TM5 - 25. kapitola

Překlad: Niki

Blake

Byli jsme dvě hodiny ve vzduchu a to byl čas na mé první překvapení. Abych udržel překvapení překvapením, musel jsem dát Jen pásku přes oči. Neochotně s mou žádostí souhlasila.

„Blaku, mám pocit, jako bychom sestupovali. Přistáváme?“

Přál jsem si, aby mohla vidět můj ďábelský úsměv. „Musíme udělat malou zastávku.“ Jen počkej.

„Proč si tu pásku nemůžu sundat? Chci vidět, kde jsme. Mexiko?“

Impulzivně, se jí něco nekalého plížilo do tváře. Chytil jsem její drobná zápěstí do svých velkých rukou.

„Uh, uh, uh, tygřice. Nutíš mě udělat něco, čím jsem si nebyl jistý, že chci udělat, ale teď musím.“

Otočila hlavu směrem ke mně, malý nakrčený nos jí vykukoval z pásky, která překrývala oči. Kurva, byla roztomilá.

„Jako co, Blaku?“

Beze slova, jsem zajel volnou rukou do kapsy sedadla, kde jsem si uložil své záložní příslušenství. Poté jsem jí jedním plynulým pohybem připnul ruce za zády a zacvakl jsem želízka kolem zápěstí. Ten cinkot byl jako hudba pro mé uši.

„Blaku! Ty si mě spoutal.“ Marně se od sebe snažila odtrhnout ruce, roztahujíc řetízek, jak to jen maximálně šlo. Potlačil jsem smích.

„Bejby, když se neumíš chovat, mám tu poblíž nějaká lana, abych svázal ty vzdorné ručičky.“

Zavrčela frustrací. Užíval jsem si každou minutu a vzrušovala mě. Zatímco letadlo klesalo, něco se zvedalo. Nastal čas, aby Jen udělala malou návštěvu v mém kokpitu.

Svíjela se a pokračovala v bezvýsledném tahání za želízka. Vypustila hlasitý povzdech. „Okay, Blaku, když slíbíš, že mi to sundáš, budu dělat, co budeš chtít.“

Páni. Dělala to tak jednoduchý. S rychlostí, jsem si rozepnul poklopec. Ven vylétl velký olé pan Burns, který se naprosto těší na jízdu. Myslím, že podle výrazu ve tváři věděla, co jsem chtěl.

„Dohodnuto. Jdi dolů na mě, tygřice.“ Než stačila pronést jediné slovo, stáhl jsem jí hlavu na mýho ptáka. Ve vteřině, její teplá ústa pokryla mou širokou korunu.

„Vykuř mě, tygřice. Vykuř mě tvrdě. Chci se udělat tvrdě a rychle.“ Přikývla, jak jsem naléhal, aby její ústa sestoupila, tlačil jsem jí dlaní ruky na temeno. Nepotřebovala ode mě žádný další letový výcvik; moje tygřice přesně věděla, co má dělat. Přesně tak, jak se mi to líbilo. Zasyčel jsem a vyklenul záda, jak klouzala ústy po mé pevné délce, její jazyk zanechával hořící stopu. Hlava mi tvrdě dopadla na opěrku hlavy. Do prdele. Úplně ho pojala.

„Ježiši, bejby. To je tak zatraceně příjemný.“ Mohl jsem cítit, jak jí moje mega-velký péro vyplňuje tváře a špička se dotýká krku. Bez pobízení, se rychle vrátila ke špičce, a pak začala jezdit hlavou nahoru a dolů po mé obrovské erekci s divokostí a rychlostí tygřice, kterou byla. Moje nenasytný péro nemohlo být šťastnější. Koule se mi napínaly a horečnatě se mi stahovaly do rozkroku. Jak letadlo přistálo, udělal jsem se s mohutnou explozí horkého spermatu v jejích ústech. Trhnutím jsem jí zvedl hlavu za culík a narazil jsem své rty na její, odměnil jsem ji divokým, surovým polibkem. Zasténala mi do úst, jak jsem na jejím jazyku ochutnal sám sebe.

„Bejby, přistáli jsme,“ vydechl jsem, prolamujíc polibek. Do hajzlu. Jaký to bylo přistání! Můj pták pořád létal vysoko.

Přejela si špičkou talentovaného jazyka po svěžích rtech, olizujíc pozůstatky mého uvolnění.

„Blaku. Ehm. Pouta….“

„Správně.“ Žil jsem slovy mého otce: dohoda je dohoda. Až na to, že tu byl jeden malý problém. Nemohl jsem najít ten zasranej klíč.

Do prdele. To nebylo součástí plánu. Nastal čas na naší další aktivitu a to nebude vypadat dobře.