UJax - 10. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička,Viki

Ellie

Sedím se zkříženýma nohama na Jaxově posteli, dívám se na fotku v mých rukou a cítím, jak skrze mě projíždí něco ošklivého.

I přesto, že si vzpomínám na noc, kdy jsme s July utekly z domu, do kterého jsme byly přivezeny, a přestože si ještě vzpomínám na každý děsivý okamžik, nikdy si úplně nedokážu vzpomenout na tváře mužů, kteří mě unesli.

Ale teď, při pohledu na fotku v ruce se mi vzpomínky začínají vybavovat zpět, jasněji, než tomu bylo dříve.

„Hej, jsi tady v bezpečí, pamatuješ?“ řekne Jax opatrně a cítím jeho prsty pod bradou, čímž mě přiměje podívat se mu do očí. „Slibuji, že se ti nic nestane.“

„Nikdy jsem si skutečně nedokázala zobrazit jeho tvář, až teď, ale je to on,“ řeknu, olíznu si spodní ret a cítím, jak se mi zrychluje puls, a třesou se mi ruce.

„To se někdy stává. Shon okamžiku všechno zakryje, takže je těžké si vzpomenout na detaily, ale pak se něco stane a mlha se rozplyne, takže je snazší se rozpomenout,“ řekne a to je přesně to, jak to cítím.

Když mě a July požádali, jestli bychom mohli pomoci s nákresem útočníka, ani jedna z nás jsme nebyly schopné vykreslit dost jasnou představu a malíři to museli vzdát.

„Tak co to znamená?“ zeptám se, zvednu kus papíru a pak ho spustím dolů na můj klín.

„Wes to ukáže July dnes večer. Jestli potvrdí, že je ten chlap, pak ho začneme sledovat,“ řekne a děs naplňuje mou hruď.

„Nechci, aby se ti něco stalo,“ řeknu a dívám se na jeho úsměv, který mě sere.

„Myslím to vážně,“ zavrčím podrážděně.

„Vím, že myslíš, a to je to, co to dělá tak roztomilý,“ řekne, přičemž mi vezme papír z klína a hodí ho na podlahu.

Pak leze na mě a tlačí mé záda do postele.

„Myslíš, že spí?“ ptá se proti mému uchu, jak se mi uvelebuje mezi roztaženými nohama, čímž mi umožní cítit jeho erekci skrz materiál džínsů a tenké bavlny mých šortek na spaní.

„Už skoro spala, když jsme dočítali knihu,“ zašeptám, jak mě olizuje po straně krku, a vytáhnu sten ze zadní části krku.

„Myslím, že bys měla být zpětně potrestána za všechny ty tvoje dnešní řeči. Co si o tom myslíš?“ ptá se, načež mé jádro zachvátí křeč, kolena mu utáhnu kolem boků a ruce mu těsně obalím kolem ramen.

„Okej,“ souhlasím s tím, aniž bych přemýšlela a pak zavřu oči, když ucítím, jak se mu hruď chvěje smíchem proti mojí.

„Mám na mysli ne,“ odsunu se a nechám nohy spadnout z jeho boků a ruce sklouznout z ramen.

„Určitě ano,“ řekne a zvedne hlavu nad mou, usměje se na mě a ne poprvé, jsem překvapena tím, jak naprosto nádherný je. Zvednu ruku, přejedu mu prsty od zátylku a po bradu a pak přes spodní ret, když si vzpomenu, jaký je proti mému pokaždé, když mě políbí.

„Poprvé jsem tě uviděl a můj svět se zastavil,“ řekne, zastihujíc mě nepřipravenou, a můj pohled jde k němu.

„Nic jiného kromě tebe neexistovalo, jen ty a pak se znovu zastavil, když jsem držel poprvé, Hope. A od té chvíle, bylo milion přestávek, každá z nich mi dala něco krásného k zapamatování si,“ vysvětluje a já cítím, jak se mi vidění rozmazává slzami.

Tak udělám to jediné, co můžu: nadzvednu se a přitisknu mu obličej ke krku, kde šeptám: „Miluji tě“, zatímco obalím nohy a paže kolem něj, užívajíc si být v jeho v náručí.

„Zkontroluju Hope, bejby,“ řekne a pár minut nechá přitisklou pusu na mém spánku.

Nechám ho jít, otočím se na bok a sleduju, jak odejde z pokoje a na chodbu, vrací se po několika sekundách a sundává si tričko, když vstupuje do místnosti.

„Ona i štěňata spí,“ zašeptá a zavře za sebou dveře, pak se obrátí na monitor vedle postele, který nám dá vědět, jestli se probudí, když si prsty u nohou sundá boty a rozepne knoflíky džínsů.

Zaujatá jeho tělem, na něj zamrkám, když přikazuje, „Svlékni si tričko,“ tak tiše, že jsou jeho slova sotva slyšitelné.

Podívám se ke dveřím a moje oči letí zpátky k němu, když zavrčí: „Teď,“ tónem, který způsobí, že se mi nashromáždí mokro mezi nohama.

Sáhnu po lemu trička, pomalu ho posunuju přes stehna a pak břicho a pod prsama se zastavím, když mu ztmavnou oči.

Těžce polknu, přetáhnu si ho přes hlavu a položím vedle sebe, cítíc, jak mi vlasy kloužou po prsou.

„Tak dokonalé,“ zarachotí, přistoupí k posteli, přejede jedním prstem přes jednu bradavku a pak druhou.

„Teď šortky.“

Vtáhnu si spodní ret do úst, sednu si na kolena a stáhnu si malé šortky dolů přes zadek, pak se nakloním na bok, stáhnu je úplně a hodím na tričko.

„Jsi mokrá?“ zeptá se a přitáhne si mě klečící na posteli před něj.

Přikývnu, protože slova mám uzamčeny v krku, cítím prsty sklouznout doprostřed hrudníku, přes břicho, pak stydké kosti, až k mým záhybům, kde nabere vlhkost a poté mi začne kroužit na klitorisu. Způsobujíc, že mi boky trhnou dopředu a ruce tvrdě přistanou na jeho nahé hrudi.

„Klid, bejby,“ řekne, nabere moje vlasy vzadu na hlavě do své volné ruky, přinutí mě zaklonit hlavu a podívat se mu do očí.

„Miluju tuhle kundičku. Miluju, jak mokrá jsi.“ zakousne se mi tvrdě do spodního rtu, současně do mě strčí dva prsty.

„Miluju, jak je těsná,“ zavrčí mi do úst a vytáhne tytéž dva prsty ven, jen aby je vrazil zpátky.

„Miluju, jak můžu cítit, jak prosí, abych ji ošukal,“ řekne drsně před tím, než mi prsty zakrouží na klitorisu a ruku v mých vlasech utáhne a přitiskne ústa na moje v brutálním polibku.

Kroužím boky, šukám sama sebe na jeho prstech tak tvrdě, že cítím zdi mého jádra, jak se svírají…

„Ještě ne,“ zasténá a odtáhne prsty pryč a zvedne je mezi nás a jedním přejíždí po mém spodním rtu, který cítím opuchlý a pak ho olíznu.

„Lehni si a roztáhni pro mě nohy.“

Oh Bože.

Udělám, co mi přikáže, lehnu si na záda a nesměle rozšířím nohy a poté dám ruce nahoru a pozakryju si prsa.

„Jestli se chceš tahat za bradavky ok, ale nezakrývej je,“ požaduje a ruce nechám spadnout podél boků, když vklouzne dolů mezi moje stehna, kde cítím, jak si mě palci roztáhne.

Cítím, jak se mi tělo třese nervozitou a vzrušením, dívám se, jak skloní hlavu a vyplázne jazyk, líže mě mezi záhyby, pak krouží kolem klitorisu, který pak vtáhne mezi rty.

„Jaxi,“ zašeptám, přičemž prohnu záda a ruce přesunu zpět na svá prsa, vezmu je do dlaní a tahám bradavky mezi prsty.

„Ukaž mi to, Ellie. Dovol mi tě sledovat, jak se mi uděláš do pusy,“ přikazuje, přičemž dvěma prsty vjede hluboko do mne a přejíždí tam na tom bodu, který vytáhne výkřik z hloubky mé hrudi.

Zarazím špičky nohou do postele, abych zvedla sama sebe výš, a brousím se proti jeho ústům, udělám se tak tvrdě, že se svět kolem mě roztříští, vidím hvězdný oblak a teplo závodí přes můj systém jako požár.

Pomalu se vracím, slyším zvuk roztržení plastu, pak cítím, jak se jeho hmotnost usadí nade mnou.

„Tak zasraně perfektní,“ řekne, když se naše oči setkají a pomalu do mě vklouzne, roztahujíc a vyplňujíc mě.

Přitiskne jednu ruku do postele blízko mé hlavy, druhou mi obalí kolem zadní části stehna, přitahujíc si ho pevněji a výš k jeho boku, což způsobí, že špička jeho penisu tře proti mému G bodu s děsivou přesností.

„Tvrději,“ žádám ho do úst, jak pokryje moje rty a jeho boky nabírají rychlost.

„Prosím, tvrději,“ řeknu mu znovu, když si uvědomím, že se drží zpátky.

Tlačím hlavu do polštáře, zvedám boky s každým jeho výpadem, přejedu mu nehty po zádech a pak ho chytnu za zadek a cítím sílu každého pohybu, když do mě znovu a znovu přiráží. Zavřu očí, ale znova je otevřu, když nás převrátí a usadí mě na něj s rukama na mém zadku.

„Zajezdi si na mě,“ zavrčí, houpajíc se mnou.

„Jaxi,“ vydechnu nejistě a pak zasténám, když mě zvedne a pak pustí na jeho délku, narážím proti něčemu, co odesílá blesk bolesti a potěšení skrze mé nitro.

„Ach bože!“ Vydechnu a zvedám boky a dopadám pořád dokola, dokud se mi jádro nezačne tvrdě svírat.

Vezme do pěsti moje vlasy a já prohnu záda, opustím rukama jeho hruď a přitisknu je na pevné svaly na stehnech za mnou. Boky vzpíná až k mým a volnou rukou vezme do dlaně mé prso, tahá mě za bradavku, posílajíc jiskru do mého nitra, což způsobí můj druhý orgasmus, který mě posílá na oběžnou dráhu.

Pustí mi vlasy a prso a oběma rukama mě chytne za pas a pevně mě drží proti němu, s mým jménem opouštějící jeho ústa.

Padnu mu na hruď, cítím, jak mu srdce tvrdě bije proti mému a hrudník se mu zvedá v souladu s mým, jak se oba pokoušíme chytit dech.

„Musím se postarat o kondom, bejby,“ říká opatrně, přetočí mě na záda a políbí, když se pomalu vytáhne, takže mi okamžitě chybí, utáhnu kolem něj všechny končetiny, protože nejsem připravena přijít o jeho váhu.

„Co si myslíš o tom, že bys začala brát antikoncepci?“ ptá se, odhrne mi vlasy z tváře a přitiskne další polibek na mé citlivé rty.

„Myslela jsem, že používáme kondomy,“ zašeptám, když ústa opustí moje.

„Jo, ale pokud začneš brat antikoncepci, nebudeme muset.“

„Oh.“ Kousnu se do rtu a utáhnu stehna okolo něj ještě jednou při představě, že by mezi námi nic nebylo.

„Oh.“ Usměje se, pak zamumlá: „Pokud chceš dát Hope sestru, pak se můžeme zříct všech forem antikoncepce.“

„Udělám si schůzku s doktorem,“ řeknu a protočím oči.

„Jen ti dává možnosti, bejby.“

„Nechci mít dítě, dokud nebudu vdaná,“ řeknu tiše, klesnu očima od jeho a ucítím, jak mě prsty stiskněte pod bradou.

„Můžeme si udělat schůzku v soudní budově.“

„Jsi tak směšný.“ Zasměju se, i když vidím podle výrazu v jeho očích, že je naprosto vážný.

„Jednoho dne si tě vezmu, Ellie a pak adoptuju Hope, takže budete mít obě mé příjmení,“ řekne a působí, že mi vzduch vyběhne z plic a tělo sebou trhne.

„Jaxi.“

„Musím se postarat o kondom, bejby a musím uskutečnit dva hovory,“ řekne mi a vyleze z postele, vrací se o pár minut později s teplou žínkou, kterou mě utře mezi nohama a pak ji odhodí do koupelny. Jde ke svému šatníku, popadne tepláky a natáhne si je, zatímco já vklouznu zpátky do šortek a trička.

„Měla bych se vrátit do svého pokoje,“ řeknu, dívajíc se, jak vezme ze země fotku a jeho mobilní telefon z prádelníku.

„Zůstaň tady,“ řekne, přichází ke mně, nutíc mě jít zpátky do postele.

„Hope,“ šeptnu a dívám se mu do očí a pak ke dveřím.

„To je v pořádku.“ Uvězní mě rukama po každé mé straně v posteli.

„Vrátím se, tak se zatím snaž vyspat,“ řekne, políbí mě na čelo a pak na rty a odejde z místnosti.

Převalím se na záda, dívám se do stropu a cítím, jak se mi na rtech formuje úsměv, a těžknou mi víčka.

***

Zvedám hrnek s kávou k ústům, když se podívám na Jaxe přes okraj a bojuju s nutkáním smát se výrazu na jeho tváři, jak mi Hope vypráví o svém včerejšku s ním.

Asi mi ze všeho toho vzrušení s novými štěňátky zapomněla říct, že jí Jax vzal do nehtového studia a měla na sobě ve městě boty na podpatku, patřící ke kostýmu. Ale můj sladký anděl mi nyní vypráví každý detail a každý z těchto detailů je příčinou, že se na mě Jax prosebně podívá.

Nejsem na něj naštvaná za to, že podlehl Hope. Vím, že za to nemůže. Podívám se na ní a podléhám jí taky a chci jí dát všechno, po čem její srdce touží. Ale jako máma vím, že to není možné a že by to vedlo pouze k problémům.

„Vypadá to, že jsi měla dobrý den, Anděli,“ řeknu jí a sleduju, jak se točí sem a tam a ze strany na stranu na barové stoličce, na které sedí a jí snídani.

„Miluju dny s tátou Axem.“ Zazubí se, jak se mi zastaví srdce a podívám se na Jaxe, který má výraz ve tváři, jenž nemohu dešifrovat.

„Já…“ Odkašle si a pak se podívá ode mne zpátky na Hope.

„Taky s tebou rád trávím čas, srdíčko.“

„Já vím, pvotoše jsem nejlepší.“ Přikývne a pak ponoří lžíci do svých cereálií a strčí si plnou lžíci do úst, jako by právě neotřásla mým světem.

„Haló?“ zaječí někdo při otevření a zavření předních dveří a já přesunu pohled od Hope ke dveřím kuchyně a sleduju Ashlyn vcházet.

Na sobě má pár jednoduchých černých balerínek, tmavě šedé kalhoty a černou halenku. To vše na ni vypadá dobře, ale není to to, co běžně nosí a zajímalo by mě, jestli se jedná o pracovní uniformu, o kterou ji její nový šéf požádal.

„Ahoj princezno,“ pozdraví Hope polibkem na tvář, pak se otočí, aby se podívala na svého bratra a pak mě.

„Nevyrušila jsem něco?“ ptá se a já zavrtím hlavou, když vím, že nebudu moct s Jaxem mluvit dříve než později večer o tom, že mu Hope říká tatínek Ax. Ne, že bych s ním o tom opravdu chtěla mluvit. Nevím, co budu dělat, jestli řekne, že se necítí pohodlně s tím, aby mu tak říkala.

„Ne, ale líbí se mi tvůj outfit,“ řeknu a sleduju, jak protočí oči.

„Můj šéf je kretén,“ zamumlá, přičemž nakrčí nos odporem.

„Kvetén je spvostý slovo,“ přizvukuje Hope nápomocně.

„Promiň, miláčku,“ řekne jí a sleduje, jak Hope pokrčí rameny a pak si vezme další sousto cereálií.

„Musím vyrazit,“ řekne Jax, položí hrnek do dřezu a strčí si klíče do kapsy.

„Nebudu zpět až do večeře.“

„Budeme tu celý den,“ řeknu, stoupajíc si na špičky, když omotá ruce kolem mého pasu.

„Buď hodná.“

„Možná.“ Usměju se a sleduju, jak mu ztmavnou oči, těsně předtím, než skloní hlavu a zašeptá: „Nebo ne,“ něžně mě políbí a pak mě pustí.

Položí ruku na temeno hlavy své sestry a hrubě jí pocuchá vlasy, načež ona vykřikne a před odchodem políbí Hope na čelo.

„Muži jsou blbci,“ zabručí Ashlyn, přejede si rukou po vlasech a snaží se je zkrotit. Potom se podívá ke dveřím a zpátky ke mně, když slyšíme zavření, což signalizuje Jaxův odjezd.

„Je pryč,“ zašeptá.

„Běž si vyčistit zuby, Anděli, pak se vrať dolů a já ti řeknu, co budeme dělat dnes,“ řeknu Hope a sleduju ji, jak sklouzne ze židle a běží po schodech.

„Přinesla jsi ty věci?“ zeptám se při pohledu na Ashlyn, myslíc tím dekoraci pro Jaxovu oslavu.

„Jsou v autě.“ Usmívá se a já cítím vzrušení bublající uvnitř mě.

„V kolik hodin se tu všichni sejdou?“

„Kolem páté. Vrátím se po třetí a pomůžu ti s tím,“ řekne a jde ke kávovaru a naplní si hrnek.

„Opravdu nechceš, abych vyzvedla dort?“ ptá se, jde do lednice, vezme smetanu a trochu si naleje do svého hrnku.

„Jsem si jistá. Napadlo mě, že bychom mu ho mohly s Hope upéct.“

„Bude to milovat,“ řekne, když se jí zjemní tvář.

„Doufám, že ano,“ zamumlám. Tato celá rodinná věc je stále ještě trochu pro mě nová, ale je to to, co jsem vždycky chtěla, a to je to, co chci pro Hope, něco na co by mohla vzpomínat.

„Mluvila jsi dnes July?“ ptá se, aby změnila téma a opřela se zády o pult.

„Hovořily jsme spolu dnes ráno,“ řeknu a žasnu, že ví o tom, že jsme potvrdily, že na fotce je muž, který nás unesl.

„Řekla mi, že jste obě identifikovaly druhého útočníka.“

„To je pravda,“ řeknu tiše, dívám se směrem k hale, jestli Hope nepřichází zpátky dolů.

„Jsi v pořádku?“

„Jsem ráda, že víme, kdo to je a že je nyní šance ho chytit,“ řeknu a pak ztiším hlas.

„Ale už to necítím jako by se to skutečně stalo. Vypadá to, jako něco co jsem si vyfantazírovala, jako by se to nikdy nestalo.“

„Myslím, že je to tím, protože víš, že jsi v bezpečí.“

„Možná, ale mám strach, že jsem na své ostražitosti povolila příliš mnoho, že je to všechno až moc jednoduché.“

„Možná, že je řada na jednoduchost,“ otočí se a já slyším Hopeiny nožky na dřevěné podlaze a sleduju, jak běží kolem dveří do kuchyně.

Pak za ní slyším, jak jí následuje zvuk malých tlapek, čímž mi o chvíli později dá vědět, že vypustila štěňata z jejich ohrádky v obývacím pokoji.

„Máte štěně?“ ptá se Ashlyn a já bojuji s úsměvem.

„Tvůj bratr dal Hope dvě štěňata,“ zamumlám a zvednu dva prsty a Hope vběhne do kuchyně, následovaná Čokoládovým Chipem a Palačinkou.

„Koukni se na moje štěňata, teto Ashwyn!“ křičí Hope nadšeně a všimnu si, že si natáhla sukýnku přes pyžamové kalhoty.

„Oh můj bože,“ zašeptá Ashlyn, při pohledu na mě.

„Já vím.“ Zavrtím hlavou a sleduju jí, jak se ohne, aby je vyzvedla.

„Opatrně, musíme je vzít ven. Včera večer se jeden vymočil na Jaxe,“ řeknu a ukážu na Čokoládový Chip, který na mě štěká.

„Ne.“ Směje se.

„Ano.“ Přikývnu a jdu k zadním dveřím a otvírám je pro ni a jdu za ní dolů do trávy, kde sledujeme, jak obě štěňata pobíhají a hrají si, až nakonec podniknou svou potřebu.

Když se vrátíme dovnitř, řeknu Hope, co dnes budeme dělat, zatímco Ashlyn jde k autu a vrací se o několik minut později s rukama plnýma tašek a slibem, že se vrátí na třetí.

Zavřu za ní dveře, když odejde, otočím a podívám se na Hope a zeptám se: „Jsi připravena péct?“

„Ano!“ zakřičí, načež se usměju.

***

Dívám se na telefon v ruce a rozzlobeně píšu slova:

My nikdy nebude mít děti, Jaxovi a poté stisknu tlačítko odeslat.

Nezajímá mě, jestli jsem byla nerozumná. Péče o Hope a dvě štěňata mi dnes dala náhled moji perspektivy. Jsem úplně vyčerpaná, dům je ještě ve větším chaosu, než jsem ho dnes ráno uklidila a Jaxův narozeninový dort, který sedí na pultě v kuchyni – je spálený a naklání se k jedné straně. Chci plakat a spát po dobu jednoho týdne, ale stále se chci pokusit to tu ozdobit a pak vařit a hostit jeho narozeninovou oslavu.

Cítím, jak mi vibruje telefon v ruce, když se podívám dolů a bojuju s úsměvem, který cítím jak se mi šíří po tváři, když čtu textovku:

Děti jsou jednodušší, než štěňata.

Sakra, že nejsou, textuju zpět a stisknu odeslat, když jdu do obývacího pokoje, kde najdu Hope spát v bedně s oběma štěňaty stočenými kolem ní.

Vyfotím je a pošlu mu to, připisujíc:

Okej, je to určitě roztomilé, ale teď si potřebuju sednout na pohovku a na minutku si odpočinout.

***

Se zamrkáním otevřu oči, když slyším Hope, jak říká: „Spí,“ a jsem se tváří v tvář s Ashlyn, July a nějakým chlapem, kterého jsem nikdy předtím neviděla.

„Je všechno okej?“ zeptám se, posadím a rozhlížím se.

„Použila jsem svůj klíč a našla jsem, jak všichni spíte,“ řekne Ashlyn, jak chlap zvedne Palačinku z podlahy, když mu skáče po noze.

„Ach, kolik je hodin?“

„Trochu po třetí. Pokud chceš spát, tak my to všechno zvládneme,“ nabídne jemně, přičemž si mě prohlíží.

„Ne, to je v pořádku,“ řeknu jí, vstanu z pohovky a obejmu July, když ke mně ze strany přijde.

„To je doktor žhavý,“ zamumlá mi July do ucha před tím, než mě pustí.

Ona to vystihla; ten chlap vypadá dobře. Je vysoký, špinavě blond vlasy, které má svázané dozadu z obličeje v mužském drdolu, silnou čelist pokrytou strništěm a zelené oči, které vynikají s jeho opálenou pokožkou.

„Jsem Dillon,“ řekne a otočí se na mě.

„Uh… těší mě,“ odpovím a dívám se na Ashlyn a přemýšlím, jak skončil tady.

„Máma ho pozvala,“ řekne mi a obrátí oči v sloup.

„Oh… no, to je hezké.“

„Jo… pěkný,“ zabručí Ashlyn potichu a pak se rozhlédne.

„Chystám se začít s výzdobou.“ Pak se podívá na Dillona a řekne: „Proč nenaplníš balónky? Zdá se, že máš slabost pro helium.“

Pozoruju, jak se mu změní oči, když se na ni podívá a zamumlá: „Jasně, bejby,“ poté přesune pohled na Hope a zeptá se: „Chceš mi pomoct naplnit balónky?“

„Jsi pvítel tety Ashwyn?“ zeptá se Hope, nakloní hlavu na stranu a prohlíží si ho.

„Hope,“ řeknu a dívám se na Dillonův úsměv, který předvádí dva dolíčky.

„Jsme jen kamarádi,“ řekne k Hope, přičemž Ashlyn zafuní a založí si ruce na prsou.

„Hm… myslím, že budeme muset pořídit další dort,“ prohodím, snažíc se prolomit trapnost tohoto okamžiku.

„Spálila jsem ten, co jsem udělala.“

„Půjdu vybrat nějaký z prodejny,“ řekne July a chytne Ashlyn za ruku a táhne ji z obývacího pokoje.

„Díky,“ zvolám na její záda a slyším, jak říká něco Ashlyn o „Pěkném chlapovi.“

„Ty nejsi její pvítel?“ zeptá se ho Hope a nemůžu si pomoct; zakryju si obličej a směju se.

***

„Je tady,“ řeknu, vypnu světla, což způsobí, že místnost plné lidí okamžitě zmlkne. Jdu k předním dveřím, setkám se s Jaxem jakmile vejde dovnitř a pak ho vezmu za ruku, aniž bych něco řekla a vedu ho se smíchem po chodbě směrem do obývacího pokoje, kde se všichni shromáždili.

„Přišla moje maminka vyzvednout Hope?“ ptá se, otočí mě a náhle přitlačí ke zdi.

Než mu můžu odpovědět, ústa přitiskne na moje a umlčí to, co jsem chtěla říct, a způsobí, že zapomenu na to, že tu máme místnosti plnou lidí, kteří na nás čekají.

„Překvapení!“ Ozve se hlasitý řev po domě a on se odtáhne jen natolik, aby mi viděl do tváře.

„Překvapení,“ zašeptám a sleduju jeho tvář změknout a pak se začne smát, když Hope běží k nám a křičí: „Vše nejlepší, tatínku Axi,“ předtím, než se na nás vrhne.

Zvedne ji, usměje se a potom mě obejme kolem ramen.

„Díky, miláčku,“ řekne jí a políbí na čelo.

„Všechno nejlepší k narozeninám, zlato,“ řekne Lilly, přijde a políbí ho na tvář.

„Děkuji, mami.“

„Všechno nejlepší k narozeninám,“ řekne Cash a poplácá svého syna po zádech.

„Díky tati. Děkuji vám všem. Tohle je rozhodně překvapující.“ Zasměje se, nakloní a vtiskne mi polibek do vlasů, čímž způsobí, že všechen ten dnešní stres za to stál.

***

„Nyní jsem připraven na můj skutečný dárek,“ říká Jax vcházejíc do jeho pokoje přivírajíc za sebou dveře do poloviny předtím než si sundá tričko.

Večírek byl hit a všichni se dobře bavili. Dokonce jsem zachytila Dillona a Ashlyn jak se spolu několikrát smějí, což bylo neočekávané, protože se zdálo, že je mezi nimi napětí.

Jax dokonce trval na tom, že sní kousek z dortu, který jsme udělaly s Hope, což bylo sladké, vzhledem k tomu, že mohl skončit v nemocnici.

„Už jsem ti svůj dárek dala,“ řeknu se smíchem, když mě tlačí dozadu do postele a přetáhne mi triko přes hlavu.

„Opravdu ty dárky miluju, bejby, ale ten, co opravdu chci, je tady,“ řekne a strčí mi ruku dolů mezi nohy, z čehož zalapám po dechu.

„To můžeš mít taky,“ zasténám mu do úst ještě předtím, než mu dám přesně to, co chce i když jsem si jistá, že jsem ta, kdo dostal nejlepší dárek ze všech.

Po probuzení se přetočím a zjistím, že je Jax pryč, pak zvednu hlavu a podívám se na hodiny. Je po půl deváté, dneska dělám od jedenácti.

Slyším chichotání přicházející z chodby, takže vyklouznu z postele a jdu tiše k Hopeiným dveřím, kde ji najdu v pyžamu a Jaxe v triku a teplákách, jak sedí u malého stolku, který pro ni pořídila jeho matka.

Opřená o dveře se dívám jak se Jax napil kávy, zatímco Hope umístí topinku na malý plastový talířek před sebou.

„Děkuji ti, princezno,“ řekne jí, zvedne topinku, kousne si a usmívá se, když se Hope chichotá.

Zvedne sklenku pomerančového džusu, napije se a pak se podívá na panenku, která sedí vedle stolu ve svém kočárku.

„Chtěla bys nějaké mléko?“ zeptá se, položí plastovou láhev panence do klína a Jaxe se začne smát.

Poslední večer, když se se mnou Jax miloval, řekl mi, že miluje, že mu Hope říká tati a já vím, že kdyby můj bratr mohl mluvit do toho, jaký druh muže by měla Hope považovat za svého otce, byl by tím mužem Jax.

Cítím, jak se mi slzy derou do očí, takže se tiše přesunu přes chodbu do koupelny, vlezu si do sprchy a nechám vodu smýt mé šťastné slzy.

***

„Kim, jsi v pořádku?“ zeptám se a klepu na dveře koupelny, když slyším, jak zvrací.

„Budu venku za chvíli,“ zavolá zpět a slyším, jak spláchne toaletu a spustí se voda. Vím přesně, co se děje, protože jsem slyšela to samé, když Bonnie čekala Hope. A každý den co jsem pracoval s Kim v posledním týdnu, tak zvracela.

„Kim,“ zašeptám, když vyjde z koupelny a drží si papírový ubrousek u pusy. Podám jí láhev s vodou a chytnu ji kolem ramen.

„Co se děje?“

„Není to to, co si myslíš,“ říká, zavrtí hlavou a otočí se čelem ke mně se slzami v očích.

„Jsi si jistá?“

„Ano,“ řekne, tahá mě do koupelny a zavře za sebou dveře, pak sklopí pohled na podlahu a zavrtí hlavou.

„Co se děje?“ ptám se jemně po dlouhé chvíli.

„Před dvěma lety jsem začala být nemocná a zjistila jsem, že mi přestávají pracovat ledviny.“

„Kim,“ zašeptám a popadnu ji za ruku.

„To bylo také, když jsem zjistila, že jsem byla adoptovaná a že mám sestru. Moje sestra je samozřejmě v souladu, ale pokaždé, když se věci přitvrdí, vždy uteče.“

„Oh můj bože,“ zašeptám, pokrývajíc si pusu a nechápu, jak jí její dvojče mohlo opustit a nechat Kim tomu čelit samotnou, když ji potřebuje.

„Snažím se ji přimět, aby se sem vrátila. To je místo, kde jsou moji lékaři, ale v případě, že odmítne, musím zase odejít za ní.“

„Jdu si promluvit s Jaxem,“ řeknu jí, protože vím, že Jaxe pomůže její sestru vysledovat.

„Ne, já vím, že s ním pracuje Sage a já nechci, aby věděl, co se děje. Nechci, aby to někdo věděl. Mí rodiče byli mou sestrou před pár týdny osloveni a řekla jim, že jestliže jí dají peníze, o které žádá, pak se vrátí a pomůže mi.“

„Chce peníze?“ zasyčím.

„Měla těžký život. Její máma – moje biologická matka – je nepořádek.“ A ona jí brání.

„Měla jsem těžký život Kim, ale rodina je rodina. Tohle se rodině nedělá.“

„Potřebuju jí,“ zašeptá bolestně.

„Vím, že je to tvá sestra, ale vážně, je to mrcha.“

„Když mi bude lépe, nebude na tom záležet,“ řekne a já doufám, že má pravdu. Doufám, že její sestra příjde dříve, než bude příliš pozdě.

„Jsem tady pro tebe, cokoli budeš potřebovat a to i ledvinu,“ řeknu jí upřímně a sleduju, jak se na mě smutně usměje.

„Jen to nikomu neříkej. Pracuji na tom na vlastní pěst.“

„Nemusíš být sama,“ řeknu jí tiše, stáhnu kus papírového ručníku a podám jí ho, když jí znovu padají slzy z očí.

„Mám své rodiče,“ zašeptá před otevřením dveří a nechá mě v koupelně a já se snažím vymyslet způsob jak to říct Jaxovi, aniž bych mu ve skutečnosti cokoli řekla, ale na něco příjdu.