UJax - 6. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Ellie

Jdu chodbou do Jaxovy kanceláře, na prahu se zastavím a koušu se do spodního rtu, zatímco se opírám o zárubeň, abych nespadla.

Jax sedí u stolu bez trička. Jeho vlasy jsou chaos a má brýle s černými obroučkami, které jsem ho nikdy předtím neviděla nosit. Jak ho tak sleduju, zvedne ruku a vjíždí si prsty do vlasů, což způsobuje, že se mu svaly na rukou napnou, stejně tak i prsní svaly a břišáky.

„Ahoj,“ zamumlám a cítím, jak mi červenají tváře, když se na mě podívá a pohledem mě projede od shora dolů a zas zpět.

„Ahoj, bejby.“ Usměje se a pokyne, abych šla k němu.

Zavrtím hlavou a o krok ustoupím. Nevěřím sama sobě. Vím, že když budu blízko u něho, budu ho chtít políbit a pak ho i políbím.

Nemám na to čas, chci si jít zaběhat, než půjdu do práce. A opravdu si musím jít zaběhat, protože celá věc s dietou šla do háje.

„Jdu si zaběhat,“ vysvětluji spěšně, když vstává ze židle a všimnu si, že nylonové šortky co má na sobě, nastiňují velkou erekci.

„Tak pojď a dej mi pusu na rozloučenou.“

„Nemůžu.“ Zběsile zavrtím hlavou a sleduju, jak se usmívá.

„Můžeš,“ ujišťuje mě a přitiskne klouby prstů do stolu, takže se mu ruce a břišáky napnou.

„Nemůžu. Vím, že nemůžu,“ řeknu mu a ustoupím další krok do haly. Potom bez přemýšlení běžím k předním dveřím, slyším ho běžet za mnou, když otevřu dveře a uháním dolů po schodech na chodník.

„Ellie,“ zavrčí Jax, když přebíhám přes přední dvůr.

„Vrátím se,“ zakřičím přes rameno, běžíc rychleji. Když se dostanu na konec bloku, odbočím vpravo do parku na konci ulice, kam beru Hope si hrát. Jakmile se dostanu na velkou travnatou plochu, padám dolů na záda a lapám těžce po dechu.

„Umírám,“ vypísknu a snažím se popadnout dech. Nemám energii, abych běžela zpět. Opravdu, nemám ponětí, co jsem si myslela, když jsem řekla, že chci začít běhat. Vytáhnu telefon z kapsy, hledám, až se dostanu k číslu July v mém seznamu volání.

„Ahoj, co děláš? Jsi v pořádku? Mluvíš bez dechu,“ odpoví.

„Jsem si jistá, že jsem právě zemřela,“ řeknu jí s hlubokými nádechy.

„Rozhodla ses konečně běhat?“ zeptá se s odfrknutím.

„Ano, a uběhla jsem dva bloky, než jsem musela odpočívat. Teď ležím v trávě v parku, mluvím s tebou po telefonu, zabíjím čas, než budu muset zamířit zpátky do domu a čelit Jaxovi,“ řeknu s lapajícím dechem a poslouchám, jak se směje.

„Nemyslím si, že Jaxovi bude vadit, že neběháš,“ zamumlá.

„Já vím, ale vidělas svého bratrance? On je –“

„Stop. Já to nechci vědět.“

„To není fér. Nemám žádné přátele, kteří nejsou ve vztahu k Jaxovi. S kým mám o něm mluvit?“

„Můžeš mi o něm něco říct, kromě toho co má co do činění se sexem, jeho tělem, konkrétně s jeho penisem.“

„To jsou všechno dobré věci,“ poukazuji, takže se zasměje.

„Nuže, budeš si muset udělat nové přátelé.“

„Dobře,“ zamumlám a pak tiše dodám,“ řekl Hope, že já a Jax spolu chodíme.“

„Jak k tomu došlo?“ ptá se zvědavě. Ona ví, jaké mám obavy. Minule, když jsme spolu mluvily, jsem jí řekla, že jsem znepokojena kvůli Hope a vysvětlovala jí, že nikdy s nikým krom rodiny nebyla, a Jax to zrovna pro mě nedělá snadné, abychom to před ní udrželi v tajnosti. Když jsem jí řekla své obavy, řekla mi, že s ní mám být o nás prostě upřímná.

Stále si nejsem jistá, co si mám myslet, takže i když je to trapné jako peklo, mluvila jsem o tom s Lilly a ona řekla, že Hope mluví o Jaxovi a mě po celou dobu.

V Hopeiných očích, jsme se stali jakýsi druh rodiny, a přestože je to nové a ona je malá, měla by vědět, co se děje, protože v dlouhodobém horizontu, je to něco, co na ni bude mít vliv. Poté co to Lilly řekla, řekla jsem jí víc o tom, jak Hope přišla do mé péče. Že Hope ví o její mámě a tátovi, ale nemá na ně žádné vzpomínky. Pro ni jsou to jen obrázky a příběhy. Nevím, co jsem čekala, ale nečekala jsem, že Lilly bude reagovat tak, jak reagovala. Místo toho, abych se cítila méně jako máma, ona ve mně vyvolala pocit, jako bych byla pro Hope nejlepší máma na světě.

„Země volá Ellie,“ vloupá se July do mých myšlenek.

„Promiň.“

„To je v pořádku. Tak co říkala?“

„Ptala se, jestli může mít sestru, takže si myslím, že to šlo dobře.“ Usmála jsem se při té vzpomínce a slyšela Julyin smích jak mi proudí do ucha.

„Řekla jsem jí ne, a pak se zeptala, jestli by mohla dostat místo toho psa.“

„No, ty jsi zřejmě vychovala inteligentní dívku, když už vyjednává.“ Znovu se směje.

„Je příliš chytrá. Ty jsi v práci?“ ptám se, když slyším psí štěkot.

„Ano. Oh, teď když tě mám na telefonu, můžu se tě zeptat osobně, jestli přijdeš dnes večer do klubovny. Budeme mít přátelské setkání. Znám Ashlyn a ta se bude snažit přesvědčit tě, aby ses přišla zapojit.“

„Asi ne. Mám Hope –“

„Víš, moje máma, nebo některá z mých tet by ji velice rády pohlídaly.“

„Nevím. Nerada žádám lidi, aby ji hlídali. Tím myslím, že pokaždé, když jsem potřebovala, aby na ní někdo dohlídl, musela jsem za to zaplatit, jinak mě ignorovali, což ve mě vyvolávalo pocit viny.“

„Jsme rodina, holka,“ říká tiše.

„Uvidíme, ale nic neslibuju,“ řeknu jí po dlouhé chvíli a pozoruju přes mé slzy rozmazané mraky. Je to divné, když vím, že se můžu na celou tuto skupinu lidí spolehnout a ještě podivnější je, že jim vlastně i věřím.

„Dej mi vědět,“ odpoví stejně tiše.

„Dám; promluvíme si později,“ řeknu, než zavěsím a strčím si telefon zpátky do kapsy.

Zhluboka se nadechnu, vydechnu, vstanu, opráším se a vracím se do domu. Když se dostanu na roh ulice, začnu zase běhat, takže to vypadá, jako bych běhala po celou dobu, pak zamířím po příjezdové cestě, až k předním dveřím, a pak je otevřu.

„Co to děláš?“ vypísknu, jak mě Jax, který je bez trička táhne plně do domu, zabouchne dveře a tlačí mě ke zdi. Klesne na kolena, pokrývajíc mé pohlaví ústy přes materiál kalhot na cvičení, tvrdě si mě přitáhne, hlava mi padá dozadu a klitoris pulsuje proti jeho jazyku.

„Jaxi,“ zakňučím, cítím, jak mu ruce klouzají na boky, přitahujíc si mé jádro blíže k ústům.

„Cc… co to děláš?“ ptám se a přinutím se otevřít oči. Vidět ho na kolenou s otevřenými ústy pode mnou, způsobuje něco hluboko uvnitř, abych se začala rozpadat.

Hlasitě zasténám, chytnu mu vlasy do pěsti a hlava mi padá zpět na zeď s hlasitým žuchnutím.

„Ellie,“ zasténá, táhne mě dolů rozkročenou do jeho klína. Jednu ruku mi obalí kolem culíku. Tou druhou cestuje pod košili a pak dolů přes kůži na břiše a pod materiál kalhot, kde jedním prstem klouže přes mé záhyby, což způsobí, že mi boky trhnou dopředu.

Umístím mu ruce na ramena, naše oči se spojí a zvedne se mi tep, když do mě udeří realita toho, co děláme.

„Se mnou jsi v bezpečí, bejby,“ říká, když vidí výraz na mé tváři, jak cítím dva prsty kroužit kolem klitorisu znovu a znovu. Kousnu se do spodního rtu, polknu a pak začnu houpat boky dopředu v synchronizaci s jeho prsty.

„Dej mi svá ústa, Ellie,“ zavrčí, okusujíc mi bradu.

Nakloním se a nesměle ho líbám, pak ho kousnu do rtu, když cítím, jak do mě vstoupí jedním prstem a poté dvěma, což způsobí, že se mi zadrhne dech.

„Jsi těsná, bejby, tak zasraně těsná a mokrá,“ zasténá, odtahujíc ústa z mých, zatímco se ve mně jeho prsty nemilosrdně pohybují. Zaryju mi nehty do ramen a hlavou klesnu zase dozadu, jak křičím, cítíc svaly mé dolní části těla stále víc a víc.

Pak mám jeho ústa na hrudi přes triko a kousne mě do bradavky. Boky mi vystřelí, jak napětí, které se mi budovalo v jádru, vybuchne, posílajíc mě přes okraj a oslepujíc mě bílým světlem.

Nepřítomně ho slyším zašeptat: „Shhh, mám tě,“ proti mému uchu, jak si mě upravuje na klíně na podlaze. Zabořím mu obličej do krku, tělo se mi neovladatelně třese a slzy mi naplnily oči.

Nikdy jsem nic podobného nezažila. Bylo to, jako bych na několika sekund vyšla z kůže. Přilnu k němu těsněji, on mě houpe na své hrudi, zatímco mě líbá do vlasů. Zvednu k němu oči, polknu a snažím se vymyslet, co říct.

Přemýšlím, jestli se říká, děkuji za něco takového?

„Jak se cítíš?“ ptá se tiše a zastrčí mi pár vlasů za ucho.

„Hm… “

„Neublížil jsem ti, že ne?“ Pátrá v mé tváři a očích.

„Ne, ne… bylo to dobré.“

„Dobrý?“ ptá se s úsměvem, který vypadá trochu moc nafoukaně.

„Zmítala jsi sebou a křičela. Bejby, jestli to bylo dobré, zajímalo by mě, co je pro tebe velkolepé.“

„Bylo to dobré.“ Protočím oči. Chci říct, co já vím, co je průměrný, když jsem zažila svůj první orgasmus. Možná by to mohlo být lepší, i když pochybuji, že je to pravda. Vím, že dámy v salonu, ve kterém pracuju, neustále nadávají na své manželé a nedostatek orgasmů, které jim poskytli a zdá se mi, že Jax přesně ví, co má dělat.

„Budeme na tom muset potom pracovat,“ říká a přitulí se mi ke krku.

„Musím se připravit do práce,“ vydechnu, nakloním hlavu dozadu a pak s ní pohybuju tak, aby mě mohl líbat až pod horní stranu čelisti.

„Já taky,“ zasténá, znělo to zklamaně.

„Nevěděla jsem, že nosíš brýle,“ řeknu, otevřu oči, zvednu ruku, posunu mu brýle na kořen nosu.

„Potřebuju je k počítači.“ Usměje se. „Líbí se ti?“

„Jsou okej.“ Pokrčím rameny.

„Jen okej?“ zeptá se a začne mě lechtat na bocích.

„Jak se můžeš vejít do auta nebo dveří se svou obří hlavou?“

„Ani jsi neviděla, jak velká moje hlava je, bejby.“ Usmál se, zvedl boky, což způsobilo, že velká hlava jeho ptáka zavadila o můj bok, posílajíc tak husinu po celé mé kůži.

„Jsi tak domýšlivý,“ zamumlám a pak stisknu rty k sobě, když jsem si uvědomila, jak to znělo.

„Takhle jsem to nemyslela.“ Zavrtěla jsem hlavou, když se začne smát.

„Kdybychom nemuseli do práce, tak bych ti ukázal, jak domýšlivý jsem.“

„Jsi příliš laciný,“ říkám a potlačuju úsměv.

„A ty jsi krásná, když se uděláš,“ říká, dostane se na kolena a tlačí mě dozadu, dokud neležím na podlaze z tvrdého dřeva s ním nade mnou a ruce mi drží nahoře proti dřevu.

„Jaxi,“ zašeptám a jeho kolena vklouznou mezi moje.

„Miluju, když říkáš mé jméno téměř bez dechu, jako bys mě prosila, abych tě políbil a dotkl se tě.“ řekne a ústa snižuje k mým, důkladně mě políbí a potom se pohybuje po mé tváři k uchu, kde zavrčí, „Beru tě dnes večer ven a je nutné, abys měla šaty.“

„July se mě ptala, jestli bych dnes večer nešla do,“ odpovím bez dechu a on ústy pohybuje dolů po mé čelisti a pak na krk, kde se zakousne a já to cítím jako žihadlo.

„Půjdeme tam po večeři.“

„Hope,“ zafňukám, jak se mi jeho ruka pohybuje po boku nahoru pod tričko.

„Máma a táta jí pohlídají,“ řekne a stiskne mi ústy ušní lalůček.

„Nerada ji opouštím,“ řeknu mu po pravdě.

Zvedne hlavu a podívá se mi do očí. Vidím tam něco, nad čím se pozastavím a cítím teplo po celém těle.

„Můžeme mít jednu noc, bejby. Vyzvedneme jí zítra brzy ráno.“

„Přes noc?“ zašeptám a cítím, jak mi srdce začíná bušit proti žebrům.

„Přes noc, ale pamatuj, bereme to pomalu. Je to rande, pak se setkáme s přáteli a možná nějaké to mazleníčko, pokud na mě budeš milá,“ řekne s letmým políbením.

Stisknu rty k sobě, abych zabránila úsměvu, a zamumlám: „Pokud jim nebude vadit jí pohlídat, pak v pořádku.“ Obtočím mu nohy kolem pasu a rukama ho hladím po zádech.

„Ale mazlení je ke zvážení.“

Usmívajíc se pohupuje proti mně, což způsobí, že se jeho délka tře proti mně skrz materiál kalhot a sténání se mi vydere až do krku.

Uculujíc, zamumlá: „Já tě přesvědčím, aby ses mazlila.“

„Možná,“ šeptám, nakonec se také usmívám.

Tvář se mu zjemní, vezme do dlaní tu mou, zatímco si mě prohlíží, tvář, oči a pak ústa.

„Líbí se mi, vidět tě takhle,“ řekne a políbí mě na rty, pak přesune ústa přes bradu až na krk. Přesune ruce a vezme mi do dlaní prsa, z čehož mi zeslábnou kolena a napne se jádro.

„Musím se připravit do práce,“ zasténám jak frustrací, tak úlevou. Nevím, jestli jsem připravena se mu otevřít a to zejména, když neví všechno. Nemyslím si, že existuje nějaký způsob, jak bych zakryla fakt, že jsem panna, i když bude vědět o Hope. Musím mu to říct, ale bojím se.

Jako kdyby skrze mě projel nůž, když mě vytáhne do stoje s otázkou: „Kdy dnes večer končíš?“ A rukama mi uhlazuje vlasy a prohlíží si mou tvář.

„Zavíráme v sedm. Je to příliš pozdě na večeři?“

„Ne, a dej mi vědět, kdy můžeš jít oběd, a já přivedu Hope, abychom s ní mohli strávit nějaký čas, protože ji nebudeme až do zítra vidět.“

„To bych byla ráda,“ řeknu tiše skrz slzy, které mě bodají v krku.

„Jdi se připravit, a já tě vysadím u práce, pak už tě jen v sedm vyzvednu.“

„Prosím…?“ řeknu okamžitě a zúžím oči.

„Nevadí mi zůstat tady a používat tvé tělo jako zábavu na zbytek dne,“ řekne s pokrčením ramen, zatímco si mě ještě jednou celou prohlédne, což způsobí, že mi ztvrdnou bradavky, kterých se právě dotýká prsty.

„Já…, já jdu dostat… připravit se,“ zakoktám a vyběhnu nahoru po schodech a slyším, jak mě jeho smích následuje, když jsem za sebou zavřela dveře do koupelny, opřela se proti nim a těžce dýchala. Jsem tak vzrušená, že to není ani vtipné.

***

„To byl Jax Mayson,“ pošeptá mi Kim, když si dám tašku na mé místo. „On tě prostě políbil.“

Zamrká na mě a pak se dívá na dveře, kterými Jax právě odešel ven. Koušu se do rtu a přikývnu, protože teď nemůžu lhát. Jax trval na tom, že mě doprovodí do salonu, a když jsem se s ním snažila neformálně rozloučit, popadl mě za zadní část džínů a přitáhl si mě k němu, aby mě mohl políbit takovým způsobem, že teď všichni vědí, že jsme více než přátelé.

„Myslela jsem, že je s Mellissou.“

Zhluboka se nadechnu a pomalu vydechnu, jak skrze mě projede zlost. Nemyslím si, že jsem opravdu žárlivá ohledně celé té věci s Mellissou. Jsem naštvaná, že si myslí, že má na něj nějaké právo, když on dal jasně najevo, že nemá.

„Není. Nevím, co si myslí ona, ale já vím, co mi řekl Jax a já mu věřím.“

„Hej, já to tak nemyslela,“ řekne a dá ruku kolem mých ramen.

„Já ho neznám; Já o něm jen vím, protože jsem je párkrát viděla spolu a ona všem řekla, že jsou spolu.“

„To je v pořádku, já to vím. To je prostě šílené. Proč by měl člověk tlačit na někoho, kdo nemá zájem?“ zeptala jsem se a sledovala, jak její tvář ztrácí něco ze své barvy.

„Co je špatně?“

„Znáš Jaxova bratrance Sagee?“ ptá se tiše, přesunujíc se, se postaví před zrcadlo mezi našimi stanicemi, vytahuje si vlasy až do vysokého ohonu a já si všimnu, že se jí třesou ruce.

„Trochu, ale ve skutečnosti mají tolik práce, že pokaždé, když jsem ho viděla, řekneme si jen ahoj a čau. Proč?“ ptám se a přemýšlím, co by mohla mít proti Sageovi. Vždycky je na mě hodný, a taky tak k Hope, která ho miluje.

„Mám sestru,“ zašeptá.

„Nevěděla jsem, že máš sestru,“ zamumlám a sleduju ji, jak se kouše do vnitřní tváře.

„Jsme identická dvojčata a ona není zrovna dobrý člověk. Nechápej mě špatně; Miluju ji, protože jsme krev, ale ona je… “ Odmlčí se a v zrcadle se mi znovu podívá do očí. „Má nějaké problémy.“

„Aha.“ Vím přesně, co říká. Mám celou rodinu plnou lidí s problémy.

„Moje sestra měla se Sagem incident, než odjela z města,“ řekne, pak sklopí oči a klesne hlasem.

„Snažila se ho omámit (rohypnolem), když byli ve stejném baru.“

„Co?“ vydechnu a zakryju si ústa.

„Jo,“ zašeptá se slzami v očích. „Chtěla ho dostat někam, kde by byli o samotě a vzít mu peněženku… nevím přesně, jak to bylo, ale on ji chytil, když se mu to snažila dát do pití. A teď si myslí, že jsem ona.“

„Možná bys mu mohla říct, že jsi to nebyla ty.“

„Ona odjela z města.“ Zavrtí hlavou.

„Pokud si s ním promluvíš –“ snažím se znovu, ale ona mě zastaví.

„Věř mi, že jeho slova byla ‚Drž se kurva ode mě, ty psycho mrcho‘, když jsem se snažila.“

„To není dobré,“ řeknu, když se otočí čelem ke mně.

„Chceš vědět, nejhorší část?“ ptá se tiše, a jde si sednout do svého stylistického křesla.

„Co?“ zeptám se a myslím, že už by to nemohlo být horší. Ona má zlé dvojče-to je pohádkově špatné.

„Potkala jsem ho den předtím, než se to stalo.“ Nadechne se a pomalu vydechne.

„Píchla jsem pneumatiku u auta na Old Road Fork a on zastavil, aby mi ji pomohl vyměnit. Poté, co ji vyměnil, se mě zeptal, jestli bych si s ním chtěla dát kafe a já řekla ano. Nikdy jsem neřekla ano,“ zašeptá a slzy ji vyplní oči.

„Vím, že budeš myslet, že jsem coura, ale přísahám, že jsem nikdy nic takového předtím neudělala.“

„Vypít si kávu s chlapem?“ zeptám se zmateně, když vidím bolest v jejích očích.

„Ne, poté, co jsme měli kávu, jsme se vrátili domů a jedna věc vedla k druhé,“ říká, mávne rukou kolem sebe a pochopím, co říká.

„Aha,“ vydechnu a ona přikývne.

„Příští den v noci, se setkal s mou sestrou, a teď… “ zastaví se.

„Teď si myslí, že ty jsi ona,“ Dokončím její myšlenku.

„Jo.“ Znovu přikývne a ústy vytvoří smutný úsměv.

„Musí existovat způsob, jak dokázat, že jsi to nebyla ty.“

„Snažila jsem se s ním mluvit, ale on mě odmítl poslouchat a upřímně řečeno, nemyslím si, že na tom ještě záleží. Zpočátku jsem byla naštvaná, protože se mi líbil-nebo co jsem o něm věděla-ale od té doby jsem ho ve městě opravdu mnohokrát viděla pokaždé s jinou dívkou. Opravdu, byl se mnou jednu noc a další noc šel ven do baru, takže to myslím říká vše.“

„Omlouvám se,“ zamumlám, nevědíc, co jiného momentálně říct. Přemýšlím, že je Sage možná ve skutečnosti idiot, protože to nevypadá jako něco, co by udělal milý chlap. Milý chlap by alespoň poslouchal.

„To je v pořádku, opravdu. Nevím, proč jsem ti to všechno říkala.“

„Ráda bych si myslela, že se stáváme kamarádkami,“ řeknu jí tiše, načež mě obejme.

„On nestojí za tvé slzy,“ zašeptám, když slyším, jak mi tiše vzlykne do ramene.

„To není kvůli němu. Já jen… až do teď jsem neměla kamarádku,“ řekne, odtáhne se a otře si slzy z pod očima.

„Pokud si někdy budeš chtít promluvit, jsem tady,“ ujišťuji ji a stisknu jí rameno.

„Vy dámy jste připravené otevřít obchod?“ ptá se Frankie, vyšel ze zadní místnosti, směřujíc k přední části salonu.

„Připravené.“ Usměju se na něj, když prochází kolem a pak se zase podívám na Kim, která si vytáhla pudřenku z kabelky.

„Budeš v pořádku?“

„Jednu věc vím, Ellie, a to, že budu vždy v pořádku,“ odpoví tiše, a já okamžitě pochopím co tím myslí. Být šťastná není něco, co jsem našla snadno, dokud jsem nebyla obdařena výchovou Hope.

Vím, jaké to je bojovat každý den, nikdy opravdu necítit nějaké skutečné emoce, jako je štěstí nebo radost.

Vždy jen být v pořádku.

Cítím, jak se mi stáhne hrdlo, přes bolest polknu a na chvíli stáhnu rty. „Jednoho dne, budeš šťastná, Kim,“ řeknu jí tiše, když zachytím její oči v zrcadle před námi.

„Jednoho dne,“ souhlasí, odloží pudřenku, než se vydá do přední části salonu a zmizí mi z dohledu. Zhluboka se nadechnu, dokončím přípravy na mém místě a poté zamířím do přední části salonu, takže se můžu podívat do knihy objednávek. Když vejdu za roh do čekárny, vidím Mellissu mluvit s Frankiem.

Ignoruju ji, jdu za recepci a vyndám kalendář. Vidím, že mi klient přijde do dvaceti minut, jdu do zadní části salonu a do malé barevné kuchyně. Začnu si připravovat produkty, takže až můj klient přijde, proces půjde mnohem rychleji. Jakmile mám všechno pohromadě, nesu si to k mému místu, ale jak procházím kolem Frankieho, který stojí za Mellissou a myje ji vlasy, cítím nohu, jak mě zasáhne těsně nad kotníkem, což způsobuje přímý pád kupředu. Věci mi vypadnou z rukou a já tvrdě dopadnu na zem, přistávajíc na rukou a kolenou.

„Ellie, jsi v pořádku?“ křičí Frankie, obalujíc mi paži kolem pasu, aby mi pomohl vstát.

„Jsem v pořádku,“ zamumlám, oprašuju si kolena a ruce a cítím, jak mi červenají tváře rozpaky.

„Jsi si jistá?“ ptá se tiše a odhrnuje mi vlasy dozadu přes rameno a prohlíží si mou tvář.

„Jsem si jistá. Jen doufám, že nebudu mít modřiny na kolenou. Jax a já máme dnes večer rande a já si přinesla kvůli tomu šaty na převlečení,“ říkám mu tak hlasitě, aby to slyšela i Mellissa.

Pokud si myslí, že když mi podrazí nohu, jako bychom byli na střední škole a tím mě zastraší, abych nechala Jaxe, měla by trochu víc přemýšlet.

„Oh,“ Frankiemu zajiskří oči, „rande s Jaxem. Prosím, řekni mi, že ti můžu udělat vlasy.“

„Uhh… “ Ještě jsem nenechala nikoho dotknout se mých vlasů, od té doby co mi bylo asi dvanáct. Když je to potřeba, střihám se sama.

„Nemáš strach, že ne?“ Uličnicky se usmál a šťouchl mě do ramene.

„Opravdu bys měla nechat Frankieho, aby ti udělal vlasy, nebo ho alespoň nechat, aby ti ostřihal konečky,“ přizvukuje Mellissa ze své pozice u umyvadla na mytí vlasů, což způsobí, že zaskřípu zuby.

Podívám se na ní, falešně se usměju a zalžu: „To je skvělý nápad. Díky, Mellisso.“

„Není zač,“ řekne, protočí oči a opře si hlavu do umyvadla.

Zvednu věci, které mi spadly na zem a podívám se z Melissy na Frankieho, poněvadž on na ni přimhouřil oči. Když se očima vrátí ke mně, tiše se zeptá: „Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“

„Jsem v pohodě.“ Přikývnu a on kývne zpět, a pak mě chytne za ruku a stiskne.

„Pak hodíme řeč o tvém rande.“ Mrkne.

„Dobře,“ řeknu, ale tentokrát se opravdu usměju a on se zaculí zpět, když zavrtí hlavou a pak se vrátí k Mellisse.

Vejdu na mé místo, poskládám věci na pult a pak se zasměju, když slyším Mellissu jak křičí: „Panebože! To je příliš studený!“

„Karma je svině,“ říká Kim a usmívá se na mě v zrcadle mezi námi.

„Ano, je,“ Souhlasím a pak se směju ještě víc, když slyším Mellissu křičet: „Ty jsi mě namočil!“

***

„Mami,“ křičí Hope, když ke mně běží z přední části salonu.

„Ahoj, Andílku.“ Usměju se, ale pak se zamračím, když vidím, že má čokoládu od nosu dolů k bradě.

Zvednu ji, když se podívám na Jaxe, který mi nedává šanci zeptat se ho, proč jí dal čokoládu, protože uzavře vzdálenost mezi námi a polibkem mi vezme dech. Když jeho ústa opouští moje, zašeptá: „Nebuď naštvaná.“

„Nejsem,“ řeknu mu a pak se usměju, když slyším Hopeino chichotání. „Ale myslela jsem, že půjdeme na oběd.“

„Půjdeme na oběd,“ říká Hope, radostně se mi vykroutí z náručí a vleze si do mého stylistického křesla.

„Musíme ti nejprve umýt obličej, čokoládová holko,“ řeknu jí, vezmu kabelku a vytáhnu z ní vlhčené kapesníky.

„Ty jsi znovu obalamutila Jaxe, aby ti koupil čokoládu?“ ptám se jí, když jsem jí očistila tvář.

„Ne, prostě mi ji dal,“ říká, takže se Jax zasměje a já zavrtím hlavou.

Narovnám se, podívám se na Jaxe a zašeptám: „Padavko.“

„Nedokážu jí říct ne.“ Pokrčí rameny, aniž by to popíral a já protočím oči.

„Jsi připravena na oběd, nebo jsi příliš plná z pojídání čokolády?“ ptám se Hope, vezmu ji za ruku a pomůžu jí ze židle.

„Mám hlad. Měla jsem jen čtyři kusy čokoládové tyčinky,“ řekla mi a zvedla prsty.

„Ach, ty chudáčku. Musíš být hladová,“ škádlím jí, zvednu a polechtám.

„Frankie, jdeme nakrmit toto ubohé, hladovějící dítě. Chceš něco přinést?“ ptám se svého šéfa, který se na nás usmívá, zatímco Mellissa-pokrytá trčící fólií jako Medusa čekající na útok-se mě snaží zabít očima.

„Ne, díky. Dobře se naobědvejte,“ říká se smíchem.

„Díky.“ Zamávám mu. „Tak kam se půjdeme najíst?“ ptám se Jaxe.

„Myslel jsem, že bychom mohli jít na sendviče tady za rohem,“ odpoví a drží mi otevřené dveře od salonu.

„To zní dobře,“ souhlasím, projdu kolem něj dveřmi s Hope v náručí.

„Chci, aby mě nesl Ax,“ řekne Hope, když se dostaneme na chodník, což způsobuje, že cítím něco, co jsem nečekala.

Nikdy jsem si myslela, že bych žárlila, ale to je přesně to, co cítím, když Hope natahuje její malé ruce směrem k Jaxovi. Na vteřinku ji stisknu trochu pevněji, skoro jako bych cítila, že panikařím, když ji ode mne bere.

„Hej, jsi okej?“ ptá, natočí tvář směrem k mé a podívá se mi do oči.

Ztěžka polknu, když se podívám na něj a Hope, a vím, že je naprosto iracionální cítit to co právě teď, ale to neznamená, že ty pocity nemám, tak jen přikývnu a zamumlám: „Mám jen hlad.“

„Pojďme vám děvčata obstarat nějaké jídlo,“ řekne, ale můžu říct, že mi nevěří. Nemám tušení, odkud se tento pocit bere, ale cítím, jak mě nahlodává v žaludku, když jdeme po ulici za roh a do malého bistra na konci bloku.

Jakmile jsme uvnitř, objednáme si sendviče, pak se usadíme u jednoho ze stolů vepředu.

„Máma a táta říkali, že rádi na noc Hope pohlídají,“ oznamuje Jax a Hope se na mně usměje: „Babička šíkala, že si dáme vegáč a budeme se dívat na pohádku.“ Usmívá se.

„Aha,“ zamumlám a koušu se do rtu. Možná je to všechno opravdu špatný nápad. Možná na nic z toho nejsem připravená.

„Ellie,“ houkne Jax, získávajíc mou pozornost. „Co se děje?“

Bože, proč mám pocit, že začnu brečet?

„Mám jen hlad,“ opakuji svou dřívější lež a on na mě přes stůl zúží oči, ale já ho ignoruju.

„Mami, co je vegáč?“ zeptá se Hope, načež se usměju.

„To prostě znamená jen být líný, Andílku,“ vysvětluji.

„Aha.“ Nakrabatí tváře a Jax se začne smát.

„Mayson, objednávka je hotová,“ zvolal jeden z kluků z přední části bistra.

„Hned jsem zpátky,“ řekne Jax a jde pro naše sendviče. Když se vrátí, dá můj sendvič přede mne a já začnu skoro slintat z vůně grilovaného kuřete s čerstvou mozzarellou, rajčaty a bazalkou. Pak zamumlá: „Tady, srdíčko,“ k Hope.

Vezme pro ni sýrový a řeže ho na malé kousky, což by mělo být sladký, ale už jsem to nevydržela

„Jsem její matka; udělám to,“ a pokouším se mu vzít nůž z ruky.

„Zrovna jíš,“ řekl tiše, ale stále slyším ten kousavý tón v jeho hlase a dokončí řezání sendviče pro ni. Sedím tam po zbytek oběda, cítím jak do mě Jax přes stůl zavrtává pohled, ale nedívám se na něj.

Buď se zaměřuji na Hope, nebo svůj sendvič, který by měl chutnat úžasně, ale já si ho nedokážu vychutnat.

Když se dostaneme k Jaxovo trucku a připnu Hope, opět cítím, jak bojuji se slzami.

„Ahoj, mami,“ zazpívá Hope.

Dám jí pusu a obejmu ji, bojuji s tím, abych jí neřekla, že se za chvíli uvidíme, obrním se, řeknu ji: „Miluji tě, Andílku. Buď hodná, ano?“

„Dobře, mami.“ Zaculí se.

Zavřu dveře a vypísknu, když mě Jax vezme za ruku, táhne k zadní části auta a přiklincuje mě na zadní dveře, přitlačí se na mé tělo a skloní tvář směrem k moji.

„Já nevím, co se kurva právě teď děje ve tvé hlavě, Ellie, ale už jsem ti to říkal. Jsi moje a Hope je moje. Já kurva neustoupím a můžeš se pokoušet odstrčit mě, jak moc chceš; nestane se to. My už jsme spolu, a já neudělám krok dozadu, takže srovnej se s těma zasranejma sračkama, které se ti melou v hlavě a vypořádej se s tím. Dnes večer jdeme na večeři a pak strávíme čas s mojí sestřenicí. Pak tě vezmu domů a budu pojídat tvou kundičku, dokud mě nebudeš prosit, abych přestal, a pak budu pokračovat, dokud se mi za ty dnešní sračky neomluvíš,“ řekl se zavrčením, pak naklonil hlavu a přitiskl ústa na můj krk. Cítím, jak mi vtáhne kůži do úst tak prudce, že vykřiknu a zeslábnou mi nohy.

Dám mu ruce kolem ramen a držím se, abych neupadla, když zvedne ústa od krku, políbí mě a zašeptá: „Sejdeme se v sedm,“ doprovodí mě po chodníku. Znovu mě políbí a jde ke svému vozu a sedne si za volant. Otevřu a zavřu ústa, stojím tam na chodníku a pozoruju, jak se vzdaluje, pak se otočím a jdu do salonu.

„Ty máš cucflek,“ zašeptá Kim, zakryje si ústa a druhou rukou ukazuje na můj krk. Podívám se do zrcadla, zhluboka se nadechnu a zatnu zuby. Nejen, že mám cucflek, ale mám velký, tmavě purpurový cucflek, který pravděpodobně nikdy nezmizí.

„Tak nóbl,“ slyším říct Mellissu ze židle, která je na druhém konci salonu a bez přemýšlení se otočím a podívám se na ni, a jen ústy řeknu, závidíš, předtím než si vytáhnu pudřenku z tašky a překryju tu zatracenou věc.