Unpredictable - 7. kapitola

Překlad: Markéta

PARKER

Byla to docela klidná nedělní směna. Strávil jsem většinu času na policejní stanici vyplňujíc papíry. Ale pak se ukázala roztomilá blondýnka, dožadující si moji pozornost. No, tak ji dostala.

Opřu se proti mému stolu a zkřížím si ruce na prsou, zatímco so prohlížím hezkou blondýnku. „Chcete si udělat společnou jízdu?“

Přikývne. Dám ti něco, na čem si můžeš zajezdit.

Dává mi sexy úsměv, zatímco si položí své ruce na své boky. Jako by tahle žena uměla číst moje myšlenky.

Chci otevřít pusu, ale jsem přerušen. „O´Hare?“ Vykřikne na mě Mason, policista. „Znáš tu šílenou děvku, která ti zlomila nos?“

Napůl přikývnu, napůl zavrčím. Nikdy tady nebudu žít. „Právě jsem jí přivedl. Dobrá věc je, že vím, jak zacházet se ženami.“ Zachechtá se. „A jaká je to žena.“

Postavím se vzpřímeně. „Za co?“ Snažil jsem se být včera milý a přinesl jí květiny, ale očividně ne všechny ženy milují květiny. Hádám, že má nejradši sadu nožů tak, aby je mohla používat na setkání s mužskými koulemi poté, co je vysaje.

„Další domácí spor mezi ní a její chlapeckou hračkou.“

„Omluvte mě,“ říkám blondýnce, aniž bych se po ní ohlédl. Jdu přímo k jeho stolu. „Kde je?“

„Dole v cele. Ona ….“

Nečekám na to, abych si poslechl to další, co chce říct. Jdu dolů po schodech a najdu jí v cele pro předběžně zadržené. „No, ahoj znovu,“ říkám, zatímco se přijdu postavit před její celu. Ani nevzhlédne, aby se podívala, že jsem to já.

„Co chceš, Rykere?“ ptá se, zatímco leží na lavici, která je přitlačena na protější zdi.

„Parker,“ informuju jí, ačkoli mám pocit, že řekla moje jméno schválně špatně.

„Záleží na tom?“ zamumlá, díky čemuž se zasměju.

Ne, to opravdu nezáleží. Tak jako tak ne mě. „Musím říct, že docela žárlím, když vím, že nejsem jediný, kdo ti nasazuje pouta,“ vtipkuju s úšklebkem. Rád bych je na ní ještě jednou použil – bez jejího výpadku hlavou na můj nos, samozřejmě.

Otočí svou hlavu a podívá se na mě s pochybným pohledem. „Kdo říká, že jsi byl kdy jediný?“ Úšklebek mi klesne z tváře. „Možná mám ráda svoje sexuální výstřednosti.“ Zvedám obočí, ale ona už mi k tomu nedá více informací. Posadí se na posteli a těžce si povzdechne. „Co chceš?“

„Co se stalo?“ ptám se chtějíc vědět, jak se ocitla zase jako zatčená. Chci oloupat vrstvy této krásné, přesto děvkovské ženy.

„Nic co by se tě týkalo.“

„Ale no tak. Pouč mě,“ říkám s pohybem zápěstí.

Vydává sotva slyšitelný povzdech a já se usměju. „Nepustím tě, dokud mi to neřekneš.“

„Dostala jsem v práci obsílku.“

„Jakou obsílku?“

„Ten zkurvysyn mě obvinil. Mě!“ opakuje, zatímco vstane z lehátka. „Snaží se říct, že kvůli vandalismu na mém autě, a tím, že byl zatčen, se nemohl dostat do práce.“ Odfrknu si. „A proto ztratil svou práci.“

„To je směšné.“

„Ten idiot v první řadě řídil auto až do mého domu. Byl zmláceným kusem sračky, ale teď říká, že to tak nebylo.“ Převrátí oči.

„Nerozumím tomu. Tohle se stalo před dvěma týdny. Co se stalo dneska, že jsi způsobila, abys skončila opět zatčená? Teď?“

„Šla jsem do domu toho zmrda, a jakmile otevřel dveře, kopla jsem ho do koulí,“ říká jednoduše.

„Tys co? To bylo stupidní.“ Ale nejsem překvapený.

Ona se přižene k mřížím a zabalí kolem nich ruce, až má bílé klouby. Mám pocit, že si přeje, aby byly omotané okolo mého krku.

„Promiň?“ vyštěkne. „Nechtěla jsem ho žalovat, když jsem se vrátila domů a našla ho u sebe doma.“

„Měl klíče?“

„Ano.“ Těžce si povzdechne.

„Proč jsi nevyměnila zámky?“

„Měla jsem na starosti spoustu jiných sraček, Parkere. Výměna zámků bylo to poslední, na co jsem myslela.“

Usměju se nad tím, že zná moje jméno, ale skryju to ve vteřině, kdy na mě zúží svoje oči. „Takže co se stalo poté, cos ho nakopala do koulí?“ pokračuju.

„Ta malá lasička na mě zavolala policajty. A tvůj praktický kolega….“

„Praktický?“ ptám se, ale ona jen zavrtí hlavou a odmávne to.

„Na tom nezáleží. Na čem záleží je to, že se mě ten parchant snaží žalovat.“

„Jak to víš tak jistě?“ Očividně ztratil práci kvůli tomu autu, takže jak by mohl mít peníze na podání žaloby? To mi nesedí.

„Cožpak jsi neposlouchal?“ vyštěkne. „Dostala jsem obsílku.“

„A tys šla okamžitě do jeho domu a nakopala ho do koulí?“ ptám se, abych si objasnil, co jsem slyšel.

„Ano.“

Svěsím hlavu, abych tentokrát skryl úšklebek. Tahle žena je pistole. A to mi připadá docela osvěžující. „Co je?“ dožaduje se.

Podívám se znovu na ni. „Teď má pravděpodobně důvod žádat zákaz přiblížení, což by mohlo pro něj vypadat ještě líp.“

„No, ten zkurvysyn dělal, jako by mě ošoustal,“ říká s pokrčením ramen.

Zachechtám se. Kdo by nechtěl? „Pojďme,“ říkám vytahujíc klíče ze své zadní kapsy.

„Necháš mě jít?“ ptá se překvapeně.

Přikývnu. „Nepotřebuješ být tady. Zní to, jako by si to zasloužil,“ říkám s úsměvem a ona se opravdu zasměje. Příjemným, měkkým smíchem. Ověřím si hodinky. „Vezmu tě domů.“ Chci s ní strávit více času.

„Ach ne, nemusíš tohle dělat,“ říká, dívajíc se na zem, jako by byla v rozpacích, což mě překvapuje.

„Bez starosti.“ Tak jako tak už končím službu. Natáhnu ruku a popadnu spodek jejího růžového úboru. „Co to máš na sobě?“ ptám se, když začnu odcházet. Naštěstí mě následuje.

„Jsem zdravotní sestra.“ Tohle je velmi překvapující. „Minulou noc jsem pracovala, když jsem dostala tu obsílku. Skončila jsem brzy ráno a šla rovnou do jeho domu. Neměla jsem šanci dostat se domů a převléknout se předtím, než jsem byla zatčena.“

„Je to běžná věc?“ ptám se se vší vážností.

„Dříve to tak nebylo, ale zdá se, že je to mým novým trendem,“ konstatuje věcně.

***************

Sednu si naproti ní v malém bistru, které bylo na cestě k jejímu domu. Myslel jsem, že bychom to oba mohli využít. Vzhledem k tomu, že je teď něco po sedmé hodině v pondělí ráno.

„Děkuju ti,“ říká, zabalujíc svoje ruce okolo teplého šálku.

„Nemáš zač,“ říkám zvedajíc svůj šálek ke svým ústům. „Takže,“ říkám, když ho položím, „slyšel jsem o tobě nějaké věci….“

„Nevěř všemu, co slyšíš.“ Zvedne svoje oči k mým a vypadají ustaraně. Dokonce vystrašeně. „Ty ze všech lidí bys to měl vědět.“

Sedím a dívám se na ni, přemýšlejíc, co tím myslí. Dívám se na ni soustředěně, zatímco si přináší šálek s kávou k puse a napije se. Sluneční světlo proudí skrz okna, čímž se její pleť leskne. Položí svou kávu dolů a podívá se na mě. Má takový pohled, který nedokážu vysvětlit. Vypadá nasraně a zároveň klidně. Jako by bojovala vnitřně sama se sebou.

„Nenávidím, že nemůžu přijít na to, co si myslíš,“ říkám po pravdě.

„Nemusíme tohle dělat,“ řekne, popadne svou kabelku a vstane. Popadnu její ruku, když chce odejít a vstanu, abych jí čelil.

„Dělat co?“ ptám se, zatímco stojím před ní.

„Nemusíme předstírat, že jsme přátelé. Znám Missy už dva roky. Chodím do Saminy pekárny přinejmenším dvakrát týdně, přesto jsem tě nikdy předtím nepotkala až do dne, kdys mě zatknul. Nemusíme předstírat pro jejich dobro, že jsme kamarádi.“ Její slova to měla objasnit, ale byly řečeny ve spěchu, jako by jí bylo nepříjemně. Ale její oči, to všechno popíraly. Vyhledaly moje, jako by mě prosila, abych jí řekl, že to není pravda a že to oba víme. Chtěl jsem jí poznat lépe a měl jsem pocit, že ona mě chce taky poznat líp. A pokud ne, pak je to zlé. Nechci se vzdát, dokud nevyhraju. A tady není boje, který bych ještě nevyhrál.

Natáhnu ruku a přejedu jí po jejích tmavě hnědých vlasech. „A co když chci já vědět, že s nimi ty nemáš nic společného?“

Olízne si rty a moje oči padnou na ně. Dovedu si představit, co by to bylo za pocit mít je na svém těle. Byl bych z nich opilý? Šukala by mě tak tvrdě, stejně jako mě nenávidí? Mluvila by na mě francouzsky? Pokud ano, zruinovalo by mě to pro jiné ženy? Šukal jsem už ve svém životě spousty žen, ale vždycky je tu jedna, která vyčnívá nad ostatními. Použil jsem je a pak je odhodil, ale jí, zvrátila by to? Stáhla by mě dolů a pak mě utopila? Vždycky jsem měl strach z utopení.

Její rty jsou tak nádherné a plné, ale slova, která z nich vycházejí, jsou vulgární. A to se mi na ní líbí.

Podívám se jí zpátky do očí předtím, než můj pták začne tvrdnout. „To, co se stalo na svatbě….“ Říkám, ale ona mě přeruší.

„Neomluvím se. A nebudu prosit za odpuštění,“ říká s odkazem na to, jak mi hodila do obličeje dort a do rozkroku mi vylila víno.

Zvednu ruku, očekávajíc, že o krok ustoupí, ale pořád stojí. To je to, co na ní shledávám tak atraktivní. Neustoupí. Nedá přednost v jízdě. Pokud jí chceš, budeš muset u ní projít svým šťastným zadkem.

Moje ruka znovu najde její vlasy a já je chytím, abych je podržel. Její oči se dívají do mých, aniž by se odtáhla, ale její ruka mi přistane na vestě. Beru to jako výzvu. Natlačím svoje rty na její. Líbám jí. Její rty se rozevřou a já to beru jako příležitost prohloubit polibek. Balíc svou druhou ruku okolo jejích ramen, přitáhnu si jí k sobě a líbám jí hluboce. Vášnivě. Vždycky jsem měl rád líbání. Je tu něco na způsobu, jakým líbají ženy. Důvěrnost. Svůdnost. Ukazuje vám to jejich duši. Ona líbá, jako by bojovala. Divoce. Se vším, co má. Její jazyk pracuje s mým a ona trošku zasténá, když přitisknu její boky k mým. Kurva, jsem tak tvrdý, že bych jí ohnul přes tenhle stůl a šukal jí, aby to všichni viděli. Nebylo by to poprvé, co bych šukal s publikem.

Odtáhnu se a ona se zhluboka nadechne. „Ani já ne, miláčku.“ A s tím si umístím na oči sluneční brýle a ustoupím od ní, ukazujíc jí, aby šla přede mnou. Za prvé, protože si potřebuju upravit svého bolestivě tvrdého ptáka, a za druhé, se tak můžu dívat na její zadek.

Vyjde ven předním vchodem a já zamávám na chlápka za pultem, který nás celou dobu sledoval. „Přeju hezký den,“ křiknu.

„Hmm, hmm.“ Přikývne zpátky.

KATHERINE

Dovolila jsem mu, aby mě políbil. Do prdele, dokonce jsem ho líbala zpátky. Ten polibek byl skvělý. Dokonce úžasný. Ale byl to jen polibek. A cesta domů byla smutná. Držela jsem hlavu vztyčenou a držela pusu zavřenou, ale moje myšlenky byly rychlejší, než jak on řídil. On taky zůstával zticha. A jakmile dojel k mému domu, poděkovala jsem mu a vyskočila ven dřív, než měl šanci zaparkovat svoje auto. A teď ležím v posteli a myslím, že zešílím. Je žhavý. Ty jeho tmavě hnědé oči a ty velká ramena. Ale to je všechno povrchní. Ačkoli jsem ho mohla využít. Možná by ten sex stál za to? Pochybuji. Většina chlapů, co vypadají jako on, tě v posteli vysají. A proč plýtvat večer na něm, když mám svůj vibrátor, který můžu zapnout a pak vypnout, jakmile se udělám?

Vím, myslím jako chlap. Vždycky jsem taková nebyla. Bývala jsem milá malá holčička. A když mi bylo třináct, jsem se setkala se ženou – ženou, která mi navždy změnila můj život.

Sedím na gauči a dívám se na TV, když slyším, jak se přední dveře otevřou. Odložím dolů dálkové ovládání a otočím se, abych se podívala na přední dveře. Můj táta vstoupí do domu se ženou na rameni. Tohle není nic nového. Přijdou, pohrají si a pak odejdou. Ale tahle je jiná. Vypadá nádherně. Dlouhé černé vlasy, které jí spadají dolů po zádech. Má na sobě podpatky, díky kterým je stejně velká, jako můj otec. Má nádherně smetanovou pleť a tmavě zelené oči. Podívá se na mě a sladce se usměje.

Zpanikařím a rychle se otočím zpátky na pohovce. Sleduju je, jak jdou přímo ke mně a pak do ložnice. Dává mi ještě jeden úsměv přes rameno. A já se zdvořile usměju zpět.

Další noc sedím v kuchyni u stolu a dělám si domácí úkoly, když vyjde z tátovy ložnice. Oblečená do jiných podpatků a jednoduchých, ale hezkých černých šatech.

„Ahoj Katherine,“ říká, sedajíc si ke mně.

„Dobrý den,“ říkám tiše, obdivujíc její dlouhé vlasy. „Jste vážně hezká,“ vyhrknu ze sebe a zadívám se na svůj domácí úkol, celá v rozpacích.

Ona se jemně zasměje. „Děkuju ti. Ty jsi taky moc hezká.“

„Děkuju,“ říkám, dívajíc se na ni skrz své řasy.

„Tvůj táta se zmiňoval, že on a ty spolu máte tanec otec-dcera příští víkend ve škole.“ Přikývnu. „Už máš šaty?“

Můj táta mě moc často nebere nakupovat. Prostě mi dá peníze a já jdu se svou kamarádkou a její mámou. „Ne, madam.“

Sladce se usmívá. „Prosím, říkej mi Mia.“ Znovu přikývnu. „Chtěla bys, abych tě vzala nakupit nějaké šaty? Dnes v noci už mám s tvým tátou nějaké plány. Ale ráda bych tě sebou vzala zítra.“

Usměju se a narovnám se na židli. „To by bylo skvělé.“ Nakloním se a obejmu ji. „Děkuju,“ říkám vzrušeně, zatímco ona se zasměje.

Mia byla právník. Netrvalo mi dlouho, abych se do ní zamilovala. Můj táta s ní randil asi rok. Myslela jsem, že se stane mou novou mámou, ale když je vám třináct, nerozumíte tomu, jak funguje vztah. Vzala mě nakupovat; ukázala mi, jak si upravit vlasy, a jak si nanést make-up. Ale nejvíce ze všeho mi ukázala, jak vypadá mocná žena a já k ní vzhlížela. Chtěla jsem být jako ona.

Zatímco ležím v posteli, snažím se myslet jako ona. Co by dělala s takovým mužem, jako je Parker? Snědla by ho zaživa a vyplivla ho ven; to je to, co by udělala.

Ačkoli ten polibek, byl tak jemný a přesto se mi to líbilo. Nejsem obvykle na jemnosti. Mám ráda, když jsou moje polibky zoufalé a můj sex drsný. Mám ráda muže, kteří ví, jak zacházet se ženou v ložnici. A mám pocit, že Parker je ten typ, který prostě jen leží a nechá ženy dělat to, co chtějí, zatímco se na ně dívá s povýšeným úsměvem na tváři.

„Bože,“ zasyčím, přetáčejíc se na bok. Proč ztrácím tolik času přemýšlením o Parkerovi? Je to kvůli tomu, že je to už pár týdnů, co jsem měla sex? To musí být důvod, proč.

Zhluboka se nadechnu a zavřu oči, potřebujíc se trochu vyspat.

******************

Poté, co jsem většinu rána strávila se svým otcem, ocitnu se v práci, snažíc se zůstat vzhůru. Zívnu, zatímco sedím na sesterně na pohotovosti. A podívám se na Dr. Roberta Jonese. Usměju se a pak klesnu hlavou při vzpomínce, že mě žádal o schůzku. Naštěstí to středeční rande musel zrušit. Teď se mu snažím vyhýbat.

„Ahoj, Kat.“

„Ahoj,“ vzhlédnu k němu a dávám mu falešný úsměv. Prosím, neptej se mě znovu.

„Vím, že ses mi vyhýbala,“ poukazuje na to se zamračením.

Do prdele! „Omlouvám se, já jen….“

„Zbabral jsem to, já vím.“

To není to, co jsem očekávala. „Ne.“ Zavrtím hlavou.

„No, musel jsem to zrušit poté, co jsme si to naplánovali, a je mi to opravdu líto.“

„Bez obav. Slibuju,“ říkám a slyším Ashley se zachechtat, zatímco sedí vedle mě a vyplňuje záznamy. Kdybych na ni dosáhla nohou, kopla bych jí do holeně.

„No, chci ti to vynahradit.“ Vesele se usmívá.

„Není třeba….“

„Jsem gentleman, a to je to, co gentlemani dělají.“ Podívá se na Ashley se zamračením, zatímco její úsměv roste. „Zítra jsem volný. Musím odejít z nemocnice, takže pokud ti to nebude vadit, setkáme se tam.“

No, tohle je bonus. „To zní skvěle.“

Přikývne. „Uvidíme se později krásné dámy.“ Pak se otočí a odejde.

Ashley hodí hlavou dozadu a směje se, a já se otočím na židli, abych jí byla tváří v tvář. „Co to bylo?“

„Ten chlap je naprosto bezradný v tom, co k němu cítíš.“ Zachechtá se.

„Co je? Je atraktivní,“ říkám, abych ho bránila, i když nevím proč.

„Pokud jsi na tyhle typy chlapů,“ říká s protočením očí. „Myslím tím, že pravděpodobně pořád nechává svou mámu, aby mu žehlila každé ráno kalhoty.“

„Nosí plášť.“

„Takže mi říkáš, žes nikdy nenosila normální kalhoty?“ ptá se.

Protočím oči. „Cokoli. Možná je bláznivý v prostěradlech,“ nabízím. Nikdy nevíte.

„Pochybuju,“ hodí přes rameno, zatímco vstane ze své židle.

„Jak dopadlo tvoje rande?“ ptám se, sedajíc si zpátky na svou židli.

Dává mi velký úsměv a já vím, že se chystá vylíčit všechny detaily. „Byl perfektní. Ukázal se a měl pro ni medvídka.“ Položí si ruce na hrudník. „Skoro jsem plakala.“

„Co udělal tentokrát?“ ptám se.

Zúží na mě oči. „Nejsem zamilovaná kvůli tomu.“

„Je ženatý?“ Je to důvod, proč to drží v tajnosti?

„Hej.“ Ukáže na mě prstem. „Já nejsem ta, která spí se ženatým mužem.“

Hodím ruce do vzduchu. „To jsem nevěděla,“ říkám v obraně.

„Prostě se to stalo,“ konstatuje věcně a já si těžce povzdechnu.

„Ano, to jo.“ Dostanu ze sebe.

Rozhlédne se po pohotovosti a pak se posadí zpátky vedle mě. „Nesmíš to nikomu říct. Dobře?“ zašeptá.

„Dobře.“ Bože, to je ten chlap tak důležitý?

„Je to policista.“

„Ach, prosím. To ne.“ Zavrtím hlavou. „Dej mu košem. Pusť jeho zadek k vodě hned teď,“ říkám.

Tvář jí spadne. „Proč?“

„Protože policajti jsou ti nejhorší. Všichni jsou nafoukaní a plní sami sebe.“ Na mysl mi přijde jeden policista, kterého znám. A taky ten polibek, který mi dal. Zavrtím hlavou, abych se zbavila té myšlenky.

„Nebyla jsem to schopna nikomu říct, protože on je tajný důstojník s narkotiky.“ Hmm. To opravdu zní tak, jako by to byla zábava. „A v tomto okamžiku pracuje na případu.“

Poškrábu se na zadní straně krku; moje značka na mém plášti mě vždycky otravuje. „No, hádám, že jsi spokojená,“ nabízím s pokrčením ramen a ona se zachichotá předtím, než se natáhne a obejme mě.