TB - 18. kapitola

Překlad: Cukýna

Snažit se opravit to, co je rozbité…

Michelle

Přehrabuji se v kabelce a hledám telefon. Začnu se usmívat ve chvíli, kdy na obrazovce spatřím Hannino číslo. Jsem tak šťastná, že konečně dostala svého muže. Toužila po Harrisonovi tak dlouho, co si vybavuji. I přes to, jak můj manžel vyvádí, ti dva jsou pro sebe perfektní. Jakmile se z toho Ethan dostane, uvidí to také. Harrison je dobrý chlápek, a v hloubi duše vím, že se o ni postará.

„Ahoj, krásko,“ řeknu, když odpovím. Tak moc Hannu miluji. Je pro mě jako mladší sestra, kterou jsem vždycky chtěla. Když jsem vyrůstala, byla jsem jedináček a to je pěkně osamělé. Takže když jsem se vdala za muže mých snů, získala jsem extra bonus – ji.

„M… M… Michelle,“ pláče do sluchátka, a moje srdce spadne až do žaludku. Ethan má být v posilovně. Bůh mu pomoz, jestli lhal a vyrazil do Harrisonova bytu způsobit další drama. Zkurveně ho zabiju, jestli ano. Varovala jsem ho, ať se od nich drží dál.

Část mě chápe, proč je můj manžel tak rozrušený. Nejen, že se cítí zrazený svým nejlepším kamarádem, protože Harrison nemá přesně tu nejlepší pověst, pokud jde o ženy, ale Ethan se obává, aby jeho sestřička neměla zlomené srdce. Nedaří se mu uvědomit si, že tentokrát jsou věci jiné. Harrison mi řekl, že je do ní zamilovaný. To jsou tři slova, která jsem si nemyslela, že z jeho úst někdy vyjdou. Ráda bych si myslela, že znám Harrisona stejně dobře, jako svého vlastního manžela, a jeho přiznání hovoří hlasitě.

„Zlatíčko, co se děje?“

„Je můj bratr doma?“ popotáhne.

„Ne, je v tělocvičně. No, měl by být. Proč?“

„Zaparkovala jsem venku. Můžu jít dovnitř?“

„Samozřejmě, tohle je tvůj domov, zlatíčko. Nemusíš se ptát na svolení.“

„Nechci vidět Ethana,“ říká. Z tohohle prohlášení jsem smutná. Ti dva si byli vždycky blízcí. Vždycky jsem jim jejich vztah záviděla, tak mě bolí, vidět je takhle. Ačkoli Ethan je tím, kdo celé tohle drama způsobil, je doopravdy zraněný ztrátou své malé sestřičky, stejně jako svého nejlepšího kamaráda. Vždycky byl tak pohodový a měl pozitivní náhled na život, ale v poslední době je pouhou schránkou svého dřívějšího já. Je těžké se na to dívat.

„Ještě nejméně hodinu nebude doma.“

Jdu ke dveřím, když ukončím hovor. Srdce mi buší v hrudi. Něco se stalo a musím zjistit, co.

Pohled na její tvář, když vystupuje z auta a jde ke mně, mi láme srdce. Beze slova se mi zhroutí do náruče a začne vzlykat. Pořádně vzlykat. Za patnáct let, co ji znám, jsem ji nikdy neviděla takhle rozrušenou. Nikdy. Ani té noci, co Ethan udeřil Harrisona. Mohla jsem to celé pochopit špatně? Ačkoli Harrisona miluji, ucítí můj hněv, jestli jí ublížil.

„Co se děje?“ ptám se a pevně ji držím v náručí. Modlím se, aby se můj manžel nerozhodl přijít domů dřív. Přijde o rozum, jestli ji uvidí takhle rozrušenou.

Dlouhou dobu neodpovídá. Jen pláče… a pláče. Vidět ji takhle rozrušenou mi vhání slzy do očí. Mysl mi víří tolika různými scénáři, až mě z toho bolí hlava. Konečně se dá dohromady natolik, aby mohla promluvit.

„Já…. Já…. Rozešla jsem se s Harrisonem.“

Odtáhnu se a navážu s ní oční kontakt. Naprostá devastace, kterou vidím na její tváři, mě trhá uvnitř. „Cože jsi udělala?“

„Rozešla jsem se s Harrisonem,“ zopakuje a utře si slzami potřísněnou tváři hřbetem ruky.

„Proč bys to dělala?“

Pokrčí rameny a pohled přesune na zem. „Věci nefungují.“ Tomu ani na vteřinu nevěřím. Pracovala jsem s nimi a viděla jsem způsob, jakým se na sebe dívají. Ani jeden z nich nikdy nevypadal tak šťastně, jako když byli spolu. Je v tom víc.

„Keci, Hanno. O co doopravdy jde?“

Když si skryje obličej do dlaní a znovu začne vzlykat, vím, že mám pravdu. Dám jí paži kolem ramen a vedu ji dovnitř. Mám v úmyslu se tomu dostat na kloub.

***

„Jsi si jistá, že večer zvládneš jet celou cestu zpátky do tvého bytu?“ ptám se jí. „Cítila bych se mnohem lépe, kdybys tu zůstala na noc. Můžeš vstát brzy zítra ráno.“

„Nemůžu tu zůstat.“ Když znovu vidím, jak se jí v očích sbíhají slzy, vtáhnu si ji do náruče. „Nechci být tady, až se Ethan vrátí.“

Potom všem, co mi právě řekla, chápu, proč se takhle cítí. Můj manžel nebude tušit, co ho udeřilo, až se dostane domů z tělocvičny. Celý tenhle nechutný nepořádek padá rovnou na jeho ramena.

Nebylo to snadné, ale po pořádném pobízení jsem z Hanny konečně dostala pravdu. Nejsem hloupá. Vím, že by od Harrisona neodešla bez dobrého důvodu. Dělá to ve snaze napravit rozpor mezi chlapy, což je šílené. Harrison je její životní láska, takže odhodit to všechno, aby ho vrátila jeho nejlepšímu příteli, není pouze směšné, ale naprosto obětavé. To jen dokazuje, jak moc ho miluje.

Bez ohledu na to, jak moc se snažím, nedokážu změnit její názor. Je neústupná udělat to, co považuje za nejlepší. Nesouhlasím. Nebudu mít klid, dokud to nenapravím. Patří k Harrisonovi a můj manžel to musí přijmout.

„Zavolej mi, jakmile se tam dostaneš. Dobře?“

„To udělám,“ říká a věnuje mi smutný úsměv. Bolí mě vidět ji tak zlomenou. Mohu si jen představovat, jak se právě teď cítí Harrison. Muselo to s ním otřást až do morku kostí.

„Miluju tě.“ Naposledy ji stisknu, než vleze do auta. „Všechno nakonec bude fungovat.“

Zatraceně dobře se o tom ujistím. Kategoricky odmítám, aby byl tohle jejich konec.

„Taky tě miluju, Shell,“ odpoví tím nejsmutnějším hlasem, který jsem od ní kdy slyšela.

Minuty poté, co odjela, pořád stojím na příjezdové cestě. V hlavě mi to šrotuje na plné obrátky. Poté, co roztrhnu svého manžela jako hada, musím odejít a vidět Harrisona.

Jestli za ně nehodlá bojovat Hanna, zatraceně dobře se ujistím, že Harrison bude.

***

V okamžiku, kdy Ethan projde dveřmi, se na něj vrhnu. V posledních několika dnech jsem to s ním brala zlehka, protože jsem se o něj bála. Je tak sklíčený. Je tak rozrušený, že s ním Hanna nemluví, a chybí mu Harrison. Nikdy to nepřipustí, ale je to tak. Ti dva byli vždycky semknutí. Byli spíš jako bratři, než nejlepší přátelé.

„Ahoj, kotě,“ říká, když nenuceně prochází předními dveřmi a zjistí, že tam na něj čekám.

Položím si ruce na boky. „Nechoď na mě s kotětem.“

„Kurva,“ zamumlá si pod nosem. Zná můj pohled: Nejsem s tebou šťastná, velice dobře. A řeknu vám, můj nepříjemný obličej je právě teď prominentní. Povzdechne si, než pokračuje. „Co jsem udělal teď?“

Málokdy bojujeme. Náš vztah byl vždycky pevný jako skála, ale nejsem jedna z těch osob, co drží své pocity v sobě. Pokud jsem rozrušená, nebo si myslím, že jedná špatně, můžete si být jistí, že to řeknu nahlas.

„Co jsi udělal?“ vyštěknu, dám své ruce na jeho hruď a strčím do něj. „Zničil jsi tu nejlepší věc, která se kdy tvojí sestře stala, to je to.“

„Huh.“ Vidím, jak mu na rtech pohrává samolibý úsměv a to jen podnítí můj další hněv. „Říkal jsem to. Věděl jsem, že jim to nepotrvá dlouho.“

„To si ze mě kurva musíš dělat prdel, co? Harrison to neukončil, to Hanna.“

„Cože? Ale ona mi řekla, že ho miluje. Proč by…“ Vyvalí oči v tutéž chvíli, kdy to doříkává. „Ukončila to kvůli mně?“

„Bingo!“ Zamračí se, když ho strčím do hrudi. „Obětovala svůj vztah s ním proto, aby se pokusila zachránit vaše přátelství.“

Zvedne ruku a projede si s ní své husté, pískově blond vlasy. Proklínám se za to, že jsem rozptýlená svaly, které napínají jeho silné paže, když to dělá. Není čas na okukování. Jsem na něj příliš rozzlobená na to, abych ho svlékala pohledem. Musíme se vypořádat s naléhavější situací – jak dát do pořádku tuhle frašku, kterou můj manžel vytvořil.

***

Chodím tam a zpět v Harrisonově kanceláři, když čekám, až dorazí do práce. Obvykle je tu přede mnou, ale dneska jsem dorazila časněji ráno. Nemohla jsem v noci spát a chtěla jsem s ním mluvit dřív, než dorazí zbytek zaměstnanců. Snažila jsem se mu včera večer dovolat snad bilionkrát, ale všechno padalo do hlasové schránky. Ani neodpověděl na mé zprávy. Tehdy jsem se rozhodla vyrazit k němu do bytu. Ethan odmítl jít se mnou, protože byl stále tvrdohlavým oslem. Klepala jsem a prosila Harrisona, aby otevřel dveře víc než půl hodiny, dokud jsem nakonec nebyla odrazená, a tak jsem zamířila domů.

Ve chvíli, kdy jsem prošla předními dveřmi, jsem byla připravená na další kolo s Ethanem, ale když jsem ho našla na zadním nádvoří s tváří pohřbenou v dlaních, rozmyslela jsem si to. Vím, že trpí, ale jeho nedostatek touhy napravit to, mě nekonečně sere. Nenalezne útěchu, dokud se neusmíří se svým nejlepším kamarádem a svou sestrou. Oba pro něj znamenají příliš mnoho.

Už je čtvrt na deset a já začínám být strachy bez sebe. Harrison v práci nikdy nechyběl ani den. Nikdy. Volám mu snad po bůhvíkolikáté, ale pořád to odmítá zvednout. Tehdy se rozhodnu zavolat svému manželovi.

Dneska tahle hovadina skončí.