zasáhla mě vlhkost.

„Určitě bude pršet,“ zamumlal Max zírajíc na oblohu.

Držel otevřené dveře, abych mohla vejít před ním do butiku, kam nás Amanda vedla. Doufala jsem, že to bude pro nás jen jedna zastávka a pak se budu moci vrátit domů na oběd.

Když jsme se začali rozhlížet, Max našel židli před kabinkami a soustředil se na svůj telefon, než na jeho dceru. Typické. Proč sem vůbec chodil?

„Co třeba tohle?“ Zeptala se Amanda a držela v rukou dlouho fialovou róbu proti sobě, když se otočila ke mně.

Usmála jsem se. „To bychom měli určitě zkusit.“

Vybrali jsme celkem šest šatů a Amandě se podařilo mezi ně propašovat i nějaké bez ramínek.

Byla jsem si jistá, že to u jejího otce neprojde.

„Jakmile budeme mít šaty, můžeme k nim vybrat i boty a kabelku,“ řekla jsem, když se Amanda zastavila cestou do kabinek u stolu plného třpytivých doplňků.

Zavěsila jsem šaty, které jsem nesla a zatáhla za Amandou závěs.

„Harper, můžeš tady zůstat a vidět mě dřív, než táta? Chci ho překvapit dokonalou volbou.“

„Samozřejmě,“ odpověděla jsem a opřela se o protější stěnu místnosti. „Které z nich chceš vyzkoušet jako první?“

„Ty fialové.“ Řekla. „Tátovi se nebudou líbit.“

Ve chvíli, kdy odhrnula závěs, věděla jsem, že má pravdu. Max by jí nikdy nedovolil jít v těchto šatech a já bych mu to neměla za zlé. I dvacet pětka by musela vynaložit velké úsilí, aby si je mohla dovolit. Měli velmi hluboký výstřih, kde sice byla látka, ale stejně ukazoval značnou část podprsenky.

„Nemyslím si, že se k tobě hodí,“ řekla jsem, protože jsem ji nechtěla urazit, nebo aby měla pocit, že jí hodnotím jako její otec. „Říká se, že lidi dělají šaty, ale spíš šaty dělají člověka. Teď si nejsem jistá, co přesně říct, ale jsem si jistá, že jsme v nebezpečném území. Co spíše ty kratší?“

Jako další si oblékla krásné žluté šaty se špagetovými ramínky, živůtek lemovaný korálky a sukně končila těsně pod koleny.

„Co si myslíš?“ Zeptala jsem se s úsměvem.

„Myslím si, že by se mohli tátovi líbit,“ odpověděla, ale její pohled říkal, že i když je táta schválí, ona je moc v lásce nemá. „Ale myslím si, že chci vypadat více…dospěleji.“

Přikývla jsem. Šaty na ní byly krásné, ale vypadaly jak starší verze těch, které mohla nosit v osmi. A jestliže by se Maxovi mohli líbit, bude lepší, když mu je neukáže. „Zkus královskou modrou. Myslím si, že by mohla vypadat dobře s tvými černými vlasy a půjdou k nim skvěle stříbrné doplňky. Bude to paráda.“

Otočila se a chytila si vlasy. Pochopila jsem, že mi tím naznačuje, že ji mám rozepnout. „Nosila bys je?“ Zeptala se a já jí je pomohla svléknout.

Přikývla jsem. „Ano. Jsou krásné. Ne, že bych běžně nosila šaty jako tyhle.“ Zatáhla jsem závěs, aby se mohla převléknout v soukromí.

„Na rande?“ zeptala se. „Máš už přítele?“

Žaludek se mi zhoupl, když jsem si vzpomněla na náš rozhovor v prádelně. Řekla Maxovi něco o tom, co jsem říkala? Podívala jsem se k východu z kabinek. Mohl Max něco teď slyšet? „Ne, momentálně ne.“

„Jsi moc hezká. Až budu starší, chci milovat svou práci, ale chci taky mít někoho, kdo bude milovat mě.“

Já jsem se lásky nikdy nezřekla. Jen jsem ji nikdy nenašla. Možná měla Grace pravdu a já hledala dokonalost. „Můj táta je jako ty. Vždy zaměstnaný svou prací. Vždycky říká, že práce a já je pro jednoho chlapa až dost.“

Nemohla jsem si pomoci, ale musela jsem se usmát. Očividně chtěla schválení jejího táty a najednou jsem měla dojem, že ty dva spolu ve skutečnosti hodně mluví. Možná mají k sobě blíž, než jsem si myslela.

„Býváte spolu často?“ Zeptala jsem se a ztišila svůj hlas.

„Já a můj táta? Jo. Pořád,“ odpověděla.

Předtím, než jsem mohla položit další otázku ohledně jejího vztahu s otcem, se odhrnul závěs. Smála se a říká: „Tyhle se mi moc líbí,“ vystoupila v dlouhé sukni ze skládaného krepu, která měla na straně rozparek.

„Jsou opravdu pěkné.“ Naklonila jsem se dopředu, abych viděla i víc, než jen sukni. „Líbí se mi. Vypadají krásně.“ Ramínka byla spadlá ze stříbrného materiálu, který se dál linul podél jejího poprsí v řeckém stylu. Dovol mi vybrat nějaké boty. Zůstaň tam.“

Jak jsem vyšla z kabinek, mé oči se setkaly s Maxovými, který vzhlédl od telefonu.

„Všechno v pořádku?“ Zeptal se.

Přikývla jsem. „Jen jdu pro nějaké boty.“

Když jsem procházela kolem, popadl mě za zápěstí. Ztuhla jsem. Téměř okamžitě mě pustil. „Je mi to líto. Prostě jen chci říct, děkuji. Pro Amandu to hodně znamená.“

Přikývla jsem, ale nepodívala jsem se na něho. Mozek mi vynechával. Max mi v jedné minutě poděkoval za to, že je jeho dcera šťastná v další na mě řval, že jsem nevyřídila jeho objednávku sendviče v pořádku. A pak tu byly ty polibky.

A nemohla jsem přijít na vztah mezi ním a Amandou. Zdálo se, že se na Amandině životě dost podílí. Víc, než jsem si myslela. Ale jestliže nikdy nebyl ženatý s její matkou, jak to udělal? To s mým otcem nikdy nefungovalo.

Vzala jsem pár stříbrných sandálů s malým podpatkem a spěchala zpátky k Amandě.

„Bude se mu to líbit? Můžeme ho přesvědčit?“ Zeptala se, když si obouvala boty. „Půjde to, že?“

„Znáš ho lépe, než já, ale myslím si, že ti to v nich moc sluší.“

„Tatiiii,“ zavolala. „Jdu ven. A opravdu se mi moc líbí. Jsou perfektní, takže na to mysli.“

Její úsměv byl veliký, takže jsem si nemohla pomoci a usmála se taky. Opravdu jsem doufala, že jí je schválí. Amanda si zasloužila nosit takové šaty. Byly vhodné k jejímu věku a opravdu elegantní.

Vyšla směrem do uličky v obchodě a já nakoukla do rohu na Maxův obličej. Jeho obočí vyskočilo do poloviny čela, když se mu otočila kolem dokola. „Tak co si myslíš?“ Zeptala se.

Jemně zavrtěl hlavou, když vstal a zhluboka se nadechl. „Myslím si, že vypadáš příliš dospěle.“ Amandě klesla ramena. „A absolutně nádherně.“ Přitáhl si ji do náruče.

„Našla jsi ty správné šaty, buráčku.“ Ztišil hlas a řekl jí do ucha, držíc jí stále v náručí. „Rosteš tak rychle. Musíš mi odpustit, že chci, abych byla déle moje, než bys chtěla.“

Měla jsem slzy v očích. Znělo to tak upřímně. Byla jsem z rozhovoru s jeho dcerou úplně naměkko.

„Vždycky budu tvoje, tati,“ řekla a usmála. Políbil ji na tvář a pustil ji.

Zdálo se, že Max opět získal svou vyrovnanost. „Zatoč se znovu,“ řekl a zvedl její ruku stimulujíc jí k otočce.

Sukně šatů se zvedla a ona se točila rychleji a rychleji. Max se usmál a Amanda se chichotala. Moje srdce se svíralo. Mělo pocit, jako bych zasahovala do něčeho, co by mělo být jejich soukromým momentem. Měla jsem mít svoje vlastní vzpomínky jako tyhle a ne je krást jiným.

***

„Víš, co to znamená?“ Zeptala se Amanda, když jsme vešli na chodník a ihned se na nás vyvalilo horko. Nesla si dva bílé pytle, jeden se šaty a druhý s boty a kabelkou, kterou jsme našli cestou k pokladně.

„Necháme chudáka Harper prožít si svůj víkend?“ Odpověděl Max.

Můj žaludek se otřásl. Chtěl se mě zbavit? Jen jsem se snažila pomoct. Nemusel být nevděčný. Otevřela jsem ústa, abych se omluvila, ale Amanda vzala otce za ruku a pokusila se ho táhnout po ulici. „Ne hlupáčku. To znamená, že máme důvod k oslavě.“

Max protočil oči. „Jako kdybychom potřebovali výmluvu.“

„Nechám vás lidi. Šaty jsou krásné, Amando.“

Amanda přimhouřila oči. „Ne. Musíš jít s námi,“ řekla. „Musíš to s námi oslavit.“

Pokynula mi, abych je následovala.

„Oslav to s tvým tátou,“ odpověděla jsem a podívala se na druhou stranu. Během nakupování se Max opravdu zapojil. Většinu času strávil s Amandou. Choval se úplně jinak, než během cesty v taxíku, kde se cítil dost nepohodlně.

Vidět Maxe s Amandou mě utvrdilo v tom, že měli spolu mnohem lepší vztah, než já s mým otcem. Jestliže teď odejdu, udělám dobře. Přežiji, aniž bych nazývala svého šéfa kreténem a aniž bych s ním byla nahá. Možná, že tohle bylo střední pásmo. A doufejme, že zastavím to neustálé srovnávání toho, co mezi sebou mají Max a Amanda s tím, co mám já se svým otcem.

„Chci, abys šla,“ řekla Amanda.

Usmála jsem se, ale než jsem mohla říci nějakou výmluvu, Max zasáhl. „Amando, Harper má svůj vlastní program. Už jsme jí obrali o spoustu jejího volného času.“

Zjevně se mě chtěl zbavit. A já mu to dovolím. Jen několik dní poté, co souhlasil, že budeme striktně profesionální, jsem stála na chodníku s ním a s jeho dcerou. A i když jsem chtěla odejít, bolelo to vidět, že chce, abych odešla.

Amanda protáhla obličej. „Nechci slavit bez ní. Kdyby nebylo Harper, tak bych šaty neměla. Seš si jistá, že nemůžeš jít? Jdeme na naše oblíbené místo.“

Podívala jsem se na Maxe, jehož pohled cestoval mezi mnou a jeho dcerou. Pohnul koutkem úst, jako by se snažil potlačit svůj úsměv.

„Jsem si jistá, že tvůj otec si chce odpočinout od práce a netrávit čas se svou…“

„Tatiii,“ řekla Amanda. „Chceš aby se Harper připojila, že?“

Max prohrábl své dceři vlasy a ona se rychle přesunula z jeho dosahu. Obrátil se ke mně a usmál se na mě tím největším úsměvem, který jsem kdy viděla. Jeho zelené oči tančily proti New Yorskému slunci, orámované až příliš dlouhými řasami. „Harper, budeme rádi, pokud se k nám připojíš a nebudeme ti ubírat čas. Ale pokud pochopíme, pokud už nadále nechceš snášet kvílení mé dcery. Je až moc zvyklá jít si vlastní cestou.“

Před mou praktickou stránkou – část mě uvítala tuto střední cestu – než jsem mohla utéct, souhlasila jsem.

„Myslím, že předtím, než jsem souhlasila, jsem se měla zeptat, kde chcete slavit?“

Zeptala jsem se, když jsme vyrazili na východ.

„Serendipity,“ odpověděla Amanda. „To je naše místo. Vždycky na konci léta sem přijedeme vlakem a jdeme slavit, před návratem do školy.“

„Od tvojí mámy?“ Zeptala jsem se.

„Z Connecticutu. Někdy přijede i moje máma a Jason, ale někdy chodíme spolu. Vzpomínáš si, že tenhle rok přišla teta Scarlett?“ Zeptala se otce. „Chtěla si objednat od každé jednu, protože se nemohla rozhodnout.“

„Objednala si od každé jednu,“ řekl Max. „Což je pro mou sestru typické.“

„Moje máma a Jason se odstěhovali do Evropy, tak teď jsem to jen já a táta.“ Otočila se ke svému otci.

„Miluješ žít se mnou, viď?“

Max se zasmál a podíval se na mě. „Šílím z ní.“

Žili společně?

„Neuvědomila jsem si, že žiješ v Connecticutu,“ řekla jsem. Byla jsem fascinována tím, jak král Wall Streetu žije tajný život mimo Manhattan. Připadala jsem si jako investigativní novinář, který o něm dává dohromady kousek po kousku.

„Jo, blízko místa, kde žila máma s Jasonem. A babička a děda Kingovi a Děda Bob a babička Mary. A Scarlett.“

„Ježíši. To vypadá, jako když žijeme v nějaké komunitě.“ Max objal jeho dceru kolem ramen. „Momentálně žijeme všichni blízko sebe. Amandina matka, Pandora a já jsme spolu chodili na vysoké a tak dávalo smysl, že jsem se poté chtěl ujistit, že budeme žít blízko sebe,“ řekl a otočil se k Amandě, „když tvoje matka z tebe onemocní, tak si můžeš udělat přestávku a jít ke mně.“

Amanda se usmála a protočila oči. Toto vysvětlení zjevně stačilo.

„Takže, byt je právě pied-à-terre?“ zeptala jsem se.

Přikývl. „Jo. Zůstávám na Manhattanu přes týden a na víkend se vracím. Teď jsem, ale ve městě jen dvě noci v týdnu.“

Amanda se náhle zastavila. „Panebože. Harper, budeš muset přijet. V ten večer, kdy mám ples. Pomůžeš mi se připravit?“

Nevěděla jsem, co na to říct. Soustředila jsem se, abych nevypadala příliš šokovaná.

Amanda se mi líbila a každým krokem mě Max překvapoval. Chtěla jsem do jejich světa zasahovat o něco déle, ale věděla jsem, že je to zcela nevhodné.

Max zvedl hlavu, což znamenalo, že má pokračovat v cestě. „Amando. To stačí. Nemůžeš předpokládat, že lidé chtějí být tebou manipulováni.“

Pokračovali jsme v chůzi směrem k šedesáté. „Proč ne? Babička říká, že mám veškerý šarm po ní a Bůh s tebou přeskočil jednu generaci.“

Zasmála jsem se a Max protočil oči.

Naštěstí byla Amandina pozornost ode mě odkloněna. „No, chtěla jsem říci, že jsem se rozhodla se zúčastnit klavírní soutěže příští semestr,“ řekla.

„Myslel jsem si, že jsme to před několika měsíci kontrolovali a ten večer máš tréning gymnastiky, nebo bude příští semestr změna rozvrhu?“ zeptal se Max.

Zdálo se, že má o dceřině rozvrhu dobrý přehled. To kdyby mi někdo řekl včera, myslela bych si, že to není možné. Ale jak plynul den, bylo čím dál tím jasnější, že se na životě jeho dcery podílel víc, než jsem si původně myslela.

„No, gymnastika je v šest a piano v osm. Takže si myslím, že pokud mě tam Marion odveze, tak můžu zvládnout oboje.“

Tohle byla zcela odlišná verze Maxe Kinga – vřela, otevřená a uvolněná. Tak vzdálená od netrpělivého, bezohledného člověka, který založil King & Partneři, k sexy chlapovi, který ovládal moje tělo, jako by patřilo jemu. Tento Max King byl otec a rodinný člověk. Nad námi se ozvala bouře. „Říkal jsem vám, že bude pršet,“ řekl Max.

„Pojďme.“ Natáhl se po mé ruce a pak jako by si vzpomněl, kdo jsme, ji stáhl a pokývl směrem k označení Třetí Avenue, jako bychom byli skoro na místě.

Nemohli jsme to zvládnout. Obrovské kapky začaly barvit zem.

„No tak, Harper,“ volala Amanda, když se ona a Max rozeběhli.

Amanda ukázala na záblesk světla nad námi a začala počítat: „Jeden banán, dva banány, tři banány, čtyři banány.“ Zahřmění ukončilo odpočítávání a Amanda vyjekla. „Rychle, je to skoro tady.“

Běžela jsem za nimi a proplétali jsme se mezi turisty a pod deštníky. Když jsme dorazili do Serendipity opět se zablesklo a začalo pršet silněji. „Pojďme dovnitř,“ řekla jsem a hrnuli jsme se do přeplněného vchodu. Čekali jsme, až se budeme moci usadit.

„Vypadám jako utopená krysa, tati?“ Zeptala se Amanda a pohlédla k otci. Byla to krásná dívka, která zdědila po otci velké zelené oči, olivovou pleť a téměř černé vlasy.

Max se zasmál: „Trochu.“

Otírala jsem se pod očima a snažila se odstranit nevyhnutelné úniky řasenky.

„Jsem si jistá, že vypadám jako Alice Cooper,“ řekla jsem.

„Vypadáš velmi hezky, jako z nějakého filmu nebo něco takového,“ řekla Amanda. „Že, tati?“

Zavrtěla jsem hlavou a mokré vlasy se mi přilepily na tvář. K mému překvapení se Max natáhl a zastrčil mi je za ucho. Skrze mě se rozlinuto teplo a chtěla jsem se po té ruce natáhnout a proplést moje prsty s jeho. Ale namísto toho jsem se soustředila na servírku. Obávala jsem se, že se přestanu ovládat, jestli se na něho znovu podívám. Možná ho stáhnu k polibku jako té první noci, co jsme byli spolu. Rychle jsem se otočila zpátky k Amandě a vzala si obličej do rukou. „Ne tak hezká, jako utopený potkan,“ odpověděl.

„Ajajaj. Tak to je přesně ten důvod, proč se nikdy nedočkám sestry.“ Odvrátila se od něj. „Musíš se naučit dávat komplimenty, nebo se nikdy neožení.“

Oženit? Pečlivě jsem se snažila udržet své oči ve stávajícím stavu a doufala jsem, že můj make-up skryje červeň na mých tvářích. Poprvé od odchodu z obchodu s oblečením jsem se cítila, jako bych tu neměla být. Vrátil se mi náš rozhovor z prádelny. Chtěla, aby si její otec někoho našel. Amanda se nás snažila dát dohromady?

Musela vědět, že já a Max jsme byli…takhle jsme spolu nikdy nebyli, o tomhle to nikdy nebylo.