Hater - 33. kapitola

Překlad: Lucie

#Sponzorovano
Známý Hellcat byl zastaven více než
jednou na své cestě na místní pohotovost.
#PadlyHrdina?   #ViceInformaciJestePrijde
…Alpha BuzzFeed

Rimmel

Všechno se to stalo tak rychle.

V jednom okamžiku, Romeo vyšplhal na branku a zamířil ke mně, a v dalším, jsem spadla na zem, konečně zbavená lan, které mě věznily.

Když mě Zach a jeho kamarádi popadli, bojovala jsem a kopala tak tvrdě, jak jsem dokázala. Dokud mě jeden z nich neudeřil tak silně, až jsem odpadla.

Když jsem se probrala, visela jsem na tyči.

Strach, který jsem pocítila, když jsem si poprvé uvědomila, kde jsem byla, jsem nedokázala popsat. Představovala jsem to jako pocit, který by byl podobný, jako kdybych volně visela nad útesem.

Nemohla jsem ani škemrat, aby mě pustili, protože jsem v puse měla roubík.

Nemohla jsem ani pochopit, že by se něco takového mohlo stát.

Dostala jsem růže.

Očekávala jsem překvapení.

Očekávala jsem romantiku.

Ale to, co jsem dostala, byla naprostá hrůza.

Když jsem si myslela, že to nejhorší skončilo, zaslechla jsem, jak ožil malý motor. Romeo stále visel vzhůru nohama na tyči a já tam ohromeně ležela. Další věc, kterou jsem věděla, byla, že se k nám blížila nějaká šílená věc řízená Zachem, a já se bezmocně dívala, když si na tu věc stoupnul, úmyslně popadl Romea a stáhl to.

Když Zach odjížděl, Romeo se doslova přetočil ve vzduchu a pak s tvrdým žuchnutím přistál na hřišti.

Křičela jsem jeho jméno, když jsem bojovala s nůžkami a konečně osvobodila své kotníky z lana. Zběsile jsem vyskočila na vratké nohy, které mě nechtěly poslouchat, ale nenechala jsem je. Vrhla jsem se na místo, kam přistál, a se zavrčením se převalil.

„Ach můj Bože,“ brečela jsem a klekla si na kolena vedle něho.

„Jsem v pořádku,“ řekl a snažil se posadit.

Všimla jsem si, že si obtočil ruku kolem sebe.

„Kde tě to bolí?“ Vyšlo ze mě.

Neodpověděl, protože Zach obrátil sekačku a mířil zpět na nás.

Vážně. Byly jsme pod útokem sekačky.

Kdybych nebyla tak vyděšená, smála bych se.

Romeo se vrhl dopředu a popadl hadici. Zapnul ji naplno a postříkal Zacha přímo do obličeje. Jak se blížil, tlak vody byl intenzivnější a on ztratil kontrolu, a tak se ta věc stočila a narazila do nedaleké tyče.

Romeo vytáhl svůj telefon z kalhot a podal mi ho. „Zavolej policajty.“

Zavolala jsem 9-1-1, když se Romeo vydal k místu, kde Zach sklouzl do sedadla. Jakmile to operátorka zvedla, spustila jsem na ni detaily o tom, kde jsme a co se stalo.

No, tolik, kolik jsem mohla. Byla jsem si jistá, že jsem začínala blábolit, když šok z dnešní noci nabyl plného účinku.

Zach byl v bezvědomí. Jeho obličej byl pohmožděný a krvavý, a na hlavě mel šmouhu, kterou zanechala stékající krev. Romeo ho popadl za zadní část krku a vytáhl jeho bezvládné tělo ze sekačky. Místo toho, aby ho pustil, zvedl ho a naposledy ho udeřil pěstí do obličeje.

„Hajzle!“ Vyplivl a odhodil ho na hromadu.

Pohlédl na mě. „Řekni operátorce, že nebudeme čekat na policajty. Jedeme do nemocnice.“

Předala jsem informaci a ona se mi to snažila vymluvit. Ale Romeo mi vzal telefon a stiskl tlačítko pro ukončení hovoru.

„No tak. Pojďme.“

„Jsem v pořádku,“ řekla jsem mu. „Nemyslím si, že by některá s mých zranění byla naléhavá. Měli bychom počkat na policajty.“

„Potřebuješ, aby se na tebe podívali,“ řekl hrubě. „A stejně tak i já.“ Když mluvil, opět si obalil svou levou ruku kolem těla a nechal ji odpočívat na té pravé.

„Romeo,“ vydechla jsem. „Kde tě to bolí?“

Ušklíbl se.

„Jsou to tvoje žebra?“ Řekla jsem, zapomněla jsem na všechno, co se stalo, a soustředila se pouze na něj.

„Ne,“ řekl a pohnul se. Vzhlédl ke mně, jeho oči byly zoufalé a naplněné bolestí. „Moje ruka je zlomená.“

Nadechla jsem se a podívala se na něj. Nedržel si žebra. Odlehčoval si ruku.

Jeho pravou ruku.

Ruku, se kterou házel.

Zamrkala jsem zpět slzy, které se mi vehnaly do očí. Nepotřeboval právě teď slzy.

Potřeboval, abych byla silná, stejně jako on, když mi pomáhal.

„Dej mi klíčky od auta,“ řekla jsem.

Podíval se na mě, jako kdybych měla čtyři hlavy.

„Nemůžeš řídit se zlomenou rukou. Když s ní budeš hýbat, bude tě to bolet ještě víc.“

„Přední kapsa,“ řekl.

Popadla jsem je a znovu se dala do pohybu. Každých pár vteřin jsem se na něj podívala, protože jsem se tak bála.

Když jsem konečně uviděla Hellcat, klikla jsem na automatické otevření a vrhla se, abych nastoupila. Když byl uvnitř i on, znovu jsem se na něj podívala.

„Jsem v pohodě. Nic to není.“

Přemýšlela jsem, jestli tomu doopravdy věřil.

Přemýšlela jsem, jestli jsem tomu věřila já.

Přikývla jsem a podívala se na ovládání auta.  Nebyla jsem moc dobrá v řízení se řadící pákou. Měla jsem pouze jednu lekci.

A neměla jsem tu knihy, které jsem potřebovala, abych viděla.

Ale neřekla jsem ani slovo. Místo toho jsem se narovnala, abych byla tak vysoko, jak jsem jen mohla, upravila si sedačku a nadechla se.

„Zlato, prosím, nenabourej na cestě do nemocnice,“ řekl Romeo.

Pohlédla jsem na něj a řekla s mnohem větší odvahou, než na jakou jsem se cítila. „To zvládnu.“

A pak jsem vyjela.