Stay - 20. kapitola

Překlad: Clarissa

Lidé, kteří o všem moc přemýšlí, to mají v životě někdy hodně těžký, no …

Děkuju za komentáře,

Clariss

P.S.: Moose je borec ;-)

DAN

MŮJ BYT BYL NEOBVYKLE tichý. Byl jsem zvyklý na ticho, ale po tom, co jsem byl v Keatonu – měl jsem kolem sebe rodinu – se teď zdálo, že se z toho ticha zblázním. Dokonce i přes to, jak mě máma s tátou ignorovali, chyběli mi.

Rád bych řekl, že se cítím provinile kvůli tomu, že jsem líbal Cassie, ale byla by to lež. Užíval jsem si to. Užíval jsem si z toho každou zasranou vteřinu. Moje rty milovaly její kůži. Jenom při pomyšlení na naši chvilku ve sklepě se mi točila hlava. Stalo se to před pár dny, ale bylo to, jako kdyby se to stalo teprve minulou noc.

Několik hlasitých zaklepání přitáhlo mou pozornost ke dveřím. Popadl jsem za kliku a otevřel je. Na druhé straně stál usmívající se Carter, v každé ruce žonglujíc s dvanáctikusovým balením piva. „Jak jsi s tímhle vším vůbec zaklepal?“

Pohodil svou hlavou nahoru, naznačujíc, že použil svou lebku. „A teď mě bolí hlava, takže se musím napít, okamžitě.“

„Co tady děláš, kámo?“ zeptal jsem se, zavírajíc za ním dveře.

„Šíříš kolem sebe šílenou depresi jako peklo. Dokonce i děcka ve škole si už povídají o tom, jak se jejich oblíbenej trenér plouží jako mrtvola.“

Smál jsem se, kráčejíc za ním do kuchyně. „To není pravda a ty to víš.“

„Povídá se, že za to může obrovské zlomené srdce našeho vlastního trenéra Bradleyho.“ Otevřel dvě piva, a jedno podal mně.

Popadl jsem pití a sedl si v obýváku. „To se pěkně pleteš. První pravidlo učení zní – nevěř těm kravinám, co si tví studenti povídají na chodbách. A za druhé, cos dělal poflakující se po chodbách? Pořád chceš dělat dozor na chodbách?“

„Ty seš takovej debil. Teď vím, že zasraně lžeš. Jenom toužíš po pozornosti. Zřejmě se ti jí teď moc nedostává.“

„Nemáš žádný ponětí, kámo.“

„Tak, pokud bys nejezdil každý víkend na východ, do země nikoho, mohli bysme napravit tvůj problemo.“

Naklonil jsem k němu pivo. „Na to ani nemysli.“  

Vložil si pivo mezi svoje kolena a zvedl své ruce nahoru ve falešné kapitulaci. „To bylo blbý. Sorry. Ale opravdu, chlape. Jakej máš plán, aby ses s někým někdy seznámil? Radím ti, aby ses vyhnul okolí fakulty. Byl jsem tam, udělal to, a zbytek už znáš.“

„Breanna tě pořád pronásleduje?“

Pokýval hlavou dopředu a dozadu. „Uvažuju nad soudním zákazem.“

„Zavři sakra hubu. Líbí se ti to.“

Znechuceně se zašklebil. „Eh, je to dobrý pro ego. Ale opravdu, ona je pro mě až moc blonďatá, asi o dva odstíny. A slovo ‚ne‘ pro tuhle kočku nic neznamená. Divím se, že učí španělštinu.“

„Možná to je ten problém, chytráku.“ Poklepal jsem si na hlavu. „Je čas, abys jí řekl adios.“

„Už dost o mých sračkách. Nepřišel jsem, abych se jenom opil a zhroutil se na tvůj gauč. No, možná trochu, ale přišel jsem, abych vyřešil tvůj problém s kočkama.“

„Není co řešit.“ Ty seš takovej lhář, D.

Carter položil svoje pivo na konferenční stolek a naklonil se ke mně. „Opravdu budeme dělat tohle? Našlapovat kolem jako dvě holky? Prostě mi kurva řekni, co se děje.“

Lokl jsem si svého piva ve snaze zdržet čas. Vůbec jsem nevěděl, co mu mám říct. Ani jsem nevěděl, jak mám tuhle pitomou situaci vysvětlit sám sobě.

Co to sakra? Možná by Carter mohl být k něčemu užitečný.

„Fajn. Pojďme to vyřešit.“ Pokládajíc svou lahev vedle jeho, zhluboka jsem se nadechl.

„Počkat,“ řekl s jeho rukou ve vzduchu. „Počkej chvilku. Pro něco si skočím.“

Zvedl se z gauče a vešel do mojí kanceláře. Můj obličej se nakrčil nad tím šustěním a boucháním mých věcí. „Co to sakra děláš, Cartere?“

„Co asi, vole.“ Jeho obličej pokrýval obrovský úsměv, když znovu vešel do obýváku, nesouc bílou tabuli a fixu. „Vizuální pomůcky.“

„Co, sakra?“

„Poslouchej. Jak to vidím já, tak ta holka, ze který právě teď šílíš, ti do cesty očividně hází spoustu překážek. Jde mi to líp, když to vidím před sebou. Všechno mi to zmapujte, trenére.“

Polkl jsem další lok piva a zasmál jsem se. „Takhle jsem opravdu neplánoval strávit svůj večer.“

„Dobře se bavit se svým kámošem?“

„Ne. Kreslit kraviny o lásce na bílou tabuli.“

Carter si otevřel další lahev piva a dal si nohy na konferenční stolek. Dobrý Bože, chystal jsem se opravdu nakreslit mě a Cassie na tabuli?

Sundal jsem víčko fixy, a dotkl se špičkou tabule. Sakra jo. Chystal jsem se. Možná Carter objevil zajímavou věc.

Nedbale jsem na tabuli nakreslil X a O. Načmáral jsem pod to Cassieino jméno a pak moje vlastní. Spojil jsem naše jména šipkami s odpovídajícími písmeny. Možná, kdybych to uchopil jako strategický plán hry, tak by mi to dávalo smysl –

„Ne, ne, ne,“ stěžoval si Carter. „Ty vole. Ty musíš být to X. Cassie nemůže být X. Ona je ženská. Ona je to O, což jsou objetí. Ty jsi polibky.“ Jeho obočí se nakrčilo. „To tě tvoje máma nic nenaučila?“

„Co sakra naučila tvoje máma tebe?“ Vrtíc hlavou, smazal jsem šipky a nakreslil jsem nové, aby směřovaly ke ‚správným‘ X a O pro naše pohlaví. „Bože, Cartere. Ty seš divnej.“

Jeho chraplavé chechtání se odráželo od zdí. Hádal jsem, že pivo už začalo účinkovat. Kroužíc svými rameny, uvědomil jsem si, že jsem se cítil o něco méně nervózní, trochu uvolněnější.

„Mám tady třetí pivo. Budeš to mít brzy hotový? Pokud ne, objednám si pizzu, umírám hlady, kámo.“

„Skoro… hotovo.“ Řekl jsem, když jsem se soustředil na kreslení několika dalších míst. Odklánějíc se zpátky, prohlížel jsem si svou spletenou pavučinu. Sakra. Bylo to horší, než jsem si myslel.

„Kdo má míč?“

„Teď se ztratil někde uprostřed. Ani jeden z nás ho nemá.“

Jeho pohled se vytratil, když zvedl ruku k jeho tváři, jeho prsty spojené na jeho čelisti.

„Myslel jsem, že ho mám já. Pak se stalo tohle …“ ukázal jsem k levé straně tabule, na X, na O a na slova ‚skoro políbili‘ nad nimi. „Ona utekla. Možná je míč na jejím hřišti. Skoro jsem překročil čáru. Ona zpanikařila a zhasla rychleji než moje hvězda třetího zadáka.“

Carter byl zticha. Neměl snad žádnou odpověď? Byl jsem v hajzlu, a nemohl jsem vinit nikoho jiného než sebe.

Ukázal jsem na něj fixou a pak zpátky na tabuli. „Nic? Nemáš ani jednu zatracenou radu? Po tom, cos mě přinutil nakreslit všechny tyhle kraviny?“

„Dobrá. Takhle to vidím já. Za prvé, měl bys jí to říct.“ Podíval se na mě otcovským pohledem. Už jsem věděl, že bych jí to měl říct. Podělal jsem to hned od začátku. „Za druhé, opravdu bys jí to měl kurva říct. Za třetí, tvůj brácha tě požádal, abys na ní dával pozor. Seš hodnej kluk, kámo. Většina lidí, brácha nebo ne, by nezašla tak daleko jako ty,“ řekl, kývajíc hlavou na mě.

„Za čtvrté, cítí ona k tobě to samé? Utekla po tom, co ses jí pokusil políbit. Očividně ještě není připravená.“ Carter nakrčil obočí a lokl si piva. „A za páté, miluješ ji natolik, abys ji nechal být?“ Dal si poloprázdné pivo mezi své nohy a opřel své ruce za gaučem.

„Chvíli se na mě dívá, než vůbec cokoliv řekne. Jako když musí čekat na to, až její srdce zpomalí, než může popadnout dech, aby se mnou mluvila. Vím to, protože to musím zatraceně taky udělat. Dívá se na mě, ale ne jenom na mě. Dívá se do mě.“

Neřekl ani slovo, protože jsem pokračoval.

„Je to, jako by mě dostala. Celýho. To dobrý, to špatný, věci, které nerad přiznávám dokonce i sám sobě. Žádná jiná žena se na mě nikdy takhle nekoukala. A já bych ani nikdy nechtěl, aby se na mě nějaká jiná ženská dívala tak, jako ona. Chci na sobě mít jenom tenhle její pohled. A pak to, jak se její dech zadrhne, když se k ní přiblížím, nebo když se moje kůže dotkne její.“ Zvedl jsem svou prázdnou lahev a koukal jsem se na to jantarové sklo. „Opravdu si nemyslím, že ji dokážu nechat být.“

Carter hluboce vydechl. „Ty vole, je tohle o lovení? Protože všichni milujou lov.“

Pohled, který mi věnoval, nemohl být popsán jinak než nadějný. „Možná jenom potřebuješ sex. Už to bylo nějakou dobu, ne?“

Už jsem na tohle znal odpověď, a zavrtěl jsem hlavou. „Není to žádný blbý lovení. Bože, přál bych si, aby bylo. Ale s ní se cejtim celej. Konečně se na něco těším. A vůbec nechtěj, abych začínal s jejím chlapečkem.“

Carter ukázal na tabuli, když se zamyslel. „To je to, hm, malé O na tabuli?“

Znovu jsem se podíval na tabuli. „Jo. Jmenuje se Jase.“

Carter sevřel vlasy mezi jeho prsty. „Kámo, musíš couvnout. Dávej na ni pozor, dělej cokoliv, co ti sakra tvůj brácha řekl, že máš dělat. Ale musíš od toho ohně couvnout. To je to jediný, s čím bych si nezahrával. Ona taky napsala tu knížku, že jo?“

Nakonec jsem litoval všech těch opileckých nocí, kdy jsem Carterovi vyzradil až příliš o svém životě. Byl jediný, kterého jsem měl v blízkosti, takže jsem ho využil jako svého zpovědníka. Shay už nebavilo poslouchat moje truchlení. To bylo to, kdy jsme si řekli, že to stopneme. Mezi námi to nebyla pravá láska; teď jsem to věděl. Cokoliv se mnou Cassie udělala, věděl jsem, že moje srdce už nikdy nemohlo být stejné. Nebyl jsem ani sentimentální, ani emocionální typ. Zůstal bych se Shay, až dokud bych to lépe nepoznal. Dokud bych nepoznal, co znamená, když cítím něco v mé hrudi, v žaludku, a v mé mysli.

Cítit to takhle, byl takový zatracený rozdíl, než to jenom žít. Žít ve vztahu. To bylo to, co jsem dělal se Shay. Až vás někdo přijme i s tím nejhorší, co máte, tak teprve pak jste našli člověka, který vás miluje.

„Země volá Aidana?“

Carterův hlas mě přivedl zpátky do reality, jak se na mě díval tázavým pohledem. „Cože?“

„Napsala tu knížku, že jo?“

Kývl jsem, kradmo se na ni dívajíc do mé knihovny.

„Ví, žes jí četl asi pětkrát?“ Drze se zašklebil.

Ukázal jsem na něj. „Ne.“ Pohyboval se na tenkém ledě. „A nedozví se to.“

Nikdy se nedozví, že to byla její kniha, která mě vytáhla z mých depresí. Že čtení o Jaseových nejlepších týdnech jeho života, mě uvnitř donutilo být za ni víc vděčný, než bych byl vůbec kdy schopný vysvětlit.

Ona mu dala přesně to, co potřeboval. Dala mu to, co já jsem nedokázal. Být milován tak, jak by měl být každý jednou za svůj život, byl dar, který nemohl Jaseovi dát nikdo jiný než ona. Byl v tom důvod, že se ona ztratila, že byli spolu. Byli pro sebe přesně to, co ten druhý potřeboval.

Každý, kdo četl její knihu a nepoznal to, byl blázen. Ale co bylo na řadě po té knize? Co bylo jejím dalším příběhem?

Zvuk zvonku u dveří upoutal mou pozornost.

„Pizza je tady,“ oznámil Carter, když se zvedl z gauče.

„Kdy sis sakra objednal pizzu?“

„Během těch třiceti minut, co ti trvalo nakreslit tvůj chaotickej život na tabuli.“

„Peněženka je na pultu,“ zakřičel jsem přes rameno, když vycházel z pokoje.

„Ne, to je na mě.“

Než se vrátil zpátky, zíral jsem tupě před sebe.

„Člověk musí jíst, no ne?“ zeptal se Carter, zatímco nesl kouřící krabici s pizzou.

„Jo. Co to sakra.“

Popadajíc dílek pizzy z krabice, strčil si ho Carter do jeho pusy. „Ona pro tebe hodně znamená, že jo?“

„Budeme teď sentimentální?“

Zašklebil se. „Znám tě už pár let, a z žádné jiné kočky jsi nikdy nebyl tak beznadějně nešťastnej. Dokonce ani, když jste se ty a Shay rozešli.“

Protože jsem k Shay nikdy necítil to, co jsem cítil ke Cassie.

„Já vím. Jsem v hajzlu. Mozek mi říká, abych vycouval. Nechal věci být. Ale všechno ostatní uvnitř mi říká, že nemůžu. Nechci ji vidět zraněnou. Chci tam stát a zničit všechno v její cestě. Ale taky chci být vedle ní. Vzít ji na rande, chodit s ní. Chci být tím chlapem, který ji bude milovat.“

Chtěl jsem být tím, kdo ji bude držet za ruku, procházejíc se po ulici. Pak se bez důvodu zastavit, přitisknout ji k budově a líbat ji, jako kdyby to byl poslední den, kdy ji můžu vidět. Pak bych se usmál, vědíc, že jsem byl nejšťastnější parchant na světě, protože ji budu moct vidět i další den, a ten další.

„Tak, očividně existuje důvod, proč si tvůj brácha vybral radši tebe než někoho jinýho, aby na ni dával pozor. Možná, že věděl něco, cos ty nevěděl.“ Znovu se napil a postavil svou lahev vedle krabice s pizzou. „Fajn, už dost o těch holčičích kravinách. Jsme chlapi. Nejsme sentimentální bábovky. My potřebujeme popíjet panáky a mluvit o dudách a prdelkách.“

Zasmál jsem se. Nikdy bych mu to neřekl, ale to, že sem přišel a mluvil o něčem jiném, než o chlapských kravinách, bylo přesně to, co jsem potřeboval.

Opakující se klepání na dveře zastavilo náš hovor. Dívajíc se jeden na druhého, zatřásl jsem hlavou a odešel ke dveřím, nechávajíc Cartera v kuchyni. „Hned se vrátím,“ zavolal jsem přes rameno.

Podíval jsem se do kukátka. Nebyl jsem si jistý, jestli byl úplněk nebo co, ale nevěřil bych, že by za dveřmi stál Moose. Otevřel jsem mu dveře se zmateným výrazem v mém obličeji. „Co tady děláš? Myslel jsem si, žes měl být u Cassie.“

„Ne,“ řekl Moose stručně a jasně.

„Pojď dál. Je tady Carter. Máme pizzu a pivo, jestli chceš.“

„Vysyp to.“ Stál ve dveřích, jako kdyby tam byla výstražná páska blokující ho od vstupu dovnitř. „Tenhle víkend byl trochu divnej, přinejmenším. Něco se děje.“

Do hajzlu. On to věděl. Uvolnil jsem své tělo, snažíc se nenechat nervozitu, aby nade mnou zvítězila. „Co tím myslíš?“

Jeho ruce zůstaly zastrčené v kapsách. Jeho upřený pohled mě skoro rozesmál. Byl to ochranitelský hajzl, ale oceňoval jsem jeho zájem. Protože, pokud bych to nebyl já, kdo něco cítil ke Cassie, chtěl bych, aby přesně tohle dělal každému chudákovi, který by se s ní snažil randit.

„Víš přesně, co tím myslím, D. Cassie.“ Jeho obočí se spojilo dohromady, když řekl její jméno.

Přejel jsem si dlaní po tváři a zhluboka se nadechl. „Půjdeš dovnitř?“

Kývl hlavou a přesunul se dovnitř.

„Víš, že mi nikdy nevadilo, když ses ptal na Cassie a ujišťoval se, že byla v pohodě, i když ses s ní nikdy nesetkal. Protože ty jsi takový typ člověka. Staral ses o Jasona a vím, že ti o ní řekl. Tak je přirozený, že se chceš ujistit, že je v pohodě. Je to obdivuhodný, to opravdu je. Ale něco tady nesedí. Takže se tě zeptám jako prvního, a pak se zeptám Cass. Jeden z vás mi to řekne.“

Polkl jsem, snažíc se rozšířit své hrdlo, které se zdálo být sevřené. Měl pravdu, nikdy mu nevadilo, když jsem mu psal zprávy, ujišťujíc se, že se s tím v pořádku vyrovnávala. Ptal jsem se ho, co plánovala. Zůstával s ní ve spojení a já potřeboval zdroj informací. Dávalo jenom smysl, že jsem ho využil.

„Když jsem vás minulý týden viděl, chovali jste se divně. Pak jsi byl tenhle uplynulý týden nervózní, a pak tam taky byla ta výměna mezi tebou a Cass. Radší bys mi měl něco říct dřív, než se opravdu naštvu.“

Nabral jsem hluboký dech a přinutil jsem ho projít přes pevný uzel v mé hrudi. „Všechno to byla jenom náhoda, kámo. Nebo možná … možná nebyla.“ Sevřel jsem zuby, bojujíc s tím, aby moje slova měla smysl. „Možná se to tak mělo stát. Sakra, kdybych to tak věděl. Krucinál, Moosei.“

Nepohnul svalem, když poslouchal moje nervózní slova. Další pohled jeho směrem, a něco spustilo mou mysl.

„Počkat,“ řekl jsem, moje prsty masírující mé spánky. „Ty k ní něco cítíš?“

Modlil jsem se, abych se mýlil, ale úplně by to dávalo smysl.

Poskočení jeho ohryzku nebyla reakce, kterou jsem hledal.

„Kámo, nebudu ti lhát.“

Bože, je to tady. Připravil jsem se. Co bych mu sakra měl říct? Nebyl jsem připravený na to, abych ji nechal být. On zašoupal botama na podlaze z tvrdého dřeva a moje trpělivost byla u konce. „Co? Řekni mi to. Hned!“

Naše pohledy se střetly a moje srdce kleslo. Věděl jsem to. Věděl jsem, že by se mezi těmi dvěma mohlo něco stát. Nemohli jste být v její blízkosti a nezamilovat se do ní.

„Když jsem poprvé uviděl Cass, padla mi čelist na zem. Je úžasná. Ty to víš. Udělal bych cokoliv, abych jí a Jaseovi pomohl. Jsem strejda Moose, proboha. Ale Dane, ona je jako moje sestra. Sestra, kvůli které bych se nezastavil před ničím, abych ji ochránil. Ona je nádherná uvnitř i zvenku. Myslet na ni jakkoliv jinak než jako na kamarádku, z toho se mi dělá špatně. Miluju jí, ale ne tímhle způsobem. Proč by sis to vlastně myslel?“

Z mé hrudi spadla tíha desetipatrové budovy. „Trávíš s ní spoustu častu. Ochranuješ ji. Proč bych si to neměl myslet?“

„Byla to holka mýho nejlepšího kámoše. Neviděls ji, jak se zhroutila ve tvé náruči, když mu v nemocnici řekla sbohem. Musel bys s ní taky zůstat v kontaku. A navíc, je to super kočka. Není to ta stejná Cassie, jako byla, když jsem se s ní poprvé setkal, ale snaží se. Bude to chtít čas, ale kousek po kousku se vrátí zpátky.“

Měl způsob, jak donutit člověka, aby se cítil jako sračka. Obvinil jsem ho přesně tak, jako on obvinil mě, ale jenom jeden z nás měl koule na to, aby se do ní skutečně zamiloval. „Máš pravdu. Promiň, že jsem tě podezíral.“

Sklonil svůj pohled a dodal, „A aby bylo jasný, udělal bych pro ni cokoliv. Včetně nakopání tvýho zadku, jestli jí ublížíš.“

„Neublížil bych jí, Moosei. Nemohl bych. A pokud ano, zabilo by mě to víc, než kdokoliv jiný.“

„Nehraj si s jejím srdcem, D. Jestli je to kvůli tomu, aby se k tobě vrátila Shay nebo nějaká podobná sračka, vynech ji z toho. Už si toho zažila dost.“

„Ne, Moosei. Ani na to kurva nepomysli. S tímhle to nemá co dělat. Dával jsem na ni pozor kvůli Jaseovi, ale jsem v jejím životě kvůli sobě. To bys nepochopil. Sakra, ani já to nechápu. Potřebuju ji ve svém životě. Je to zmatený jako blázen, ale nedokážu si držet odstup.“

„Myslím, že to chápu. Jo. Jenom -“ Moose zvedl rameno. „Nechci, abych ti musel nakopat prdel.“ Na jeho tváři se objevil potutelný úsměv.

„Věř mi. Pokud by to nebylo skutečný, tak bych toho nechal a odešel jako gentleman.“

„Ty seš zatraceně dobrej chlap, D.“ Jeho hlava poskakovala nahoru a dolů. Doufal jsem v to. Opravdu jsem doufal, že měl pravdu. „Fajn, musím jít. Jedu za Cass.“

Zvedl jsem obočí. „Nepřesvědčuj ji. Nech ji, ať to řekne ona.“

„Jo, myslím, že jo.“

„Myslím to vážně, Moosei. Nech ji, aby ti to řekla sama.“

„Dobrá, dobrá.“ Vyndal ruce k kapes, když vyndal klíče. „Čau, Cartere.“

Carter vykoukl za rohem. „Zatím, kámo.“

Zavřel jsem za Moosem dveře a vrátil se zpátky do kuchyně. „Člověče, brzy ti bude za dveřmi čekat armáda s vidlemi,“ řekl Carter a smál se.

Praskajíc krkem ze strany na stranu, věděl jsem, že měl pravdu. Ale všechny ty vidle a  pronásledování za to stály. Ať to bylo cokoliv, ona za to stála. „Jen do toho, sráči.“

„A Aidan je zpátky,“ jásal, když otevřel dálší lahev. Odbyl jsem ho, když mi ji nabízel.

„Ne, jsem v pohodě.“ Byla to pravda. Bzukot Cassandry pohltil mou mysl. Nechtěl jsem pít.

Najednou, všechno, co jsem chtěl, byla ona. Moje rty na jejích, abych byl přesný. Chtěl jsem se dívat, jak se její pohled rozzářil a změnil se do téměř zlaté barvy, až bych se jí dotkl.

Potřeboval jsem ji.