Priceless - 1. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

TAK DALEKÁ CESTA

SARAH A BRANDTA

PROLOG

1

BRANDT

13 LET

„Vypadni z mojí matrace!“

Probudila mě ruka strkající mě do ramene, vstal jsem a zalapal po dechu. „Co? Hm?“

Naštvaná sestra do mě znova strčila. „Řekla jsem, abys vypadl, ty malý hňupe.“

Sakra. Padl jsem na matraci. Byla doma.

Zasténal jsem, otočil se na záda, zívl a snažil se zvednout, abych slezl z její matrace. Ale proti mé vůli se mi zavřely oči a usínal jsem.

„Brandte!“ zašeptala naštvaně Caroline. „Myslím to vážně. Vypadni. Co vlastně děláš v mé posteli?“

„Co asi myslíš? Nebyla jsi doma a Colton je nemocný.“ Nebudu spát v jeho blízkosti, když mu z nosu teče zelená sračka. Kromě toho má vysokou teplotu, takže mi bylo strašně horko, když jsem vedle něj ležel.

Vážně je na prd dělit se o pokoj se starší sestrou a mladším bratrem, ale spát mezi oběma je ještě horší. A k tomu všemu je nám matrace malá, protože jsme oba vyrostli.

Když jsem viděl její prázdnou matraci, neodolal jsem.

„No, už jsem doma.“ Strhla ze mě teplou deku. „Tak uhni.“

Zaklel jsem, když mě přepadla zima a rozklepala mě až do morku kostí. Snažil jsem se na deku dosáhnout, ale Caroline jí trhla k sobě. Když jsme se o ni začali prát, zamumlal jsem: „Ježíši, proč jsi nemohla zůstat po celou noc u toho svého bohatého píchače?“

Asi měl královskou postel jen pro sebe. Bastard.

„Zatraceně, Brandte.“ Pustila deku tak rychle, že jsem spadl na matraci i s dekou.

Strhl jsem si deku z tváře a chtěl jí říct svoje. To ona mě nechala samotného se strašně nemocným osmiletým děckem, aby si mohla zařádit s novým přítelem, který je debil století.

Zasloužil jsem si matraci pro sebe. Ale když jsem otevřel pusu, popotáhla a přejela si dlaní po nose.

Zamžoural jsem přes tmu, abych jí viděl lépe do tváře a uviděl jsem slzy. Kurva.

„Co ti provedl?“ chtěl jsem vědět.

„Nic,“ řekla rychle. Příliš rychle.

„No jasně.“ Nejsem debil. Slýchávali jsme školní drby po celé škole a nic o bohatém Sanderovi Scotinim a Caroline Gamblové, která bydlí v přívěsu, mezi nimi nebylo. Takže svůj vztah museli tajit. Ten debil ji využíval. Jestli brečela, je to jeho vina.

„Prostě…mi vrať mou matraci, jo?“ řekla unaveně a zničeně.

Tentokrát jsem bez řečí uhnul a lehl si vedle.

„Mám mu nakopat prdel?“

Chraplavě se zasmála a utřela si oči. „Jako kdybys mohl.“

Narovnal jsem se. „To bych mohl.“ Scotini je asi o pět let starší, ale určitě mě nedostane.

Když se ke mně sestra nečekaně posunula a objala mě okolo krku, couvl jsem o pár kroků. Nebyli jsme na objímání stavění, takže to bylo…divné. Ale pak znova popotáhla, zmáčela mi na rameni tričko a řekla: „Miluju tě, Brandte“. Stiskl jsem ji a začal si dělat starosti.

„Vážně, Care. Co ti udělal?“

„Nic, o čem bych chtěla mluvit.“ Odtáhla se a utřela si slzy.

Jo, rozhodně toho bastarda zmlátím.

„Díky, že jsi mi vrátil postel.“ Otočila se k žebříku, ale než vylezla nahoru, Colton začal kašlat. Caroline mu přitiskla ruku na čelo. Nadechla se a řekla: „Úplně hoří. Dal jsi mu léky, než šel spát?“

„Jo, ale…“ pokrčil jsem rameny. Nezabírala.

Caroline si povzdychla, jako kdyby jí bylo sedmdesát a ne sedmnáct. „Neměla jsem tě s ním nechat samotného.“

Pokrčil jsem rameny, jako kdyby to nebyl velký problém. Vztek, který jsem k ní choval celou noc, že mě s Coltonem nechala samotného, byl najednou pryč. Taky byla dítě a neměla se o nás starat. Měla by chodit ven, jak se jí zachce.

Měla to být starost naší zkurvené matky, aby se postarala o Coltona, ale Daisy nebyla doma…ach, byly to už čtyři dny?

Kdo ví?

Kdo se staral?

Když s námi nebyla, bylo to snadnější.

„I kdybys tady byla, měl by horečku,“ řekl jsem a snažil se ji uklidnit.

Znova si povzdychla a přejela dlaněmi po tvářích. „Přeju si, aby byl Noel doma.“

Já taky. Náš starší bratr byl možná přísnější, než Caroline, ale uměl zařizovat věci.

Platil účty, nakupoval potraviny, opravoval věci a uměl zařídit, abychom se brzy uzdravili. I když posílal z vysoké peníze a denně volal, vše se od jeho odchodu zhoršilo.

„Co? Myslíš, že by zázračně Coltona uzdravil?“ snažil jsem se ji škádlit. Noel byl úžasný, jistě, ale až tak úžasný nebyl.

Caroline se na mě suše podívala. „Alespoň bych to nemusela řešit já.“

Byla to zábava, uvědomil jsem si, nebo to bylo prostě smutné. Ale ani jeden z nás nechtěl, aby se naše matka vrátila domů a měla za nás zodpovědnost. Ani jsme ji o pomoc nežádali.

„Běž se vyspat,“ řekl jsem a poplácal ji po rameni. „Možná to ráno nebude tak zlé.“

„Jen aby.“ Odfrkla si, protože mi rozhodně nevěřila, a ani já sobě. Ale vlezla si nahoru. „Dobrou, bubbo.“

„Dobrou.“ Přikryl jsem ji a sledoval ji s Coltonem – v bezpečí, alespoň teď – než jsem se otočil a šel pryč.

Na gauč.

Neměl jsem ponětí, jak na té hrůze mohl Noel 18 let spát. Byla krátká a tvrdá jako skála. Ani se na ní nedalo sedět.

Uvědomil jsem si, že je tady o hodně chladněji na to, abych spal bez deky, zachvěl jsem se a třel si ruce, než jsem šel do druhé ložnice. Ale zarazil jsem se před dveřmi a zaváhal. Daisy nebyla doma, ale i tak mi připadalo divné jít do jejího pokoje pro další deku, která byla ve skříni.

Brala si tu drogy a měla sex. Noel se ujistil, že všechny sračky zůstanou za těmito dveřmi a z nějakého důvodu to dodržovala, i když odešel na vysokou…nebo ani nevěděla, že tady už nebydlí. To je fuk. Tento pokoj je prostě její a strašně smrdí.

Nakrčil jsem nos a vlezl dovnitř. Neměl jsem ponětí, proč jsem našlapoval po špičkách; nikdo tady nebyl. Ale i tak jsem to udělal.

Chtěl jsem být rychle venku, spěchal k její skříni, otevřel dveře a vzal první deku, kterou jsem našel. Cestou zpátky jsem holení vrazil do postele.

„Kurva drát.“ Pustil jsem deku na postel a poskakoval po jedné noze, zatímco jsem si držel tu bolavou.

Neudržel jsem rovnováhu, posadil se na kraj matrace a zasyčel bolestí.

Místo bych vstal, podíval jsem se za sebe na neustlanou postel. Byla tak velká…byla by škoda plýtvat takovým místem. Deka byla shrnutá na kraj, a kdo ví, co tam dělala posledně, co byla doma, ale i tak mě to pokoušelo. Bylo mi jedno, jak to tady smrdělo po alkoholu. Byla tu prázdná matrace a čekala na mě.

Pravděpodobnost, že se vrátí v noci, byla 1 k asi milionu. A gauč nevoněl o nic líp.

Byl jsem tak unavený a postel tak měkká. Bylo by tak snadné se natáhnout a…ach. Užít si to. Přetáhl jsem si přes sebe novou deku, zavřel oči a povzdychl si, když jsem si lehl.

Ihned jsem usnul.

Bylo tak příjemné si odpočinout a neslyšet Coltonovo kašlání, nebo vrzání Carolininy matrace. Bylo tady ticho.

Klid.

Zdály se mi hezké věci. Skoro každý den se budím s erekcí. Myslel jsem na Jamey Hesterovou, která na angličtině seděla vedle mě.

Ve skutečném světě by nebyla s takovou troskou, jako je Gamble. Byl jsem chudý, zatracený a dostával se do hodně rvaček. Kurva. Ale v mém snu mě měla ráda.

Vzala mi do ruky ptáka i přes boxerky, zalapal jsem po dechu a zabořil záda do matrace. Prsty mě hladily, ruka se začala pohybovat, koule se mi stáhly a věděl jsem, že brzy budu.

„Zatraceně, zlato. Ty jsi ale velký, co?“ cukrovala na mě Jamey, ale nebyl to její hlas. Zněl jako –

Otevřel jsem oči.

Nade mnou byla Daisy, dívala se na mě a vlasy měla rozpuštěné. Už jsem na sobě neměl deku a její ruka byla…Ježíši.

„Co to, kurva?“ trhl jsem sebou, couval od ní a uvolnil se z jejího sevření.

Když jsem zády narazil na zeď, nadechl jsem se, vrtěl jsem hlavou a hleděl na ženu, která mě porodila. Pořád mě bolela noha z nárazu do její postele, takže už nesním a moje matka, díky bohu, klečela na posteli.

I tak. Neměla mi ho honit. To se mi muselo zdát. Muselo. Zavrtěl jsem hlavou a snažil se probudit.

„Co tady děláš?“ zeptal jsem se bez přemýšlení.

Chraplavě se zasmála. „Zlato, je to moje postel. To ty jsi vetřelec.“ Pak si dala ruce na kolena a plazila se ke mně.

„Ale nebude mi vadit, když zůstaneš.“

„Do prdele,“ zaječel jsem a couval ke zdi.

Nebylo ráno, ale slunce začalo vycházet. Stačilo to, abych viděl, jak měla krví podlité oči. Byla sjetá jak drak a kdo ví, co si vzala.

„Víš, kdo jsem?“ musel jsem se zeptat, sakra, i když byla tak v prdeli, musela vědět, že je to špatné. Že?

„Colton, že?“ zeptala se a zarazila, než luskla prsty. „Ne, jsi Brandt. Brandt…“ cukrovala a natahovala prst k mé erekci.

Odstrčil jsem ji a dostal jsem facku. Tvrdou.

Ihned se mi do očí nahrnuly slzy, i když ukázala prstem na můj nos.

„Nestrkej do mě, ty malý debile. Přivedla jsem tě na svět. Tak tě můžu i zabít. Slyšíš mě?“

Polkl jsem a kývl.

Usmála se, jako kdyby bylo vše v pořádku. Olízl jsem si koutek rtu, na kterém byla krev, podíval se ke dveřím a zajímalo mě, jak snadné bude projít kolem ní a utéct.

Ale zamumlala: „Kde jsme to skončili?“

Nadskočil jsem, když se mě dotkla a zasmála se, když se ke mně přitiskla víc.

Zatnul jsem zuby, držel ruce u boků, zvedl hlavu, pevně zavřel oči a snažil se necítit, co jsem cítil. Ale nikdo se mě tam ještě nikdy nedotkl. Ztvrdl mi a začalo mi být zle. Několikrát jsem polkl, abych se nepozvracel, když jsem se nekontrolovatelně chvěl.

Nesnažil jsem se ji znova odstrčit; bál jsem se, že by zavolala policajty a skončil bych ve vězení za zneužití.

Chtěl jsem Noela.

Nebo Caroline. Měla pravdu. Mohl jsem na ni křičet, aby mě zachránila. Ale pak co? Co když by Caroline někoho zavolala a sociálka by nás rozdělila? Nechci je ztratit. Byli jediní dva lidi, které jsem měl.

„Kolik ti je, Brandte?“ zeptala se Daisy, když mě pevně chytila.

Po tvářích mi tekly slzy. Zavrtěl jsem hlavou a snažil se popřít to, co dělala. Nesnášel jsem, jak dobrý to byl pocit.

Nesnášel jsem, jak jsem byl vyděšený. Chtěl jsem změnit včerejší noc a probudit se vedle nemocného Coltona místo tohoto.

„No, určitě jsi velký, to je pravda,“ zamumlala a sledovala svou ruku. „Tvůj táta byl ten největší, jakého jsem měla, věděl jsi to?“

Proč bych to měl vědět? Dítě by něco takového slyšet nemělo. Kromě toho je to poprvé, co na mě Daisy mluví.

Mluvila o mě s Noelem, nebo Caroline, aby mě utišili, když jsem brečel, nebo jim říkala, aby mě vzali jinam a nemusela se na mě dívat. Upřímně si nepamatuju, kdy mi řekla jediné slovo.

Pro mě byli rodiče Noel a Caroline, takže mi Daisy nepřipadala jako moje matka. Jí tohle nepřipadalo odporné. Byl jsem strašně znechucený a třásl se. Byl jsem paralyzovaný strachy.

„Vlastně si pamatuju, kdo je tvůj otec, protože byl tak velký,“ řekla, jako kdyby neměla ponětí, jak jsem vyděšený.

„Neřeknu ti, s kým mám další spratky. Ale ty. Jo, ty jsi rozhodně Derickův kluk. Hej…proč brečíš?“

Otevřel jsem oči a podíval se na ni. Byla zmatená.

„Prosím, přestaň,“ zašeptal jsem.

Ale ta mrcha se jen zasmála.

„Ach, zlato.“ Pohladila mě druhou rukou po noze, která zmizela za lemem šortek.

„Věř mi, nebudeš chtít, abych přestala. Už ti někdo předtím kouřil?“

Pak mi posunula šortky níž a vrazil jsem si pěst do pusy, abych nevzlykl. Podíval jsem se na pootevřené dveře a modlil se, aby dovnitř vtrhla Caroline a zachránila mě. Ale zároveň jsem si přál, aby to nikdy nezjistila.

Protože to, co následovalo, bylo to nejhorší a nejvíc zostuzující, co se mi kdy stalo.