MrP - 38. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

38/ Den voleb

Charlotte

Druhý den ráno se probudím sama v posteli. Na podlaze jen několik kroků od postele je vedle mého oblečení Mattova bunda.

Jeho bunda - den voleb!

Vyskočím na nohy a zapnu televizi, zatímco se rychle oblékám. O třicet minut později jsem v řadě ve volební místnosti. Sleduju voliče a přemýšlím, kdo pro koho volil. Byly volby někdy předtím tak vzrušující? Ve vzduchu cítím napětí nebo je to možná jen mnou. Svrbí mě ruce, když za sebou konečně zatáhnu závěs a zadívám se na volební lístek.

Na chvíli mě zabolí na prsou. Vím, o co přicházím. Vím, co si vybírám. Ale to nutkání vidět ho vyhrát překoná mou sobeckost a udělám křížek vedle jeho jména.

Chvíli na něj zírám.

Volby minulého prezidenta jsem zmeškala, protože jsem doma ležela s chřipkou. Je to poprvé, co opravdu volím a ta jedenáctiletá holka, která mu slíbila, že mu pomůže, jestli někdy bude kandidovat, tomu dnes sotva věří. Stojím tady a opravdu pro něj volím.

Cítím divný pocit ztráty, když odejdu a snažím rozptýlit, když jedu vlakem a pak několik bloků pěšky k Jeffersonovu hotelu.

Nejdřív zajdu na záchodky a vytáhnu taštičku s makeupem. Nanesu si pouze rtěnku, tvářenku a řasenku.

Tvářenku ale moc nepotřebuju. Tváře už stejně červené mám. Vypadám, jako bych se bála jít nahoru, vejít do pokoje a že mě všichni prokouknou.

Vydechnu, dodám si odvahy, vyjdu ze záchodků a jdu k výtahu a zamířím k Mattovu pokoji.

Naposledy, když jsme byli v D.C., jsme v tomhle hotelu měli večírek. Zdá se to jako dávno, přitom to bylo včera.

Zaklepu na dveře, a když je Alison otevře, okamžitě moje oči najdou vysokou postavu stojící u okna na druhé straně pokoje s rukama v kapsách. Je od dveří nejdál a mezi námi je tucet lidí. Ale nezáleží na tom; ne na tomhle.

Uvidí mě a já uvidím jeho.

Jeho oči jsou tak mužné, když se naše pohledy střetnou. Jsou stejně temné jako včera večer a z toho se mi bolestivě stáhne žaludek. Projede mnou teplo, když vejdu dovnitř. Ví, že mě znervózňuje?

Samozřejmě, že ano.

Když vejdu dovnitř, všechny pozdravím, jeho si nechám naposled.

"Matte." Usměju se na něj, nadšená, že konečně nadešel tenhle den.

"Charlotte."

Vrátí mi úsměv, ale způsob, jakým řekne mé jméno, zní napjatě.

Nevypadá nadšeně jako my ostatní. Vypadá, jako by zrovna odešel z lázní a wellness centra, které jsou na jednom z horních pater.

Bože, závidím mu tuhle jeho vlastnost kontroly.

Ale rok je dostatečná doba na to, abyste někoho poznali, a vím, co znamenají jeho tmavé kruhy pod očima a také vím, že jeho mysl pracuje na plné obrátky.

Možná přemýšlí o dalších předběžných výsledcích, když v pozadí posloucháme zprávy. Vteřiny ubíhají a pak se minuty přemění v hodiny. Zdá se, jako by dnešek byl tím nejdelším dnem.

Když si sednu na gauč mezi Alison a Marka, sleduju na střídačku Carlislea, který kouří, a dívám se na televizi. Jsem si vědoma Mattovi přítomnosti a toho, kde sedí a dýchá. Každá jeho částečka zaplňuje pokoj.

Koutkem oka vidím, jak se dívá kolem a usmívá se.

Vrátí se zpátky ke čtení, Jack má položenou hlavu na jeho klíně a Matt ho hladí po hlavě. Pamatuju si jeho ruku včera v noci.

Odstřihli jsme svět, když jsme za sebou zavřeli dveře.

Vzpomínám si, jak mě vzal do mé ložnice, sundal si bundu a zajel mi rukama pod tričko. Majetnicky a pevně, tak se mě dotýkal. Jeho polibky. Potřebovala jsem je tak moc, když mě vysvlékl. Natahovala jsem se, abych ho také vysvlékla. Ale Matt neměl na spěch.

Líbal mě a něžně mě utěšoval, když mě položil na postel a díval se na mě, když nás osvětloval měsíc skrz okno.

Roztála jsem, když mě líbal na ústa, tváře, kousal mě do krku. Jeho ústa se pohybovala přes moje prsa dolů na břicho, na vnitřní stranu stehen a dlouhou dobu strávila mezi nimi.

Jeho jazyk se do mě nořil pomalými a dlouhými tahy, jako by chtěl uhasit svou žízeň.

Rukama mi roztahoval stehna od sebe, když jsem se je mimovolně snažila přitáhnout k sobě, když jsem měla pocit, že toho víc nevydržím.

Používal přesně tolik tlaku, který byl třeba, abych dosáhla orgasmu.

A já ho dosáhla.

Cítila jsem se, jako bych se rozpadla na tisíce kousků. Udělala jsem se proti jeho puse, s jeho vlasy mezi prsty, ale i pak vypadal hladově. Jeho oči, když ke mně vzhlédl, zářily. Hladil mě po tvářích a líbal mě tak, že se mi kroutily prsty na nohou.

Vzpomínám si na ten hlad. Jak rostl a rostl a nešel ukojit. Ani po hodině, kdy jsme spolu nazí leželi pod peřinami, ani po další hodině.

A vzpomínám si na zvuk, který jsem vydávala, když mi pomocí prstů pomohl dosáhnout orgasmu a pak, když mě konečně chytil za záda a ponořil se do mě. Zasténala jsem jeho jméno. A vzpomínám si na to, jak se usmíval. Úsměv plný úlevy. A pak se začal pohybovat, sténal moje jméno a říkal, že jsem nádherná.

Vzpomínám si, jak jsme to dělali celou noc.

Jeho, jak mi nakřáple šeptal věci, kterým jsem nerozuměla, a jen slyšela hlad a něhu v jeho hlase a dotyk jeho zubů na mé kůži, když si mě bral tvrdě, zoufale.

Vzpomínám si na to zrovna ze všech dnů zrovna dneska a cítím, jak začínám červenat, když se snažím ty myšlenky potlačit.

Je úžasné, jak někdy dokážu zapomenout na to, co se mi zdálo, na svoje klíče od bytu, telefon, ale ani jedinou věc o něm.

Věci z minulosti se dostávají na povrch. Jak mi držel kabát, když jsem se náhodou napila jeho kávy, když mi spadly složky k jeho nohám a on mi je pomohl sesbírat.

Podívám se na něj. Čte si Washington Post a má na sobě brýle.

Když zvedne pohled a podívá se přes obroučky, jeho oči potemní a najednou cítím, jak mi zcitliví prsa. Olíznu si rty, které se po včerejší noci zdají až moc citlivé.

Mattův pohled na chvilku sklouzne na mé rty a já si nemůžu pomoct a podívám se na jeho, které jsou plné a tvrdé. Najednou jediné, co chci, je cítit ho znovu, jak mě divoce líbá.

Nevím, jak to zvládnu.

Jak se od něj odmiluju.

Ale to je něco, co musím udělat. Protože tohle bylo jen dočasné a proto, že rande, které navrhl, se nestane.

Potřebuju na něj zapomenout a potřebuju do tohohle úkolu dát tolik síly, jako jsem dala do celé kampaně.

Pořád se na mě dívá přes stůl, jeho pohled je teď vřelý a něžný.

Trhnu sebou a vzpomenu si na jeho bundu, jak ležela na podlaze vedle mého spodního prádla.

Ta myšlenka, že ji někdo uvidí v mých věcech, mě rozruší a tak rychle vyskočím na nohy.

Matt se zamračí a sundá si brýle, instinktivně se postaví, jako by mi chtěl pomoct.

"Zapomněla jsem, že pro tebe něco mám," řeknu.

Vidím, že se mu nelíbí nápad, že odejdu z pokoje, ale nenechám ho mě zastavit, když zamířím ke dveřím.

"Zůstaň daleko od novinářů a pokud se tě na něco budou ptát... však to znáš," řekne za mnou Carlisle.

"'Bez komentáře,'" ujistím ho, když otevřu dveře.

Moje oči se setkají s Mattovými a cítím, jak mi poskočí srdce. Zavřu za sebou dveře. Nervy z dnešních výsledků se každou vteřinou znásobují.

Jdu se skloněnou hlavou, abych se vyhnula novinářům, což se mi podaří, když jdu domů pro Mattovu bundu.

Když dojdu k bytu, spěchám dovnitř a najdu ji přesně na místě, kde jsem ji nechala.

Moje srdce se zastaví.

Jdu k ní pomalu, jako bych čekala, že mě kousne jako nějaká kobra. Ale to není přesně to, co mě zpomalí - je to proto, že mu ji nechci vrátit.

Chci si ji naposledy obléct. Chci ji nosit a objímat se s ní a předstírat, že moje ruce jsou jeho. Chci zastrčit obličej za límec a dýchat jeho vůni.

Ta touha je tak silná. Ale nechám vyhrát svou profesionální stránku, která ví, že včerejší noc byla jen neplánovaná chyba.

Takže bundu popadnu, hezky ji složím do tašky a vrátím se odhodlaně do Jeffersonova hotelu s tím, že včerejší noc nechám za námi.