Checkmate:TIE - 3. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Zastavíme se u malého penzionu kousek od Bakersfieldu po čtyřech hodinách na cestě. Je to dokonalé útočiště pro to, co dnes v noci potřebujeme. Vím, že potřebujeme probrat všechna fakta, co známe a co se stalo, takže můžeme jít zítra do soudní budovy a obstarat si dočasný zákaz přiblížení.

„To je tak okouzlující,“ řekne Courtney, rozhlíží se po pokoji, jakmile jej odemknu. „Je to jako projít zpět časem.“ Což je něco, co bychom právě teď skutečně potřebovali.

„Jo, zpátky v květinových a plakátových letech.“ Potlačím smích, vjedu s kufry dovnitř.

„Je to perfektní. Prostě to, co potřebujeme,“ prohlásí a její ramena se viditelně uvolní.

Potom, co dám naše kufry stranou, popadnu ji za ruku a posadím se s ní na postel. Jakmile to uděláme, ozve se celým pokoje hlasité zavrzání.

„Ó můj Bože.“ Směje se, poskočí znovu na matraci. „Hádám, že je to tu v noci docela hlučné.“

Zakřením se, souhlasím s ní. „Nebo možná doufají, že to páry odradí.“

„Tak proč je to tedy nocleh se snídaní? Proč si myslíš, že lidé dělají v prvé řadě tyhle věci?“

„Jo, máš pravdu. Pravděpodobně sem nechodí, aby si četli bibli a spali.“

„Ačkoli spánek zní zrovna teď docela dobře.“ Položí si svou hlavu na moje rameno a já ji obejmu. Potřebujeme si promluvit, než se dostaneme zpátky domů, ale po všem, co si Courtney prožila v posledních dvanácti hodinách, by si měla dopřát dobrý odpočinek.

„Pojďme si dát šlofíka a potom si dáme nějaké jídlo. Co myslíš?“ zeptám se.

„To zní perfektně.“ Zívne a pak se zachichotá. „Mé tělo zjevně souhlasí.“

„Dobře.“ Políbím ji na čelo. „Uvidíme, kolik hluku umí tahle postel udělat.“

Bouchne mě pěstí do hrudi, předstírá, že je dotčená. „Drew!“

„Co?“ směju se. „To jsem nenaznačoval. Ty jsi tady ta se svými špinavými myšlenkami. Já jsem říkal, kolik hluku udělá jen to jít do postele.“

Ona se na mě podívá a protočí oči. „Jasně. To jsi určitě říkal.“

Hodím po ní šibalským úsměvem. Miluju, že mě zná tak dobře. Možná příliš dobře.

Je skoro osm hodin, když se probudím a uvědomím si, že jsme protáhli našeho šlofíka a jsme na hranici toho, prospat se do nočních hodin. Nechci ji budit, takže co nejopatrněji a nejtišeji, jak jen to jde, zpod ní vytáhnu ruku a zakryju jí záda. Postel zavrže právě, když se zvednu a já zamrznu na nohou, když doufám, že ji to nevyleká.

Podívám se přes rameno a vidím, že má stále zavřené oči a lehce dýchá. Obleču si své kalhoty a na nohy obuju boty. Nejbližší místo, kde vzít jídlo, jde dobrých patnáct minut odtud, takže snad zůstane v limbu, než se vrátím.

Políbím ji na čelo, omotám kolem ní pevněji přikrývky a po špičkách vyjdu z pokoje. Jakmile se dostanu do pronajatého auta, rozhlédnu se po parkovišti, kontroluju podezřelá vozidla. Nic nevypadá neobvykle, takže odemknu auto a nasednu. Mířím zpátky po dálnici a najdu malé bistro. Objednám jídlo s sebou a zamířím zpátky do penzionu. Courtney nevolala, což znamená, že pořád mírumilovně spí.

Jakmile dojedu zpět, vezmu naše jídlo a zamířím do našeho pokoje. Poslouchám, jestli nezaslechnu nějaký pohyb, ale je takové ticho, jako když jsem odcházel. Vím, že ji musím vzbudit na jídlo, mentálně se připravuji na to, o čem si musíme promluvit. Nikdo z nás si nepamatuje, co se stalo, jakmile jsme se dostali do našeho pokoje, ale ona potřebuje vědět o Mii, aby si to mohla v hlavě poskládat dohromady, a můžeme zažádat o zákaz přiblížení s detaily toho, co se nám oběma přesně stalo.

Potichu otevřu dveře a vidím, že se svítí. Vím jistě, že jsem zhasínal, což znamená, že Courtney je vzhůru. Očekával jsem, že mi zavolá, ale možná se právě probudila, když jsem se dostal zpátky.

„Court?“ řeknu jemně, zavřu za sebou dveře, nechci ji vystrašit. Zkontroluju postel a vidím, že přikrývky jsou natáhnuté tam, kde spala. „Court? Kde jsi?“

Začnu panikařit, když přemýšlím, kde by mohla být. Není možné, že by opustila pokoj beze mě, zvláště v noci, navíc ani nezavolala, když se probudila.

„Bejby?“ řeknu trochu hlasitěji. Udělám další krok dovnitř a začnu pátrat. Za dveřmi koupelny, ve sprchovém koutě a za závěsy. Co se to sakra děje?

Už jí chci volat na mobil, když uslyším hluk, který přichází z toalety. Spěchám, otevřu dveře a Courtney se rozmáchne, jen tak tak mine mou tvář dolní částí lampy. V jejich očích bylo odhodlání a upřímně lituju každého, kdo by dostal zásah. Každý profesionální hráč baseballu by byl hrdý, protože do toho vložila celou svoji váhu.

„Courtney! Skoro jsi mě zabila.“

„Pro-Promiň.“ Zhluboka se nadechne, uklidněná, že mě vidí.

„Několikrát jsem tě volal jménem. Začínal jsem se strachovat.“ Třu jí rukama paže, které jsou pokryté husí kůží a vezmu jí z ruky lampu.

„Neslyšela jsem tě,“ řekne popravdě, zkoumá mou tvář, pak pokračuje. „Probudila jsem se v panice a celé se mi to v hlavě odehrálo znovu. Nebyl jsi tu. Pokoj byl prázdný. To ticho mě užíralo zaživa. Přešla jsem do režimu bojuj nebo uteč…“

„Zlato, omlouvám se. Jen jsem odešel, abych obstaral nějaké jídlo. Byl jsem si jistý, že budeš spát.“

„Šla jsem použít koupelnu, a když jsem rozsvítila, zablikalo to a udělalo hlasitý zvuk.“

„Žárovka se spálila,“ vysvětlím, uvědomím si, že se to samé stalo, když jsem chtěl rozsvítit a hledal jsem ji.

„Potom zrovna když jsem byla hotová v koupelně, se ozvalo hlasité zaklepání na dveře a já jsem zpanikařila. Všechno se to bleskově vrátilo, a já jsem nevěděla, co dělat. Nemohla jsem popadnout dech a když jsem uslyšela druhé zaklepání, popadla jsem lampu a šla se schovat na záchod. V momentě se mi přehrály všechny špatné scénáře. Počítala jsem, že kdybys to byl ty, zavolal bys mě nebo byl mi volal na mobil. A kdokoli byl na druhé straně dveří, dostal se dovnitř a otevřel dveře od záchodu, byl by zabit touhle lampou.“

Usměju se, ale pořád mám obavy. „Takže jsi neodpověděla, když zaklepali?“

„Ne! Posledně, co jsem to udělala, objednala Mia speciální zásilku ve formě snídaně a výhrůžek.“

Zatřesu hlavou, nejistý, o čem to mluví. „Pojďme tě odtud dostat a můžeme si promluvit. Řekni mi všechno, co se stalo.“

Ona si projede prsty své vlasy a přikývne. „Okay.“

Pomůžu jí do postele, vezmu naši tašku s jídlem a dám jí jednu. „Nebyla tam velká možnost výběru, tak jsem nám vzal sendviče.“

„To je v pořádku. Stejně zrovna teď nemám velký hlad.“ Hraje si s víčkem, ale neotevírá ho.

„Něco je špatně?“ ptám se, svraštím obočí.

Její hrdlo se hýbe, polkne svá slova a zatřese hlavou.

„Courtney,“ zamumlám, nakloním jí bradu směrem ke mně. Podívá se na mě. „Řekni mi, co se ti stalo dnes ráno, když ses probudila. Potřebuju to vědět.“

Mrkne, oči upře na podlahu. „Slyšela jsem zaklepání na dveře pokoje a když jsem otevřela, stál tam týpek z pokojové služby s tácem jídla. Řekl, že byl objednaný na čas do tohoto pokoje. Když odešel, odkryla jsem víko a viděla to. Ona nějak naplánovala celou tu věc.“

„Co bylo uvnitř?“ ptám se, pobízím ji, aby pokračovala, ačkoli vím, že je to pro ni těžké. Potřebuju znát všechno.

„Dvě vejce a kousek slaniny byly naaranžované jako mračící se obličej. Pod vejci byly kapky červené pálivé omáčky, jako by oči prolévaly krvavé slzy.“

„Ježíši,“ zamumlám, drsně si projedu rukou vlasy.

„Byl tam i vzkaz.“

Čelist se mi napne, když mi řekne, co v něm stálo.

„Kurva,“ zasyčím. „Ona přišla o svůj zkurvený rozum.“

„To sis všiml až teď?“ Hořkost v jejím hlase nejde přeslechnout.

„Jo, dobře. Nikdy předtím neudělala nic tak bláznivého a nebezpečného. Neuvědomil jsem si, jak daleko by zašla, aby mě dostala zpátky.“

„Ona udělá všechno, co může, aby nás rozdělila,“ prohlásí Courtney, její slova jsou smutná a tichá.

„Zlato, tohle se vůbec nikdy kurva nestane. To ti slibuju.“ Vezmu její tvář do dlaní a přitisknu její ústa k mým. „Miluji tě.“

Zasměje se mi do rtů. „Taky tě miluju.“ Dá mi další pusu. „Jen bych ji chtěla strčit dolů z točitého schodiště, až by jí odpadly všechny nehty.“

Zakřením se a potřesu hlavou. „To bych do tebe neřekl, kotě. Ty nejsi ta, která sebou nechá zametat.“

„Jo a ta děvka je takový zbabělec, že si se mnou začala zahrávat v bezvědomí. Neumí ani hrát tu hru, když se můžu bránit,“ zasyčí a já vím, že se začíná znovu rozčilovat. „Ale jen vědomí, že je schopná takového druhu sraček, mě sakra vytáčí.“

„Já vím, ale nezáleží, co zkouší, nikdy nedostane to, co by nakonec opravdu chtěla.“

„Počkej,“ přeruší mě. „Jak jsi věděl, že tu byla Mia?“

„Huh?“ Zatnu čelist. Zapomněl jsem, že jsem jí to ještě nezmínil.

„V hotelové chodbě jsi řekl, že víš, že tu byla. Já jsem to nevěděla, až dokud nepřivezli to jídlo. Takže, jak jsi to věděl?“ Vidím, jak se to snaží dát všechno dohromady, a nenávidím, že jí musím přidávat. Zvláště tuhle část.

„To je to, o čem jsem s tebou chtěl mluvit, ale nebude to snadné slyšet.“

„Drew, děsíš mě. Prostě mi to řekni,“ naléhá.

„Byla v posteli, když jsem se ráno probudil.“ Její oči lezou z důlků a cítím, že z ní už vyzařuje hněv. „Myslel jsem, že jsi to ty.“

„Co?“

„Obarvila si vlasy na blond a její tvář byla schovaná v přikrývkách. Když jsem zjistil, že je to ona, vyhodil jsem ji z postele a řekli jí, aby mi řekla, kde jsi. Když nechtěla, vykopl jsem její zadek a pohrozil, že zavolám policii, jestli mi neřekne, kde jsi. Prohlásila, že to nebyla ona, kdo tě odnesl a že měla kartu od pokoje, takže se technicky nevloupala. Když jsem zjistil, že mi neříká sračky, nechal jsem ji jít.“

„Sakra, Drew.“

Můžu říct, že její mysl uhání miliardou mílí za hodinu, což jí nemám za zlé. Měl jsem jí to říct hned, ale byla v křehkém rozpoložení a nemohl jsem riskovat jí naložit ještě víc.

„Omlouvám se,“ řeknu. „Byla to živá noční můra, do které jsem se probudil. Kdybys mi nezavolala, chtěl jsem prohledat každou píď ve Vegas.“

Její hruď se zvedá a klesá v hlubokém nádechu a výdechu, když to všechno zpracovává.

„Měla pomocníka,“ vysvětlím. „Nevím, kdo to sakra byl, ale přijdu na to. Jakmile se vrátíme, podáme žádost o dočasný zákaz přiblížení, chci donutit Logana zavolat pár lidem, abychom dostali záznam z kamer, takže můžeme podat trestní oznámení. Nevzdáme se bez boje. Slyšíš mě? Nenechám ji vyhrát.“

Polkne, zpracovává všechno, co jsem jí právě řekl a vím, že je toho hodně. Celý tenhle zasraný den byl až příliš.

„Zlatíčko?“ řeknu, zkouším obrátit její pozornost zpátky ke mně. „Řekni něco, zlato.“

„Já-já nevím. Skutečnost, že nás byla schopná tak lehce najít ve Vegas – ze všech měst- nadrogovat nás nebo něco, vejít od našeho pokoje a spát vedle tebe je psychopatická úroveň pět tisíc. Chci říct, kdo je sakra schopný ve své hlavě naplánovat něco takového?“

„Ona měla nějaké své věci, to nepopírám, ale přísahám, že mi nikdy za tři roky, co jsme byli spolu, neukázala tuhle stránku. Buď byla vážně dobrá v maskování nebo měla nějaký druh psychotického záchvatu.“

„Přemýšlet o tom je ještě děsivější,“ řekne Courtney.

Courtney

Konečně se uklidním natolik, abych mohla sníst jídlo, které dovezl Drew. Je už skoro vychladlé, ale jsem tak hladová, že to sním i tak. Když jsem s ním, cítím se v bezpečí, ale nemůžu přestat myslet na to, co se stane, až se vrátí zpátky do práce a nechá mě samotnou v celém domě. Jeho hodiny v práci mu nedovolí se vrátit dřív než ve tři ráno, někdy i později, když dělá přesčas.

„V případě, že to musím říct Loganovi nebo soudci, chci, abys to ode mě slyšel první.“ Drew hodí prázdný sáček od jídla do kontejneru a otočí se, podívá se na mě. „Mia má docela drsnou minulost a nikdy to v našem vztahu neprobírala do té míry, abych se o to zajímal, ale teď si myslím, že to může mít návaznost.“

Vážnost jeho slov způsobí, že moje srdce zase začne bušit o něco rychleji.

„Mia není jedináček. Měla sestru jménem Madelyn. Ona byla starší jen o deset měsíců než Mia a byly si super blízké. Když bylo Maddie šestnáct, spáchala sebevraždu a Mia byla ta, která ji našla.“

„Ó můj Bože,“ zalapám po dechu. „To jsem netušila.“

„Ona nechtěla, aby to někdo věděl, tak jsem to nikdy nikomu neřekl. Když uvážím ten bordel, co teď udělala, není šance, že bych si to pro sebe nechával déle. Jak si asi umíš představit, Mia to nesla těžce. Její rodiče už byli zavázáni ve svých výborech a práci víc, než jejich děti, takže když Maddie umřela, Mia měla jen velmi malou emocionální podporu a cítila se svou sestrou opuštěná. Začala se vymykat kontrole a její rodiče si mysleli, že když jí podstrčí víc peněz, bude šťastná a zůstane dál od problémů.“

„Ježíši,“ zamumlám. „V podstatě stvořili monstrum.“

„Jo,“ povzdechne. „Takovou s extrémní náklonností a vztahovými problémy.“

„Takže hádám, že jí nikdy nedali pomoc, kterou jasně potřebovala.“

„Ani náhodou. Tak dlouho, dokud byl její účet nacpaný penězi, Mia slíbila, že se nedostane do problémů, a na oplátku, když se do problémů dostala, peníze pomohly k tomu, aby z nich vyvázla. Tento koloběh jí dal nulový smysl pro realitu.“

„Vím, že na tom opravdu nezáleží, ale řekla ti někdy, proč její sestra…?“ Cítím se zle jen za tu otázku, tak ji ani nedokončím.

On zatřese hlavou, ví, kam jsem mířila. „Našli dopis na rozloučenou v jednom z jejich deníků, ale kromě toho, že prohlásili, že trpěla depresemi, netušili, že je něco špatně. Mia řekla, že ji nikdy nepodezírala, že by trpěla depresí a to je důvod, proč to nesla tak těžce. Vůbec to nečekala.“

„Takže ty myslíš, že všechno tohle by mohl být důvod?“ ptám se, zkouším si to sesumírovat.

„Myslím, že její malé hry na loutku se mnou a naším vztahem jí umožňovaly cítit kontrolu nebo něco takového. Jakmile zjistila, že se od ní už nedám více zmanipulovat, pocítila znovu stejné opuštění. Více lpěla na myšlence jí a mě, než vlastně na tom být se mnou. Prahla po kontrole a jakmile jsem jí ji vzal, všechny tyhle pocity z minulosti musely vyplout na povrch, když poznala, že nemůže dostat, co chce.“

Kývnu na souhlas. „Měla nějaký druh záchvatu,“ prohlásím. „Váš rozchod byl spouštěcím mechanismem pro city z minulosti. Cítila, že jsi ji opustila přesně jako její sestra, a teď jsem já ta jediná osoba, která jí stojí v cestě, aby dostala to, co chce.“

Což znamená, že se pravděpodobně nezastaví před ničím, aby toho dosáhla.

„Rozešli jsme se před měsíci,“ řekne. „Něco muselo to všechno spustit najednou z ničeho nic.“

„Kdy má její sestra narozeniny?“ ptám se. „Nebo den, kdy zemřela? Toto je obvykle významné pro někoho, kdo drží smutek.“

„Nevím, kdy se narodila, ale znám datum její smrti.“ Vidím mu na očích, že si něco skládá dohromady. Popadne svůj telefon z kapsy a otevře kalendář. „Bylo to před třemi dny.“