Hater - 24. kapitola

Překlad: Lucie

#UpozorneniProStalkera
Někomu byl doručen zákaz přiblížení
#BuzzBoss věděl, že je #Sprtka až příliš
chytrá, aby podváděla.
#PardonDamy
…Alpha BuzzFeed

Romeo

„Myslel jsem, že půjdeme do posilky,“ řekl Braeden ze sedadla spolujezdce, když jsem zpomalil Hellcat a zaparkoval ho přes ulici před domem Omegy.

„Jo, jdeme,“ řekl jsem, když jsem vypnul motor a zíral na dům.

„Pořád mu to ještě nedoručili?“ Zamyslel se Braeden.

„Kurva ne. Je to malý bastard. Mezitím se tu Rimmel prochází se zasraným terčem na zádech.

„Nebo možná, že tentokrát půjde po tobě.“

Podíval jsem se na Braedena. „Dobře. Jen ať. Musí přestat obtěžovat moji holku.“ Vydechl jsem. „Jaký druh sráče jde po ženský?“

Braeden zavrtěl hlavou. „Chceš ho najít?“

Ta myšlenka mě opravdu nenapadla. Byl jsem příliš zaneprázdněný přemýšlením o Rimmel, abych se ujistil, že je v bezpečí a zaměstnaná. Ale mohl jsem najít tolik způsobů, abych ji udržel po svém boku, dokud bychom se nemuseli vrátit zpět do života.

Právě proto je teď v útulku a já na tom musel zapracovat.

„Jo,“ řekl jsem. „Uvidíme, jestli budeme schopni ho najít.“

„Hraní na schovku ve vysokoškolském stylu.“ Ušklíbl se Braeden a mnul si ruce. „Tohle bude zábava.“

Ušklíbl jsem se. „Nejdřív si chci promluvit s Trentem a uvidíme, co se děje v domě.“

„Pojďme na to.“ Breaeden otevřel dveře auta a já udělal totéž.

Jak jsem se chystal vystoupit, k domu bratrstva přijelo auto a zaparkovalo na místě pro členy. Bylo to stříbrné BMW. Zach.

„Hej,“ řekl jsem a vklouzl zpátky do auta a zavřel dveře. „Je tady.“

„Aw, chlape,“ postěžoval si Braeden a vrátil se do auta. „Těšil jsem se, že ho budeme chytat.“

Usmál jsem se. Já tak trochu taky, ale byl jsem rád, že jsem věděl, kde byl.

Popadl jsem svůj telefon, abych zavolal tátovi, a řekl mu, že byl Zach tady, ale Braeden mě bouchl do ramene.

„Podívej se,“ řekl tichým tónem.

Vzhlédl jsem, abych se podíval, že u obrubníku se objevil neoznačený sedan. Muž v kalhotách a košili okamžitě vystoupil. Měl v ruce žlutou obálku.

„To musí být chlápek od soudu, nebo tak někdo,“ řekl.

Zach kráčel směrem z parkoviště k přední části domu. Vypadal, jako kdyby se nestaral o okolní svět. Bože, jeho ego bylo o velikosti malé země. Stále ve mně vířil hněv. Přemýšlel jsem, jestli se na něj někdy podívám a uvidím něco jiného než modřiny na Rimmelině paži, nebo způsob, jakým se na ni musel dívat, když se sprchovala.

„Ach, do prdele,“ zasmál se Braeden. „Přichází karma, hajzle.“

Jeho komentář přišel ke chvíli, kdy si Zach konečně všiml, že za ním jde muž po chodníku. Zach se zastavil a hodil po muži nenávistný pohled. To jen dokazovalo, že věděl, že ho hledají.

Chlápek s obálkou zavolal na Zacha a ten ztuhl. Pak se napřímil a udělal krok blíž.

Muž řekl něco krátkého. Zach přikývl a pak dostal obálku. Muž se otočil a odešel. Zach na něj zíral s hněvem v obličeji.

Jakmile byl úředník pryč, Zach pohlédl na obálku. Roztrhl ji a vytáhl stoh papírů. Papírů, o kterých jsem věděl, že byl dole Rimmelin podpis.

Zach si je pročetl. A pak ještě jednou.

Pohled čisté nenávisti mu přejel po obličeji, když papíry zmáčkl v pěst, než si je podržel u boku a vykročil k předním dveřím Omegy.

„Ten chlap je prvotřídní debil,“ řekl Braeden.

Musel jsem souhlasit.

Když Zach vytahoval klíče od předních dveří, otevřeli se. Vzhlédl, stejně jako já s Braedenem. Nikdo nevyšel, ale byl tam nějaký pohyb. Na betonovou verandu byl vyhozen velký kufr a stejně velká taška.

Natáhl jsem se a otočil klíčem v zapalování tak, abych mohl stisknout tlačítko a trochu otevřít okýnko. Byli jsme docela daleko, ale kdyby začal křičet, mohli bychom to slyšet.

„Od hry na schovávanou k vysokoškolské sledovačce.“ Zasmál se Braeden a opřel se pěstí doprostřed sedadel.

„Co to kurva je!“ Zařval Zach. Jeho hlas byl nízký, ale stále jsem ho slyšel.

Na schodech se objevil Trent a pevně za sebou zavřel dveře od domu. Byl to velký chlap, vysoký s širokými rameny. Pracoval tvrdě, stejně jako zbytek týmu, a já věděl, že by se Zachem mohl vytřít chodník.

Měl na sobě námořnické tričko se symbolem Omegy, který se mu táhl přes hruď. Nejdřív nic neřekl, jenom zkřížil ruce a zíral na Zacha, jako na hovno na schodech.

Trentovy rty se pohybovaly, ale neslyšel jsem ho. Nezáleželo na tom. Věděl jsem, co dělal.

Vyhazoval Zachýčka.

Zach se otočil dopředu a strčil svou tvář před Trentovu. Trent se však ani nepohnul. Jeho oči jen sledovaly naštvaného Zacha.

„Nemůžeš mě odsud vyhodit!“ Vykřikl.

Trent znovu něco řekl, ale tak potichu a klidně, že jsem ho neslyšel. Pak ukázal na zmačkaný zákaz přiblížení, který stále odpočíval v Zachově pěsti.

„Tohle je zasraný vtip!“ Řekl Zach a hodil papíry na zem.

Braeden potřásl hlavou a dramaticky si povzdechl. „Žádný respekt k zákonu.“

Zavrčel jsem a držel jsem svůj pohled na Zachovi.

Trent řekl něco jiného. Jeho tvář vypadala varovně a definitivně.

„Ta děvka je prostě dramatická!“ Vykřikl.

Ztuhl jsem a Braeden mi položil ruku na paži.

Trent udělal krok vpřed, sklonil obličej, dokud nebyl přímo proti Zachovi. Viděl jsem, jak se jeho rty pohybují, ale nic jsem neslyšel. Zachův obličej rudl vztekem, ale Trent to ignoroval. Pak se bez dalšího slova otočil a vrátil se zpět do domu.

Zach zůstal zírat na zavřené dveře s jeho věcmi a papíry o zákazu přiblížení všude kolem po zemi.

Bylo dokonáno. Byl pryč z Omegy a už se tam nevrátí. A kdyby se dokonce přiblížil k Rimmel, ujistil bych se, že ho zavřeli do vězení.

„Už se cítíš líp?“ Zeptal se Braeden.

V tom okamžiku se Zach otočil a jeho oči našly mé auto. Dokonce i dálku jsem věděl, že věděl, že jsem to sledoval. Skrz přední sklo se naše či setkaly.

V zimním vzduchu se kolem něho vařila nevyslovená nevraživost.

Neodvrátil jsem se.

Nehodlal jsem to vzít zpátky.

Braeden se neobtěžoval znovu položit svou otázku. Znal odpověď.

Ne.

Necítil jsem se líp.

Pokud něco, tak jsem se bál, že se věci zhorší.