Checkmate:TIR - 24. kapitola

Překlad: Lenuszka

Courtney

Za celý svůj život jsem nikdy nebyla tak vyděšená.

Drewův incident v práci způsobil, že mé nejhorší obavy ožily. Posledních šest měsíců a i předtím, jsem se o něj v práci vždy bála. Je přirozené cítit, že bez ohledu na jeho mnohá ujištění, mě to nikdy úplně neuklidnilo.

Chvíle, kdy vešel do domu ze služby dřív a viděla jsem jeho obličej a skleněné oči; věděla jsem, že se stalo něco hrozného. Drew vypadal bledě, rozrušeně, bez emocí. Nikdy předtím jsem ho neviděla tak poraženého a to mě vyděsilo.

Když se dozvím, že mu dal šéf týden volna, jsem šťastná, protože vím, že bude se mnou doma v bezpečí. Travis a Viola se strachovali, jakmile o tom slyšeli a vím, že se jim ulevilo za něj, že má volno.

Už je to dva dny od té události, ale pořád jsem z něj moc nedostala. Řekl, že o tom nechce mluvit, ale myslím, že mluvení by mu pomohlo se s tím vypořádat.

„Drew,“ řeknu, vejdu do obýváku se sendvičem. „Udělala jsem ti něco k obědu.“

„Nemám hlad,“ odpoví pevně. „Ale díky.“

„Musíš jíst. Už jsi nejedl dva dny,“ připomenu mu. „Prosím.“

Sednu si vedle něj, ale jeho oči se neodvrátí od televize. „Podíváš se na mě?“

Mrkne, pak zvedne oči k mým.

„Mluv se mnou.“

„Chci, Court, ale prostě nemůžu najít správná slova.“

Vsaju si rty do pusy a pomalu kývnu. Rozumím, že zažil něco tragického a že se obviňuje, ale jen si přeju, aby mi o tom řekl, aby to v sobě nedržel a nenechal, aby ho to užíralo zevnitř.

„Můžeme mluvit o čemkoli,“ řeknu mu. „Nebo jít dělat cokoli.“

Pokrčí rameny a podívá se zpátky na televizi. Po minutě ticha, položím talíř na konferenční stolek a odejdu. Potřebuju s někým mluvit, píšu Viole.

C: Nechce se mnou mluvit, Lolo. Není ve formě. Nevím, co dělat.

V: Jen tam pro něj buď. Je pravděpodobně pořád v šoku a to ho straší. Přála bych si mít pro tebe přesně odpověď, ale Drew je tvrdý. Zpracuje to a dostane se přes to.

C: Doufám, že máš pravdu. Nenávidím, že ho vidím takhle. Vypadá jako bez duše.

V: Možná byste vy dva potřeboval na pár dní vypadnout. Nastupte do letadla a někam si zaleťte.

C: To by bylo skvělé. Možná pomůže změna prostředí. Chci mu dát jeho prostor a čas, který potřebuje, aby se s tím vypořádal, ale taky nechci, aby po celý příští týden vysedával a pořád o tom přemýšlel.

V: Měli byste jet do Vegas a praštit do toho;) A pak jděte dělat nějaké neteře a synovce!

C: OMG! Ty jsi neúnavná!

V: Haha! Vážně. Jeďte. Odveď jeho pozornost od toho, co se stalo a možná přijde a bude připravený si promluvit.

C: To stojí za zkoušku. Jen potřebuju najít správný čas, abych to nadhodila.

V: Jsem si jistá, že když se svlékneš, pomůže ho to rozptýlit.

C: Vzpamatuj se, Lolo. Nehodlám ho svést, když se cítí takhle. Ačkoli z historek, které jsi mi říkala o zuřivém sexu, možná by to stálo za risk.

V: Stojí to za to J

Položím telefon na kuchyňskou linku a prohrabuju lednici, ačkoli vůbec nemám hlad. Popadnu lahev ledového čaje, než zavřu dvířka a jakmile zkouším otočit víčkem, vyklouzne mi z prstů a spadne na podlahu.

„Kurva,“ zamumlám, když se sklo rozbije a roztříští všude. Ohnu se, abych to uklidila, když si o kousek skla pořežu prst. „Ou! Sakra.“ Saju si z prstu krev a jakmile se postavím, Drew mě chytí zezadu.

„Jsi v pořádku?“ Jeho ruce jsou na mých ramenou a je to poprvé, co se mě za dva dny dotkl. Je to krása, mít ho znovu blízko u sebe.

„Řízla jsem se do prstu. Jen potřebuju náplast.“

„Zajdu ti pro ni,“ řekne, když odchází. Poděkuju mu a usměju se.

Když mi očistí prst a ováže ho náplastí, vezme ručník a začne uklízet. „Potřebuješ, abych ti pomohla?“

„Ne, mám to.“

Stojím a sleduju, jak opatrně bere kousky skla a odklízí je. Jakmile skončí s utíráním podlahy, postaví se přede mě a vezme mě za ruku. Dá si ji k ústům a sleduju, jak mi jemně líbá prst. Moje srdce se třepotá, když cítím, jak se jeho rty přitlačí na mou kůži. I po celé té době mě pořád ovlivňuje takovým způsobem, který nikdy nebudu schopná ignorovat.

„Díky, že ses o mě postaral,“ řeknu.

„Vždy se o tebe postarám, zlato. I kdyby to bylo jen malé říznutí.“ Z jeho úsměvu se mi rozšíří oči. Poslední dva dny byl tak izolovaný; je to jako bych ho poprvé opravdu slyšela mluvit.

Obejmu ho rukama kolem krku a stáhnu ho dolů ke svým rtům. Omotá si ruce kolem mě a drží mě pevně. „Tak moc se omlouvám, že jsem byl odměřený.“

 Zakloním se a podívám se mu do očí. „Neomlouvej se. Není nic, za co by ses měl omlouvat. Jen jsem se o tebe bála.“

„Já vím.“ Políbí mě na čelo. „Nechci, aby ses bála. Budu v pořádku.“

Přála bych si věřit, ale věřím, že to zkusí. Drew je silný a má velké srdce. Já jsem tam ani nebyla a ta celá věc se mnou v jádru otřásla.

„Chceš vypadnout?“ Zeptám se náhle.

On zamrká.

„Pojďme odtud. Nemůžeš tu celý příští týden jen sedět.“ Doufám, že nezním jako blázen, ale taky ho nechci ztratit.

„Dobrá,“ řekne, čímž mě překvapí. „Jdeme. Kam bys chtěla jít?“

Usměju se a skousnu si spodní ret. Zírá na mě a čeká.

„Vegas?“

„Snažíš se mě opít a využít mě?“ Hodí po mně šibalským pohledem a já jsem radostí bez sebe, že už ho zase vidím žertovat.

„Um, vždycky!“ směju se. „Viola mě prakticky musela tři roky držet, abych na tebe nevylezla jako na strom, takže to budu vždycky využívat.“

„Dobré vědět. Ujistím se, že budu mít své šťastné spodní prádlo.“