CIC - 7. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

7/ Rukavičky

Charlotte

Obdržela jsem knihu s fotkami a jmény všech, co pracují v Bílém domě – jde o bezpečnostní opatření pro případ, že potkám někoho neznámého – a listuju jí, abych si byla jistá, že všechny poznám.

Prohlížím si ji podruhé druhý den ráno, když uslyším Clarissin hlas u dveří mé kanceláře ve Východním křídle.

„Tohle poslal Prezident.“

V rukou drží stříbrnou krabičku s bílou mašlí.

Cítím, jak mimovolně otevřu pusu.

Odolám touze skočit po balíčku. Takhle by se První dáma nezachovala. Takže se postavím a přijmu krabičku, pak ji položím na stůl a opatrně ji otevřu. Nejdřív mašli, pak rozbalím pomalu papír a nadzvednu víčko.

Uvnitř jsou dvě nádherné saténové rukavičky po lokty.

To vážně?

Nikdy jsem nebyla tak vzrušená. Nejde o to, že mi poslal dárek, který je sám o sobě sexy, ale fakt, že chce, abych se tu cítila, že sem patřím. Jako jeho První dáma.

Jsem hotová. Vyřízená. Je možné se znovu a znovu zamilovávat do stejného muže? Protože myslím, že se mi to právě stalo. I když jsem ho nikdy ani na moment nepřestala milovat.

Zahlédnu ho ten den později, když procházím chodbou a snažím se zapamatovat, kde co je a osobně pozdravit služebnictvo jménem.

Z pohledu na vysokého, tmavovlasého muže s čtyřmi muži kolem se mi zastaví srdce v hrudi.

Zastaví se, když mě uvidí, pak zajede jednou rukou do kapsy a hodí po mně polovičním úsměvem, než se znovu rozejde.

Má na sobě brýle.

Vyschne mi v puse, zatímco to místo mezi nohama je až příliš vlhké.

„Charlotte. Rád bych tě pozval na večeři do Staré rodinné jídelny. Pokud by ti nevadilo se podívat na menu.“

Naše oči se střetnou a já celá hořím. „Pokud najdu jídelnu,“ řeknu.

Pod Ray-Ban brýlemi se mu v očích odrazí úsměv. „Někdo se ujistí, že ji najdeš.“

„Já vím. To oni vždycky.“ Usměju se a rozhlédnu se, jak ti muži čekají kolem, služebnictvo dál prochází a dělá svou práci. „Vlastně se mám dneska setkat s jejich šéfem – abych se podívala na menu na celý týden.“

„To je od Vás velmi hezké, slečno Wellsová.“

Vím, že si mě dobírá – a je to příjemné. Chybí mi. Chci flirtovat víc. Mluvit a slyšet všechno, co dělá. Ale teď na to není čas. „Cítím se špatně, že tolik lidí čeká,“ zašeptá.

Zasmušile se na mě podívá. „Snaží se nám ulehčit život, zlepšit maličkosti, abychom se mohli soustředit na ty velké věci.“

S úsměvem přikývnu. „Uvidíme se večer.“

Kývne a zamíří do Západního křídla.

Stará rodinná jídelna se ukáže, že je nejmenší jídelna v Bílém domě a já jsem vděčná za to, že můžu konečně sedět u stolu normální velikosti pro šest lidí – stůl z Mattovi osobní sbírky. Sedí v čele, mé místo je po jeho pravici a jíme šéfkuchařovu verzi mého nejoblíbenějšího jídla.

„Nebyla jsem si jistá, co máš rád, tak jsem je nechala připravit máminu speciální quinou, kterou máma s Jessou vařili, když jste k nám přišli s tátou. Když jsme se poprvé setkali.“

„Vzpomínám si. Byla jsi roztomilá. Plná zápalu.“

„Zápalu pro tebe,“ zašeptám a protočím očima.

Překvapeně nad mým komentářem otevře oči ještě víc a pak se mu z hrdla vydere smích, ale nevydrží dlouho, zase se zamračí. „Byla jsi moc mladá, zlato.“

„S probouzejícími novými pocity,“ zasténám a zavrtím hlavou nad svými 'probouzejícími' roky.

Mrkne po mně a pohled mu sklouzne k mým rtům.

„Matte...“ nadechnu se, když poznám ten pohled v jeho očích.

Nahne se ke mně, oči máme jen pár centimetrů od sebe. Hlas má tvrdý a nakřáplý. „Chybíš mi. Chybí mi se tě dotýkat. Chci tě moct líbat kdekoliv chci, kdykoliv chci.“

Stisknu k sobě pod stolem stehna. „Také to chci, ale je to pro mě obrovská změna.“

„Dostanu alespoň pusu za ty rukavičky?“

Mé tělo se napne, ale donutím se kontrolovat a řeknu, „Ano, ale ne tady. Dnes večer, až budeme sami.“

Oči mu potemní. „Mmm. Těším se na to.“ A do pusy si strčí obzvlášť velkou porci quinoi.

Po večeri sedíme ve Žlutém pokoji v druhém patře a dáváme si drink. Kývne na Wilsona v nějakém tichém znamení, díky kterému získáme soukromí, když se jeho agenti rozejdou. Otočím se k Mattovi na gauči. Vypadá uvolněně, ale v jeho očích cítím žár.

„Nehýbej se,“ varuju ho. „Jde jen o pusu. Jestli se pohneš, nebudu schopná se kontrolovat.“

Obklopí mě jeho smích. „Zlato, nemůžu se kontrolovat, když se na mě takhle díváš...“ přejede mi rukou po tváři.

„Ššš, zavři oči.“

Posadím se na něj a Matt mě chytí oběma rukama za zadek, ale poslechne mě a oči zavře. Cítím se mu tak blízko, cítím se v bezpečí.

Podívám se na něj a mám pocit, jako bych měla vybuchnout. Tolik ho miluju. Přejedu mu prsty přes rty. Kousne mě. „Ne,“ zahihňám se.

Zasténá, ale oči má stále zavřené.

„Zůstaň v klidu,“ řeknu.

Uklidní se a usměje.

Nahnu se a přitisknu rty na jeho. Cítím, jak mi protéká krev žilami, když rozevře rty. Vjedu do něj jazykem. Ruce mu sjedou na moje bedra a přitiskne mě k jeho tvrdému penisu, když spojí jazyk s mým. Drží mě oběma rukama za zadek, jeho dotek vyšle tisíce motýlků do podbřišku. Zalijí mě vzpomínky – na každý polibek, každou chvilku.

Propojím si ruce za jeho krkem a i když se Matt stále nehýbá, cítím jeho sílu, jeho sevření a své srdce.

„Děkuju za rukavičky,“ řeknu bez dechu, když se odtáhnu.

Usměje se a zavrtí, když se postavím. Rty má červené a vlasy rozházené. „Nemáš zač. Děkuju, že sis dala tolik záležet na dnešní večeři.“

„Užila jsem si ji.“ Vydechnu. „Měla bych jít. Oba musíme být na zítra připravení.“

Jen se usměje a v tichosti mě sleduje, jak odcházím.

Francouzský prezident pořádá na Mattovu počest večeři a všechny mé schůzky a plány se přehodily, abych ho mohla doprovodit.

Jsem nadšená, nervózní a stále vzrušená z toho malého polibku.

Tak nadšená a vzrušená, že nemůžu usnout. Vím, že Matt taky nespí, protože se dveře od jeho ložnice celou noc nezavřou.