Stay - 14. kapitola

Překlad: Clarissa

Omlouvám se za menší zdržení, kapitolu už mám dva dny přeloženou, ale ke korektuře jsem se dostala až dneska.

Clariss

CASSANDRA

TA HOLKA, KTERÁ seděla víc než pohodlně vedle Aidana, vypadala nápadně jako Anna. Možná trochu starší, takže jsem mohla hádat, že to byla Shay. Pokud to nebyla jedna sestra, byla to ta druhá, co se mi dneska dostala pod kůži. Tohle jsem nemohla déle snést.

Zvědavost ze mě dostala to lepší, a já nedokázala přestat koukat přes své rameno. Shayina ruka putovala dolů po jeho paži, když se na ni on s úsměvem díval. Položila jsem si ruku přes můj zauzlovaný žaludek.

„Vypadáš neklidně?“ zeptal se Jeff, přitahujíc mou pozornost k němu.

Byla jsem.

Každý atom v mém těle si nedokázal pomoct a myslel na Aidana, na Shay, na její ruce na něm, a jeho pohledu na ní.

„Promiň, Jeffe. Nebude vadit, když náš rozhovor dokončíme později?“ Roztáhl se mi po tváři falešný úsměv, když jsem se na něj podívala.

„Jo, samozřejmě.“ Dotkl se mého ramene.

Poděkovala jsem mu a pak, jako idiot, jsem se znovu ohlédla za sebe, když Jeff zmizel. Přistihla jsem barmana, jak Aidanovi posílal skleničku s jantarovou tekutinou. Dnešní večer ho těžce zasáhnul. Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na taneční parket. Mel a Moose vypadali … šťastně. Ona se smála a on ji držel blízko, zatímco měl na tváři ten největší úsměv. Můj žaludek se otočil opačným směrem. Opravdu jsem si chtěla dnešní večer užít.

Byla to moje vlastní chyba, že jsem si ho neužívala. Utekla jsem při první příležitosti, ale to slovo – zlatíčko – vzalo mé, už tak křehké, srdce a roztříštilo ho. To byl Jasův projev náklonnosti a nikdo, dokonce ani Aidan, mi tak říkat nemohl. Nebylo to v pořádku. Takže jsem udělala, co jsem vždycky dělala, a zběsile jsem z té situace utekla.

Otočila jsem se na své stoličce zpátky k baru a popadla jsem svůj vodou zředěný ledový čaj.  Neodvažovala jsem se podívat Aidanovým směrem, když jsem seděla sama kdo ví jak dlouho a vypila zbytek svého pití.

Získala jsem pozornost barmana a objednala si sklenici vody. Měla bych ji vypít, pak najít Mel a jet domů.

Zvedajíc sklenici ke svým rtům, napila jsem se trochu, a položila sklenici na bar. Nebyla jsem si jistá, proč jsem to vůbec udělala, ale otočila jsem krk a naposledy se podívala zpátky na Aidana. Má bolest žaludku se zmírnila.

Shay byla pryč a Aidan byl sám. Ale jeho tělo bylo nahrbené přes pult a jeho oční víčka začala klesat. Sklenička, kterou sotva držel, byla jeden lok od toho, aby byla prázdná. A teď se ve mně míchal vztek, když jsem ho sledovala, jak přivolával barmana.

Držela jsem svou sklenici vody a pohnula jsem zadkem směrem k němu. Už jsem nemohla sedět stranou a jenom se dívat. Stojíc vedle jeho pokleslého těla, bouchla jsem přímo před ním sklenicí o bar.

Otřásl se na jeho místě, jeho oči pomalu dívající se do mých. „Ahoooojkyyy.“

Přistrčila jsem vodu centimetr od jeho ruky. „Tady.“

„Cs..cso tjeé?“ vyslovil nezřetelně.

Takhle se mi nelíbil. Vůbec. „To je voda. Vypij to.“ Můj hlas byl drsný a rozkazovačný.

Bylo mi to fuk.

Otočil ty jeho smutné štěněcí oči na mě. „Proč jsi nazlobená?“

Zklamaně jsem vzdychla. „Co na tom záleží?“

„Nelíbí se mi, když jsi na mě naštvaná. Řekni mi … řekni mi, co jsem udělal.“ Jeho oční víčka klesla níž, zatímco mluvil.

„Jsi opilej. Nepamatoval by sis to, kdybych ti to řekla.“ Popadla jsem brčko a vložila ho do sklenice, držíc ho před ním. „Jen vypij tu vodu. Prosím.“

Podíval se dolů na bar. „Já byl požádán, abych dohlédl na tebe, a ne naopak.“

Jeho slova byla tichá a moje roztržitá mysl ho doopravdy neposlouchala.

„Přestaň mumlat, Aidane. Zrovna teď na to nemám trpělivost.“

Hledala jsem na tanečním parketu Mel, když jsem držela sklenici. Neměla jsem žádné štěstí s hledáním své kamarádky, ale každých pár vteřin můj pohled přistihl Aidanův. Připomínal mi pohled malého kluka, který měl problém. A to se ani nezmiňuju o tom, že byl  přemýšlivý a nešťastný jako peklo. Chtěla jsem mu dát facku za to, že tak moc pil a udělal sobě tohle.

Zklamaně vzdychajíc, podívala jsem se na něj vážně. „Nemůžu najít Mel nebo Moose, a musím se dostat zpátky k Jaseovi. Dej mi tvoje klíče. Odjíždíme.“

Odšoupnul skoro prázdnou skleničku pryč. „Ty seš panovačná.“

Natáhla jsem před něj svou dlaň a on zvedl svou, plácajíc mě do ní.

Plácnutí? „Opravdu?“ protočila jsem oči. „Vůbec mi nepomáháš. Klíče. Hned!“

Chichotal se, když šmátral ve svých kapsách, jako kdyby hledal ztracený poklad. Moje noha netrpělivě klepala o podlahu, když jsem čekala. „Nemám celou noc, Aidane.“

„Ah-há,“ řekl líně, když zahoupal klíčky před mým obličejem.

Popadla jsem je z jeho volných prstů, a pokud by pohledy mohly zabíjet, byla jsem si jistá, že ty dýky, co jsem po něm vrhala, by ho srazili na podlahu.

„Kruci. Deme.“ Jeho hlas mohl znít vážně, ale dětský úšklebek na jeho tváři říkal opak.

Barman přinesl jeho účet. Vzala jsem ho, přiblížila k úrovni očí, a zalapala po dechu nad tou šílenou částkou. „Kolik jsi toho vypil?“

„Dooost.“ Jeho oči zašilhaly na ten účet.

Jako kdyby byl teď schopný vůbec něco přečíst. Rozhodla jsem se zalovit v jeho kapse sama, abych vytáhla jeho zatracenou peněženku. Snažil se udržet vážnou tvář, ale pochechtával se, když jsem ho prohledávala. O minutu později jsem měla jeho peněženku a vytáhla ven dost peněz na jeho směšný účet a dýško. Plácajíc hotovost na bar, strčila jsem mu peněženku zpátky.

„To byla zábava.“ Blýskalo se mu pobavení v očích.

Odfrkla jsem a pak jsem ještě jednou prohledala bar, modlíc se za to, aby se Mel objevila. Nic.

Kam zatraceně odešli? Bylo to jedno. Někdo musel vzít Aidanův opilý zadek domů. Vytáhla jsem svůj telefon, poslal jsem rychlou zprávu Mel, aby věděla o mém plánu.

Podívala jsem se na Aidana. Jeho vlasy byly rozcuchané, jeho tělo slabé a jeho pohled smutný. Tohle nebyl on  - ten gentleman, kterého jsem potkala. Tenhle chlap vypadal, jako kdyby mu váha cihel pomalu drtila jeho hruď.

„Pojďme.“ Vzala jsem ho za ruku a vedla nás k jeho autu.

Cesta domů byla tichá. Omdlel, nebo se jen snažil zadržet zvracení? Obojí, doufala jsem.

Vyšlo z něj několik zamumlání, když jsem vjela do sousedství. „Řekl jsem Jaseovi. Řekl jsem mu, aby -“

Použití Jaseova jména ve mně spustilo něco divokého. Pevně jsem uchopila volant a dupla jsem na brzdy. Naše bezpečnostní pásy s námi škubly zpátky do sedaček.

Moje hruď bušila, když jsem koukala do tmavé ulice před námi. „Víš, co? Ne. Ty nebudeš zmiňovat jeho jméno. Nemůžeš to dělat. Už jsem viděla jednoho Bradleyho v rakvi, Aidane. A nebudu to dělat znovu.“ Otočila jsem se, abych mu čelila v tom tlumeném světle z palubovky.

„Nebudu. Je to tvoje tělo, ale máš jenom jednu ledvinu. O to jde. Nezáleží ti na tvým těle? Musíš se o něj starat. Kvůli tvým rodičům.“ Můj hlas výrazně klesl, když jsem se blížila ke konci své řeci. „Kvůli mně.“

Nedokázala jsem se na něj vůbec podívat. Otočila jsem se zpátky a dívala se ven předním sklem, nechávajíc to, co jsem řekla, vstřebat. O několik minut později jsem pořád neměla odpověď, tak jsem se na něj podívala. Jeho oční víčka byla pevně zavřená. On usnul. Samozřejmě, že usnul.

Byla jsem ráda, že neslyšel, co jsem řekla. Nemusel vědět, jak moc mi na něm záleželo. Jak moc by mě zlomilo, kdybych musela znovu zažít dalšího Bradleyho nehybně ležícího v rakvi.

Přesunula jsem svou nohu zpátky na plynový pedál a zavrtěla hlavou. O pár minut později jsem vjela na příjezdovou cestu a vystoupila z auta, vzdychajíc, když jsem se natáhla po dveřích spolujezdce a otevřela je. Natáhla jsem se kolem něj a rozepnula jeho bezpečnostní pás, vnímajíc jeho jemné rysy. Můj pohled přitáhl jemný záblesk, když jsem sundavala pás z jeho pasu. Kapka vody spočívala v koutku jeho oka. Bušení v mé hrudi se zastavilo. Zhluboka jsem se nadechla, otírajíc tu osamělou slzu z jeho oka.

Bylo možné, aby mě slyšel? Ne. V žádném případě ne.

„Aidane, jsme doma. Potřebuju, aby ses vzbudil.“ Jeho oči se zachvěly, probouzejíc něco hlubokého v mém břiše.

Potřeba, abych se o něj postarala, byla silná.

„Já … já …“ koktal, když jsme mířili ke dveřím.

„Ne,“ řekla jsem, přerušujíc ho. „Promluvíme si později.“

Bojujíc, ale zvládla jsem nás oba dostat dovnitř. Aidan pár kroků klopýtal a zřejmě se rozhodl, že gauč bylo místo, kde dnes v noci přespí.

Trish přišla z obýváku v dlouhém, fialovém županu, vrtíc hlavou, když viděla Aidana na gauči stočeného do klubíčka.

„Omlouvám se, že jdeme pozdě. Nemohla jsem najít Mel a Moose, pak ...“ Kývla jsem hlavou Aidanovým směrem. „Nemohla jsem ho tam nechat, tak jsem nás odvezla domů.“

Ona hluboce vzdychla.

„Přinutila jsem ho vypít nějakou vodu,“ řekla jsem, a sevřený výraz na její tváři se vyhladil, když se děkovně usmála a kývla.

„Mel přišla domů asi před deseti minutami. Vzala si Jase a šla dolů. Říkala, že se necítí dobře a že ji tady Moose vysadil.“

Cože? Vytáhla jsem mobil z kabelky, abych se podívala na displej a jasně, byla tam zpráva od Mel, říkajíc, že ji Moose vzal domů. Oddechla jsem si, moje tváře vypouštějíc vzduch, když jsem strčila mobil zpátky do své kabelky.

„Děkuju za dnešní večer,“ řekla jsem jí.

„Kdykoliv. Jdu do postele.“ Její unavené oči ještě jednou přejely přes Aidana ležícího na gauči, než se vzdálila do chodby.

Aidan byl v bezvědomí. Vypadal obrovsky, roztažený přes gauč. Jeho tvář byla vtlačena do poštáře a noha mu visela ze strany. Jeho tělo zabralo každý kousíček toho malého gauče.

Nedokázala jsem vysvětlit proč, ale nechtěla jsem o tom přemýšlet, a místo toho, abych zamířila dolů, mě mé nohy zavedly do pokoje pro hosty. Otevřela jsem dveře a sebrala jsem modrou deku z jeho úhledně ustlané postele, vdechujíc Aidanovu vůni po celou cestu zpět ke gauči. Jeho dech byl hluboký a těžký, když jsem ho jemně překrývala dekou.

Když jsem odcházela, teplá ruka popadla mojí a já vykřikla.

„Aidane!“ Moje srdce bušilo jako o závod, když si mě přitáhl k sobě.

Podívala jsem se dolů, prohledávajíc jeho obličej, jeho oči byly pořád pevně zavřené. Zvedl moji ruku k jeho rtům a vtiskl mi měkký polibek do mé otevřené dlaně, způsobujíc, že mi vlna tepla projela mým tělem.

Koukala jsem na něj prázdně, když mě pustil, pak jsem se podívala na svou otevřenou dlaň. Nikdy jsem takhle nebyla políbená, a nikdy jsem si nepředstavovala, že bych se mohla cítit tak, jak jsem se cítila – milovaná, vzrušená. On zanechal značku, která nemohla být nikdy nahrazena.

Můj pohled se vrátil k těm samým rtům, které byli lehce otevřené. „Děkuju … ti.“

Ta slova se vypotácela ven tiše, ale já je slyšela nahlas a jasně.

S těžkým škubnutím v mém srdci jsem šla spát dolů.