MrP - 39. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

Je tu poslední kapitola, holky. Děkujeme za vaše všechny komentáře.

Tahle knížka byla trochu z jiného prostředí, než jsme zvyklé a přiznám se, že jsem s ní trochu bojovala. Ty dlouhé popisy a politika do toho, to byla opravdu výzva. Navíc mi moc nesedl autorčin styl psaní, ale i tak doufám, že jste si knížku mohly vychutnat.

Co nevidět se pustím do překladu druhého (závěrečného) dílu. Jsem zvědavá, jak to s těma dvěma bude pokračovat.

A moc chci poděkovat Ann, která mi po celou dobu dělá korekturu a dává mým překladům smysl. :)

Knížku posílat nebudeme.

- Arey

39/ Jmenuješ se Charlotte

Matthew

Je tu klid, který jsem nečekal, když čekáme na výsledky voleb.

Charlotte mi před chvílí přinesla zpátky mou bundu. Kruci, nechtěl jsem ji. Chtěl jsem, aby jí zůstal kousek mě. Nemůžu ji ze sebe dostat, a když na ni přijde, jsem tak sebestředný, že nechci, aby se nemohla ani ona zbavit mě. Nechápu její obavy. Bojí se o to, že způsobí nějaký skandál, víc než já. Já se bojím o to, aby mě země viděla takového, jakého mě ona chce mít.

Je v mých žilách, tahle holka.

Nikdo by neřekl, že když sedím, sleduju televizi a čekám, potajmu hledám ji a sleduju, jak si natáčí vlasy na prst, kouše se do rtu a někdy se podívá zpátky na mě - nikdo nedokáže říct, jak moc chci každý její centimetr kůže, kousek jí a její dech.

V pokoji jsou hlavní lidé z mé kampaně. Carlisle, samozřejmě, stejně jako naši šéfové strategikové, ředitel přes komunikaci a další.

Ve vzduchu je cítit napětí. Carlisle kouří a překypuje napětím.

A pak jsem tu já, klidnější než jsem čekal. Moje mysl je rozdvojená na dvě stejné části: jedna přemýšlí nad každým hlasem, každým státem, každým předběžným výsledkem. Ta druhá je plná ženy, která sedí na druhé straně pokoje, a ještě před několika hodinami jsem ji držel ve své náruči.

Jedna moje část ji chce vzít stranou a říct něco, co nás oba potěší, ale i já vím, že žádná taková slova neexistují. Kandiduji na tu nejmocnější pozici ve státě. Ironie, že kvůli tomu jí nemůžu slíbit nic tak jednoduchého jako lásku.

Moje myšlenky se stočí k tomu, co by se stalo, kdyby mě Jacobs nebo Gordon porazil. Představím si, jak se dostanu do Senátu a pracuju na tom, abych se dostal zpátky, a dělím svou pozornost mezi práci a ženu, kterou jsem posedlý. Ale až bych se dostal zpátky, co pak?

Moje matka i já jsme ztratili otce v den, kdy se stal prezidentem. Nechci, aby o mě Charlotte přišla. Nechci, aby ztratila jiskru v očích, kterou tam má kdykoliv se na mě podívá plná obdivu a respektu a touhy - jiskry, která umře, když tomu druhému, koho milujete, neustále ubližujete, i když nechcete.

Nefungovalo by to, říkám si sám sobě. Věděl jsi to a stejně si se nedržel dál. Pořád ji chceš držet a nikdy nenechat odejít, i když je to přesně to, na co ses připravoval.

Zprávy zaplňují místnost. Buď z televize nebo různých podcastů, které si mí kolegové z kampaně přehrávají na telefonech.

"Výhra Matthewa Hamiltona vyžaduje, aby každý mladý volič, každá etnická skupina, každá žena, přišli volit..."

"Předběžné výsledky byly šokující..."

"Hamilton vede v Texasu. Alabamě. New Yorku. Lidé chtějí změnu a chtějí ji teď."

"Tvrdí, že vede i v Ohiu," řekne Carlisle.

"Ano?" Nazvednu obočí. Jsem neklidný. Přejedu pohledem pokoj, abych našel Jacka, a hvízdnu na něj. Vyskočí na gauč a položí mi hlavu na klín. Hladím ho po hlavě, když Carlisle projíždí kanály s ovladačem v jedné ruce a s cigaretou v druhé. Na jednom se zastaví.

"Je to tak, Rogere, Hamiltonova kampaň udělala tenhle rok opravdový dojem, ale ten incident, kdy se Hamilton neukázal a neodpověděl otázky na ty pomluvy-" řekne zpravodaj a já se natáhnu po ovladači, vypnu televizi a tiše se podívám na Charlotte.

Štve mě, že o ní média spekulují a dneska na to nemám nervy.

Její krystalově modré oči se na mě podívají a tváře jí zrůžoví. Nemůžu ji políbit, abych tu barvu z jejích tváří dostal. A najednou mě ten pocit bezmoci taky začne trápit.

Pokoj ztichne, když odhodím ovladač na stranu. Carlisle si zapálí u okna další cigaretu a já brzy nechám Jacka na gauči a přijdu k němu. Skoro slyším, jak mi v hlavě tikají hodiny, když Mark vběhne dovnitř.

Tik, ťak, tik, ťak.

"Účast byla neuvěřitelná," začne Mark.

Charlotte se na mě bezmocně podívá. Naše pohledy se setkají, když se Markův nadšený hlas ozve pokoje.

"Vyhrál jsi v dost státech na to, abys byl zvolen."

Jeho oznámení následuje aplaus.

"Kruci!"

"Můj bože!"

"Kurva, já to věděl!" Poslední věta jde od Carlislea.

V tu chvíli, kdy mi dojde, co jsem akorát slyšel, jsem se svým otcem. Stojí v tomhle pokoji a pyšně se usmívá, jako se usmíval, když o mně mluvil a řekl Charlottě, že jednou budu prezidentem.

Zdá se, jako by moje oči měly vlastní vůli, když se podívají na Charlotte.

Dívá se dolů do klína s lehkým úsměvem na rtech a slzou na tváři. Postaví se. Zdá se, že jí chvilku zabere, než jí dojde, co také slyšela. Je ta nejvíc sexy žena, jakou jsem kdy viděl, když si otře slzu a chytí se za ruce. Chci ji políbit, chci se jí dotýkat, chci být v ní.

Udrží mezi námi mezeru a dovolí ostatním, aby mi pogratulovali jako první. Objetí a povzbuzování a tleskání. Carlisle zapne televizi, aby se ujistil, a já se podívám na obrazovku, odhodlaný dodržet, co jsem slíbil. Amerika je moje.

Obklopí mě Carlisle, potřásám si rukou se všemi, kteří mi gratulují.

"Matte! Teď je čas na šampaňské."

Někdo přinese láhev, kterou jsem předtím nechal odstranit z pokoje.

Charlotte se drží zpátky, dokud všichni v pokoji neřeknou, co chtějí, a až pak přejde ke mně.

"Jsi tahle blízko tomu být prezidentem, Matte," řekne a ukáže mezeru mezi jejími prsty.

Usměju se a sám pro sebe si řeknu, že ne tak blízko, jako tomu, abych ti řekl, že tě taky miluju.

Obejme mě jako poslední, a když ji k sobě přitáhnu, rychle se odtáhne. Charlotte se ujistí, že ji objímám stejně dlouho, jako jsem objímal ostatní.

Nestačí mi to.

Objímám ji očima, když ji sleduju odcházet. Vezme si věci a zastrčí si rudé vlasy za uši. A pak odejde.

Nikdy jsem si neuvědomil, jakou cenu jsem za své vítězství zaplatil.

*** KONEC ***