UJax - 8. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Ellie

„Tady, bejby.“

Zírám na tričko, které mi podává, vzala bych si ho tak jako tak, takže ho vytáhnu z Jaxova sevření a přetáhnu si ho přes hlavu.

Slyším, jak se směje, vytáhnu si dlouhé mokré vlasy zpoza trička a zúžím na něj oči, což jak se zdá, ho rozesměje ještě víc.

„Co je?“ ptá se a natáhne si tepláky, které jsou volné a visí mu nízko na bocích, předvádějíc tak své dobře vytvarované véčko.

„To není legrační,“ zavrčím, když se začne smát hlasitěji.

„Bejby, nesměju se tobě.“

„Samozřejmě, že se směješ mě,“ odvětím, rozhlédnu se s dramaticky otevřenýma očima a poukážu na to, že s námi absolutně nikdo jiný v místnosti není, nebo dokonce v domě.

„A kdo to někomu dělá? Kdo používá sexuální mučení jako způsob jednání, aby dosáhl toho, co chce slyšet?“ ptám se ho a cítím, jak se mi zahřívají tváře, jen pomyšlením na to, co se stalo ve sprše.

„Sexuální mučení?“ směje se hlasitěji a já z toho zvuku cítím svůj úsměv na rtech. Když se na mě znovu podívá, zpřísním rysy.

„Sexuální mučení, to je ta věc, kterou jsi udělal, když jsi…, když jsi mi nedovolil orgasmus, dokud jsem ti neřekla, co jsi chtěl slyšet.“

„Jsi rozkošná.“

„Nejsem rozkošná.“ Protočím oči a zvednu ručník z konce postele.

„Jsi. Jsi nyní připravená jít a dát si palačinky?“ zeptá se, vezme mi ručník z ruky a hodí ho v koupelně na zem, načež se zamračím.

„Chtěla jsem ho pověsit –“

Přeruší mě brutálním polibkem, ze kterého mi zeslábnou nohy. Když jeho ústa opustí moje a konečně otevřu oči, vidím, jak se na mě dívá s velice samolibým úsměvem.

„A teď… jsi připravená na palačinky?“ zeptá se znovu.

„Jsi otravný,“ řeknu mu, o krok ustoupím a obrátím se ke dveřím, dupu chodbou a dolů po schodech.

Všimnu si, že něco vypadá jinak, ale nemůžu přijít na to, co to je. Když se dostaneme do kuchyně, Jax mě vyzvedne na pult a začne vytahovat potřebné suroviny na palačinky.

„Co se ti stalo?“ ptá se a zastaví se přede mnou. Nepřítomně cítím, jak mi přejíždí prsty přes kůži na kolenou, ale oči mám přilepené k jeho břišákům a obrysu jeho tvrdosti pod tepláky.

„Bejby.“

„Hmm?“ zamumlám v omámení a cítím mravenčení v mém jádru.

„Co se ti stalo na kolenou? To jsem udělal já?“ zeptá se a zní znepokojeně a já přesunu pohled a zaměřím se na jeho prsty, které mi ještě jednou přejedou přes jedno koleno, pak druhé. Spatřím modřinu; není velká, ale je patrná.

„Mellissa mi podkopla nohu, když jsem šla kolem ní v salonu.“ Pokrčím rameny, snažíc se nedělat z toho vědu. Už mi zničila večeři. Nedovolím, aby zničila i naši noc.

„Kurva cože?“ zahřmí, když vrtím hlavou a přitisknu mu ruku na hruď.

„Ona je žárlivá a zlá. Upřímně, nemůžu uvěřit, že jsi s ní chodil,“ řeknu mu, pohladím ho prsty po bradě a získávám jeho pohled.

„Chodili jsme spolu na střední škole,“ vysvětluje.

„I tak jsi s ní chodil. Nedovedu si představit, že by předtím byla jiná.“

„Máš pravdu. Vždycky byla stejná.“

„Tak proč si myslí, že jsi teď její?“ zeptám se. Hruď se mu rozšíří v hlubokém nádechu a mohu říct, že mi to nechce říct.

„Tak nějak jsme se viděli.“

„Spal jsi s ní v poslední době,“ objasním a on stiskne čelist.

„Nesnáším, že jsi viděla část mé minulosti. Nesnáším, že se to stále objevuje, ale nemůžu to změnit.“

„Nežádala jsem tě, abys to změnil. Mám na mysli, kdyby se můj ex-sexuální partner po celou dobu objevoval, přišel do domu, ukázal se v restauraci a tvé práci, musel by ses s tím vypořádat, je to tak?“ ptám se, pozoruju, jak začne brousit zubama a jeho ruka na mém stehně se téměř bolestivě utáhne.

„Nemluvme o tobě v souvislosti s nikým jiným,“ vyhrkne.

„Proč? Necítil bys ke mně to samé co teď?“ ptám se, nakloním hlavu a nadzdvihnu obočí. „Protože to by byl obrovský dvojí metr.“

„Já bych se s tím naučil vyrovnat, jinak bych skončil ve vězení.“

„No, myslím, že jsem jen vyspělejší osoba, než ty,“ řeknu, stisknu rty k sobě, abych se nerozesmála, když zúží oči.

„Máš moc chytrá ústa. Možná bych ti je měl něčím vyplnit.“

„Jo, jídlem,“ řeknu a ukážu na mísu vedle mě a on se uměje, ale pak jeho tvář zvážní.

„Je mi líto, co se Mellissy týče, bejby. Nesnáším, co ti udělala a opravdu nesnáším, že zničila náš den.“

„Není tady, takže jsem vyhrála.“ Usměju se s pokrčením ramen a jeho tvář se zněžní.

„Jsi pro mě příliš dobrá, Ellie.“ Dá mi ruku na čelist a palcem mi přejíždí přes rty.

„Do jisté míry by to pro mě bylo lepší, ale teď, když jsem se do tebe a tvé dcery zamiloval, nevzdám se vás. A nikdy ti nedovolím odejít,“ řekl, naklonil se a dal mi něžný polibek na ústa a pak se přesunul ke sporáku, než jsem stačila odpovědět. Nechci si dělat naděje, ale doufám, že ke mně cítí alespoň polovinu toho, co cítím právě teď já k němu.

„Bejby.“

„Jo?“ ptám se a podívám se mu do očí.

„Tato věc bude trvat. Máme dostatek času, abychom si to všechno promysleli. Ale ty a Hope mě do všeho zahrnete. Ano?“

„Ano,“ souhlasím bez dechu, cítím, jak se něco ve mě správně usadí, když si uvědomím, že se do něj zamilovávám.

Modlím se za lásku k němu a za to, že budu mít rodinu, po které jsem tak zoufale toužila, od té doby co mi umřel otec.

Hope, by mohla mít rodinu, kterou já jí nikdy nedala. S touto myšlenkou se mi úzkost usadí ve střevech. Když to nevyjde, Jaké následky to bude mít pro Hope? Je to fér k ní, aby toto všechno dostala jen proto, aby jí to pak bylo odebráno?

„Co znamená ten výraz?“

Olíznu si spodní ret, zavrtím hlavou a zamumlám: „Jen přemýšlím.“

Přesune se zpět a postaví se přede mnou a znovu vezme mou tvář do velkých dlaní.

„Dnes si dáme palačinky a podíváme se na film. Zítra, půjdeme vyzvednout Hope od mých rodičů a strávíme s ní den. Další den, když budeš v práci, Hope stráví den se mnou a až skončíš, společně povečeříme. Budeme na to přicházet den po dni, Ellie, ale budeme na to přicházet společně.“

„Okej,“ souhlasím, protože nevím, co jiného dělat.

„Okej,“ opakuje tiše, pak požaduje „Teď mě polib,“ sklonil tvář směrem k mé, jen dost daleko na to, abych to musela být já, kdo zacelí mezeru mezi námi.

Vím, že to je test. Když ho políbím, řeknu mu tím, že mu věřím. Pokud tu mezeru nezacelím, nevěřím v něj, nebo v nás. Bez přemýšlení přitisknu rty k jeho.

Vím, že je to jeden z těch okamžiků, o kterých mi říkala moje babička, jeden z okamžiků, kdy musím své obavy dát stranou a nechat se celá pohltit.

Chci to a jestliže to skončí jako něco krásného, vím, že to za to riziko stojí a jestliže to skončí špatně, budu muset přežívat z těch krásných okamžiků jako je tento.

Když opustí moje rty, přesune se a lehce mi zatlačí na čelo jemným dotykem, který cítím až v hrudi a posadím se. Dívám se, jak přistoupil ke sporáku a zapnul ho, a pak se usmívám, když mísí těsto na palačinky a dá směs na pánev na plotně a pohlcuju vše, co se týká tohoto okamžiku. Nejsem si jistá, proč se tento okamžik se zdá být tak důležitý, ale vím, že to tak je.

***

„Kolik dětí si přeješ?“

Přesune se na pohovce, takže můžu vidět jeho tvář, cítím, jak se mi zrychlí tep z výrazu v jeho očích a tónu hlasu.

Když jsme dojedli palačinky, zavedl mě do obývacího pokoje a posadil mě na pohovku mezi jeho nohama tak, že moje tělo je půlkou na jeho. Nohy si urovnal kolem mě a v televizi zapnutý nějaký děsivý film, o kterém jsem věděla, že než skončí, tak usnu.

„Bejby,“ řekne a vytáhne mě z mých myšlenek.

„Já… já nevím. Myslím, že jsem o tom ve skutečnosti nikdy nepřemýšlela,“ odvětím, otočím se na břicho, položím si ruce na jeho břišáky a položím si na ně bradu.

„Kolik dětí chceš ty?“ zeptám se ho a dívám se mu do tváře.

„Čtyři, možná i víc.“

„To je hodně dětí,“ zamumlám, zatímco se mi začne zahřívat žaludek.

„Ty nechceš víc dětí?“ zeptá se tiše a přejede mi prstem podél okraje vlasů a pak mi je zastrčí za ucho.

„Ráda bych, aby Hope měla sourozence. Vím, že chce sourozence,“ Přiznávám a sleduju, jak mu ztmavnou oči takovým způsobem, který se mi moc líbí.

„Jak dlouho bys s někým musela chodit, než by sis ho vzala a měla děti?“ zeptal se a vytáhl mě po svém těle a nastavil tak, abych byla obkročmo na jeho klíně.

„Proč tyhle otázky?“ ptám se bez dechu, jak přejíždí prsty mezi mýma nohama, připomínajíc mi, že na sobě nemám žádné kalhotky.

„Zvědavá,“ zasténá, vezme do dlaně mou zadní část hlavy a přitáhne si mou pusu ke své, přičemž mi klouže prsty mezi záhyby. Vsaje můj spodní ret mezi rty a okusuje ho zuby.

„Jsi bolavá?“ ptá se na mých ústech.

„Trochu,“ zafňukám, jak do mě vklouzne špička jednoho prstu.

„Jenom trochu?“ zeptá se a prstem začne kroužit po mém klitorisu, čímž způsobí, že se mi zakňourání vyšplhá až do krku, nehty mu zaryju do hrudi a boky mi vystřelí dopředu.

„Kéž bych do tebe mohl vklouznout, bejby, ale nechci ti ublížit.“

„To je okej,“ zasyčím úzkostlivě, když prsty pomalu pohybuje přes můj klitoris a zpět ke skulince.

„Ne,“ vrčí, obracejíc mě tak, aby mě dostal pod své tělo.

„Ne! V žádném případě!“ křičím, když si uvědomím, co dělá a snažím se dát nohy k sobě. Nemyslím si, že bych mohla zvládnout, aby mě zas trápil, tak jako to udělal ve sprše.

„Klid,“ zahřmí a jemně mi tlačí kolena od sebe.

Začne mi okusovat kůži na vnitřní straně stehna a zakřičím, když ústy poklesne k mému jádru a jazykem olizuje centrum, končíc na klitorisu, boky se mi nadzvednou z pohovky a rukou ho chytnu za vlasy, chtějíc ho udržet na místě.

„Oh bože,“ vydechnu, když vtáhne klitoris do úst, šlehne přes něj jazykem a jedním prstem jemně do mne vklouzne. Cítím to všechno, jeho celého, prohnu záda a paty nohou tvrdě zaryju do pohovky, takže se můžu zvednout blíž k jeho ústům. Rukou mi skoro bolestivě tiskne stehna, jak jazykem krouží kolem mého centra.

Oči mám pevně zavřené, vím, že jsem blízko.

Cítím, jak se mi tělo nabíjí, je připravené ke zlomu v každém okamžiku a jeho vrčení s ohnutými prsty proti mému G bodu, mě pošle přes okraj.

Tělo se mi začne třást a já se pokouším semknout nohy dohromady, jak mnou projíždí orgasmus. Cítím, jak mi jazykem ještě jednou olízne střed a pak přejíždí svou drsnou čelistí po vnitřní straně stehna, se zamrkáním otevřu oči a podívám se do jeho.

„Pojď sem,“ řekne a zvedne mé bezvládné tělo k jeho hrudi a usadí mě na klín.

Odpočívám na něm a několik minut to trvá, než se vrátím k sobě.

Celé mé tělo je naprosto uvolněné a prostor mezi nohama stále vysílá drobné nárazy potěšení skrze mne. Zakloním hlavu, on skloní bradu a jeho pohled se spojí s mým.

Vždycky se na mě díval, jako bych byla něco vzácného, jako bych byla něco, co chce chránit, ale výraz v jeho očích teď, je něco jiného. Je teplejší a měkčí, jaksi sladší, než cokoliv jiného, co jsem u něj nikdy předtím neviděla. Slova, Miluji tě, jsou na špičce mého jazyka, ale nemohu je dostat přes pusu, abych je řekla. Nechci to zničit.

„Já vím,“ zamumlá tiše a strčí si mou hlavu pod bradu a přerušuje tak naše spojení. Srdce mi začíná bušit silněji a zajímalo by mě, jestli ví, na co myslím, nebo co cítím.

Zavírám oči a ponořuji se do jeho vůně a pocitu náručí kolem mě a předtím, než si to stačím uvědomit, usínám.

Pomalu se probouzím, usmívám se, jak si vzpomenu na poslední noc. Měla jsem sex. Nejen, že jsem měla sex s Jaxem, já s ním měla úžasný sex. Otevřu oči, otočím hlavu a vidím, že jsem v Jaxově posteli, ale on je pryč. Zajedu rukou pod jeho deku a cítím, že je jeho místo studené, jako by byl pryč už nějakou chvíli.

Sednu si a podívám se kolem sebe, ve skutečnosti jsem v jeho pokoji poprvé.

Stěny jsou šedomodré a i když je to mužné, stále je to jemné. Místnost má téměř přesný tvar jako pokoj, ve kterém spí Hope, s velkým zahnutým oknem, které vybíhá ven a pod ním posezení, na kterém je velký polštář. Takže pokud byste si tam chtěli sednout a číst, bylo by to pohodlné.

Mezi dveřmi do pokoje a koupelnou je vysoký, tmavý prádelník. Předek zásuvek vypadá jako černá kůže a mají neobvyklé stříbrné úchyty. Další komoda ve stejném stylu kožených zásuvek je na opačné straně místnosti. Tahle je dlouhá s velkým zrcadlem na něm a ploché misky.

Podívám se doprava, pak doleva, vidím, že tam jsou odpovídající noční stolky po obou stranách postele, spolu s lampičkami, zakřivené v neobvyklém tvaru a jsou stejně tmavě stříbrné jako úchyty na zásuvkách. Opřu se o čelo postele a cítím přes tričko chlad na zádech, tak se otočím a podívám se přes rameno. Na zadní straně postele je stejná černá kůže jako na přední straně komody, s tmavě stříbrnými knoflíky.

Odtáhnu pokrývku, zajímalo by mě, jestli mu jeho matka pomohla s dekorací, načež se usměju.

Prošívaná deka dokonale odpovídá nábytku, tmavě šedá, černá s nepatrnými bílými skvrnkami.

Uslyším bouchnutí ze zdola, odvalím se ke straně postele, dám nohy na zem a snažím se být klidná, když ustelu, zvednu ozdobné polštáře z podlahy, spolu s tmavě šedým přehozem a upravím to na posteli.

Jakmile mám ustláno, vyzvednu si šaty z koupelny a hodím ručníky od včerejška do koše. Jdu chodbou do koupelny, kterou používám.

Rychle se umyju a vyčistím zuby a pak přejdu do mého pokoje, abych si vzala kalhotky a tepláky, obléknu si to na sebe, než se vydám po schodech dolů, kde vidím Jaxe v podřepu. Má na sobě šortky bez trička, tělo má ohnuté, když zatlouká něco do podlahy.

Pohybuju se tiše z posledního schodu na podlahu, když se podívám dolů na nohy a pak se podívám přes rameno. A tehdy vidím, že schody jsou nyní tmavě šedé s kobercem stékajícím uprostřed.

„Vzbudil jsem tě?“

Odtáhnu pohled ze schodů za mnou, dívám se na Jaxe a oči mi klesnou k jeho hrudi a břišákům, které jsou pokryty v jemném lesku potu.

„Ne,“ řeknu nepřítomně a pak se znovu podívám na schody a vzpomenu si, jak jsem si myslela, že tu něco vypadá jinak; jen jsem v té době nemohla přijít na to, co to bylo.

„Kdy jsi to udělal?“ zeptám se, otočím se k němu a ukážu na schody.

„Začal jsem na tom včera, ale chtěl jsem to dokončit před tím, než Hope přijde dnes domů. Vyděsí mě k smrti pokaždé, když běží po schodech dolů.“

„Ona tě děsí, když běží po schodech dolů, takže jsi tam položil koberec?“ ptám se jen proto, abych si to objasnila, jak něco teplého projíždí skrze mně.

„Chtěl jsem to udělat tak jako tak,“ řekl a přejel si rukou přes hlavu a rozhlížel se.

„Ona tě děsí, když běží po schodech dolů… takže jsi tam položil koberec?“ Opakuji, tvář se mu zněžní, natáhne ke mně ruku.

Když ho vezmu za ruku, přitáhne si mě k sobě, políbí mě a zabručí, „Doufal jsem, že to dodělám dříve, než se probudíš, takže bych tě mohl přijít vzbudit já.“

„To je v pořádku. Mohu pomoci,“ zamumlám proti jeho ústům, když si mě přitáhne k sobě pevněji, čímž mi dovolí cítit jeho vzrušení na břiše.

„Jsem skoro hotový. Proč nejdeš udělat kafe a zavolat July. Několikrát ti volala, ale řekl jsem jí, že spíš.“

„Byla v pořádku?“

„Chtěla vědět, proč jsme se včera večer neukázali,“ vysvětluje.

„Oh,“ zašeptám, cítím, jak se mi zahřívají tváře, načež se začne umívat.

„Zavolej ji zpátky. Až to tady dodělám, udělám nám snídani a pak můžeme jít vyzvednout Hope.“

„Jasně.“ Přikývnu, stoupnu si na špičky, políbím ho na ústa a pak se odtáhnu a zamířím do kuchyně.

Najdu svou tašku na pultu, vytáhnu si mobil a vidím, že mi July poslala tři textovky, všechny byly z doby, kdy byla zřejmě opilá. Většina z nich nedává moc smysl, ale nad všemi se usmívám. Vytočím její číslo, přiložím si telefon k uchu a vezmu si hrnek na kávu, naplním ho a pak zamířím do lednice pro krém.

„Volala jsem ti,“ odpoví July téměř ihned.

„Já vím, promiň. Právě jsem se probudila.“

„To je v pořádku. Bála jsem se o tebe včera večer. Slyšela jsem, že vaše plány s večeří šli do háje kvůli Mellisse.“

„Jak ses o tom dozvěděla?“ ptám se a dám si trochu smetany a cukru do kávy a zamíchám ji.

„Je to malé město a slova se šíří rychle.“

„Jsem v rozpacích. Neměla jsem ji nechat, aby mě tak vytočila, ale ona mě tak naštvala,“ řeknu jí upřímně, když se vracím do ledničky a vytáhnu krabici s vejci a zbytkem steaku, spolu se sýrem a nakrájenou cibulí a paprikou.

„Krom toho, že si to zasloužila, ona prostě žárlí, že Jax je zamilovaný do tebe a ne do ní,“ řekne a já cítím, jak se mi zachvěje srdce.

„Jak to včera šlo? Tvoje textovky bylo trochu těžké pochopit,“ řeknu, abych změnila téma.

„To je to, co se stane, když se pokusíš pít obří drinky,“ zamumlá a slyším Wese jak něco v pozadí říká a pak mu July řekne, aby byl zticha, protože se předpokládá, že se o ni postará.

„Tak jaké jsou tvoje plány na dnešní den? Chceš jít se mnou a Ashlyn nakupovat? Myslím, že její nový šéf je blbec a řekl jí, že už do práce nemůže nosit sukně nebo šaty.“

„Děláš si srandu?“ ptám se. Ashlyn mi něco o svém novém šéfovi řekla, ale nevěděla jsem, že byl takovej debil.

„Jo, ale já si myslím, že má pro ni slabost.“

„Není zasnoubený?“

„Jeho snoubenka je v New Yorku. Ashlyn ho zaslechla, když s ní telefonovat a stěžovala si na velikost domu, který pro ně vybral.“

„Cože?“ zašeptám, zatímco rozbiju vejce do mísy a začnu je šlehat.

„Jo, já si myslím, že věci pro něj nejsou tak dobré a on vidí sladkou Ashlyn tak blízko a přece tak daleko, a tak si vybíjí jeho problémy se ženou na ni.“

„Jak je starý?“

„Myslím, že asi třicet. Viděla jsi ho? Je nádherný,“ zašeptala a slyším hlasité plácnutí a pak jak říká: ‚Miláčku, jen jsem řekla, že je to hezký chlap.“

„July, neser mě,“ slyším zavrčet Wese a začnu se smát, když slyším, jak se směje July.

„Zavolám ti později,“ vypískne smíchy těsně předtím, než telefon utichne.

Chichotající se, zavrtím hlavou, položím telefon na pult vedle mě a začnu sekat steak. Pak se obrátím ke sporáku a dám maso na pánev spolu s cibulí a paprikou, pak dám na sporák další pánev. Vrátím se do lednice a vezmu máslo, odříznu plátek a dám ho na pánev a zaleju to vejci.

„Co děláš?“ zeptá se Jax, přijde za mnou, obejme mě kolem pasu a políbí mě pod uchem.

„Omelety.“ Usměju se a pak se začnu smát, když mi začne okusovat ušní lalůček.

„Voní to dobře,“ zamumlá nepřítomně.

„Já umím vařit,“ řeknu mu, nakloním se do jeho objetí a nakláním hlavu víc do strany, zatímco se ústy pohybuje dolů směrem k rameni a rukou mi zajede pod tričko a vezme do dlaně můj holý prs.

„Kdybychom nemuseli vyzvednout Hope, dám si tě k snídani,“ zašeptá mi do ucha před tím, než mě rafne a kousanec olízne, když mě pohltí záplava vzpomínek z poslední noci, z čehož mi zeslábnou kolena. Podívám se na něj přes rameno a zajímalo by mě, jestli ho můžu přemluvit místo snídaně na sprchu.

„Nedívej se na mě takhle, bejby. Vím, že jsi pořád bolavá a nechci ti ublížit.“

„Neublížíš,“ Ujišťuji ho, klesnu očima k jeho k ústům a sleduju, jak se mu úsměv formuje na rtech.

„Líbí se ti moje pusa?“ ptá se s úsměvem.

Pokrčím rameny, když se podívám dozadu na sporák a vezmu steak, cibuli a papriky z pánve z druhého hořáku a hodím to přes vejce. Pak vezmu hrst sýra a zamumlám: „Je okej.“

„Jen okej?“ zeptá se a olízne mi tep na krku a mohu vám říci, že se usmívá.

„Opravdu to nemám s čím srovnat, ale pokud bych jí měla ohodnotit, mělo by to být kolem sedmičky,“ odpovím a doufám, že se bude snažit přeměnit tuto sedmičku, což je vlastně sto, na deset.

„Sedm?“ ptá se nevěřícně.

„Jo, ale jak jsem řekla, nemám to s čím porovnat. Jestli chceš, můžu jít najít někoho jiného, aby to udělal, a uvidíme, jestli tvé hodnocení půjde nahoru.“

Znovu pokrčím rameny a pak vypísknu, když mě otočí, zvedne mě a hodí si mě přes rameno, vypne sporák a nese mě po schodech do svého pokoje, kde mě hodí na postel a pak zapracuje na tom, aby mi dokázal, že to rozhodně není sedmička.

***

„Axi, můšu mít sestvu?“ ptá se Hope, jakmile vejdeme do domu rodičů Jaxe.

Cítím, jak se mi otevřou ústa, když se podívám na Jaxovu mámu, která si zakrývá ústa, snažíc se nesmát a pak na Jaxova tátu, který má rty pevně sevřené, zatímco sleduje mou dceru.

„Možná jednou, miláčku, ale ve skutečnosti si nemyslím, že si můžeš vybrat. Můžeš mít i bratra,“ řekne jí Jax a zvedne ji.

„Měla bych pvosit Boha nebo Santu za sestvu, mami?“ zeptá se, zvedne zachmuřený obličej a podívá se na mě.

„Ach, páni,“ vydechnu a zírám na Jaxe, když se směje.

„Chceš ukázat své mámě a Jaxovi, co jsi pro ně udělala?“ Vmísí se do toho Lilly, vstřícně měníc téma miminek.

„Udělali sme cockpovn koule (cock-penis, pov(r)n-porno),“ vykřikne šťastně, vykroutí se z Jaxova sevření, když se zděšená dívám, jak běží kolem nás do kuchyně.

„Cockporn koule?“ ptá se Jax a zvedne na svou matku obočí, která protočí oči a hravě ho plácne po hrudi.

„Popcorn boule,“ řekne, pak přijde ke mně, dá ruku přes mojí a nakloní obličej k mému uchu, kde zašeptá: „Slyšeli jsme o včerejším večeru. Jsi v pořádku?“

„Sssss, to už o tom slyšeli všichni?“ zašeptám se a cítím, jak se mi zahřívá obličej v rozpacích. Vím, že to je malé město, ale vážně, to už je směšné. Kim i Frankie mi poslali textovky, aby se ujistili, že jsem v pořádku, protože oni také slyšeli o tom, co se včera večer stalo.

„No, Mani měl o tebe strach, tak zavolal a ptal se Cashe, jestli slyšel o Jaxovi. Chtěl se ujistit, že jste v pořádku a dal nám vědět, že řekl Mellisse a její rodině, že mají zákaz vstupu do restaurace.“

„Teď se cítím ještě hůř než předtím,“ zamumlám a cítím, jak se mi svírá žaludek.

„Neciť se špatně. Slyšeli jsme, co ti řekla. Ve skutečnosti to slyšela spousta lidí a já vím, že docela dost z nich jsou znechuceni tím, jak se chovala a zrušili koupi domů od jejího otce.“

„Nemyslím si, že se cítím lépe,“ řeknu, jak se můj strach začíná zvětšovat. Nenávidím to, co se stalo včera večer, ale myslím si, že existuje nějaký jiný způsob, jak na to jít. Prostě si nemyslím, že by měl být potrestán Mellissin táta, jen proto, že Mellissa je zlá.

„Pokud mluvíte o Mellisse, tak o ní dnes mluvit nebudeme,“ řekne Jax, přijde a obejme mě kolem pasu.

„Bereme Hope do parku a na pizzu. Nebudeme diskutovat o Mellisse, nebo o ní dokonce přemýšlet,“ řekne pevně, přičemž mi stiskne pas a ostře se podívá na svou matkou.

„Kdy ses proměnil ve tvýho tátu?“ zeptá se ho tiše a zavrtí hlavou.

„Mami, nebudeš právě teď kolem mě sentimentální, okej?“

„Nejsem sentimentální,“ zamumlá, přejede si rukou pod očima, ale můžu říct, že byla totálně v režimu sentimentální máma.

„Ježíši,“ zabručí, pustí mě a vezme svou mámu do náručí, aby jí obejmul a dal pusu na temeno.

„Tady máš cockpovn koule, mami,“ říká Hope šťastně, přichází ke mně, nese velký, rozvinutý, zvláštně tvarovaný míč z popcornu a podává mi ho, způsobujíc, že se mi cukrový povlak přilepil ruce.

„Miluji cockpovn koule,“ řekne mi, olizuje si dlaň, která je polepena sladkým.

„Andílku,“ řeknu tiše, dostanu se na její úroveň a vezmu její cukrem pokrytou ruku do mé, aby se zaměřila na mě.

„Je to popcorn,“ řeknu jí pomalu. Nemám ponětí, kde přišla k pojmu cockporn, ale to rozhodně není něco, co chci, aby říkala na veřejnosti, nebo vůbec někdy, když na to přijde. Mohu jen vidět, jak jdeme do kina a ona začne ječet ‚Chci COCKPORN!‘ Z plných plic uprostřed plného kina.

„Já vím, cockpovn.“ Přikývne a znovu si olizuje dlaň.

„Ne, Anděli. POP-corn,“ řeknu jí, vyslovuju každou slabiku.

„COCK-povn,“ říká pomalu zpátky, jako bych byla hluchá a umístí ruce v bok.

„Ach, Bože,“ zamumlám a vzdávám to, při pohledu na Lilly, která bojuje se smíchem a zeptám se jí: „Máš na to nějakou tašku?“

Zatímco držím ruce výš, ukazujíc ke kouli, která se mi vsákla do dlaně a teď vypadá jako penis a koule.

„Mám.“ Zachichotá se a pak se podívá na Jaxe, který se dívá na Hope, jako by to byla ta nejroztomilejší věc na celém širém světě. Je to, jako kdyby přehlížel všechno, co se právě stalo a skutečnost, že říká cockporn.

„Chceš jít do parku, miláčku?“ zeptal se jí a zvedne ji.

„Ano! Budeš mě houpat?“

„Jistě a po parku, můžeme jít na pizzu k večeři.“

„Můšeme si dát zmvzlinu?“ zeptá se, podívá se na něj a zamrká řasami. Stočí oči ke mně a vše, co mohu udělat, je protočit moje. Má ho omotaného kolem jejího malého malíčku a ona to ví také.

„Pokud sníš celou večeři, pak ano,“ řekne jí, když jsem zamířila do kuchyně, kde najdu Lilly balit popcorn koule do folie.

„Děkuji za pohlídání Hope,“ řeknu jí, přejdu ke dřezu a umyju si lepkavý nepořádek z rukou.

„Milujeme ji a tebe, i když bys měla vědět, že bez přestání mluvila o tom, že chce sestru.“

Zavrtím hlavou, vytáhnu papírový ručník z role a pak si sednu vedle ní a začnu ji pomáhat zabalit zbývající popcorn koule.

„Od té doby co jsem jí řekla, že Jax a já spolu chodíme, ptá se mě na to každý den.“

„Nebyli jsme kvůli tomu rozrušení. Myslím, že vy dva máte spoustu času na randění a poznat se navzájem, ale pokud budete mít více dětí, můžeš se spolehnout, že je pohlídáme.“

„Díky,“ řeknu, cítíc se trapně. Jax a já jsme teprve na začátku. Dokonce, i když mám pocit, že ho znám odjakživa, pravdou je, že se toho o sobě ještě musíme tolik naučit a já chci s dalšími dětmi počkat.

„Slyšela jsi mě?“

Zaměřím se na Lilly, zavrtím hlavou a pak zamumlám: „Sorry, ne.“

S úsměvem se dívá směrem do obývacího pokoje, otočím hlavu a podívám se přes rameno na Jaxe, který mluví s jeho otcem, Hope má stále v náručí, která má hlavu položenou na jeho hrudi.

„Za normálních okolností máme na Jaxovy narozeniny večeři jako rodina, ale nechtěla jsem nic plánovat, pokud je něco co bys měla v plánu ty.“

„Kdy má narozeniny?“ zeptám se, cítíc se zděšená, neměla jsem tušení, že se jeho narozeniny blíží.

„Oh, ve středu,“ řekne, balíc další kouli.

„Musím pracovat.“

„Nedělej si s tím starosti. Můžeme udělat rezervaci na večeři v sobotu, jestli chceš.“

„A co překvapení párty v pondělí nebo v úterý?“ zeptám se jí a její tvář se rozzáří.

„Nenávidí překvapení,“ zazubí se, potom zamumlá: „Udělejme to,“ když Cash vejde do kuchyně.

„Co si tu vy dvě šeptáte?“ ptá se a jde do lednice, popadne pivo a opře se zády o pult.

„Nic, jen balíme všechny tyto cockporn koule,“ Lilly šeptá tak hlasitě, aby to slyšel, čímž jeho i mě přiměje hlasitě se zasmát.

„Jsi připravená vyrazit, bejby?“ zeptá se Jax a položí mi ruku na rameno, když vejde do kuchyně.

„Jo,“ odpovím, vstanu, obejmu Cashe a Lilly, přičemž jim ještě jednou poděkuju za péči o Hope a pozoruju je objímat se, než jsme opustili dům.

***

Když jsme přijeli k parku, podívám se skrz čelní okno auta. V parku, do kterého normálně chodíme, je jen pár bloků od domu a chodí si tam hrát jen málo dětí. Tento park je opak.

Celé místo je zaplněné dětmi, přičemž většina rodičů sedí kolem stolů mimo velké plochy písku, mluví a opravdu nevěnují velkou pozornost tomu, co jejich děti dělají. Čekám na Jaxe, až mi otevře dveře, seskočím dolů a pak vezmu Hopeinu bundu z předního sedadla.

„Chci, abys zůstala na hřišti, kde na tebe uvidím. Chápeš?“ ptám se, kleknu si na bobek, zapnu jí bundu a nasadím čepici.

„Ano, mami,“ říká vzrušeně, poskakujíc nahoru a dolů, jak se dívá na děti, které tu pobíhají a smějí se. Ona nikdy předtím nebyla v takhle velkém parku a mám trochu strach, s tolika dětmi kolem, že jí ztratím z očí.

„Co právě řekla tvá matka Hope?“ zeptá se Jax a znělo to tak moc jako od otce, že jsem trochu zaskočená.

„Šíkala, abych se ujistila, še mě uvidí,“ řekne mu a on vezme její tvář do dlaně.

„Dobře, srdíčko,“ říká, ona se na něj usměje a pak zvedne ruku a já vstanu. Chytne ho za druhou ruku, kráčíme po betonové cestě a pak se zastaví, když se dostaneme ke hracímu koutku, který je vyhlouben a ohraničen poleny kolem okraje, držíc tak písek odděleně od trávy, který jej obklopuje.

„Můšu jít na kloušačku?“ ptá se Hope a ukáže na klouzačku, kde jsou dvě děti, chlapec a dívka, tak nějak stejného věku jako je Hope.

„Jasně, Andílku,“ řeknu a ona se pustí Jaxovy ruky, seskočí do písku a přeběhne ke klouzačce.

„Bude v pořádku,“ řeknu Jaxovi a cítím, jak se jeho ruka utáhne kolem mé, když zaklopýtne, napřímí se a pokračuje.

„Cítím neustálou kouli starostí v hrudi, když přijde na ní. Vždycky přemýšlím, jestli se nestane něco, čemu bych mohl zabránit. Je to normální?“

„Jo, ale za nějaký čas to bude jednodušší,“ řeknu, když zvedne ruku a obalí mi ji kolem ramen, aby si mě mohl stáhnout blíže k jeho boku. Vidím Hope mířit nahoru po schodech na klouzačku, usměju se, zamávám ji, když dosáhne vrcholu a pak sleduju, jak se na ni malý kluk usměje a dovolí jí sklouznout se před ním.

„Ten chlapec s ní právě flirtoval,“ řekne Jax a znělo to otráveně a překvapeně.

„Jenom je milý,“ řeknu mu a sleduju, jak Hope klouže dolů po klouzačce a sjede nohama do písku a pak znovu běží zpět ke schodům.

„Ne, on flirtuje,“ stěžuje si, pak zavrčí, když Hope dosáhne vrcholu schodiště a malý chlapec jí něco řekne, čímž způsobí její hlasitý smích, který se táhne nad hlukem parku.

„Chceš mi říct, že neflirtuje?“ ptá se a cítím, jak se mi otevřou ústa, když chlapec vytáhne něco z kapsy a dá to Hope do ruky. Usmála se na něj a pak se nakloní a já vím, že buď ho obejme, nebo ho políbí, ale Jaxovo ohlušující zapískání způsobuje, že se každý otočí a podívá se na něj, včetně Hope a chlapce.

„Pojďme na houpačky,“ křičí na Hope, její obočí se stáhne předtím, než něco řekne chlapci a předá mu zpět to, co jí dal a poté klouže dolů po klouzačce a běží k nám.

„Můše můj nový kamavád jít s námi?“ ptá se, když se k nám dostane.

„Ne,“ řekne Jax okamžitě a já mu stisknu ruku.

„Teď ne, miláčku,“ řeknu jí jemněji, vezmu ji za ruku a vedu ji směrem k houpačkám, které jsou jen tak náhodou na opačné straně parku, daleko od chlapce.

***

„Spí?“ zeptá se Jax, otočím se a podívám od něj na Hope a usměju se, protože právě vzrušeně mluvila o tom, co zažila v parku, ale teď spí s jedním loktem na stole, zvednutou hlavou a v druhé ruce drží její kus pizzy.

„Park jí vyčerpal.“ Zasměju se, když jí poklesne hlava, což způsobí, že se jí najednou otevřely oči.

„Jsi unavená, Andílku?“ ptám se, obalujíc ruku kolem ní, aby mohla odpočívat na mně.

„Ne, moje oči jsou jen líný,“ zamumlá a slyším Jaxův smích z druhé strany boxu.

„Jdu pro krabici na pizzu a můžeme ji dojíst doma.“ řekne Jax, vysune se z boxu a zastaví se po mém boku, skloní ke mně hlavu a políbí mě na rty, potom se narovná do celé své výšky a jde do přední části pizzerie.

Upravím Hopeino tělo na lavici a ucítím mravenčení po mé kůži a jemné chloupky na mém těle stojí v pozoru. Rozhlédnu se, nikoho nevidím, ale něco na tom pocitu je znepokojující.

„Jsi v pořádku?“ ptá se Jax, vrací se ke stolu a nese krabici. Znovu se rozhlédnu a ten pocit setřesu.

„Jo, jen nepříjemný pocit,“ řeknu mu, pohlédne mi to tváře, než se rozhlédne, jako by přesně věděl, o čem mluvím.

„Počkej tady,“ přikazuje, upustí krabici na stůl, jde přes malou restauraci a pak ven ze dveří.

Srdce mi buší, když čekám, až se vrátí. Já nevím, jestli nás někdo sleduje, nebo jestli mám důvod se bát, ale když se Jax vrátí dovnitř, vydechnu si úlevou. Nevím, co bych dělala, pokud by se mu něco stalo.

„Je všechno v pořádku?“ zeptám se, když uvidím výraz v jeho tváři a jak je jeho tělo ztuhlé, stejně tak jako všechny svaly napjaté, než tomu bylo před tím, než vyšel ven.

„Je to v pořádku,“ říká, ale jeho tón a chování říkají úplně něco jiného.

„Pojďme,“ řekne, zvedne Hope a vezme si ji do náruče.

„Až se dostaneme ven, je třeba, aby ses držela blízko mně.“

„Co to bylo, Jax?“ ptám se a snažím se, aby můj hlas nezakolísal, což je obtížné, protože mám strach.

„Na autě byl vzkaz.“

„O mně?“ zeptám se a podívám se na Hope. Zemřela bych, pokud by se jí něco stalo.

„Jakmile vás dostanu domů, zavolám svého strýce.“

„Jaxi,“ šeptám a cítím, jak se mi vnitřnosti začínají naplňovat adrenalinem, který mě nutí chtít vzít Hope a utéct tak daleko a tak rychle, jak jen mohu.

„Nic se tobě, ani Hope nestane. Teď potřebuji, abys mě poslouchala a dělala to, co říkám.“

„Okej,“ souhlasím s kývnutím, zvednu tašku z boxu a dám si ji přes rameno.

„Jdeme, bejby,“ říká, vezme mě za ruku a vede z restaurace do jeho auta, které je zaparkovaný hned před vchodem. Sednu si dozadu s Hope, dívám se jak Jax běží kolem přední části auta na stranu řidiče, pak se podívám kolem sebe, snažíc se zjistit, jestli něco není v nepořádku, ale ničeho si nevšimnu.

Když dojedeme domů, Jax nás zavede dovnitř a usadí nás v obývacím pokoji a poté odejde s telefonem u ucha.

Při pohledu dolů na Hope, modlím se k Jaxovi, na rozdíl od všech ostatních vím, že je schopen dodržet své slovo.