UJax - 11. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Jax

Sleduju Ellie, když zasténá a hlavu zaboří do polštáře, olíznu a znovu ji obkroužím kolem klitorisu.

„Jsi tak zatraceně sladká, Ellie. Přísahám, že tě chci jíst ke každému jídlu,“ zavrčím proti jejímu jádru a cítím, jak se mi utáhne kolem prstů.

„Já… nemyslím si, že je to velmi výživné. Ne ke každému jídlu,“ mumlá, a podle jejího tónu je vážná.

„Bejby.“ Zasměju se, položím si čelo na spodek jejího břicha a pak se podívám po délce jejího těla až na její krásnou tvář.

„Proč se směješ?“ zeptá se a vím, že je ještě opitá, soudě podle skelného pohledu.

Šplhám po posteli, lehnu si a bok, položím ruku na její kundičku a vklouznu do ní prsty.

„Jsi roztomilá, když jsi opilá,“ řeknu jí a přitisknu se jí k uchu.

„Já nejsem opilá,“ lže, krouží boky a nutíc tak jít moje prsty hlouběji. Vím, že je opilá, protože jsem sledoval ji a July jak obě pijou tequily, snažíc se vyrovnat Harlenovi, který je oproti nim obrovský.

Nemám ani ponětí, proč si July myslela, že bude dobré, když se ona a Ellie pokouší postavit proti muži, ale udělala to a pravidlo bylo, že za každý nápoj, který vypily, on vypil dva. Obě holky byly na maděru předtím, než byla láhev prázdná, zatímco Harlen vstal a odešel se zamumláním: „Amatéři.“

„Víš, co bude dnes v noci?“ zeptá se, podívá se na mě a skousne si spodní ret.

„Co bejby?“ zeptám se, skloním hlavu dolů a vtáhnu si její bradavku do úst, načež prohne záda a prsty se do ní zasunou hlouběji.

„Už žádné kondomy,“ vydechne a já ztuhnu.

„Ty jsi byla u doktora?“

„Jo, je to tady,“ říká, ukazujíc mi vnitřní stranu paže, kde je hrudka a malá modřina.

„Má to účinnost tři roky,“ dodává a olizuje si rty.

„Takže musím počkat tři roky, abych do tebe dal své dítě?“ Zamračeně zkoumám její ruku.

„Máme dvě štěňata a téměř čtyřleté dítě na to abychom tě zaměstnali.“

„Nebudu čekat tři roky, Ellie.“

„Musíme o tom mluvit právě teď?“ Našpulí ústa a položí ruku na mou a přitiskne si prsty zpět dovnitř, načež se usměju.

„Budeme o tom mluvit, až budeš střízlivá.“

„Méně mluvy, více akce,“ zakňučí a ojíždí mi ruku. Fascinovaně ji sleduju, jak se mi udělala na prstech, počkám, až ji dozní orgasmus, pak si skopnu boxerky a přemístím se ji mezi nohy, které si obmotám kolem boků.

„Ježíši,“ zasténám a vklouznu dovnitř, cítím, jak mě obklopuje mokré teplo jejích stěn. Nebudu schopen to zadržet, je to pocit, jako kdyby to bylo poprvé, když se na mě podívá s údivem v očích.

„Miluju cítit tě ve mně,“ zasténá a cítím, jak se mi kroutí prsty.

„Kurva bejby,“ zavrčím, pak ji přetočím na břicho a zvednu ji boky. Zajedu do ní hluboko, tak hluboko, že cítím stěnu jejího hrdla proti špičce mýho ptáka, pak to udělám znovu a znovu, a poslouchám její výkřiky, jak se její stěny kolem mě svírají. Obalím jí ruku kolem pasu a druhou pod hrudníkem, přitisknu si ji na sebe, přičemž ji kroužím prsty na klitorisu.

„Jaxi.“

„Jsem tu bejby. Dej mi to,“ řeknu jí, vezmu si její ústa, hluboko se do ní ponořím a cítím, jak se její stěny kolem mě stahují, když se znovu udělá. Čekám, dokud její orgasmus neodezní, zatnu zuby a pak zatlačím její tvář do postele a držím ji na místě stiskem vzadu za krkem, zpočátku do ní kloužu dovnitř a ven pomalu, cítíc jak se můj pták táhne po jejích stěnách, pak jí šukám tak tvrdě, že pode mnou poskakuje a její výkřiky zaplní místnost, pak se hluboko uvnitř ní udělám a zasténám.

Položím si čelo na její záda a poslouchám, jak drsně oddechuje, stejně jako já, než se pomalu převalím, stáhnu si ji k boku, a hladím ji po břiše a prsou.

„V kolik hodin ráno vyzvedáváme Hope?“ zeptá se, když chytíme dech a já slyším spánek v jejím hlase.

„Půjdeme odpoledne. Máma chce vzít ji a štěňata na nějakou přednášku o domácích mazlíčcích.“

„Stále si myslím, že tvoje máma je bláznivá, protože si chtěla vzít Hope i štěňátka.“

„Miluje, že má Hope a Hope by nesouhlasila s přespáním, kdyby štěňátka nešla na noc s ní,“ řeknu a přejedu ji rukou po vlasech.

„Přemýšlíš někdy o své skutečné matce?“ zašeptá, zachycujíc mě nepřipraveného, zatímco mě prsty hladí po ruce a zajímalo by mě, jestli to z ní mluví alkohol, nebo jestli je to něco, o čem přemýšlí.

„Někdy,“ řeknu a povzdechnu si. „Někdy žasnu nad tím, jak mě mohla odhodit tak, jak to udělala,“ svěřuji se upřímně a cítím, jak mi bolest zasáhne hrudník, která je vždycky přítomna, když o Jules přemýšlím.

„Znám ten pocit. Máš štěstí, že máš svého otce a Lilly. Přála bych si, abych měla rodiče, se kterými bych mohla všechno sdílet. Přála bych si, aby byl můj táta ještě naživu,“ škytne, když vlhkost zasáhne můj biceps. Obrátím si ji v náručí a držím ji proti mně.

„Máš rodinu, bejby,“ zašeptám a přitisknu si její hlavu pod bradu.

„Víš co je na tom nejsmutnější?“ Popotáhne.

„Co?“

„Odpustila bych jí. Kdyby za mnou přišla a omluvila se, odpustila bych jí, protože s ní chci mít vztah. Jsem tak pokroucená, že bych ji přijala zpět do svého života, kdyby se mi omluvila,“ zafňuká a cítím, jak se mi pro ni láme srdce, protože přesně vím, co cítí.

„Nejsi pokroucená, Ellie. Je to zakořeněné hluboko v nás od doby, kdy jsme měli málo lásky od našich rodin a chtěli jsme jim být nablízku. Je to lidská přirozenost, bejby.“

„Nenávidím ji.“

„Ššššš… “ Utěšuju jí a pak řeknu, jak moc ji miluju, jak moc ji miluje Hope a znovu ji ujistím, co pro mě znamená a zároveň poslouchám její srdcervoucí vzlyky, až se upláče ke spánku.

Vylezu z postele, jdu do koupelny, vysprchuju se a pak si vezmu mokrý ručník k posteli a očistím Ellie, než ji zastrčím pod deku.

Vezmu si laptop z horní části skříně, přejdu pokoj a posadím se do křesla vedle okna. Jules jsem sledoval od té doby, co byla před několika lety propuštěna z vězení a vím, že žije pár hodin odsud, poblíž její matky a bratra.

Když jsem v noci poslouchal Ellie, uvědomil jsem si, že je čas, abych čelil mým démonům a konečně dostal nějaké tolik potřebné ukončení.

Najdu si její adresu online, pošlu si zprávu s informacemi o ní do mého počítače, pak vypnu notebook a položím ho na křeslo. Vrátím se do postele, zalezu si za Ellie a přitáhnu si ji k sobě, když ji uslyším zamumlat: „Miluju tě“, takže se usmívám, dokud neusnu.

***

„Hej, chlape, co se děje?“ pozdravím Evana, když vejde do mé kanceláře a posadí se přede mne do jednoho ze dvou křesel před psacím stolem.

„Koukni se na tohle,“ řekne, natáhne se a podá mi složku, načež stáhnu obočí.

„O koho jde?“ zeptám se, otevřu to a vytáhnu hromadu papírů, všechny jsou o chlapíkovi jménem Lane Diago, který je v Alabamě nějakým malým obchodníkem s drogami.

„Jde o tvou sestřenici, chlape,“ vyhrkne a já se mu podívám do očí a vidím v nich něco, z čehož se mi zúží oči.

„Juny?“ zeptám se a on přikývne, když se zas posadí a přejíždí si rukou po vousech, které si za několik posledních měsíců nechal narůst.

„Víš, jak dlouho toho chlapa vídá?“ zeptám se. Zapomněl jsem, že mi Sage před několika měsíci říkal, abych se na něj podíval.

„Můj odhad: asi pět měsíců, nebo tak nějak.“

„Chceš mi říct, proč vypadáš, jako kdybys právě dostal ránu do žaludku?“ zeptám se, když studuju jeho obličej.

„Ne,“ řekne a překříží si ruce na hrudi. „Co s tím uděláš?“ Kývne směrem ke složce, kterou mám stále v ruce, a vyprázdní svůj výraz.

„Postarám se o to,“ řeknu mu a on zatne čelist.

„Musíš jí říct, aby ho opustila. On jí nakonec dostane do problémů, nebo hůř.“

„Jak jsem řekl, zvládnu to.“

„Jak myslíš. Stále ještě míříme do Kentucky?“ zeptá se a změní téma.

„Jo, pojedeme po jedenácté,“ zamumlám, hraju s ním, když vidím, že mi neodpoví na nic z toho, na co se ho ptám, nebo proč je kvůli tomu tam nasraný.

„Budu tady,“ řekne, vstane a odejde z kanceláře a zavře za sebou dveře.

Evan je stále divoká karta. Vím, že je chytrý a kurva dříč. Také vím o jeho historii v armádě a o tom, že je jediný, kdo přežil, když byla jeho jednotka napadena, ale všechno ostatní o něm je vzduchoprázdno a když vidím, že přede mnou něco tají, necítím se dobře.

Zvednu složku, prolistuju ji a potřesu hlavou. Juny bude naštvaná, že jsme ji zkontrolovali, ale vím, že moje sestřenice nemá představu o tom, s jakým mužem tráví čas, protože kdyby to věděla, pravděpodobně by mu nakopala prdel.

Položím složku dolů na stůl, opřu se do křesla a zakryju si obličej.

Včera v noci, když jsem řekl Ellie, že mířím do Kentucky s Wesem a kluky, abych zkontroloval vodítka, viděl jsem jí v očích, že se bojí, ale také jsem mohl vidět tu úlevu, že tohle brzy skončí.

Vzhledem k tomu, že její matka byla ve vězení a čeká na soudní proces a my byli jsme na stopě Yurymu, kurva doufám, že ho vysledujeme, a že mě dovede k muži, který ji koupil, takže bychom konečně mohli dát všechny ty sračky k odpočinku.

Postavím se, vypnu počítač a strčím soubor o Juny do stolu předtím, než vykročím ke dveřím a octnu se přímo tváří v tváře se Sagem.

„Jen jsem přišel, abych tě viděl,“ řekne a pak kývne hlavou k mé kanceláři. „Můžeme si promluvit?“

„Jistě,“ souhlasím, znovu otevřu dveře, jdu na druhou stranu místnosti od něj a překřížím si ruce na hrudi.

„Chci se ti jen omluvit, jak jsem po tobě tuhle večer vyjel. Vím, že se jen snažíš pomoct.“

„Já to chápu,“ řeknu mu a roztáhnu ruce.

„Promluvím si s ní,“ řekne a strčí si ruce do předních kapes džínsů.

„Dobře.“

„Jsme v pohodě?“

„Na tyhle sračky se ani nemusíš ptát. Jsme rodina,“ potvrzuji a dívám se, jak se jeho tělo uvolní.

„Jsi připraven na dnešní noc?“ zeptá se a dívá se na mě.

„Jo, Ellie a Hope zůstanou s rodiči. Pokud budou informace pravdivé, zavoláme tvýmu tátovi, aby přišel.“

„Jste s Wesem schopni udržet se v klidu, jestli to bude on?“

„Nejsem si jistý,“ řeknu mu upřímně, protože vím, co ten chlap udělal Ellie a July.

„Kryju vám záda, ať se stane cokoli,“ zamumlá a pak se podívá na dveře. „Odcházím. Potřebuješ něco, než půjdu?“ zeptá se, otevře dveře a vykročí do chodby.

„Ne, uvidíme se dnes v noci,“ řeknu, vyjdu za ním z budovy, vytáhnu klíče z kapsy a zamknu dveře, když on už kráčí po parkovišti k autu. Nastoupím do auta a zamířím do salonu, abych se setkal s Ellie na oběd, potom se zastavím u svých rodičů, abych se rozloučil s Hope, než se vrátím domů, abych se přichystal do Kentucky.

Stojím v temné hotelové místnosti, odtáhnu závěs na stranu, dám si k očím dalekohled a přiblížím se k pokoji napříč od nás.

Paní z recepce potvrdila, že ten chlápek, kterého hledáme, bydlí v tomto hotelu a poté, co si s ní Mic promluvil, umístila každého z nás do pokojů, který nám všem poskytli výhody.

„Vidíš něco?“ zeptá se Wes a přitáhne si židli ke mně, mohl bych přísahat, že vidím záclony v místnosti, kterou sleduji se pohnout. Ale pokud je ten pokoj stejný jako tento, jednotka AC (klimatizace) se nachází pod oknem a může způsobovat chvění.

„Ještě ne,“ zamumlám, zavřu oči a pak se znovu podívám přes čočky, když uvidím totéž. Jenom tentokrát je chvění mírně výraznější než předtím.

„Pošli Harlenovi textovku a zeptej se ho, jestli vidí něco z jeho vyhlídky,“ řeknu Wesovi, zrovna když mu zazvoní telefon.

„Co se děje?“ zeptá se Wes. „Jsi si jistý?“

Odtáhnu dalekohled od tváře, zatáhnu závěs a sleduju ho, jak kráčí ke dveřím.

„Co se děje?“ zeptám se ho, když vidím, že odchází.

„Mic říkal, že slyšel z pokoje bouchání a sténání,“ odpoví.

Přejedu si rukou tvář, protože vím, že tyhle sračky můžou jít opravdu rychle do zasraný prdele, pokud sténání není nic jiného, než že někdo v pokoji šuká, protože tento hotel je známý tím, že má levné hodinové sazby.

Umístili jsme Mica a Sagea v pokoji vedle toho, kde by měl být Yury, Harlen a Evan byli uprostřed, zatímco Z zůstal v trucku u vstupu na hotelové parkoviště.

„Kurva, pojďme,“ řeknu a následuju Wese po otevřeném chodníku hotelu. Jakmile dorazíme ke dveřím, kde jsou Harlen a Evan, vyjdou a následují nás.

Neexistuje žádný způsob, jak vejít bez povšimnutí. Hotel je otevřený, dveře pokojů vedou ven na parkoviště. Když se dostaneme k pokoji, zastavím se, vytáhnu zbraň a přitisknu ucho ke dveřím.

Nic neslyším, chystám se přesunout do pokoje, kde je Sage a Mic, když slyším bouchání a něco co zní jako někdo, kdo se pokouší křičet. Bez přemýšlení ustoupím a kopnu do levných dveří, které se rozlítnou všemi směry.

 Zbraň držím před sebou, skenuju místnost a pak uvidím nahou ženu s roubíkem, která sedí na podlaze, ruce a kotníky svázané a záda má přitlačená k AC, která je pod oknem.

„Kurva,“ vydechnu a vidím modřiny pokrývající její malé tělo.

„Je to okej,“ řeknu a jdu k ní, zastrčím pistoli a vytáhnu z kapsy nůž. Nejprve ji vytáhnu z úst roubík, skloní hlavu a z hrudi se jí vydere hlasitý vzlyk, když ji uvolním pouta, která ji drží na místě.

„Bude to okej.“ Řeknu jí, sundám si bundu a použiju ji, abych ji zakryl.

„Vrátí se,“ řekne a zvedne oči, které se naplnily strachem, když se setkaly s mými.

„On mě zabije, až se vrátí.“

„Nebudeš tady, až se vrátí,“ ujišťuji ji, zvednu ji a předám Harlenovi, který stojí u mého boku.

 „Vezmi ji do nemocnice,“ řeknu mu a pak se podívám na Wese, který se sotva drží a pak na mého bratrance. „Zavolejte svému otci a dej mu vědět, co se děje.“

„Jdu na to,“ zamumlá a vykročí k zadní části místnosti.

„Micu, podívej se, jestli dokážeš zavřít dveře,“ řeknu tiše a Micovy oči ztmavnou zuřivostí, když vyjde na chodník a odkopne rozbité kusy dřeva, pak se vrátí dovnitř a zavře za sebou dveře.

Stojím v pokoji, rozhlížím se a vidím, že to místo je choas. Po pokoji je rozházené oblečení, prázdné krabičky od jídla a lahve od piva, spolu s otevřenými obaly kondomů, které způsobují, že mi vztek pohltí každou buňku v těle.

„Drž se pohromadě,“ řekne Sage, když přijde ke mně. Můj táta je na cestě a tenhle chlápek je možná jediné vodítko k tomu kdo chtěl Ellie.“

„Já vím,“ souhlasím, ale to mi nezabrání tomu, aby se mi představy o tom, že střelím kulku mezi Yuryho oči, nevstoupily do mých myšlenek.

„Prostě se dostaň dovnitř,“ řekl Wes tiše, šel ke dveřím a držel telefon v ruce, něco napsal na obrazovku, a pak si ho strčil do kapsy.

Vytáhl zbraň ze svých džínů a vytrhl ze zástrčky světlo.

„Jak moc bude Nico naštvaný, když oddělám tohle stupidní hovno?“ zeptá se, já se usměju a pak se přesunu ke straně dveří.

Opřu se zády o zeď, slyším zvuk kovu, a jak někdo kráčí po betonových schodech, které vedou do druhého patra. Když konečně slyšíme klíče, otevřu dveře a strčím pistoli do Yuryho tváře.

„Zlato, čekal jsem na tebe,“ zavrčím, popadnu mu triko do pěsti a vtáhnu ho do místnosti. Jakmile je uvnitř, Wes ho skopne na kolena, a já mu přiložím nohu na záda a přinutím ho čelit – špinavému koberci.

„Zkus to a já tě zastřelím,“ zavrčím a chytím mu ruku, kterou se snaží dostat za záda, kde má pistoli.

Držím mu ruce za zády, vytáhnu z kapsy jedny z plastových pout, abych mu je svázal dohromady. Má nejen zbraň u pasu, ale také u kotníku v botě.

„Nic jsem neudělal,“ říká, zatímco mi Sage pomáhá posadit ho na okraj postele.

„Jo? A co takhle si zahrát Pojďme uzavřít obchod?“ řeknu, když očima prohledává pokoj a já vím, že hledá tu ženu.

„Seru na tebe. Nic jsem neudělal,“ opakuje, když ji nevidí.

„Řekni mi, kdo ti zaplatil, abys unesl Ellie Anthony.“

„Neřeknu ti ani hovno,“ vykřikl a plivl mi na nohy. Když vidím, jak Wes přistoupí ke mně s pistolí v ruce, dívám se na něj, pak zpátky na Yuryho, když Wes drží svou zbraň vedle jeho pravého ucha.

„Mluv, hajzle,“ zavrčí Wes a Yury zvedl oči, přejel jimi Wese, než se znovu setkal s mýma.

„Nevím, kdo to je. Vždycky udělá kontakt některý z jeho mužů kvůli dodávce.“ Zašklebí se, pak ještě jednou projede pohledem pokoj. (* Dodávkou se tady myslí oběť únosu)

„Nevíte, s kým si vy kluci zahráváte.“

Vložím kulku do komory mé zbraně, natáhnu kohoutek a přitisknu mu ji na koleno.

„Koho kontaktuješ, když máš dodávku?“ zeptám se znovu a skloním tvář kousek od jeho.

„Seru na tebe,“ vyprskne a já ho střelím do kolene, což způsobilo, že klesl dopředu a sténal.

„Na něco jsem se tě zasraně ptal. Koho kontaktuješ, když máš dodávku?“

„Ne, bratranče. Živý, pamatuješ?“ řekne Sage a položí ruku na zbraň, když ji zvednu k Yuryho spánku.

„Nezaslouží si žít,“ zavrčí Wes a Yury se k němu otočí.

„Je to větší než ty nebo já,“ říká Yury a přemístí pohled k mému.

„Zastřel mě, hajzle. Stejně už jsem mrtvý.“

„Řekni mi, kdo je tvůj kontakt,“ požádám ho, pozoruju, jak mu začnou kmitat oči a rozšíří se mu nozdry.

„Jediné, co mám, je e-mail,“ řekne a skloní hlavu a já ze sebe vypustím vše, co v sobě dusím, od té doby co Ellie vyšla z lesa směrem ke mně.

Když o krok ustoupím, vytáhnu mobil z kapsy a začnu psát informace, které mi dává. Pak počkáme, až se ukáže můj strýc, který nic neřekne k tomu, že Yury všude krvácí.

***

Dostanu se do auta, abych odjel od nemocnice, kde jsem se zastavil, abych zkontroloval Avalee, ženu, kterou Yury unesl, opřu si hlavu dozadu o opěrku a zavřu oči.

Harlen zůstává s ní v nemocnici, dokud se její rodina nedostane do města. Pořád spí a bude několik dní v nemocnici, než se zotaví z nejhorších zranění, pak se vrátí domů s rodiči, kteří žijí v Mississippi.

Nechtěla mluvit s policií, aniž by s ní Harlen byl a nechtěla ho nechat odejít, ani když jí doktoři vysvětlili, že ji potřebují vyšetřit a neměli jinou možnost, než ji dát sedativa.

Z toho, co se Harlenovi podařilo dát dohromady předtím, než byla omámená ze sedativ, bylo, že její přátelé trvali na tom, aby se trochu odvázala a stáhla si do telefonu aplikaci seznamky a tak se poznala s Yurym.

Pár dní si spolu povídali, než konečně souhlasila, že se s ním setká u kávy a on ji unesl. Věděla, že její příběh je podobný jako  měli jiné ženy, o kterých se stále nic neví. Tallon prohledal její seznamku a nic nenalezl.

Avaleenin profil byl vymazán spolu s jakýmkoliv rozhovorem, který s Yurym měla, aby si dohodli setkání. Nyní, když mezi těmito dvěma případy existuje nějaká souvislost, je možnost, že se objeví druhá žena.

Zvednu hlavu a podívám se na čelní sklo, nastartuju a vyjedu z parkoviště směrem k dálnici. Když jsem předtím mluvil s Ellie a vysvětlil jí, co se stalo, slyšel jsem její pláč úlevy a smutku, jak jsem jí vyprávěl o Avalee.

Vím, že dokáže přesně pochopit, čím si Avalee prošla a to mě zabíjí. Žádná žena by nikdy neměla něco takového chápat a neexistuje žádný způsob, jak by žena měla někdy zažít takový sračky z první ruky.

Cestou po dálnici udělám na poslední chvíli rozhodnutí a otočím se, opačným směrem jakým je domů. Musím si promluvit s Jules.

Nemůžu přijít na to, proč je pro mě tak důležité, abych si s ní po všech těch letech promluvil. Já jen vím, že ve mně něco potřebuje, abych tu část své minulosti nechal odejít, abych se mohl plně posunout vpřed.

Netrvá dlouho, když se dostanu do města, které teď nazývá domovem a když přijíždím k malému domu, který se nachází na ulici, kde mají domy podobnou velikost, překvapuje mě, jak dobře je to tu udržované.

Tráva předního dvora je nízká a květinové záhony vypadají, jako by byly nedávno vyčištěny, jako by jen čekali, až budou osázeny květinami. Zaparkuju a vystoupím, otevřou se přední dveře ve stejnou dobu, když obejdu kapotu.

„Co tu děláš?“

Když vidím Jules poprvé naživo po více než dvaceti letech, jsem překvapen tím, jak rozdílně vypadáme. Nevím, proč jsem si myslel, že mezi námi bude nějaká podobnost, ale při pohledu na ní vidím, že tu není nic.

„Nechci žádné potíže,“ řekne a zavře za sebou dveře, když vykročí na malou přední verandu a kolem pasu si obtočí dlouhý modrý svetr.

„Nejsem tady, abych způsobil problémy,“ řeknu, když se zastavím u spodku schodů pod ní. Stárne dobře.

Věděl jsem z pověstí, že byla krásná dívka a čas k ní byl překvapivě dobrý. Tmavohnědé vlasy má ustřihnuté těsně nad rameny a její krémová kůže nemá téměř žádné známky vrásek. Nevím, proč jsem si představoval, že bude zestárlá a sešlá, ale tak jsem to očekával.

„Opravdu, si nejsem jistý, proč jsem tady,“ přiznám se, dám si ruce do kapes džínů a nakloním se dozadu.

„Jdi domů, Jaxi,“ řekne tiše, otočí zády ke mě a otevře dveře.

„Proč?“ zeptám se bez přemýšlení a pozoruju, jak sebou její tělo trhlo a podívá se na mě přes rameno.

Zadržím dech z bolesti, kterou vidím v jejím pohledu a zeptám se: „Proč jsi to udělala? Proč jsi mě nemilovala?“ zašeptám poslední část, což se zdá být ta otázka, která mě nejvíce sžírala.

„Já jsem ani nemilovala ani sama sebe,“ slyším jí říct, než se vrátí do domu, aniž by se podruhé ohlédla a zavře za sebou dveře.

Vytáhnu ruce z kapes, vrátím se k autu a dostanu se dovnitř, kde dlouho zírám na její dům. Nečekal jsem, že mě pozve na sušenky, ale myslel jsem si, že mi alespoň dá něco, ale možná to prostě právě udělala.

Nastartuju a vyjedu z její příjezdové cesty a pak se podívám na její dům ve zpětném zrcátku.

Ellie měla pravdu; Mám kurva štěstí, že mám rodiče, které mám. Nikdy nebyl den, kdy bych nevěděl, že mě milují a slíbím sám sobě, že Hope a další děti, které budeme s Ellie mít, se budou cítit stejně. Nikdy nebudou muset přemýšlet nad tím, jestli je miluju nebo ne.

***

„Je řada na tobě,“ řeknu Ellie, přetočím se na záda a rukama si zakryju oči, když slyším kňučení a štěkání z Hopeina pokoje přes chodbu.

„Ty jsi chtěl štěňátka,“ zamumlá a odtahuje mi ruku z očí a zamračím se na ni, když si přetáhne deku přes hlavu.

„Štěňátka chtějí jít ven a já jsem hladová!“ vykřikne o chvíli později Hope.

„Tři roky,“ zamumlá Ellie z pod deky, načež se usměju a zakroutím hlavou, protože vím, že se tím poukazuje na to, jak dlouho bude její antikoncepční implantát funkční.

Byli to dva týdny od doby, kdy jsme našli Yuryho a v té době se přiznal k vraždám tří žen, z nichž jedna byla Vanessa Commerce, žena, která zmizela před několika měsíci.

Přestože její rodina smutnila z její ztráty, ulevilo se jim, že mají uzavření a vědí, že její vrah je pryč z ulic, za mřížemi, kde nemůže někomu jinému ublížit. Avalee zůstala v kontaktu s Harlenem.

Sdělila, že je v pořádku a pak požádala o čísla na July a Ellie poté, co zjistila, že si prošly podobnou situací, i když to nebylo tak hrozné, jako to, co vydržela ona. Ellie a July s ní několikrát mluvily a plánovaly se setkat, jakmile se Avalee bude cítit trochu silněji.

„Chceš, abych šla já?“ zeptá se Ellie a vykoukne z pod deky a vytrhne mě z mých myšlenek.

„Ne, bejby, spi,“ řeknu, políbím ji na čelo, vyklouznu z postele a jdu po chodbě do pokoje Hope, kde zjistím, že se pokouší uvolnit západku na psí ohrádce, zatímco Chip a Palačinka skákají na dvířka a pokouší se dostat se k ní.

„Dobve, jsi tady.“ vzdychne a pak ukazuje na štěňata. „Chtějí ven.“

„To vidím,“ potvrzuji, když smějíc se otevřu dvířka, dovolím oběma štěňátkům, aby vyběhla z ohrádky a začnou jí kroužit kolem nohou, načež se začne smát.

„Pojďme s nima dolů, než budou mít nehodu,“ řeknu jí, zvednu obě kroutící se štěňata a nesu je dolů, slyším, jak mě následuje k zadním dveřím kuchyně, kde stojím bez trička v chladu a slibuju, že co nejdříve udělám do dveří vchod pro pejsky, takže nebudu muset tohle hovno dělat navždy.

Otevřu zadní dveře a Hope vykřikne: „Dobvé ráno!“ Ellie, stojí v kuchyni, má na sobě moje tričko, Hope kolem ní proběhne do obývacího pokoje, po níž následují obě štěňátka štěkající na její nohy, když za sebou zavřu dveře.

„Tři roky, co?“ řeknu, vychytrale se na mě usměje, pak položí ruku na moje břišáky a nakloní se, políbí mě na čelist, přitlačuje na mě prsa a přiměje mě, abych ji zvedl na pult a řekl jí dobré ráno zcela jinak. Vezmu do pěsti její vlasy, zakloním jí hlavu a přitisknu ústa na její.

„Táto Axi, Čokoládový chip ževe pohovku!“ vykřikne Hope, přerušujíc okamžik a přiměje mě zasténat.

„Rozhodně tři roky,“ řekne Ellie, vydechne mi do úst a spustí se dolů na nohy.

„Tři roky,“ zamumlám, ještě jednou ji políbím, než odejdu z kuchyně a zamířím do obývacího pokoje, kde najdu Chipa, jak žere okraj pohovky. Naštěstí je to kůže, takže škody jsou minimální.

Poté co jsem uskutečnil telefonát, jdu nahoru, zastavím se a zamračím, když sleduju, jak Ellie zavěšuje oblečení ve skříni v pokoji, který si vybrala, když se mnou přišla poprvé… pokoj, ve kterém několik týdnů spala.

„Co to děláš?“

Nadskočí, otočí se, aby se na mě podívala a drží triko na ramínku. „Ukládám si své oblečení.“

„Proč to kurva ukládáš tady?“ Zamračím se, pohlédnu na šatnu a vidím, že je plná oblečení.

„Um… “

„Co to kurva, Ellie?“

„Já… “ začíná, ale zvednu ruku, přejdu k hromadě prádla na posteli a vezmu ho, nesu po chodbě, kde ho hodím na postel a pak se otočím k ní.

„Spíš tady. Tvoje sračky by měly být tady.“

„Žádáš mě, abych se přestěhovala sem?“ zeptá se tiše.

„Ježíši, Ellie, co to kurva? Myslíš, že budu chtít, aby ses odstěhovala?“ zavrčím se a dívám se, jak zúží oči a ruce si dá v bok.

„Já nevím.“ Zvedne ruce a pak s nima máchne kolem. „Nikdy jsi mě nepožádal, abych s tebou žila. Nejsem čtenář myšlenek!“

Dám si ruce v bok, nakloním se a dostanu se do jejího prostoru.

„Ty už se mnou zasraně žiješ. Nemyslel jsem si, že je to něco, o čem bychom museli zasraně mluvit.“

„No, tak jsme to udělali teď. Chci říct, že jsi o tom do teď nic neřekl, jak jsem to měla vědět.“

„Žiješ tady Ellie; Spíš v mé posteli, v naší posteli. Hope spí v její posteli přes chodbu od nás a tam bude až do chvíle, kdy se nakonec vypraví do světa na vysokou školu, takže si jdi pro svý sračky a pověs to tam,“ řeknu a ukážu na šatnu v našem pokoji.

„Nebo počkej, až se za pár hodin vrátím domů a já ti to pomůžu přesunout.“

„Mohl ses mě hezky zeptat, jestli chci s tebou žít,“ zamumlá.

„To není něco, na co se tě musím ptát. Už se stalo. Teď musím jít, tak přestaň být protivná a dej mi polibek, než odjedu.“

„Nechci tě teď líbat.“ Zamračí se.

„To máš blbý,“ zavrčím, uzavřu vzdálenost mezi námi, vjedu ji rukou do vlasů a přitisknu ústa k jejím do brutálního polibku, který způsobí, že se mi pták začne tlačit do zipu a její nehty se mi zaryjí do kůže na hlavě, než se odtáhnou.

„Pověs si svoje sračky do šatny,“ přikážu, vtisknu jí poslední polibek na ústa, než se usmívajíc vyjdu z pokoje a jdu dolů po schodech, kde zjistím, že Hope visí přes okraj pohovky vzhůru nohama.

„Táto Axi,“ řekne, když mě uvidí stát ve dveřích.

„Hej, srdíčko, musím na chvíli odejít, tak pomáhej mamince, zatímco budu pryč, okej?“

„Okej,“ řekne a převrátí se do stoje.

„Buď hodná.“

„Budu. Miluju tě,“ řekne a obalí ruce kolem mých nohou a to mě poser, jestli tohle není ještě lepší, než když mi začala říkat táta.

„Taky tě miluju, srdíčko,“ zamumlám, pohladím jí po vlasech, políbím na čelo, pak si nasadím čepici a zamířím k předním dveřím.