Checkmate:TIR - 23. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

O šest měsíců později…

Posledních šest měsíců s Courtney bylo úžasných. Poprvé ve svém životě jsem ve vztahu opravdu šťastný. To, co máme, je opravdové a významné, a chápu lásku v její nejčistší formě, když jsem s ní. Otevřel jsem jí srdce a plně jí dovolil změnit můj život a nikdy bych to nechtěl vrátit. Být s rodinou během dnů volna pro mě s Courtney znamená úplně něco nového a na Nový rok jsem políbil svou dívku. Jsem v tom až po uši a není cesta zpátky.

Právě začal pracovní týden a je vždy těžké se tam vracet, když spolu strávíme několik dní bez přerušení. Nezáleží na tom, co děláme, když jsme spolu, čas s ní není nikdy dostatečný. Jsme spolu tak moc, že nás Viola a Travis začali otevřeně nazývat Tým Drewtney, protože očividně jsme teď superpár. Court to pohltilo.

Než zamířím do práce, udělám si rychle proteinový koktejl na cestu. Na lednici nechala Courtney vzkaz, na malé mazací tabulce říká, že mě miluje. Rychle popadnu fix a napíšu zpátky. Stalo se to naší malou tradicí – necháváme vzkazy a díváme se, jak dlouho trvá tomu druhému je najít.

Cestou do práce si uvědomuju, jak moc se za poslední rok můj život změnil. Courtney je má přítelkyně a Logan už není můj parťák. Zatímco já jsem šťastný, že byl povýšen do pozice, kterou vždy chtěl – detektiv – hlídkování už není stejné, jako bývalo s ním. On je duševně vyrovnaný a věděl jsem, že mi na ulici kryje záda. Můj nový partner Tyler není špatný a snažím se mu připsat plusové body, ale je to zelenáč a nemá zkušenosti. Ale vzal jsem si ho pod svá křídla přesně, jako to udělal Logan pro mě. Možná jednoho dne budu povýšen na detektiva a můj bratr v uniformě a já budeme znovu parťáci.

Když zastavím u stanice, podívám se naposledy na svou uniformu a ujistím se, že je vše na svém místě, protože některým z nás dal šéf kartáč za lajdácké oblečení. Pokud se někdy chci stát detektivem jako Logan, musím být špičkový. Když vejdu na stanici, dostanu textovku.

C: Měj dobrou směnu. Zůstaň v bezpečí. Miluju tě.

D: Už teď mi chybíš a miluju tě víc.

C: Nemůžeš zavolat, že jsi nemocný?

D: Nemůžu, lásko. Budu doma, než se naděješ.

C: Radši buď!

Ve většině případů se při hlídce v terénu nic neděje. Uděláme několik dopravních zastavení, ale největší část tvoří hodiny, které pomalu ubíhají. Čas se táhne; dáme si večeři a jedeme zpátky do terénu. Jsem vděčný, že se neděje nic nebezpečného, ale z nocí jako tahle mi lezou oči z důlků.

C: Zbav se parťáka a přijď domů na jednu rychlovku.

D: Court, nepopichuj.

C: Potřebuju jen pět minut.

D: Zatracená ženská, přál bych si, abych mohl.

Podívám se na Tylera, a on čte knihu o státních zákonech. Usměju se a jakmile to udělám, prosviští kolem nás auto a jen o píď nám neustřelí boční zrcátko. Jede příliš rychle a já vím, že ho nemůžu nechat proklouznout.

„Viděl jsi to?“ Tyler ožije. „Málem vzal i naše auto.“

„Kurva,“ říkám si pro sebe a vystartuju s autem, zatímco Tyler zapne sirénu a světla. Šlápnu autu tak na plyn, že se dostaneme hned za vozidlo, ale to nezastaví. Tyler klidně volá na dispečink pro posily a zadává naši pozici, když sledujeme auto, které přejíždí přes celou vozovku. Pak prudce zatočí a narazí do jednoho zaparkovaného auta v plné rychlosti. Z pod kapoty zničeného auta se valí kouř. Tyler volá pohotovost. „Máme tu kód deset-padesát. Pošlete pomoc.“

Vylezu z auta, abych zkontroloval situaci, a jsem připraven tasit svou zbraň, ale muž, který klopýtá z auta má v ruce zbraň, kterou míří přímo na mě.

Buď vždy připraven. Toto mě učili na akademii a vtloukali to do nás. Když stojím neozbrojený tváří v tvář hlavni pětačtyřicítky, vím, že jsem nebyl. Měl jsem svou zbraň vytáhnout dřív. Očekával jsem někoho zraněného nebo někoho, kdo psal zprávu a přitom řídil, ale stojím tu proti smažce, která nezaznamenala hlubokou ránu na rameni a krev, tekoucí z hlavy.

Ztěžka polknu, nechci se pohnout, natož mluvit. Zůstanu klidný, ale před očima mi běží obrázek všeho, co miluju – Courtney. Mám její jméno na rtech a mé srdce bolí, protože vím, že by to mohl být konec.

„Řekni mu!“ zařve na mě.

Zvednu ruce nahoru, doufám, že uvidí, že mu nechci ublížit. Zařvu přes rameno. „Zůstaň v autě, Tylere!“ Periferně vidím Tylerův vystrašený obličej, ale udělá, co říkám. Je to riskantní jako peklo, ale nepotřebuju žádné unáhlené pohyby.

Srdce mi zběsile buší a zaplaví mě adrenalin. Sleduji toho muže, snažím se najít slabinu v jeho brnění, ale dívá se na mě jako na nepřítele a jsem si jistý, že pro něj v této uniformě jsem. Snažím se najít správný moment, abych tasil zbraň a vystřelil, ale to se nestane.

„Na kolena, svině.“ Klopýtne blíž, mává dokola zbraní a já se nezdráhám. Když se přiblíží, jsem schopný podívat se to jeho jako uhlíků černých očí, a za nimi nic nevidím. Tento muž je jen prázdná lidská skořápka a to mě děsí víc než ta zbraň. Všechno, na co myslím je, jak bude příští rok mé jméno na listině padlých policistů a Logan tam bude muset vystoupit a řečnit o mém charakteru. Nechci, aby můj život skončil v rukách té smažky, která nad sebou právě teď nemá žádnou kontrolu.

„Vím, co chceš udělat. Chceš mě zavřít do vězení a sledovat, jak tam hniju, jako můj fotr,“ zasyčí, zastrčí si své nepoddajné zamaštěné vlasy za ucho.

„Ne,“ řeknu klidně. „Pojďme si o tom promluvit.“

„Ne! Už žádné kecy!“ Zaječí, násilně na mě zamíří zbraň.

V této chvíli je jedinou věcí, která mě drží, Courtney. Myšlenka na její teplo mě drží pryč do strachu, který obaluje moje tělo. Jen bych si přál, abych jí ještě naposledy mohl říct, jak ji miluji a vždy budu. Chci, aby věděla, že mi změnila život a nezáleží na tom, co se mi stane, to se nikdy nezmění. Každou chvíli přijedou posily a bude jim trvat celé dvě vteřiny, aby zmáčkli spoušť. Naděje, že bych přežil střelu z této blízkosti je téměř nulová. Přesně, jak jsem předpokládal, uslyším vzdálené zvuky sirén a snažím se je přehlušit.

Chci žít. Nechci, aby byl můj život takhle ukončen.

„Měl bys utéct,“ říkám, dávám mu návnadu, ale on se nechytí. Místo toho přijde blíž a zlomyslně se usměje, klekne si přede mě. Jeho dech smrdí hnilobou a cigaretami, jeho oblečení špinavé. Ztratil značné množství krve a měl by být neprodleně zavezen do nemocnice, ale on si to naprosto neuvědomuje. Tohle s člověkem udělají drogy. Převezmou kontrolu nad lidským mozkem a udělají z nich loutky. Toto jsem viděl na ulicích tolikrát, ale nikdy jsem nikomu takovému nebyl tak blízko.

Druhá přihrávka, a jsme z očí do očí. „Nikdy mě nechytíte,“ zavrčí a pak mi umístí zbraň na spánek. Zavřu oči a slyším zvuk dveří od auta a vím, že Tyler má vytáhnutou zbraň. Moje oči se otevřou. Toto může být život nebo smrt a přeju si, aby mě kurva prostě poslechnul.

„Řekl jsem ti, abys mu řekl, že má zůstat v autě.“ Mužovy prsty mě drsně chytí za tvář, ale nesundá zbraň. „Zasrané svině, všechny jsou stejné.“

Ta zbraň je na mé kůži jako rozlévající se jed, když mi ji zatlačí víc do spánku. Tyler už má nabito a kdyby mohl čistě střelit, neváhal by, ale pozice, ve které jsme to znemožňuje, je to příliš riskantní.

Ten chlap má na tváři ďábelský úsměv, když začne mačkat spoušť. Zavřu pevně oči, vím, že to je konec, tak moc lituju věcí, které jsem nikdy neudělal, až mě to překvapuje. Slyším zmáčknutí, a kulka nevyletí, ale neuleví se mi, dokud nebude po všem a já odtud neodejdu.

„Odhoď zbraň!“ zařve Tyler a chlap se zasměje.

Když slyší sirény, znovu zmáčkne spoušť. Klik.

„Nezměníš svět. A nikdy mě nedostaneš,“ řekne, dá zbraň pryč od mojí hlavy a strčí si ji do úst.

„Ne, prosím,“ snažně prosím, přesně než zmáčkne spoušť a vyjde výstřel.

Sedím tam na kolenou – zamrzlý v čase a pokrytý krví. V uších mi po výstřelu zvoní a snažím se pochopit, co se stalo. Krev, tmavá černá krev je všude. Je na mých rukou, tváři a rozlitá v kaluži okolo těla. Nemůžu se pohnout, protože cítím, jako by moje kolena byla přilepená k chodníku a nejsem schopný dostat se pryč z noční můry, kterou právě prožívám. Čekám, kdy se probudím, ale to se neděje a ulehčující pocit z toho hororu nepřichází.

Silné ruce se dotknou mých ramen, a je to Tyler, který mě nutí, abych vstal, ale celé mé okolí se zdá černé a bílé. Tělo toho chlapa je jen hromádkou bez života, a nemůžu přestat myslet na to, jak toto celé mohlo skončit naprosto jinak. Klidně jsem tu teď mohl ležet já. Za chvilku se objevují záchranáři, policisté a hasiči, označí prostor žlutou páskou, což je typické při smrtelném zranění.

„Drew,“ slyším, ale neodpovídám.

„Drew.“ Otočím se a vidím Logana, jak mi nese deku a je následován záchranářem, který mě má dát do karantény. Nemůžu ze sebe dost rychle dostat tu krev. Logan čeká, až mě vysléknou z mé uniformy a otřou mi ruce a obličej desinfekcí.

Když odejdou, pevně mě obejme. „Mohl jsi to být ty. Jsem tak šťastný, že nejsi.“

Zhluboka vydechnu a je pro mě těžké zpracovat všechno, co se v posledních deseti minutách stalo. Logan se mě zeptá na pár otázek a já odpovídám jako robot. Vezmou mi mou kameru a Tyler je obklopen lidmi, kteří mu kladou otázky.

„Měl bys použít nějakou dovolenou a dát si pár dní volna,“ řekne mi Logan věcně. „Potřebuješ strávit nějaký čas pryč odtud. Zkus to dostat z hlavy, ačkoli na to nikdy nezapomeneš.“ Zírá do dálky a já přemýšlím, jestli v tuhle chvíli přemýšlí o všech lidech, které v životě ztratil. „Jestli si potřebuješ promluvit, jsem tady a poslouchám.“

Kývnu a znovu ho pevně obejmu. Přijde šéf, zavede mě do tajného vozu a zavez mě zpátky na stanici.

„Jsi v šoku. To je normální, když se stane něco tragického. Není to tvá vina, Fishere. Neobviňuj se,“ řekne.

„Pane, rád bych si vzal pár dnů dovolené, jestli je to možné. Potřebuju nějaký čas na zpracování toho všeho.“

Podívá se na mě, tvrdost v jeho obličeji nikdy neotřesená a přikývne.

Když si ho prohlédnu, zjišťuji, jak moc mi připomíná tátu Courtney. Pak si vzpomenu na Court a cítím, jako bych se topil a téměř lapám po dechu. Myšlenka na to, že by se dozvěděla, že se mi stalo něco zlého, mi vyrazí dech. Díky Bohu, šéf schválí můj požadavek na dovolenou a budu mít příštích deset dní volno.  Novinky o tom, co se stalo, se rozšířily jako nekontrolovatelný požár a v době, kdy se vrátíme zpátky na stanici, to každý ví. Spoustu lidí mi nabídne si promluvit, ale já se teď rozhodnu vypořádat se sám se sebou. Potřebuju si utřídit myšlenky a nechat to sednout, než budu moct o něčem mluvit. Má hlava je právě teď jeden velký nepořádek. Je to jako bych zkoušel násilím zabít čtvercový kolík do kulaté díry. Snažím se ty myšlenky vytlačit a soustředit se na domov a Courtney.

Než se tam vydám, dám si na stanici sprchu a pořádně vydrhnu svou kůži, až ji mám odřenou. Přál bych si vyčistit paměť, jako by se to nikdy nestalo. Ze skříňky vezmu své věci a sednu si do pickupu v naprostém tichu, než nastartuju. Sledovat, jak si někdo vezme život a vědět, že jsem to klidně mohl být já, dává náhled na to, jak je tahle práce nebezpečná. Když dorazím domů, o hodinu dřív než obvykle, ujistím se, že budu Courtney držet extra pevně, protože se málem stalo to, že jsem ji ztratil navždy.