Stay - 13. kapitola

Překlad: Clarissa

Konečně tu máme kapitolu z Danova pohledu ;-)

Děkuju moc za komentáře,

Clariss

DAN

PÍSNIČKA SE ZMĚNILA a okamžitě chtělo slovo 'neodcházej' ven z mojí pusy. Chtěl jsem proplést své prsty s jejími, přitáhnout si ji zpátky a pomalu protancovat celou noc.

Věc, která mě zastavila od toho, abych si ji přitáhl zpátky?

Červená.

Červená čára, kterou bych neměl překročit nebo dokonce ani rozmazat, mě zastavila. Už jsem toho zničil dost. Neodvážil jsem se ji požádat o další tanec, a ona nezůstala. Jako kdyby věděla, stejně dobře jako já, že by tohle území nemělo být překročeno.

Loudal jsem se za ní, má ruka na jejích zádech. Ne na kříži, to ke mně nesedělo. Místo toho, přímo uprostřed, když jsem nás vedl zpátky k baru. Ona zamávala na barmana a naklonila se k němu, objednávajíc drinky. Nemohl jsem ji přes hudbu a hlasitý dav slyšet. Barman se vrátil a její oči se rozsvítily.

Pak před nás postavil drinky a já pochopil proč.

„Roztomilý.“ Protočil jsem hravě oči.

Zavrtěl jsem hlavou, když její rty pevně stiskly brčko a upíjely ledový čaj. Naklonila hlavu a několik pramínků jejích vlasů jí spadlo do tváře. Chtěl jsem jí je zastrčit za ucho, abych měl důvod se jí dotknout.

Seru na to.

Moje ruka se pohybovala hlemýždím tempem, když jsem se natáhl ke straně její hebké tváře. Odhrnul jsem uvolněné pramínky zpátky, a pak je upevnil za jejím uchem. Její tělo ztuhlo. Moje ruka se tam zdržela déle, než by měla, ale pořád to nebylo dost dlouho.

Odkašlala si. „Myslela jsem si, že by sis dal čaj,“ řekla, její rty uvolňujíc brčko.

„Je to dokonalý.“ Usmál jsem se na ni nestydatě.

Můj pohled přešel znovu k jejím rtům. Dokonale pasovaly k jejímu obličeji. Byly plné, a když se usmála, roztáhly se do úsměvu, se kterým ani modelky nemohly soupeřit.

„Děkuji za taneční lekci, pane Bradley.“

Její hlas mě probral, ale neslyšel jsem ani slovo, které z ní vyšlo. „Cože?“

„Řekla jsem, že děkuju za taneční lekci, pane Bradley.“ To, jak řekla pane Bradley, přimělo všechno ve mně k nejvyšší pohotovosti. Včetně mého penisu, kvůli kterému jsem se modlil, aby se dnes večer choval slušně. Dotkla se ho už v té kavárně, a stačilo to k tomu, abych   tam odtud dostal svůj zadek před tím, než bych tam předvedl show. Neměl jsem zpoždění, to bylo zatraceně jistý. I když ona tomu uvěřila.

„Jste skvělá studentka, slečno Pierceová.“

Úsměv na její tváři se rozšířil. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem dokázal zvládnout ještě víc, aniž bych dnes večer neudělal něco opravdu stupidního … jako překročil čáru.

„Ahoj, Cassandro. Pamatuješ si na mě?“

Mužský hlas mě překvapil. Otočil jsem krk a uviděl jsem Jeffa stát vedle Cassie. Znal jsem ho skrz Jasona a Moose. Jeff byl v jejich věku, a chodil s nimi do školy. Naposledy, co jsem slyšel, tak pořád pracoval v motelu, který vlastnili jeho rodiče. Měl ruce v kapsách. Vypadal zatraceně nervózně.

Její pohled se rozšířil a otočila se na její stoličce. „Oh. Ahoj, Jeffe,“ odpověděla mu zdvořile.

Kývl směrem ke mně. „Big D, jak je, kámo?“

Oplatil jsem mu gesto a zamumlal jsem, „Čau, Jeffe.“

Nikdy jsem s ním neměl problém. Až do teď. Položil svou ruku na její rameno a mně se to nelíbilo. Sledoval jsem, jak na sebe vzájemně působili. Nenuceně, zdvořile, trochu neohrabaně, ale nic zlého. Tak proč byla má čelist zaťatá a mé ruce si nervózně pohrávaly s mou sklenicí? Protože jsem věděl, co se zřejmě stane. A … prostě se to stalo.

Ten sráč ji požádal o tanec.

„Jistě, proč ne?“ odpověděla mu.

S její rukou v jeho se na mě otočila, blýskla po mně milým úsměvem a byly pryč, dělajíc to, co jsem chtěl dělat já. Držet ji, dotýkat se jí, nechat ji, aby se opřela o mé rameno, má ruka pevně svírajíc její záda, aby věděla, že jsem ji měl ve své péči. Měl jsem hranice a respektoval je. Alespoň jsem se snažil.

„Scotte, potřebuju Crown a kolu,“ řekl jsem barmanovi. „Nezastavuj, prostě je sem nahrň.“

„Máš to mít, Dane.“ Poslal ke mně plnou sklenici po baru.

Obmotal jsem kolem ní svoje prsty a nechal jsem Crown namočit můj krk.

Jeffovy ruce se držely mimo nebezpečné zóny a zůstavaly v gentlemanském území, ale to pořád nezabránilo tomu, aby se ve mně nevařila krev. Nebyla moje, abych si ji vzal, ale Bůh mi pomoz, pokud bych to jemu dovolil udělat. Říkejte tomu tekutá kuráž nebo jsem byl možná jenom pitomec, ale stoupl jsem si, vypil zbytek svého drinku, a chystal jsem se doopravdy rozmazat ty hranice.

S mýma rukama zastrčenýma do mých zadních kapes jsem se zastavil krok od místa, kde se pohupovaly do hudby. Byli uprostřed rozhovoru, když jsem jim skočil do řeči. „Jeffe, hledá tě někdo u baru.“

Jejich pozornost se okamžitě stočila na mě. Moje rty se vytáhly nahoru, když jsem viděl Cassie udělat tu stejnou věc.

„Oh. Dobře,“ řekl Jeff, vypadajíc víc než zmateně. Ubohý parchant.

„Já dokončím tanec s Cassandrou.“ Mrkl jsem na ni, vyndavajíc své ruce z kapes a popadajíc její ruce, když je on pustil. „Nevadí ti to, že ne?“ Zahleděl jsem se do jejích oříškových očí.

Zadržel jsem vzdychnutí, když vložila svou drobnou ruku do mé. Její druhá ruka se, jako by instinktivně, vrátila na můj krk, nutíc mě zadržet další zavrčení.

Její oči se rozsvítily. „Ne, nevadí mi to. Vlastně ti musím poděkovat,“ přiznala.

„Za co?“

„Za mou záchranu. Nejsem ten typ, co říká ne, ale posledně byl jako liána.“ Její rty skously její spodní ret. Nemohl jsem si pomoct a uvědomil si to. Miloval jsem její rty.

Moje obočí se nakrčilo. „Co tím myslíš?“

„Byl trochu …“ Její tělo se trochu otřáslo. „Dotěrnej.“

Držel jsem ji trochu pevněji, než by kamarád měl. „Jeff? Ten Jeff, který právě odešel?“

Ona pomalu kývla a znovu se kousla do rtu, a já si slíbil, že pokud nepřestane, budu muset kurva odejít.

„Opravdu? On je neškodný. Trochu divný, ale není to tenhle typ kluka. Ale kéž bych to věděl. Nedovolil bych mu, aby mi tě ukradl.“ S koncem věty můj hlas klesl asi o deset oktáv a spíše jsem šeptal.

Její oči se zatřepotaly, když na mě pohlédla. Znervóznil jsem ji? Zcela jistě to tak vypadalo. Díval jsem se na ní a usmíval se, zatímco jsem tiše zpíval slova písničky, kterou jsem slyšel víckrát, než jsem dokázal spočítat.

„Ty znáš tuhle písničku?“ Její hlas se nalomil, když promluvila.

Kývl jsem.

„No a teď vyšla najevo tvoje stránka country kluka.“

„Ššš.“ Přiložil jsem ukazováček k jejím hebkým rtům a ty se najednou stáhly do rovné linky, když jsem se jich dotkl. Neměl jsem to dělat. Moje tělo s ní nemělo hranice. Bylo těžké, abych se držel pravidel. Odkašlala jsem si. „Nechceme, aby se svět dozvěděl, že jsem v srdci country kluk.“

Moje ruka sjela dolů a plazila se dozadu kolem jejího pasu, umisťujíc ji znovu do sevření. Ona tiše vzdychla, o čemž si chlap mohl jenom nechat zdát. „Tak …“ přes její tvář se roztáhl hříšný úsměv. „Kde schováváš své kovbojské boty a těsné džíny?“

Právě teď byla okouzlující. Moje rty se roztáhly do obrovského úsměvu.

Trochu se v mé náruči motala. „Věděla jsem to. Máš nějaké, že jo?“

„Za mých časů jsem prošoupal několik párů.“ Víc, než se kdy dozví. Nechal jsem  za sebou všechno, kromě pár džínů, když jsem odešel na vysokou.

„A co takhle …“ Její hlava se naklonila a několik pramínků vlasů se jí otřelo o její tvář.

„... kovbojský klobouk?“

To mě napadlo – nedokázal jsem si přestat všímat ničeho, co dělala. A nechtěl jsem. „Kovbojský klobouk, jo?“

Ta myšlenka mi připomněla můj černý plstěný klobouk – ten stejný jako měl Jase. Byli jsme úplně posraní z těch zatracených klobouků.

Ona několikrát mrkla. „Jo, klobouk. Musíš mít kompletní vzhled.“

Pokračovali jsme v pohupování se do rytmu hudby, když jsem se na ni podíval s drzým výrazem. „Nevím, jestli jsi připravená na to, abys mě už teď viděla v kovbojském klobouku. Víš, musíme spolu kamarádit ještě několik dalších týdnu, než se to stane.“

Kousala si vnitřek své tváře, když se podívala nahoru. Věděla, jak mučit chlapa. Přesně jako ta ruka, která sevřela moje záda trochu pevněji.

Její oči tancovaly pod slabými světly, když zamumlala. „Myslím, že je to proveditelný.“

„Oh, myslíš?“ Zvedl jsem na chvilku svou ruku nahoru a jemně jsem jí pohladil po tváři. Nedokázal jsem si pomoct. Její pokožka byla tak hebká. Naklonila se do mého doteku před tím, než jsem přemístil svou ruku na její záda.

„Jo, myslím.“ Kývla hlavou, jako kdyby byla ve zpomaleném filmu. „Vlastně, je to více než proveditelné.“

„Dobře,“ mé srdce bušilo trochu rychleji při těch možnostech.

Dlouze se nadechla. „Co to je za písničku?“

Byla to jedna z mých oblíbených. „Come a Little Closer.“ (= Pojď trochu blíž.)

S lehkým zvednutím jejích rtů řekla, „Kamarádi by na takovou písničku neměli tancovat, Big D.“

Nemusela mi to říkat dvakrát. Ačkoliv to bylo jedno. Tancovali jsme, a já jsem s tím nemínil přestat. „Teď mi říkáš Big D?“

Její tvář se uvolnila a znovu se objevil úsměv. „Kamarádi mají přezdívky. Proč ne? Ty už mi říkáš Sweet Tea. Takže je jenom fér, že teď mám taky jednu pro tebe.“

Zvedl jsem obočí. „Myslel jsem, že už jsi nějakou měla.“

Její oči klesly k mé hrudi. „Nevím, o čem to mluvíš.“

„Myslím, že víš,“ řekl jsem, mé rty cukající.

Její pohled vystřelil, aby se setkal s mým. „Tak mi to tedy objasni.“ Z jejího hlasu odkapávala drzost.

Uculil jsem se. „Myslel jsem, že je to Pan Ťuk-Ťuk na ptáka?“

Z jejího obličeje zmizela barva, jenom aby se na jejích tvářích objevila ta nejčervenější barva, kterou jsem kdy viděl.

Její pohled odskočil, jako kdyby sledovala laser. Právě byla přistižena a já to miloval. Tahle přezdívka mě rozbila, a mezitím, co ona hledala odvahu, aby se podívala do mých očí, tak se chichotala tak, že to znělo víc než rozpačitě.

„Takže, Sweet Tea, jsem si jistej, že jsme si kvit.“

„Myslím, že jsme. Jaks to proboha zjistil?“ zeptala se, vrtíc hlavou. „Počkej, nechci to vědět.“

Podíval jsem se na ní se zvednutým obočím, jako bych se jí ptal, jestli si byla jistá.

S hlubokým povzdechem oddělila své rty. „Dobrá, řekni mi to.“

„Šel jsem dolů, abych si s tebou promluvil po tom, co jsi utekla, když jsme se poprvé potkali v Keatonu. Chtěl jsem počkat, než dokončíš svůj rozhovor, ale Moose mi řekl, abych šel. No, a zdi dole jsou celkem tenké. Takže, pan Ťuk-Ťuk na ptáka, jo? To znamená, že jsem měl přezdívku už po tom, co jsme se potkali v kavárně.“

Můj samolibý úsměv nechtěl opadnout. Líbilo se mi, že to první setkání mělo na ni taky takový dopad.

„Ty mi něco říkej o stalkingu. Ty malej špione.“ Její rty bojovaly s úsměvem.

„Ani náhodou.“ Zatřásl jsem hlavou. „Byl jsem ustaraný a chtěl si promluvit. To musí něco znamenat.“

Nesnášel jsem, že mě Moose donutil jít zpátky nahoru, ale nechtěl jsem s ním mít problém. Takže jsem udělat to, co požadoval.

Její hlava se sklonila a její oříškové oči se na mě podívaly skrz její natočené řasy.

„Dobře, možná jsem měl vydržet o několik vteřin déle, ale já nejsem špion, zlatíčko.“

Ta kdysi šťastná Cassie, kterou jsem držel v náruči, se jako mrknutím oka změnila. Její tvář ztratila barvu a nevrátila se zpátky. Kdybych to nevěděl líp, pomyslel bych si, že se jí udělalo zle. Její končetiny ochably, pomalu klouzajíc z mého těla a nakonec klesajíc k jejím bokům. Odstupujíc dozadu, podíval jsem se na ni. Světla byla tlumená, takže to bylo těžké říct, ale bylo téměř jisté, že se v jejích očích usadily potoky slz.

Natáhl jsem se po ní, ale ona pokračovala v couvání. „Cassandro, co se stalo?“

Ona zavrtěla hlavou. „Takhle mi neříkej. Už nikdy. Pro-prostě mě nech být.“

Než jsem zjistitl, co se to sakra stalo, byla pryč. Její blond vlasy se pohupovaly ze stranu na stranu, když spěchala pryč z tanečního parketu. Já tam zaraženě stál; vůbec jsem nevěděl, co mám říct. Zavřel jsem oči a přehrál si poslední větu ve své hlavě. Dvojice narážely do mého ramene, když jsem stál zmrazený mezi davem. Nevěděl jsem, co jsem sakra právě teď udělal špatně. Otevřel jsem oči a poškrábal se na spánku. D, cos to udělal? Musel jsem jít za ní.

Než jsem se za ní vydal, zastavilo mě lehké sevření mého ramene.

Vydechl jsem. „Díky, Bože,“ řekl jsem, berouc ruku z mého ramene do své, a otáčejíc se kolem, abych ji viděl.

„Řekni mi, co jsem udělal špatně, prosím?“

Až na to, že srdíčkový obličej, který jsem čekal, se ani zdaleka nepodobal tomu, který stál přede mnou.

„To si ze mě snad děláš srandu.“ Pustil jsem okamžitě Shayinu studenou ruku. „Co tady sakra děláš?“ Udeřil jsem rychle, když ta mrcha, moje ex, stála přede mnou. Nečekal jsem na její odpověď. Místo toho jsem vyrazil k baru.

„Scotte,“ zakřičel jsem, mávajíc na něj znovu. „Další, kámo.“

On kývl a vytáhl sklenici, plníc ji jantarovou tekutinou. „Tady to máš, D.“

Popadl jsem sklenici, přiložil jsem si její okraj ke rtům, a hodil do sebe víc než polovinu na jeden hlt. Nahrbil jsem se, protože mě alkohol pálil v krku.

Můj pohled pokračoval směrem k toaletám, kam Cassie utekla. Uzel v mé, už tak dost sevřené, hrudi se utáhl pevněji pokaždé, když někdo vyšel ven a neměl blond vlasy a její obličej.

Možná si konečně uvědomila, jak hloupí jsme byli, když jsme vůbec zvažovali, že sblížit se, by bylo v pořádku.

Naše minulost byla těžká, aniž bysme ji vůbec sdíleli. Jason nás spojoval víc, než by jeden z nás mohl pochopit. On byl důvodem, že jsme byli tady, a že jsme jeden druhého znali, ale byl také tím největším důvodem, proč bysme neměli být spolu.

Ona věděla, že jsem lhal o tom, že jsem ji znal, ale nevěděla, proč nebo jak jsem ji znal. Byl jsem hajzl, který si ji nezasloužil.

Srdce v mé hrudi se rozbušilo jako o závod ve vteřině, kdy jsem si všiml, že z toalet vyšla drobná blondýnka bez slz na tvářích.

Podívej se na mě, Cassie. Prosím.

Ani jednou se na mě nepodívala, když si sedla o víc než pět míst dál. Pořádně jsem to podělal a to mě tvrdě zasáhlo. Zasraně tvrdě. Uhodil jsem dlaní o bar. „Zatraceně!“

Celý jsem to posral.

Ani ne o dvě vteřiny později ukradla prázdné místo vedle mě moje neslavná ex-přítelkyně, ale nejdřív poslala smrtící pohled směrem ke Cassandře. „Proč ten smutný obličej, zlato?“

Překřížila si nohy, nechávajíc svou sukni vyhrnout nahoru.

Stejně jako její ďábelská sestra, Anna, nebyla vždycky taková, ani jedna. Byla milá, trochu nevinná a vždycky 'nechávajíc se – unášet – davem' kočka. Ona a Anna se změnily v ten den, kdy jejich prarodiče zemřeli a jejich rodina obdržela obrovské dědictví.

Střelil jsem po ní vražedným pohledem. „Co to děláš?“

„Jenom se snažím o rozhovor.“ Mávala jejíma dlouhýma, slepenýma řasama.

Stiskl jsem svou sklenici. „Fajn. Pojďme si povídat. Jak je na horách?“ Našla si nějakou úžasnou práci v lyžařském resortu a odstěhovala se tam v minutě, kdy jsme se rozešli. Nebyl to pro ni vůbec smutný rozchod.

Její ramena klesla. „Osaměle.“

Přejížděla jejími prsty po mém předloktí, až dokud nedojela k dlani, která ležela na baru, držíc moji skoro prázdnou sklenici.

Vydechl jsem těžkým alkoholem nasáklý dech. „Musíš opravdu přestat s touhle kravinou, Shay. Nechci se s tebou znovu zahazovat. Pokud mi pamět slouží správně, tvůj sobecký zadek řekl, že jsem tě omezoval. Žes potřebovala 'víc'.“ 

Vzala mi skleničku z ruku, přiložila si okraj k jejím rtům a vypila zbytek. „Pokud mně dobře slouží pamět, tak ten pocit byl vzájemný.“

Jasně, sakra, že to bylo zasraně vzájemný. Vyškubl jsem svou sklenici z její ruky a posunul jsem jí ke vzdálenému okraji, doufajíc, že získám Scottovu pozornost.

„Nemůžeme být kamarádi?“ zeptala se, špulíc její rty víc než batole.

Znechuceně jsem se uchechtl. „Ty a já nikdy nebudeme kamarádi. Vlastně, mám támhle kamarádku, se kterou bych se bavil raději.“

Ona se zamračila a zvedla svoji ruku, ukazujíc barem. „Ty myslíš tu blondýnku tamhle, která si povídá s jiným kamarádem?“

Kradmo jsem se tam podíval a moje hruď se okamžitě stáhla. Jeff! To si ze mě děláte srandu. Můj žaludek klesl a moje čelist se napnula, když jeho ruka hladila délku její odhalené paže.

„Vzdej to. Je to malá mrcha, která do Keatonu nepatří, a ty to víš. Pojď tancovat, bejby.“

Nebyl jsem ten typ, co by dal holce facku, ale její použití slov mrcha a Cassandra v té samé větě, dostalo Shay zasraně blízko k tomu, aby byla mou první. Snížil jsem pohled.

„Neříkej mi bejby, a pokud máš něco dalšího, co bys řekla o Cassie, udělej si laskavost a zmizni.“

Projela mi rukou pod lemem mého krátkého rukávu. „Zvyk je železná košile,“ řekla, upravujíc své nohy, vytahujíc její sukni ještě výš. Její ruka zmizela z mé ruky a pohladila mě po tváři.

Nebylo tam nic.

Žádný otřes, mimořádný tlukot v mém srdci, potřeba dívat se do jejích očí. Žádná zatracená věc, když se její kdysi známá ruka dotkla mé tváře. Usmál jsem se, ale ne na ni. Bylo to kvůli jediné skutečnosti, kterou jsem si uvědomoval víc, než jsem si uvědomil, už když jsme spolu skončili. Podíval jsem se okolo Shayiny židle. Cassandřina hlava se otočila a já věděl, že mě viděla.

Právě byla svědkem Shayiny hladící ruky na mé paži a nemožného úsměvu na mé tváři.

Do hajzlu..