AFN - 14. kapitola

Překlad: Peťa

LILY CALLOWAY

Nejtěžší část na tom být ve věrném vztahu s Lo není ztráta sexu s cizinci. Je to ztráta toho momentu, kde se stávám někým jiným. Kde se stydlivá nejistá Lily změní na sebejistou dračici. Kde jsem kompletně a absolutně ve vedení a jak se na mě můj úlovek dívá upřeným pohledem s těžkými víčky, i on to ví. Během těch momentů jsem byla někým jiným. Možná někým lepším.

Čím déle jsem monogamní, tím víc zapomínám, jaká tato sebejistá nestydatá Lily je. Je to jako rozloučení se s nejlepším přítelem na tak dlouho, že se jeho obličej stává rozmazaným oparem. Nepostrádám ji dost na to, abych Lo podvedla. Jen by mě zajímalo, jestli ji ještě někdy uvidím.

Ale vím, s kým jsem se nikdy nechtěla setkat.

Se Sadie.

Connorova zlá oranžová mourovatá kočka na mě zlostně hledí napříč obývákem v jeho bytě. Všechny ty nabručené číči na Tumblr nejsou jen upravené photoshopem. Sadie je důkaz, že kočky dokážou křivit svůj obličej s takovou prudkou záští.

Lo a já sedíme na Connorově tmavě zelené kožené pohovce, jeho byt vyzdobený jako staromládenecký bejvák. Místo červených Solo kelímků seřazených na baru, má spoustu drahých likérů zamčených ve skleněné skříňce. Lo na ně jednou nebo dvakrát pohlédl a Connor nás zavedl na místo, kde jsme zády k alkoholu. To Lo trochu naštvalo. Nechce, aby se s ním zacházelo jako s dítětem.

Skrz okna, která plní celou zadní zeď a tu sousední, proudí odpolední světlo. Od podlahy ke stropu má Connor perfektní výhled na starou cihlovou architekturu Philly. Jako nejdražší staromládenecké bejváky má Connor uměleckou výzdobu, která mi moc nedává smysl.

Tam, kde by měla být umístěna židle, je jen porcelánová koule. Nedokážu říct, jestli je to prázdný květináč nebo váza. Není tam žádná díra na lilie – okay, to vyznělo špatně. Ale opravdu, se to zdá hloupé mít koulovitou věc, která jen zabírá prostor. Hádám, že to je důvod, proč to nazývají nepraktickým (pozn. nonfunctional) uměním.

Podlahy jsou betonové, ale v prostoru obýváku má pěkný krémový kobereček, který Sadie zjevně miluje. Protože z něj ještě nevystoupila. Vykračuje si před gaučem, tam a zpátky, její bílý ocas zlomyslně mává.

Nesnáším pohled na tebe, říkám se zúženým pohledem.

Navzdory tomu, že se cítím Sadie narušována, jsem dnes relativně plná naděje. Chci, aby se všechno s tím vyděračem, zlým pisatelem, nebo kýmkoli sakra je, vyřešilo. Chci se posunout dál a soustředit se na to, abych se uzdravila.

Zazvoní zvonek a Connor otevře dveře. „Máš zpoždění,“ řekne nekompromisně alá Connor Cobalt Nemám tě rád tónem, který prezentuje velmi zřídka.

Rykeova čelist ztvrdne. „Jsem kapitán běžeckého týmu,“ řekne. „Nemůžu z tréninku odejít první.“

„Ne, neočekával bych, že ty bys udělal něco jako první,“ odsekne Connor.

Lo a já si vyměníme zaváhání. Něco mi říká, že Connor není fanouškem číslo jedna Rykea Meadowse. A normálně bych byla podezíravá, že možná Connor ví, že za tím vším je Ryke – že Loův bratr je tím, vůči komu bychom měli být ostražití. Ale jejich maličko zlostné pohledy začaly kolem období, kdy Ryke srážel Connora na veřejnosti. Nešlo o jediný případ. Bylo to mnoho záležitostí. Jako když Ryke nazýval Connora líbačem zadků před svými kámoši z běhání. Ryke si může ty věci říkat v soukromí, před námi, a Connor jen pokrčí rameny, ale zraňování jeho reputace na veřejnosti překročilo hranici.

Ryke vypadá skoro připravený protlačit se dveřmi.

Ale Connor ho vezme dovnitř, než Loův bratr naváže fyzický kontakt. Connor si sedne naproti nám na koženkovou židli s knoflíky, ale Ryke si pleskne hned vedle Lo na gauč. A mně se připomene, že moje sestra tu není, aby byla v mém týmu. Její rozvrh je příliš hektický, aby podnikla jízdu do Philly, takže naneštěstí budu muset pokračovat bez ní.

Neuvědomovala jsem si, jak moc spoléhám na její podporu, dokud jsem nepocítila tu nepříjemnou obavu, když mi řekla, že nemůže přijet.

Sadie obkrouží konferenční stolek, ale její krutý pohled se ode mě nikdy neodradí. „Connore,“ říkám, „myslím, že mě tvoje kočka nesnáší.“

Connor si ji zvedne do náruče. „Necítí k tobě nesnášenlivost.“

Oh dobře. To je o jednoho nepřítele méně.

„Jen nesnáší ženy.“

Nebo možná ne.

Ryke vydá popuzené odfrknutí. „Myslel jsem, že Rose zařídí, že půjde tohle hovno do prdele.“

„Když spojuješ nadávky, trochu neslyším v pravém uchu,“ řekne mu Connor. „O co šlo?“

Lo se fakt tvrdě snaží nesmát se a já se kousnu do rtu, abych potlačila úsměv. Je příliš snadné vozit se po Rykeovi, zvláště proto, že ten kluk si toho bere k srdci velmi málo.

Ryke ho odcvrnkne, zatímco si potichu mumlá další kletby a hrbí se na svém křesle. „Pojďme na to.“

Connor hladí Sadie a i přesto, že přede, stále má ve tváři masku zloby – namířenou přímo na mě.

„Mám špatné zprávy,“ říká Connor a potvrdí, že je v tomto scénáři ve skutečnosti kočku hladící záporák. „Můj soukromý vyšetřovatel (PI) stopoval telefonní číslo. Bylo na jedno použití, takže nemáme žádný způsob, jak zjistit identitu osoby na druhé straně.“

Lo zasténá do svých rukou a ohne se dopředu s lokty na nohách.

Já jdu opačným směrem, opřu se dozadu do gauče, jako by mě přílivová vlna zasáhla do hrudníku. Co budeme teď dělat? „Takže bych se měla připravit, že brzy budu v bulvárním tisku?“ Můj hlas vyjde příliš tiše. I myšlenka posílá mé srdce do střemhlavého obrazu srdečního. Nedokážu na to myslet, aniž bych se zalila slzami. Hanba, kterou přinesu své rodině…

Lo se narovná a proplete prsty s mými. „Musí tu být něco jiného, co můžeme dělat.“

„Jistě,“ řekne Connor. „Ale potřebuju, abyste se oba otevřeli ohledně věcí, které jste nebyli ochotni sdílet. Potřebuju vaše hlavní podezřelé, o kterých věříte, že by vám mohli vyhrožovat. Můžu je dát mému vyšetřovateli a on je proklepne.“

„Nemůže to být tak těžké,“ řekne Ryke.

Lo zlostně hledí na kobereček. Jo, trvalo mi hodiny jen projít naši ročenku a zakroužkovat obličeje – jen dojít k názoru, že přes polovinu studentského kolektivu Loa nesnášelo. A to byla jen přípravka. Neměli jsme do rovnice ani faktor vysoké.

„Vážně?“ Rykeovo obočí se zvedne. „Kolik zkurvených lidí jsi nasral, Lo?“

„Nebyl jsem moc oblíbený,“ odsekne. „Všichni nemůžeme být kapitány sportovních týmů.“

Ryke protočí oči.

„Nemůžeš být tak překvapený,“ vložím se do toho. „Seznámil ses s námi, když se Loem zaobírali čtyři kluci, kteří mu chtěli dát na prdel.“

„Lidé se rozčilují nad nejstupidnějšími věcmi,“ říká Lo, brání se.

Connor nakloní hlavu. „Neukradl jsi láhev alkoholu, která stála čtyřicet táců?“

„Neukradl,“ řekne Lo. „Pil jsem z lahve a položil ji zpátky. A byly to moje narozeniny.“

„Jak tvoje narozky posilují tvůj argument?“ zeptá se Connor. „Pokud to teda nevěděli, že to byly tvoje narozeniny. Věděli?“ Ví, že ne.

Lo zlostně hledí. „Zavři hubu.“ Jeho slova vyjdou jemně a vlastně přinutí Connora, aby se usmál.

„Co ti kluci na Halloweenské párty?“ zeptám se Rykea. „Myslíš, že by na Lo mohli být pořád naštvaní?“

„Jo, jak se jmenuje ten kluk, co byl fakt nasraný?“ zeptá se Lo.

„Matt,“ řekne Ryke. Všichni zůstaneme ticho, vyvoláváme si chvíli, kde Matt přikázal svým bratrancům honit Connorovu limuzínu ulicí, jak jsme uháněli pryč. Taky je s Rykeem v běžeckém týmu. „Nevím, jestli je pořád naštvaný nebo ne.“

„Jak bys to mohl nevědět?“ odsekne Lo. „Jsi kapitán. Vidíš je skoro každý den. Kurva, právě jsi s nimi běhal malé okruhy.“

Connor se opravdu tvrdě snaží neusmívat se, ale pokud by chtěl plně skrýt svůj úsměv, jsem si pěkně jistá, že by to dokázal. Rozhodně si Rykeovo trápení vychutnává. Tak nějak se mi to líbí.

„Ty se mnou běháš malé okruhy,“ odsekne Ryke, vyhne se tak obvinění.

„Jen na tvou žádost. Kdyby to bylo na mně, běžel bych ulicí, sám.“ Ale podél chodníku jsou bary a Ryke si dělá starosti, že by byl v pokušení běžet dovnitř.

Loův zúžený pohled probodává Rykea a oba mluví přes své tvrdé rysy. Lo navádí Rykea, aby mu řekl ty nejhorší věci – aby nadnesl jeho závislost. Ale Ryke není ochotný tam zajít.

„Podívej,“ říká Ryke, „kluci z týmu mi neřeknou, jestli opovrhují mým nevlastním bratrem, který strávil tři měsíce na rehabilitaci.“

Oh. Má bod.

„Měl bych ho dát na seznam?“ zeptá se Connor, který roluje svým elektronickým tabletem. Sadie se snaží se na něj posadit, nelíbí se jí dělit se o jeho pozornost, ale přesune tablet na područku a ona se mu stočí zpátky na klín.

Lo odpáčí svůj pohled z Rykea. „Jo, jasně.“ Myslím, že chce, aby ho za tu chybu někdo znovu obvinil – aby křičel a přiměl ho cítit bolest, jako by si ten útok zasloužil. Jeho otec by to tak udělal. Ale Lo si potřebuje uvědomit, že to není správný způsob, jak se vyrovnávat s věcmi. Neměl by být každý den trestán za něco, co se stalo před měsíci. Nikdo nezemřel. Nikdo se nezranil.

„Začněme s lidmi, kteří mají největší zášť vůči vám oběma a směřujme odtud,“ poradí Connor.

Lo znovu zírá na podlahu, jeho mysl se toulá na tisíci různých místech. Já jsem ta, která se probírala ročenkou, takže v tomto bodě vím víc než on.

„Aaron Wells,“ začnu. Oba, Ryke a Lo, ztuhnou. Něco Aaronovi udělali, očividně, ale snažím se nad tím nepřemýšlet. „A možná Mason Nix…“ Po parkovištním fiasku si myslím, že tam je mnohem víc rozhořčení, než jsme si uvědomovali.

„Musím mému PI dát motivy na přiřazení ke jménům. Takže mi budete muset poskytnout nějaké detaily.“

Lo těžce povzdechne. A pak se otočí ke mně, jeho ruka se mi zvedne na stehno. Je to trochu rozptylující a můžu říct, že ten pohyb je podvědomý reflex. Neuvědomuje si, jak fixovaná jsem na to, jak se mi jeho prsty tisknou do džínů, jen okamžik dechu od místečka mezi mýma nohama.

„Chceš říct tu historii?“ zeptá se mě Lo. „Můžu já, jestli se na to necítíš.“ Ale podle jeho ostré čelisti můžu říct, že se chce podělit asi tak moc jako já.

„Co takhle rovnocenná možnost,“ říkám. „Beru si Wellse.“

Lo ztratil ve tvářích trochu barvy. Znovu přikývne a teď své volby lituju.

„Není problém, můžu mluvit o Masonovi“-

„Ne, vezmi si Wellse.“

Odmlčím se. „Okay,“ říkám tichým hlasem. Cítím se špatně. Jako bych mohla vytéct do gauče a nevrátit se.

„Aaron Wells,“ říká Connor, jeho oči se rozsvítí v poznání toho jména. „Navštívil Fizzle událost v lednu?“

„Joo,“ řeknu. Bez Lo, aby mě doprovodil, moje matka zavolala Aaronovi Wellsovi, aby byl můj doprovod (ne jako prostitut). Nevěděla, že nenávidí Lo nebo že jde tvrdě za tím, aby mi udělal chvíle na večírku mizernými.

Lo se po mém boku změní na kámen, už ne evokující touhu k objímání. Je rozčilený, že tam pro mě nebyl, ale nikdy bych nechtěla, aby kvůli mně opustil rehabilitaci.

Začnu příběh nejlépe, jak dokážu.

Aaron Wells. Vysoký, s hnědými vlasy (téměř blond), modrooký bůh lakrosového týmu Daltonské akademie. Krvácel modrou a sral zlatou. I v devítce si držel velkou úctu, přirozený talent na atletiku, který ozdobil naši školu prvním Lacrosse státním šampionátem. Kluci chtěli být jím a holky ho chtěly šukat. Ale Lo byl jediný kluk, který se nestaral o to, aby byl zahrnut v Aaronově okruhu popularity.

V devítce jsme Lo a já popírali naše problémy sami před sebou i jeden před druhým. I poté, co jsme spolu poprvé měli sex, jsme prostě předstírali, že se to nikdy nestalo. Bylo nám čtrnáct – byli jsme naivní a ztracení a snažili jsme se sami sebe přimět k tomu, abychom se cítili líp.

Moc dobře si pamatuju den poté. Nacpala jsem knihy do své skříňky a Loova blízkost způsobila, že se mi sevřel hrudník. Tato část byla normální. Čekal na mě se silnou paží proti tmavě modré skříňce, zatímco si povolil límeček kravaty na své bílé košili s knoflíčky. Nesnášel tuhle přípravkovou uniformu, i když v ní vypadal sexy. Držel se po mém boku, chtěl mě doprovodit do třídy. Páchnul bourbonem a měl na sobě sluneční brýle uvnitř, aby mu pomohly s jeho citlivýma očima. Tehdy před vysokou pociťoval víc efektů z noci hýření.

„Udělala jsi ten básnický úkol pro Lita?“ zeptal se Lo.

„Co?“ Moje oči se rozšířily. Musela jsem zapomenout. Ne neobvyklé. Ačkoli učitelé se mnou obvykle měli soucit. Poté, co jsem byla poctěna Roseiným vrcholným mozkem, si mysleli, že já jsem ta hloupá Calloway holka.

„V pohodě, mám tě pokrytou,“ řekl Lo. Skepticky jsem na něj zúžila oči. V žádném případě. „Růže jsou červené. Fialky modré…“ Prostě skvělé. Propadnu. „… a pokud tě sportovec požádá, nenech ho šukat tě.“ Dokončil báseň, zatímco jeho oči bloumaly před ním. Minula nás skupina hráčů lakrosu, Aaron bandu vedl.

„Rada v básni?“ řekla jsem s úsměvem. „Překonáváš se, Lorene Hale.“ Ale moje pobavení mělo krátkou životnost. Aaron se odpojil od své bandy a přišel k nám. Lo ztuhl a já jsem se snažila ignorovat kluka, který se nade mnou tyčil.

„Ty musíš být Loren,“ řekl Aaron. „Nesetkali jsme se, ale slyšel jsem o tobě.“

„Je to Lo,“ vyjasnil.

Aaron sotva mrkl a pokračoval v mluvení, jako by Lo nevyřknul ani slovo. „Pořádám předsezónní párty u mě doma.“

„To je roztomilé,“ řekl Lo s jízlivým úsměvem, „ne moc lidí pořádá párty, aby oslavili jaro.“

„Lakrosovou sezónu,“ pronesl Aaron s kamennou tváří, oči ledové.

„Meteorologové teď vymýšlejí nové sezóny? To je působivé.“

Měla jsem to vidět přicházet vzhledem k tomu, že Lo nebyl v nejlepší náladě. Ne potom, co jsme měli sex a tu událost ignorovali. Ne potom, co do sebe na cestě sem házel neředěnou whisky ze své placatky.

Aaron si držel svůj klid. „Můžeš přivést svou přítelkyni, pokud bys chtěl.“

„Není to moje přítelkyně,“ řekl Lo.

Při vstupu jsem se otočila od své skříňky, knihy v náručí. Aaron mě posuzoval, ne hrubě, a když jeho oči přistály na těch mých, díval se na mě s takovým intenzivním soucitem. Jako by se cítil špatně za to, že musím Lo snášet.

Aaron nám nerozuměl. Nikdo nám nerozuměl.

„Rozhodně jsi zvaná,“ řekl Aaron přímo mně. „A můžu tě představit nějakým hodným klukům.“

„Jo, nehledá hodného kluka,“ řekl Lo. Měl pravdu. Pokud bych chtěla někoho, kdo by mě vzal na rande, zacházel se mnou správně a další ráno zavolal – randila bych s někým z Daltonu. Ale já chtěla sexuálního partnera. Typ kluka, který se se mnou mohl vyspat a zapomenout na to, jakmile jsme opustili pokoj. Chtěla jsem to snadné. Hodní kluci byli komplikovaní.

Promluvila jsem, než mohl Aaron. „To je v pohodě. Nechodím na párty. Myslím, Daltonské párty.“ Pravidlo číslo jedna: Nemít sex s kluky z Daltonu. Jinak by všichni mohli přijít na to, že spím s kdekým.

Aaron se zamračil. „To je tak nějak divné.“

„Díky?“ řekla jsem, než jsem se otočila na Lo připravená odejít.

„Uvědomujete si oba, že tohle bude párty roku,“ řekl Aaron zmateně, jeho pýcha se konečně začala cuchat. Ano, Aarone, mysleli jsme to vážně, co se týče toho, že nechceme jít. Ačkoli jsem měla za to, že to bude sakra párty. Obří punčové mísy. Neonová světla. Dobrý drogy. Možná dokonce famózní DJ. Ale vybrala jsem si to všechno prošvihnout, jen abych se vyhnula tomu, aby mě následujícího rána drbali.

Lo se setkal s mým pohledem a mohla jsem ho vidět, jak se láme. Pravděpodobně pod domněnkou, že tam bude taky dobrý tvrdý alkohol. Věnovala jsem mu pohled. Daltonské párty byly mým prokletím. Celá studentská populace se na ně hrnula a tak jsem musela trávit svůj čas v rohu, zatímco jsem se snažila vyhnout chlípným pohledům a ujišťovala se, že Lo neupadl do bezvědomí.

Věnoval mi ty velké prosebné oči a já jsem si uvědomila, že na párty půjde s nebo beze mě. Tak jsem jen přikývla.

Lo se obrátil na Aarona a bleskl falešným úsměvem. „Uvidíme se v pátek.“

Aaron navrstvil své vlastní předstírané štěstí. „Perfektní.“

Jen to nebylo perfektní. Byla to jedna z nejhorších párty v historii párty. Tak špatná, vlastně, ta událost nás dostala na černou listinu pro jakýkoli společenský večírek spojený s Daltonem. A já jsem se ani nezúčastnila Aaronova stupidního debaklu.

Já nebyla ta, kdo otevřel všechen Wellsův drahý chlast. Nepopadla jsem lakrosovou hůl a neklopýtala kolem a nějak neskončila ve vinném sklepě. Nevynesla jsem veškerou svou frustraci na dvě stě let staré lahve, které se roztříštily a rozbily. Neutopila jsem sklep a svou bolest v bazénu červené.

Ale Lo jistě jako peklo ano.

A já tam měla být. Někdy přemýšlím, jestli by to změnilo výsledek. Mohla jsem Lo zastavit a pak by k němu možná Aaron a jeho kamarádi necítili takovou nenávist.

Debakl s vinným sklepem odstartoval jejich rivalitu.

Pak se odtamtud rychle rozrůstala. Prvně s hloupostmi, jako vyražení Loovi učebnic z rukou. Ale pak tři z nich zahnali Lo do kouta, chystali se ho popadnout za ruce a za nohy a nacpat ho do skříňky. Lo utekl, než se ho mohli dotknout. Byl v tom dobrý. V utíkání pryč.

Lo mi přiznal a jen mně, že to byla v první řadě jeho chyba, že celá nevraživost začala, ale prostě nevěděl, jak to ukončit, jakmile to začalo. Jako domino, které pořád padá a padá a padá. Nebyl dost na výši na to, aby ustoupil, aby se vzdal. Doma snášel příliš mnoho sraček na to, aby nechal někoho jiného se po něm vozit.

Přes další čtyři roky na škole se navzájem pasivně nesnášeli a někdy se pasivita změnila v pěsti, ale Lo byl rychlý v uhýbání všem útokům. Až do našeho čtvrťáku, kdy se všechno změnilo. Myslím, že částečně se Aaron unavil z toho, jak učitelé Lo pochlebovali a jak se zdálo, že má speciální zacházení, které se rozšířilo mimo atlety.

Bylo mi sedmnáct a byla jsem ve falešném vztahu s Lo. Poprvé si Aaron uvědomil, že tu je cesta, jak se k Lo dostat, aniž by utekl.

Mohl si zahrávat se mnou.

Aaron za mnou začal chodit do třídy a pak o týden později mě zablokoval proti zdi, stále tak nenucený, s jeho kamarády hráči lakrosu v závěsu. Všem ostatním se pravděpodobně jevili, jako by tam stáli kvůli rychlému pokecu, ale kdykoli jsem se setkala s Aaronovýma očima, viděla jsem jen nenávist.

Počtvrté, co mě zahnal do rohu, jsem byla v knihovně a zoufale jsem se snažila najít knihu na Renesanční umění. Skrytá vzadu mezi dvěma knižními vitrínami jsem si vybrala červený hřbet a byla připravená přesunout se na oběd. Když jsem vzhlédla, můj východ byl zablokován šest stop vysokým klukem s atletickými svaly a ztuhlým obočím.

Zášť je zvíře, které krmíte, a představila jsem si, že po čtyřech letech se to Aaronovo stalo tučným a přecpaným. Zdánlivě hodný kluk, který mě v prváku na přípravce pozval na párty, se změnil na chladného a zlého. Aspoň vůči mně.

Jeho oči byly tmavé a postoupil vpřed. Srdce mi proti hrudi bušilo, jak jsem klopýtala dozadu. Pokračoval ve svém dlouhém kroku a moje záda narazila do zdi.

„Musím se dostat na oběd,“ řekla jsem tichým hlasem. Nevěděla jsem, co se chystá udělat. Už na Lo použil pěst. (Dostal týdenní vyloučení a Lo dostal pátek po škole), takže jsem si myslela, že se možná připravuje mě udeřit… nebo mě aspoň vyděsit.

Mise splněna. Byla jsem vyděšená.

Přišel blíž, neřekl ani slovo. Myslím, že to byla ta nejhorší část, tichost, necitelnost toho všeho.

Zvedl paže, položil ruce na plakát Studentské volby vedle mé hlavy a uvěznil mě tak. Jeho teplý dech mě pálil na krku a tehdy to bylo, v tom momentu, kdy jsem měla impuls. Chtěla jsem ven. Pryč. Zmizet. Snížila jsem se, malá a rychlá dost na to, abych vyklouzla pod jeho paží. Vyběhla jsem z knihovny a pak rovnou ze školy.

Nechtěla jsem Loovi říct, co se stalo, ale Aaronovy pokroky se staly jen horšími. Jednoho dne, když jsem jela domů, sledoval mě se svými lakrosovými kámoši. Jela jsem přímo k Loovi a oni uháněli pryč. Držela jsem pusu zavřenou, ale trávila jsem většinu školního dne zaklesnutá k Loově boku. Nikdo mě neotravoval, když byl on kolem.

Obvykle jsem se snažila vynechat, když vynechal on. Ale jednoho nenormálního dne jsem skutečně spala ve svém vlastním domě a on mi neřekl, že se opozdí.

Snažila jsem se soustředit na nedaleký úkol. Vezmi si svoje knihy. Jdi do třídy. Hotovo. Vytrhla jsem svou knihu Světové historie ze skříňky a tvrdý hřbet naklonil zrcátko uvnitř na dveřích.

A pak jsem na svém pase pocítila dvě ruce.

Vyskočila jsem: co se týče nohou a srdce. Pak jsem se otočila a Loovy oči byly široké.

„Ahoj přítelkyně,“ zdůraznil vzhledem k tomu, že jsme byli v našem předstíraném vztahu.

Chtěla jsem se usmát, ale sotva jsem dokázala chytit dech.

Tvář mu spadla ve vlně obav a položil mi ruce na tváře. „Hejhejhej,“ řekl rychle. „Nadechni se, Lil.“

Do očí mě bodaly slzy. Do toho okamžiku jsem si neuvědomila, že mě Aaron rozložil. Hra. Set. Zápas, pomyslela jsem si. Vyhrál.

Ale zapomněla jsem, kdo je můj „falešný“ přítel.

„Lil, co se děje?“ Jeho hlas byl prudký a vážný.

Pohřbila jsem hlavu do jeho košile a on mě tam držel hodně dlouhou chvíli. Vynechali jsme hodinu, abych mu mohla říct pravdu a ta se ze mě vylila jako povodeň.

„Napravím to,“ řekl Lo.

Taky jsem tomu věřila. Zavolal Aaronovi a hrozil mu jeho vysokoškolskou kariérou, pokud mě nepřestane pronásledovat. Se jménem Hale měl Lo spoustu kontaktů a jeden telefonát od něj nebo od jeho otce a Aaronova univerzitní kariéra by byla u konce.

Aaron ho nazval blufferem. A pak Lo zavolal na vysokou.

Tak byl Aaron Wells donucen jít na školu, kterou si dal jako pojistku a utrpěl tak ztrátu lakrosové hvězdné popularity.

Poté za mnou přestal chodit…

No, do Fizzle večírku pěkně nedávno (kde se mě opět snažil vystrašit). A ne brzy poté jsme dostali ty zprávy. Ty dvě události dělilo možná jen pár měsíců.

Connorův normální klidný výraz byl lehce zaskočený se skrčeným čelem a rukou, která mu zakrývala ústa. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla šokovat Connora Cobalta – nebo že by mě nechal vidět jeho překvapení.

„Na obranu,“ říká Lo, „Aaron Wells a já jsme se navzájem nenáviděli od devítky. Je to jako éra nenávisti. Nikdo z ostatních není jako tohle.“

„To můžeme jen doufat,“ řekne Connor.

„A náš táta ti pomohl zničit budoucnost toho děcka?“ zeptá se Ryke.

„Co můžu říct,“ řekne Lo s hořkým úsměvem, „to je to, jak jsme si vytvořili pouto.“