Hater - 34. kapitola

Překlad: Lucie

Policajti spěchají na vnitřní hřiště.
Studenti drží hlídky v čekárně na pohotovosti.
#NekdoMaCoVysvetlovat
#StaleZadneZpravyORomeovi
#CekaniStojiZaHovno
…Alpha BuzzFeed

Romeo

Bolest vyzařovala podél mé celé pravé strany. Paže mě bolela a led, který mi na ni daly, se zdál, že to dělá jen horší.

Právě jsem se vrátil z rentgenu.

Nevěděli jsme, jak to bylo špatné, dokud se radiolog nepodíval na snímky.

Ruku jsem měl oteklou, na některých místech měla skvrnitě fialovou barvu a v podstatě byla totálně v prdeli.

Právě jsem se upsal NFL.

Profesionální týmy dělaly nabídky.

Byl jsem quarterback.

Celý den jsem házel touchdowny. Měl jsem nejlepší zápis ve státě. Moje pravá ruka byla mojí vstupenkou do života, o kterém jsem vždy snil.

A teď byla zlomená.

Všichni zaměstnanci byli kolem mě vážní a rozmrzelí, skoro jako kdybych zemřel. Jakmile jsem s Rimmel vstoupil dovnitř, hned se mi začali věnovat. Snažili se, aby se posadila v čekárně, což jen způsobilo, že lidé na mě křičeli a mě se zvedl krevní tlak.

Vždyť visela na zasrané tyči. Byla mokrá, studená, pohmožděná a zbitá. Byla v horším stavu než já, ale oni chtěli, aby počkala na vyšetření.

Sakra, že ne.

Tohle byl první okamžik, kdy jsem byl sám od té doby, co jsem spadl. Od té doby, co jsem cítil, že kost v mé ruce praskla, od té doby, co jsem cítil bodavou bolest.

Okamžitě jsem věděl, co to znamenalo.

Věděl jsem, že můj život, jak jsem ho znal, by mohl být u konce.

Co kurva budu dělat?

V ruce mi z toho ledu píchalo, tak jsem ho popadl a odhodil ho přes celou místnost. Zasáhl zeď s hlasitým plesknutím, když se dveře do mého pokoje otevřely.

Rimmel pohlédla dovnitř.

Stále na sobě neměla brýle, protože jsme nevěděli, co se s nimi stalo.

„Ahoj,“ řekla tiše a zaváhala ve dveřích.

Pokynul jsem ji rukou a ona se vrhla dovnitř. Přitiskl jsem si ji k sobě, přičemž držela své tělo ztuhlé, aby mi nezpůsobila žádnou bolest.

„Neměla bys být s doktorem?“ Zeptal jsem se.

„Vyplížila jsem se z místnosti, když se nedívali.“

Usmál jsem se. „Děkuji, že na cestě sem moje auto zůstalo na silnici,“ řekl jsem a zastrčil jí za ucho pramen vlasů.

Měla na sobě jen nemocniční košili.

Já se vymluvil z toho, aby mi také jednu oblékli, a tak jsem měl na sobě jen prťavé kalhoty a žádné tričko. Neměl jsem ponětí, kde sestřička tyhle kalhoty našla, a ani jsem se nestaral. Košilky byly pro ženské.

„Jak špatné to je?“ Zeptala se s očima plnýma obav.

„Ještě si nejsem jistý.“

Natáhla svou ruku k mé čelisti. „Bude to v pořádku. Vím to.“

„Jo?“ Zeptal jsem se, bolest mi projela hrudí. „Jak to víš?“

„Protože jsi číslo dvacet čtyři. Máš epické mojo.“

„Minulý týden jsem se upsal NFL. Na stole jsou nabídky od dvou profesionálních týmů.“

Vzdychla a vzrušení jí naplnilo oči. Miloval jsem ten pohled. Bylo to mnohem lepší než ty rozmrzelé pohledy, kterých se mi dostávalo, co jsem se sem dostal. „Romeo! To je úžasné! Proč jsi mi to neřekl?“

„Protože to, co se děje s tebou, je důležitější.“

Vzala můj obličej a přitáhla si mou hlavu dolů, aby se mi mohla podívat do očí. „Nikdy jsem nebyla víc důležitější než ty. Jsi moje všechno.“

„Polib mě,“ Požádal jsem.

Udělala, jak jí bylo řečeno. Když skončila, sedla si zpět na paty. „Tvůj sen je pořád tady. Tvoje ruka je teď možná zlomená, ale uzdraví se, a ty budeš hrát líp než kdy předtím.“

Nakonec jsem řekl nahlas, co nikdo – ani já – nechtěl slyšet. „Co když ne?“

„Tomu nevěřím. Ani na okamžik.“ Pohlédla na moji zafixovanou ruku a zpátky na mě. „Ale pokud se něco takového stane, tak na tebe čeká něco jiného, stejně úžasného. A já tě budu pořád milovat. Ať se děje cokoliv.“

„Miluju tě, Rim.“

„Já vím, že ano. Jen bych si přála, aby ti kvůli mně nebylo ublíženo.“

Začal jsem odpovídat, ale dveře se znovu otevřely. Objevily se dvě sestřičky s naštvanými výrazy. „Tady je,“ řekla blondýna.

Rimmel se ušklíbla.

„Nemůžete opouštět svůj pokoj, slečno.“ Rozčilovala se ta s tmavými vlasy.

„Dámy,“ řekl jsem šarmantně. „Musíte ji prominout. Brečel jsem jako velké dítě a prosil ji, aby se mnou zůstala.“

„To je ten fotbalista,“ zašeptala blondýna. Rimmel ztuhla.

„Možná by si mohla vzít tuhle druhou postel.“ Ukázal jsem na jednu vedle sebe. „Tak bychom mohli být ve stejném pokoji a já bych tu měl víc než jednu sestřičku, aby mi pomohla, kdybych to potřeboval.“

Rimmel si povzdechla, když okamžitě souhlasily, a odběhly. „Vážně? Musí ti všechny ženské padat k nohám?“

„Chtěl jsem tě tady,“ řekl jsem.

Její oči změkly.

Dveře se znovu otevřely a dovnitř vtrhli mí rodiče.

„Co se sakra stalo?“ Zeptal se otec. Pro jednou bylo jeho hladké peří rozčepýřeno.

Máma se ke mně vrhla se slzami v očích. „Ach, Romane.“

„Jsem v pořádku,“ řekl jsem. „Jen zlomená kost. Budu žít.“

„Tvoje ruka,“ řekl táta. Věděl jsem, že přemýšlel o mé kariéře.

„Stále čekáme na výsledky,“ řekl jsem. „Kromě toho, Rim na tom byla hůř než já.“

„Rimmel.“ Otec k ní přistoupil a obmotal kolem ní ruku. „Sestra nám řekla o tvém utrpení. Je mi to moc líto. Myslel jsem si, že ho zákaz přiblížení od tebe udrží.“

„To my všichni,“ odpověděla a trochu se na něj naklonila. Její oči sklouzly k mé matce s trochou očekávání.

Máma se na ni ani nepodívala.

Ve skutečnosti to vypadalo, jako kdyby se snažila, aby se na Rimmel ani nekoukla.

Co se to k čertu děje?

„Neměli by se ti na to už podívat?“ Bála se máma.

„Myslím, že čekají na výsledky rentgenu,“ řekl jsem a podíval se na Rimmel. Odvrátila se od otce a vypadala tu trochu ztraceně.

Bylo zřejmé, že jí matčiny výčitky ublížily.

Opravdu jsem na to neměl náladu.

„Tati, nevadilo by ti, se jít podívat za radiologem, jestli už nemá výsledky? Jsem zvědavý, jestli-“

„Samozřejmě, synu. Jdu se podívat, co můžu zjistit.“

Při jeho cestě ven, přiběhla Rimmelina sestra a dožadovala se, aby si lehla do postele. Odvedla jí na její stranu pokoje a zatáhla mezi námi závěs, aby mohla zkontrolovat popáleniny od provazu, které Rimmel utrpěla kolem těla.

Skoro jsem se dožadoval, aby závěs zase odhrnula, abych mohl vidět tu napáchanou škodu, ale chtěl jsem využít chvíle s mámou, protože jsem věděl, že takovou šanci už mít v nejbližší době nebudeme.

Podíval jsem se na ni s tvrdým výrazem. Oplatila mi to.

„Co to k čertu bylo?“ Zavrčel jsem potichu.

„Co?“

„Nehraj se mnou hry. Sedím v nemocnici. Mám zraněnou ruku, moje přítelkyně byla zbitá, a moje kariéra by mohla být u konce. Proč jsi ji takhle odstrčila, zvláště po tom, co vynaložila takovou snahu, aby tě pustila k sobě blíž?“

„Volal mi dnes soukromý detektiv, kterého jsem najala.“

„Co to kurva, mami? Myslel jsem, že s těmahle hovadinama jsi skončila.“

Dokonce mě ani neokřikla za můj slovník. Tehdy jsem věděl, že se mi to nebude líbit.

„Skončila. Ale něco se objevilo a on si myslel, že bych to chtěla vědět.“

„Co?“

„Její otec má dluhů až po uši. Zřejmě má obrovský problém s hazardními hrami.“

Zatřásl jsem hlavou. „To je ono?“

„Není to dostatečný důkaz, že je s tebou pro peníze?“ Zvedla obočí.

„Ne,“ řekl jsem tvrdě. „Tohle řeknu pouze jednou. Přestaň se vrtat v minulosti Rimmel a její rodiny. Mohla bys klidně zjistit, že celá její rodina je plná vrahů, a já bych ji stejně miloval.“

„Srandovní, že to říkáš,“ řekla máma. „Protože, jak se zdá, její otec je ten, kdo zabil její matku.“

Slyšitelné zalapání po dechu naplnilo místnost. Závěs mezi postelemi se rozhrnul a Rimmel tam stála, bílá jako duch, s otevřenou pusou.

„Jak se opovažujete?“ Řekla. Její oči byly chladné a tvrdé, když zírala na mámu.

„Rimmel…“ Začal jsem, bál jsem se, že cokoliv se stalo, tohle by ji mohlo poslat přes okraj.

Vykročila dopředu a zamířila k mé matce. „Jak se opovažujete přijít sem, zatímco váš syn trpí, abyste vychrlila nepodložené a nepravdivé obvinění?“

„Nejsou nepodložená. Tvůj otec je závislý na hazardu. Už před lety se zadlužil tak moc, že jeho život byl v ohrožení. Když nebyl schopen zaplatit to, co dlužil, muži, od kterých si půjčil, si to vybrali. V krvi. V krvi tvé matky.“

Rimmel se předklonila.

„Vypadni,“ zavrčel jsem. „Vypadni sakra z tohohle pokoje a už se sem nevracej!“

„Romane,“ řekla máma, její hlas byl šokovaný.

Odvrátil jsem se od ní a natáhl jsem svou nezraněnou ruku k Rimmel. Vrhla se ke mně s pláčem. Podíval jsem se na matku s tvrdýma, chladnýma očima.

Když uviděla, že udělala obrovskou chybu, odvrátila se. Díval jsem se na ni, dokud nebyla pryč.

Pak jsem se podíval na sestru, která seděla za závěsem u Rimmeliny postele.

Vyskočila a vyběhla z pokoje.

Ruka mi zakřičela a mě napadlo, co se dozvěděl táta.

„Rim,“ řekl jsem jemně.

Zvedla hlavu z mé hrudi. „To není pravda.“

„Já vím,“ zamumlal jsem a znovu ji objal. Přesto… jsem nedokázal uvěřit, že by tohle moje matka řekla, kdyby neměla důkaz, který by podpořil její tvrzení.

Ale to nebyla omluva pro to, jakým způsobem tu zprávu doručila.

V tuhle chvíli jsme měli tolik problémů, tolik nenávisti naházené do cesty, a určitě nebyl čas na další.

Zdálo se, že Rimmeliny myšlenky zrcadlily moje. Odtáhla se, aby řekla, „Co budeme dělat, Romeo?“

Až do tohohle bodu jsem seděl na konci postele s nohama na zemi. Pustil jsem ji a pohnul se na posteli. Opatrně jsem se opřel o polštáře a povzdechl si. Pak jsem zvedl levou ruku a pozval ji vedle sebe.

Vylezla na postel, snažila se do mě nestrčit, když si sedla vedle mě.

„Vypořádáme se s tím. Se vším. S jednou věcí po druhé. A uděláme to společně,“ řekl jsem jí.

Opřela si svou tvář proti mně a povzdechla si.

Po nějaké chvíli se místností táhl její šepot. „Co když to, co řekla tvoje máma, je pravda?“

Zašeptal jsem svou odpověď. „Co když moje NFL kariéra skončila?“

Rimmel naklonila hlavu a podívala se na mě. „Stále budeme mít jeden druhého, že?“

„Vždycky,“ slíbil jsem.

Jen jsem se modlil k Bohu, aby to nebylo to jediné, co nám zbude, až se ta veškerá nenávist ustálí.

KONEC

***

Tak jsme se úspěšně dostali do konce druhého dílu. Všem, kteří to se mnou vydrželi až do konce, děkuju, protože vaše podpora a trpělivost byly úžasné.

Jak už jsem říkala, teď mám v plánu dokončit Dirty a pak se pustím do třetího dílu, ale to všechno bude nejdříve za čtrnáct dní, až se vrátím z dovolené.

Knihu zatím nemám zkompletovanou, ale co nejdříve tak učiním, takže pokud ji budete chtít poslat, poprosím, abyste mi nechali e-mailovou adresu v komentářích.