Hater - 29. kapitola

Překlad: Lucie

#PoznamkaProVas
NEKUPUJTE úkoly online.
#CernyTrhSUkoly
#VTechtoDnechJePodvadeniTezke
…Alpha BuzzFeed

Rimmel

Vyloučena.

Plagiátorství.

Podvádění.

Zbavena stipendia.

To byla slova, která procházela stále dokola mou rozptýlenou myslí. Byla jsem šokovaná, zmatená a bylo mi trapně.

Jak si někdo mohl myslet, že bych podváděla?

Jak se mohl téměř celý můj úkol objevit online?

Co budu dělat, jestli budu vyloučena ze školy?

Otázky byly neúprosné. Pochybnost, která mě obklopila, mě téměř oslepila.

V jednom okamžiku jsem byla natěšená na hodinu, seděla jsem tam v očekávání, že dostanu dobrou známku, kterou jsem si zasloužila. Plánovala jsem si, co si dám k obědu se svými kamarádkami v jídelním koutku.

A v dalším okamžiku bylo všechno pryč.

„Rim,“ řekl Romeo vedle mě. Jeho hlas zněl, jako kdyby byl tisíc kilometrů daleko. Zamrkala jsem a uvědomila si, že jsme u jeho domu. Vylezla jsem do zimy, přičemž jsem ignorovala těch několik centimetrů sněhu na zemi.

Prošla jsem kolem nyní už zakrytého bazénu a ani jsem neuhnula pohledem.

Uvnitř domu jsem si sundala boty a pověsila kabát vedle dveří. Romeo udělal to samé a položil můj batoh vedle bot.

Vydala jsem se bezcílně do obýváku, aniž bych věděla, co mám se sebou dělat.

Známý zvuk hlasitého vrnění a pocit teplého kožíšku, který se mi třel o nohu, ukradl mou pozornost, a já se podívala dolů, abych viděla Murphyho, jak se mi tře sem a tam o nohy. Vyšel ze mě vzlyk. Ani jsem si to neuvědomila, sehnula jsem se, vzala jsem si kočku a přivinula si ji k hrudníku.

Bylo tu tak moc důsledků toho, co se právě stalo, že jsem si to sotva dokázala vyřešit ve svých myšlenkách.

„Co se sakra dnes stalo?“ Zeptal se Romeo něžně vedle mě.

Klesla jsem na gauč, stále jsem si držela Murphyho blízko. „Nemám tušení. Prostě mě obvinil, z ničeho nic.“

„Můj otec to vyřeší,“ řekl, zněl tak jistě.

Cítila jsem toho hodně, kromě jistoty.

„Tohle může zničit celou mojí kariéru,“ řekla jsem. „Ještě než vůbec začala.“

Začal třást hlavou, chtěl říct něco, aby se pokusil, abych se cítila líp. Ale zastavila jsem ho.

„I když dokážou, že jsem to nebyla já, ten mrak nečestnosti mě bude následovat. Tento rok jsem měla začít podávat přihlášky na veterinární školu. Víš, jak je to těžké se tam dostat? Koukají se na všechno. Každý má seznam úspěchů. Teď budu ta holka, která možná plagiovala.“

„Rim-“

„Ne,“ vyštěkla jsem. „Tohle byl můj sen. Tohle je můj sen. A proklouzává mi skrz prsty.“

Přejel si rukou přes obličej a podíval se na mě, jako kdyby neměl ponětí, co říct.

„Jak mám tady sedět a čekat na místnost plnou mužů, aby rozhodli o mé budoucnosti?“

„Nebudeme tady jen tak sedět,“ řekl s odhodlaným obličejem.

„Tak co budeme dělat?“

„Vyřešíme to.“

Murphy mi vyskočil z klína a já otočila své tělo tak, abych byla tváří k Romeovi. „Nikdy ses ani nezeptal.“

Jeho hlava se otočila. „Nezeptal na co?“

„Jestli jsem to udělala. Nikdy ses mě nezeptal, jestli je to pravda.“

„To protože vím, že jsi to neudělala. V žádném případě.“

Emoce tak silná a rychlá mi stačila hruď. Věřil mi a to pro mě znamenalo tak moc. „Děkuju, že jsi přišel, když jsem ti dnes zavolala.“

„Zlato, copak nevíš, že kdykoliv mě budeš potřebovat, tak přijdu?“

Najednou se mi všechno nezdálo tak neuvěřitelně hrozné. Ano, stále to bylo strašlivě špatné a stále jsem se chtěla vytratit, ale už jsem se necítila tak, jako kdyby celý můj svět skončil.

Stále jsem měla Romea.

„Řekl mi, ať ti zavolám, víš.“

„Kdo?“ Zeptal se Romeo a jeho oči se zúžily.

„Děkan.“

Přikývl. „To dává smysl. Také si nemyslí, že jsi to udělala.“

„Ale suspendoval mě. Mluvil o tom, jak mě vyloučí.“

„Musel, Rim. Stejně, jako když mi musel prohledat auto. Je svázán politikou a pravidly.“ Propletl si se mnou prsty a stiskl. „Je to dobré znamení, že chtěl, abys mi zavolala. Ví, že pokud tě z toho někdo může dostat, je to můj táta.“

„Jen bych si přála, abych věděla, co se stalo,“ řekla jsem a položila si hlavu na gauč.

„Hej,“ řekl Romeo a natáhl se pro mě. „Co to je?“

„Co?“

„Já jsem jediná polštář, který potřebuješ.“ Roztáhl se na gauči a přitáhl si mě mezi nohy, takže jsem se o něj opřela. Otočila jsem se na bok a položila si tvář na jeho hrudník, a on si mě zabalil do náruče.

Cítila jsem se s ním v bezpečí. Jeho paže byly mou bezpečnou zónou. Byla to ta nejjistější věc v mém životě.

„Romeo?“ Zašeptala jsem, aniž bych to doopravdy chtěla vypustit, ale nedokázala jsem to v sobě držet.

„Hmm?“

„Myslíš, že je možné, že by s tím Zach měl nějak něco společného?“

„Jo. Myslím.“ Jeho hlas byl jako ocel a já se zachvěla. Romeo byl klidný chlap, ale Zach ho tlačil až na hranu.

„Ale jak?“

„To nevím. Ale kdyby tvůj úkol skončil na nějaké stránce, kde si ho lidé mohou koupit předtím, než jsi ho odevzdala, tak ho musel někdo vzít a uložit ho tam.“ To dávalo smysl. Byl to jediný způsob, jak se to mohlo stát.

„Nikdy jsem nepracovala na svém úkolu na jiném počítači, než je ten můj. Kromě té jedné noci, co jsem byla s tady s tebou.“

„Měl někdo v poslední době přístup k tvému počítači? Půjčil si ho někdo?“

„Ne, a stejně běží tak pomalu, že by ho ani nikdo použít nechtěl. Opravdu jsem si myslela, že to bude trvat déle než rok a půl.“

„Necháváš svůj počítač na koleji, že? Kdo všechno má přístup do pokoje kromě Ivy?“

„Nikdo,“ odpověděla jsem. „Ivy to neudělala.“ Cítila jsem, že jsem na to musela poukázat.

„Možná se někdo vplížil do vašeho pokoje, když jste obě byly přes noc pryč.“

„Pak by to musela být holka. Někdo, kdo bydlí na mé koleji. Ty jediné mají přístup,“ řekla jsem bez přesvědčení, protože to jediné se zdálo správné. Ano, byly tu holky, které žárlily na můj vztah s Romeem, ale zajít tak daleko, aby něco ukradly a snažily se mě vykopnout ze školy?

To bylo extrémní.

„Ne nutně,“ řekl Romeo, jeho hlas byl tvrdý.

„Co tím myslíš?“ Zvedla jsem hlavu a vzhlédla.

„Do budovy se dostane každý, pokud ho někdo pustí. Mě a Braedena pouštějí pořád.“

„Ale ty jsi ty.“ Poukázala jsem.

Zasmál se. „Já ale nejsem jediný kluk v kampusu.“ Pak ale jeho hlas ztvrdl a jeho ruka se kolem mě utáhla pevněji než předtím. „A očividně je tu na koleji někdo s žádnými standardy, jinak by se Zach nedostal do budovy, aby tě sledoval ve sprše.“

A pak jsem si vzpomněla.

Zalapala jsem po dechu a zhoupla se. Otočila jsem se, sedla si mezi jeho nohama a podívala se na něj širokýma očima.

„Ten den nebyl jen v koupelně,“ vypustila jsem. Vzpomínky na to ráno vypluly na povrch.

Ivy v posteli. Ivyno oblečení všude kolem. Ivyna kocovina a její pozdější rozpačitá zpověď.

„Co tím myslíš?“ Řekl Romeo.

„Byl v mém pokoji. Strávil tam noc.“

„Cože?“

„Ivy šla na předzápasovou párty do domu Omegy. A opravdu hodně se opila.“

„Říkáš mi tím, že vzala Zacha do vašeho pokoje a šukala s ním?“

„No, takhle jsem se to nechystala říct.“

Romeo vypustil řadu nadávek a zvedl se z gauče, aby mohl rázovat po pokoji. „Ten kluk vážně nemá vůbec žádné zasrané morální hodnoty. Pravděpodobně ji opil, aby mohl využít situaci.“

„Bylo ji opravdu trapně a nechtěla mi to ani říct.“

„Ta holka,“ zamumlal. „Opravdu potřebuje držet nohy u sebe.“

„Romeo!“ Vydechla jsem.

Pokrčil rameny. „Je to pravda. Kdyby nebyla tak ochotná si s ním zašukat, neměl by přístup do vašeho pokoje. Do koupelny toho rána. K tvému počítači…“

„Je to moje kamarádka,“ řekla jsem pevně. „Nemůžeš říkat věci-“

„Zapomeň na Ivy.“  Přerušil mě. „Kde je tvůj laptop?“

Zamrkala jsem. „Na koleji.“

„Musíme pro něj.“

„Proč?“

„Protože mohl nechat na pevném disku nějakou stopu nebo časovou značku.“

Vzdychla jsem. Zdálo se to jako výstřel do prázdna. „I kdyby ten večer čmuchal v mém počítači, tenkrát jsem ještě neměla úkol hotový. Začala jsem ho, ale nebyl ještě dokončený.“

„A?“ Nevypadalo to, že by mu došlo to, co jsem se mu snažila říct.

„A… na internetu bylo objeveno více než devadesát procent mého úkolu. Ten, co to udělal, musel můj úkol vzít předtím, než byl skoro dokončený.“

„Musíme pro tvůj počítač,“ řekl znovu, stejně úzkostlivě jako předtím. „Možná se do něj nějak naboural a nechal za sebou nějaký druh otevřených dveří, které mu dovolují přístup z jiného místa.“

„Je to vůbec možné?“ Zajímala jsem se nahlas.

„Jsem si jistý, že na to sakra přijdu.“ Vyšel z místnosti a já uslyšela šustění kabátu a cinkání klíčků od auta.

Vydala jsem se za ním, snažila jsem se potlačit svou naději.

Tohle byl výstřel do prázdna.

Ale byl to jediný výstřel, který jsem měla.