Unforgettable - 13. kapitola

Překlad: Peťa

Po neuvěřitelné odmlce v tomto překladu posílám další kapitolku. Vím, že to byla dlouhá doba a taky už mi bylo po Darrenovi a Bailey smutno, takže se na další pokračování fakt těším a doufám že i vy J Zároveň bych chtěla slíbit, že se polepším a teď už budu posílat kapitolky častěji, abychom to dotáhly do zdárného konce J Užijte si kapitolu.

Peťa

Část III: Nedokončené

„Abigail Sue!“ vykřikla Bailey z dálky deseti stop, když Michelle pouštěla Abigail na zem. Holčička klopýtala k Bailey a Bailey ji zhoupla v náručí a usadila si ji na bok. „Jak se má moje oblíbená holčička?“ Letmo políbila Michellinu dceru na tvář a pak se holčička zachichotala a dožadovala se přes její náruč, aby se dostala k Darrenovi, který stál vedle ní.

„Jak se má moje Abby?“ zeptal se jí.

„Je to pytel blech a stěhuje se k vám, dokud jí nebude aspoň pět,“ okomentovala to Michelle sarkasticky, když k nim došla.

„Tobě ještě není pět?“ zeptal se Darren Abigail.

Vypískla na Darrena, když Michelle s úšklebkem odpověděla: „Je jí rok a půl ale je jako dvacítka.“

„Oh, neposlouchej svou mámu. Nemá co mluvit. Je jí třicet a je jako by jí bylo třináct.“

Abigail se znovu zachichotala, když štípla Darrena do tváří a on si ji vyhoupl na ramena.

„Opatrně. Nemůžu garantovat, že ta plenka vydrží o moc dýl“- Zašklebila se na Darrena. „Na druhou stranu… Hodně srandy s tím.“ Poplácala ho po rameni.

Darren se uchechtl. „Kde je Jason?“

„Nevím. Někde kolem dělá policajta. Pravděpodobně zatýká Tima Blotkeho za to, že je opilý, ještě než průvod vůbec začal.“ Pokrčila rameny a podívala se zpět na Bailey. „Bailey, nemůžu uvěřit, že se do toho trika pořád vejdeš.“

Bylo to Notre Dame tričko, které měla od střední. Dostala ho ve stejnou dobu jako i Michelle a Jess dostaly svoje. Nakonec to byl den svatého Paddyho, ale to není důvod, proč ho měla na sobě. Vlastně obvykle zůstávalo v šuplíku, a pokud ho vytáhla, bylo to jen proto, aby se na něj na chvilku podívala. To tričko, zdálo se, mělo na Darrena efekt, který si nebyla jistá, že dokáže přesně určit. Nebyl to vztek na ni – minimálně už ne. Ale to tričko bylo vzpomínkou pro ně pro všechny, kromě malé miniatury Michelle pevně umístěné na Darrenových ramenou.

„Vůbec se do něj nevejdu. Nevidíš, jak pokroucený je tenhle ubohý skřet na mých kozách?“ řekla.

„Říká to, jako by to byla špatná věc,“ okomentoval to Darren, když se na ni podíval.

Když si dala to ráno sprchu, přitančila zpět do ložnice, jen aby našla tohle triko položené na posteli. Nic jiného kromě toho trika. Očividně buď čekal, že opustí dům nevhodně oblečená nebo věřil, že si zbytek vybere, za podmínky, že to zahrnovalo tohle triko. Rychle se oblíkla, a když ho našla v kuchyni, jak dělá kávu a připravuje cestovní hrníčky na průvod na Den svatého Patrika, zamrzl a položil kávovou konvici hned zpět na hořák, ze kterého ji zvedl. Otočil se k ní a zíral jí na hruď, když k němu přistoupila.

Teď jí pořád zíral na hruď, zatímco ve svých širokých rukách svíral kotníky Abigail, aby ji udržel pevně na místě na svých ramenou. Jeho výraz byl nečitelný, ale teď už jí to nedělalo starosti, tak jako dřív. Viděl svou sestru, když viděl toho skřítka. Sakra, ona taky. Bailey chvíli studovala jeho oči a čekala, až se jeho pozornost přesune zpět k jejímu obličeji, a když se tak stalo, jemně se usmál a mrkl na ni.

Bailey obrátila svou pozornost zpátky na Michelle. „Nehledě na fakt, že v tom tričku už nemůžu dýchat a vypadám jako městská běhna.“

„Vypadáš žhavě, kamarádko.“ Michelle jí před obličejem luskla prsty, když se Abigail zahihňala.

Chvíli se potulovali a dívali se po volném místě podél obrubníku Hlavní ulice, aby si sedli a sledovali průvod. Když konečně našli místo, které by jim vyhovovalo, Darren si zvedl Abigail z ramen a předal ji její mámě. Sedl si stopu nebo tak za obrubník a přitáhl si Bailey mezi nohy, aby si sedla. Michelle chvíli seděla vedle nich s Abby na klíně, ale jakmile průvod procházel jejich směrem, Abby nemotorně vrávorala po straně ulice, klopýtala a chňapala po sladkostech, zatímco plachtily vzduchem a přistávaly jí u nohou.

Michelle odtáhla Bailey od rozruchu průvodu poté, co ji Darren ujistil, že na několik minut zvládne pytel blech, a když stály ve frontě u kiosku a čekaly, až přijdou na řadu, Michelle se na ni lišácky podívala.

„Darren je s ní dobrý, tak jako ty, když na to přijde.“

„Měla bych v to doufat. Nakonec jsme její kmotři.“ Bailey naklonila hlavu na Michelle, ale jasně jí unikala pointa vzhledem ke zdviženému hodnotícímu obočí a širokým očím, které se na ni klidně koukaly zpátky.   

Než ji mohla Michelle dál vyslýchat pohledem, přistoupil k ní zezadu Jason, ovinul kolem ní paže a zvedl ji do vzduchu, zatímco Michelle vyjekla.

„Kde je ta malá drzounka? Chci ji pozdravit, než se budu muset vrátit k práci,“ zeptal se Michelle, když ji položil zpět dolů. Byl ve své uniformě samozřejmě, ale to zřídka znamenalo, že má v úmyslu chovat se profesionálně nebo dospěle. To prostě nebyl Jasonův styl. Na rozdíl od Darrena, který se choval profesionálně a dospěle skoro vždy … skoro. Na tom, jak zvládal ji, když byli spolu sami, nebylo nic profesionálního nebo dospělého a jeho neschopnost se kontrolovat se zdála být v přímé souvislosti s množstvím oblečení, které měla na sobě. Ale Darren měl způsob, jak si udržet daleko kontrolovanější a vážnější způsoby na veřejnosti.

Musela přiznat, že milovala vidět tuhle jeho stránku – zatímco studovala způsob, jakým se pohyboval davem, usmíval se a tímto neuvěřitelně sebejistým způsobem si potřásal rukou s obyvateli města. Celou tu dobu moc dobře věděla, že se tento postoj může rychle vytratit, kdyby byli jen sami dva. Často ho sledovala v davu, jak se chová jako gentleman, ale nechala svou mysl zatoulat se k tomu, jaké to bylo, když ji divoce šukal na podlaze v chodbě, zatímco byla na rukou a kolenou prostě proto, že se nedokázal trápit tím, že by ji dostal celou cestu až do ložnice.

„Ten pytel blech je s Darrenem tam u patníku.“ Michelle letmo políbila Jasona na tvář.

„Říká někdo z vás Abigail někdy jejím skutečným jménem nebo se snažíte toho chudáka holku zmást?“

Zasmáli se, ale než někdo z nich odpověděl, Jason vyrazil k Darrenovi, který držel Abigail za ruce, zatímco mu chodila po nohách.

„Takže jak jsem říkala, oba jste s ní skvělí.“ Znovu s Michelliným nasměrovaným komentářem, který mohl mířit jen jedním směrem.

„A jak jsem říkala, tvoje dcera by měla znát svoje dané jméno a nevyrůstat s tím, že si bude myslet, že její rodiče byli dost zlí na to, aby ji skutečně pojmenovali Drzounský pytel blech.“

To je chvíle, kdy Michelle začala být přímá. „Přemýšlela jsi o tom?“ Naklonila hlavu do strany, očividně hotová se sarkasmem.

Bailey byla zachráněna zvonkem, taky známým jako chlapík v kiosku a jeho lahodným funnel cake (pozn. tradiční koláč, při jehož přípravě se lije těsto do oleje přes spirálovitý trychtýř=funnel) posypaným zeleným cukrem. A pokud byla nějaká věc, které Michelle nedokázala odolat, byl to funnel cake. Oochala a achala, když jí kioskový chlapík podával její tácek a potom, co Bailey dostala svůj vlastní, loudaly se zpátky na jejich místo u patníku, Michellina pusa příliš plná, než aby se znovu vrátila k výslechu.

Bailey se posadila zpátky mezi Darrenovy nohy, když si Michelle sedla na patník vedle nich a během chvil Abigail opustila tátu, který právě tak vzrušeně sbíral sladkosti na ulici.

„Chci! Chci!“ vykřikovala vzrušením, když běžela s rukama nataženýma k Michelle.

„Sežeň si vlastní, nedostatkové zboží,“ poznamenala Michelle dramaticky. „Oh, dělám si jen legraci,“ pokračovala sladce, když jí Abigail vyskočila na klín. „Miluju tě, Abby.“ Michelle promluvila proti Abbyně uchu, když se jí dívka vrtěla na klíně a pak pro ni Michelle odtrhávala malé kousky.

Jasonova vysílačka zapraskala statickou elektřinou a pak na moment odešel, aby mohl naslouchat dispečerovi. O chvíle později se k nim vrátil a vytáhl Abby z mámina klína a do svojí náruče. „Taťka musí jít. Uvidíme se později večer, Abby.“

„Něco vážného?“ zeptal se Darren, když vzhlédl k Jasonovi.

„Nah. Tim Blotke skočil šipku z vršku shamrock float (pozn. zelený drink z mátové zmrzliny s čokoládovými kousky, šlehačky a limonády sprite, který se typicky dělá na Den svatého Patrika) seniorské střední do obřího hrnce zlata. Naštěstí bylo zlato udělané ze starých houbovitých žíněnek na wrestling, které děti natrhaly a pomalovaly zlatou třpytivou sprejovou barvou. Teď tu vrávorá kolem a třpytí se jako ten upír, kvůli kterému všechny tyhle holky dneska padají do mdlob. Ale je úplně v pořádku – proklíná ta děcka, takže by se zdálo, že je zpátky v normálu. Půjde, nicméně, do vězení za D a D… opět.“

Michelle vstala a otřela si zadek. „Hej, vrátím se, lidi. Půjdeme s Abby kousek s Jasonem,“ prohodila Michelle přes rameno, když vyrazili po ulici.

Darren se natáhl Bailey přes rameno a utrhl si kousek funnel cake z jejího tácku, a když jí ho zvedl k puse, rychle s ním ucukl, když se k soustu naklonila. Hodil si ho do vlastní pusy a pak jí vřele zahučel do ucha, zatímco žvýkal.

„Hmm… Výborné.“ Jeho hlas byl u jejího ucha tichý a hluboký. „Sladké a teplé přesně jako tvoje kun“-

„Darrene!“ Přerušil ho veselý hlas.

Darren zakašlal, jak se snažil dát zpátky dohromady potom, co byl přerušen, když jí říkal sprosťárny do ucha.

„Rád tě vidím, můj chlapče!“

Poté co si ještě jednou odkašlal, natáhl ruku, aby si potřásl s rukou Dr. Mooringa. Dr. Mooring byl šéf pohotovosti v nemocnici, kde Darren pracoval. Vlastně, Darren byl doktorem, který sloužil na pohotovosti tak efektivně, že Darrena právě přerušil, když říkal „kundička,“ jeho vlastní šéf. To pro Bailey prostě nebylo možné, aby se tomu nesmála, a jak se dusila svým smíchem, Darren ji štípl do boku. V tu chvíli si do pusy nacpala sousto funnel cake. To bylo víc na utišení se, než cokoli jiného.

„Bailey, jak se máte? Už je to chvíle, co jsem vás viděl. Od vaší svatby, vlastně. Sheila a já jsme si opravdu užili náš společně strávený čas s vámi a Darrenem v Eureka Springs.“

„Mám se dobře, Dr. Mooringu. Děkuji.“ Natáhla svou vlastní ruku, aby si potřásla s tou jeho.

„Doufám, že od vás nedržíme manžela až moc. Nesnáším, když vidím někoho z nich, jak táhne dvojité, i když je to jen občas, ale někdy to bývá nevyhnutelné.“

„To je v pořádku. A je to výjimečné, takže ode mě neuslyšíte žádné stížnosti.“

„Dobře, šetřeme přetížené přepracované doktory pro velké město. To prostě není to, jak fungujeme tady, pokud tomu můžeme pomoct.“

Dr. Mooring se rychle přesunul a potom, co se vrátila Michelle s Drzounským pytlem blech, Darren vstal a vytáhl Bailey na nohy. Průvod byl skoro na druhé straně a mohli vidět jeho konec, jak se blížil závěr.

„Hej Michelle. Zamíříme ven.“ Darren si zvedl Abby do náruče, i když mluvil na Michelle a letmo líbnul holčičku na tvář.

Když ji předal Bailey, pošeptala jí do ucha. „Uvidíme se brzy, Abby Sue. Postarej se za mě o svou maminku.“

Abby se zahihňala a pak Bailey objala Michelle, když přemisťovaly Abby z Baileyina boku přímo na Michellin.

„Náš čas schrupnout si, dítko.“ Michelle zamávala Bailey a Darrenovi, když se otočila a zamířila po chodníku a Darren táhl Bailey opačným směrem.

Jeho ruka zůstávala na její, a jak postupovali davy savoyských místních, hodně jich pokyvovalo a zdravilo. Byly chvíle, kdy by mohla pěkně garantovat, že někdo nebo hromada některých na ni bude v situaci jako tato zírat. Nemohla říct, že se to teď taky nestávalo, ale město se časem zklidnilo a teď pokud lidé zírali, bylo to většinou na ně na oba. Byli spíš v úžasu nad faktem, že jsou s Darrenem skutečně pár – jako by byli nějak abnormálně jiní než zbytek světa kvůli faktu, že je Bailey zodpovědná za smrt jeho sestry.

V jednu chvíli chápala jejich úžas nad tím, jak takový vztah může začít existovat. I Bailey, polovina toho dua, která tvrdě a dlouho bojovala bitvu za sounáležitost, moc dobře chápala, že se vymykali pravděpodobnosti. Chápala to. Ale pak… se na něj podívala, podívala se na jejich nynější život a podívala se na jejich život z období před dlouhou dobou a najednou to nechápala. Jak by mohli neskončit tady spolu? Byli jednoduše stvoření k tomu, aby tu byli a nebylo na tom nic hrůzostrašně inspirujícího. Bylo to perfektně jednoduché a správné.

„Co chceš dnes večer na večeři?“ zeptala se, když došli k SUV.

Věnoval jí šibalský úsměv a přitiskl ji na dveře spolujezdce, přičemž obklopil její tělo a zakryl ho svým vlastním. Naklonil se k jejímu uchu. „Tebe sedící na jídelním stole s nohama na opěrkách mojí židle a s koleny doširoka rozevřenými.“

Jemně ho kousla ze strany do krku a pak se její pusa přesunula k jeho uchu. „Dnes tou svou neslušnou pusou tlačíš na svoje štěstí. Uvědomuješ si, že jsme pořád na veřejnosti?“

„Kolem nikdo není a sleduj tyhle zuby. Koušu. Budeš pokousaná, zlato.“

Měl pravdu v obou ohledech. Naštěstí zaparkovali v tiché postranní ulici a jeho zuby a její kůže to bylo absolutně jeho.

Tulil se jí ke krku, jemně ji kousal a pak se přesunul po jejím krku a znovu jemně kousal. Ve chvíli, kdy se dostal k prostoru, kde se její krk setkával s ramenem, vzdychala a oči jí kradmo těkaly kolem, aby se ujistila, že jsou sami. Mezi nohama se jí zavodňovalo teplem a ani chladný jarní vítr nemohl zklidnit její zčervenání, které se jí hnalo po kůži.

„Dostaňme tě domů, než se rozhodnu, že nejsem nad tím, abych si na tobě pochutnal tady.“ Jeho rty se proti její kůži povytáhly nahoru a pak se od ní odtáhl.

Otevřel dveře, když se na ni usmál a ona si nastoupila. Obešel auto ke dveřím na straně řidiče a taky si nastoupil. Ale jakmile seděl vedle ní a nastartoval auto a zařadil, znovu zaparkoval a otočil se k ní.

„Víš, proč jsem chtěl, aby sis dneska vzala to tričko?“

Kousla se do rtu, jak studovala jeho tvář. Když se bavili o Jess, už to nebylo bolestivé, ale to neznamenalo, že to nebylo intenzivní. „Protože ti to připomíná Jess?“

Jeho úsměv byl malý, když se jí podíval na hruď, a když se natáhl a dotkl se jí, zachvěla se. Jeho prst obkreslil okraj zeleného klobouku, který ležel v ostrém úhlu na hlavě chudáka naštvaně vypadajícího Ira. Okamžitě jí ztvrdly bradavky a jemu vzplály nosní dírky, když je sledoval, jak se stahují a vyčnívají jí z prsou. „Ne.“ Konečně vzhlédl od jejího těla. „A ano, předpokládám.“ Na moment vyhlédl z okna za ní, a když se podíval zpátky, olízl si rty a zhluboka se nadechl. „Tohle triko mi připomíná, jak starý nás vztah opravdu je. Jsme tak prastaří jako ten ošklivý hranatý mužíček, a když tě v tom vidím, přesně si vzpomenu, odkud jsme přišli. Je to pro mě mimořádně intenzivní a vzrušující věc. Znám tě celý svůj život. Byl jsem svědkem každičké změny tvého těla, každičkého palce, co jsi vyrostla, každičké libry, co jsi přibrala.“

Kdyby jí jeho ruka náhle jemně nemasírovala prso a palec jemně nehladil bradavku, možná by při tom posledním byla skutečně dotčená, ale ten stisk a něžný způsob, jakým se jí jeho konečky prstů zarývaly do měkké kůže, jí řekly, že si těch liber opravdu cení – nehledě na hřejivý mručivý zvuk, který dělal, když se jí tulil k uchu. „Sledoval jsem, jak se odvíjí každý detail tvého života a není nic víc opojného – i ty vzpomínky na ošklivé věci v naší minulosti pro mě znamenají něco důležitého. Jemně ji kousl ze strany do krku, a když si prolíbával cestičku po jejím hrdle nahoru a přes bradu k její puse, sténala, dokud jí jeho jazyk nezaplnil ústa a jednoduše už sténat nemohla.

Přirazil jazykem a lízal ji podél jejího a objevoval její ústa, a když byly její rty rozbolavělé a jeho agrese zklidněná, líbal ji jemně a nechal svou dlaň, aby ji pohladila po straně tváře.

„Dnes je pro mě něco jako výročí. Víš to?“ Odtáhl se a studoval její oči.

„Jak to?“ Určitě si pamatovala tento samotný den před třemi lety, ale nebyla si jistá, jestli ten den může nazvat milníkem. Vlastně to byl pekelný den.

Vzal její ruku do své a shlédl jí do klína. „Vím, že to byl drsný den. A vím, že bylo mnoho těžkých dní, které přišly potom, ale pro mě…“ Přikývl, když mu vzplály nosní dírky a zíral jí do klína. „Za sebe jsem si ten den uvědomil něco hodně důležitého.“ Podíval se jí do očí. „To byl den, kdy jsem si uvědomil, že na tebe nikdy nedokážu zapomenout. Nikdy jsi nemohla být… pro mě ničím. Vždycky budeš ta největší a nejvíc pohlcující věc v mém světě. Přiznám, že jsem si myslel, že mě ta zdrcující ohromnost zničí. Myslel jsem si, že ty mě zničíš. Ale… místo toho jsi mě zachránila. Zjemnila jsi mě. Dostala ses ke mně.“ Naklonil se dopředu a sladce ji znovu políbil a ona mu proti rtům zanaříkala. „Tak moc tě miluju.“ Promluvil proti jejím rtům, když je uvolnil.

„Taky tě miluju.“

„Pojeďme domů, zlato.“ Znovu rozjel auto a zamířili k jejich domovu ukrytému v lesích k čekajícímu pesanovi, který bude skákat jak na pružinách, dokud ji nevezmou později toho odpoledne běhat. Milovala svůj život. Milovala ho. Dal jí všechno, co by kdy mohla vůbec potřebovat. Skoro…

Potřebovala něco víc. Bylo to prázdné místo v její duši. Byla to díra, kterou identifikovala jen nedávno. Mohl ji pro ni zaplnit. Věděla, že může. On byl klíčem – on byl jediným na celém světě, kdo jí mohl dát to, co potřebovala.