Higher - 12. kapitola

Překlad: Lucka

Zdravím příznivkyně Zacha a Bethany … pokud tedy ještě nějaké jsou J … co napsat k té dlouhé prodlevě v překladu … někdy se zkrátka věci nevyvinou tak, jak si představujete … někdy se dokonce i dokonale zvrtnou …

Ale jsem zpět a budu se snažit pravidelně přispívat novými kapitolami.

Philip dorazil následující odpoledne přesně na čas ve čtyři hodiny. Bethany znovu ucítila ostré bodnutí, když zaznamenala, že zadní sedadlo je prázdné. Celý den byla nervózní a jako na trní, jak hodiny ubíhaly a její telefon zůstával tichý.

Ta změna, kdy musela řešit jeho telefony několikrát do hodiny a najednou … během šestatřiceti hodin nic, si zahrávala s jejími nervy.

A to se jen vystupňovalo, když vklouzla na zadní sedadlo a zajistila si bezpečnostní pás. Philip lehce přikývl, zařadil se s autem do provozu a zamířil na Upper East Side.

Včera, když se Sheenou a Garym dorazila na tajemný pohovor, byla příliš zvědavá na podrobnosti schůzky, že nevěnovala moc pozornosti svému okolí.

Dneska, když věděla, že to je Zachovo místo po jakkoliv dlouho se rozhodl zůstat v New Yorku, její zájem se zvýšil, když vstoupila to luxusní vstupní haly bytu, jehož adresa se neustále objevovala v exklusivních časopisech o nemovitostech.

Vstupu dominovala bílá podlaha z dubového dřeva a stěny s tapetami s benátským vzorem. Nenápadná recepce byla zastrčená v upraveném rohu a byl tam zaměstnaný pár, který vypadal, jakoby právě vystoupil z reklamní fotografie.

Philip ve výtahu do Zachova bytu použil svojí přístupovou kartu. Očekávala, že nastoupí vedle ní a pojede s ní nahoru, překvapeně vzhlédla, když pokývl a ustoupil.

„Pan Savage na Vás bude čekat. Dobrý večer, madam.“ A s tím tento štíhlý muž odešel.

Vnitřnosti jí pustošilo motýlí třepotání, jak s ní výtah uháněl nahoru. Otočila hlavu a zadívala se na svůj odraz v zrcadlovém, zlatě orámovaném interiéru výtahu a tiše zasténala, když viděla to horečnaté vzrušení ve svých očích.

Rychle se odvrátila. Rukou křečovitě svírala své kožené pouzdro s dokumenty, puls jí zběsile uháněl a změnil se jí dech.

Když se výtah otevřel, čekal na ni.

Divoké šedé oči se do ní provrtávaly, ten pohled s přivřenýma očima zaměřený na ni tím znepokojujícím způsobem, který v ní rozpoutal nervozitu a vzrušení.

„Bethany.“

Bože, ten způsob, jakým řekl její jméno. Jako modlitbu. Jako dekadentní pozvání ke hříchu. To vše zabalené do hříšného a chraplavého obalu, který měl tu sílu zastavit jí dech.

Přinutila se k pohybu, aby tam nestála jako civějící idiot, který ho zamýšlí pohltit svýma očima. Ale přestože se proti tomu měla na pozoru, nemohla si pomoct, aby si nevšimla, jak skvěle vypadá. Bílé rukávy měl vyhrnuté, odhalovaly silné svalnaté paže. Tmavě šedé kalhoty obepínaly jeho štíhlé boky a silná stehna způsobem, který by mu každý model záviděl.

Nepohnul se, když k němu došla. Zdálo se, že je spokojený, že se na ní dívá, jednu ruku na dveřích výtahu, aby se nezavřely.

„Nebyl jsem si jistý, jestli přijdeš,“ řekl nakonec. V hlase měl náznak nejistoty, i když ji jeho pohled majetnicky sledoval.

„Teď pro tebe pracuji. Nemám na vybranou.“

V očích se mu mihl temný záblesk předtím, než o sekundu později zmizel. Natáhl se, chytil ji za ruku a přitáhl ji dopředu. „Ať jsou okolnosti jakékoliv, jsem rád, že jsi tady.“ Políbil ji na ruku a táhl ji širokou, nádherně navrženou vstupní halou.

Bleskla pohledem k jeho nádherné tváři, jak šla vedle něj. „I když těmi okolnostmi nejsem úplně nadšená?“

Sevřel čelist. „Co by bylo zapotřebí, kromě toho zřejmého, abys byla nadšená?“

Odvrátila pohled a kousla se do jazyka, aby zabránila nutkání zeptat se ho, proč jí nezavolal během posledního dne a půl. Tak ubohá nebyla … zatím.

„Není nic, co bys mohl udělat, Zachu.“

Drsně nasál vzduch, když jí směroval do obývacího pokoje. „S tím se odmítám smířit. Sundej si sako.“

Odložila své pouzdro, setřásla z ramen lehké sáčko, které ladilo s pouzdrovými šaty dlouhými ke kolenům, a rozhlédla se kolem sebe. Zdálo se, že je důležité alespoň předstírat, je jí v místnosti zajímá i něco jiného než Zach.

Styl zařízení v jeho New Yorském bytě byl rozdílný od jeho paláce v Marakéši, ale byl neméně dekadentní a ohromující. Stěny zdobily umělecké kousky, nad kterými by její matka stanula v úžasu a závisti. Včetně obrazu, na který byla ochotna vsadit, že je originál Klimt.

Čtyři velké krémové pohovky byly rozprostřeny po rozlehlé podlaze. Každá skoro dost velká, jako dvě válendy. Koberečky zahřívaly vysoce leštěnou parketovou podlahu a konferenční stolek z masivní desky hrubě vyřezávaného bílého kamene byl umístěný uprostřed velkého, sluncem zalitého prostoru.

Několik vteřin to vše vstřebávala. Potom se její pozornost stočila zpět k muži, který přistoupil blíž, aby stál za ní. Jeho teplá, mužná vůně ji obklopila a přiměla ji vzpomenout si, jak ráda jí vdechovala. Stála, ztuhlá a naprosto okouzlená, zatímco obratné prsty jí odhrnuly vlasy, které volně spočívaly na krku. Už nemohla déle bránit svému tělu od elektrizujícího chvění, které ji zaplavilo, stejně jako nemohla zabránit svému srdci, aby tlouklo.

Ztěžka polkla a přinutila svůj mozek, aby fungoval.

Co to právě řekl?

S tím se odmítám smířit …

„Vmanipuloval ses mi zpátky do života, když jsme se dohodli, že potřebuju čas. Nedělej překvapeného, že se nechovám, jak sis představoval, Zachu.“

Jeho povzdechnutím jí pronikl k šíji jeho horký dech. „Co by bylo zapotřebí, abys dělala, co jsem si představoval?“

„Nic.“

 Jeho tiché zavrčení bylo náhle přerušeno a na jejích prvních obratlích přistál tvrdý polibek. Zalapala po dechu a trhla sebou, ale on už mířil k baru s pitím na opačné straně místnosti.

„Vinný střik?“ zeptal se s pozvednutým obočím.

Její přikývnutí bylo neohrabané, prsty měla roztřesené, když si jimi prohrábla vlasy. Sledovala ho připravovat jí pití, jeho ramena byla napjatá a neústupná.

Se sklenkou v ruce k ní přešel zpátky, šedé oči zafixované do jejích takovým způsobem, až jí z toho vyschlo v krku. Beze slova jí podal pití.

„Díky.“

Stál a díval se, jak si usrkla. Olízla si rty a jeho pohled potemněl, jeho rysy byly sevřené syrovou touhou.

„Mohli bychom se dostat k jádru věci?“ navrhla do napjaté atmosféry.

„Ještě ne. Nejdřív ti to tady ukážu,“ odpověděl. Napětí mu stále svíralo tělo a jeho pozornost se zvedla o dalších tisíc stupňů.

Bethany viděla tenhle pohled, když se poprvé potkali, v jeho kanceláři na letišti v Newarku. Pokračoval v ničení jejích smyslů tak, že se jí z toho pořád točila hlava.

Chtěla ho odmítnout. Chtěla položit sklenku, popadnout svoje pouzdro a utíkat odtamtud pryč tak rychle, jak byly její roztřesené nohy schopné ji unést.

Ale zůstala namístě. Protože Zach ji i nadále uchvacoval. Protože její city k němu byly tak chaotické a tak krásně spletité, jako kdykoliv předtím. A nezáleželo na tom, co se stalo od té závažné noci v Marakéši, věděla, že ona a Zach zdaleka nebyli u konce.

Také měla pocit, že by tím nic nevyřešila, kdyby utekla.

Sklouzl rukou okolo jejího pasu a popoháněl jí směrem ke dveřím. Ve vstupní hale jeho stisk zesílil.

„Zasedací místnost jsi viděla. Hned vedle je moje kancelář.“ Otevřel dveře a zahlédla úchvatný stůl, byl prázdný, až na velký notebook, vitrážovou stolní lampu a stříbrný telefon, které zdobili jeho lesklý povrch. Stolu čelila velká obrazovka a další obrovská kožená pohovka čelila oknům od podlahy ke stropu s nádherným výhledem.

Postrčil jí dál chodbou do jídelny, další dechberoucí místnosti vyzdobené těmi nejlepšími kousky, které spojoval komfort s nevyslovitelným luxusem. Prohlídka kuchyně byla zběžná, stejně tak rozsáhlé knihovny.

Opustili knihovnu a vedl jí ke dveřím s klávesnicí připevněnou hned vedle kliky. Zadal kód, který je otevřel a odhalil schody vedoucí nahoru.

„Po tobě,“ zamumlal chraplavě.

Opět ji zavalily vzpomínky na Newark. Nohy měla tentokrát oholené, ale její těsné šaty nedělaly nic, aby jí zakryly zadek od jeho nadšeného pohledu. Horko jí označkovalo pokožku, jak šla před ním a úzká sukně jejích šatů jí zredukovala kroky k drobným, směšně váhavým pohybům.

Přes tlukot svého srdce Bethany přemýšlela, jestli se jí zdálo, že slyší to samé vzrušivé zasyčení, které slyšela i poprvé.

Topíce se v déja vu rychle spěchala nahoru po schodech a otočila se k němu čelem.

Žhnoucí oči na ní shlížely, když si rukou prohrábl vlasy. „Zhubla jsi, miláčku. To se mi nelíbí.“

Ne to co čekala. „Tohle se stává holkám, když se topí v úzkosti,“ prohodila sarkasticky.

Sevřel ústa, ale neřekl nic, vedl jí dál další malou chodbou. Ve východním rohu bytu se odkláněla koupelna a menší kancelář. Dvojité dveře se otevřely do vstupní chodby, za kterou se táhl pod moderními, zářícími světly dlouhý bazén. Zbytkový pocit její fobie a vzpomínky z Marakéše se střetly, když sledovala třpytivou vodu.

Zach jemně sklouzl rukou kolem jejího pasu. „Máme ještě práci s tvým problémem s vodou, ale ne dneska. Pojď.“

Směroval jí zpátky do hlavní chodby.

Na západní straně vedly troje dveře do stylově zařízených ložnic, z nichž dvě byly zcela zřejmě pro hosty. V okamžiku, kdy ji zastavil před posledními dveřmi, Bethanin tep tloukl tak rychle, že se jí točila hlava.

Jeho pozornost byla přilepená k její tváři, prudce otevřel dveře a posunul ji dovnitř. Vklopýtla dovnitř a zastavila se. Všechno, co Bethany viděla, byla postel. Obrovská, impozantní a stvořená pro sex, postel byla vyrobená z masivního dubu se složitým čelem, které sahalo téměř do poloviny stěny ložnice. Dekadentní bílé bavlněné povlečení a nespočet polštářů rozprostírající se v dolní polovině postele, vnášeli do ohromujícího prostoru sytě indigovou a černou.

Znovu přistoupil blíž a zastavil se za ní. „Koupelna je tam. Dvojitá šatna je hned vedle.

Odtrhla pohled od postele. „A ta poslední místnost?“ zeptala se, ačkoliv její část měla podezření, jaká je odpověď. Způsob, jakým jí teplo pronikalo tělem … mohla být jen jedna odpověď.

„To je tvoje nová herna, Bethany. Udělal jsem ji speciálně pro tebe,“ zašeptal jí do ucha. „Chceš jí vidět?“

Adrenalin a vzrušení se jí prohnali tělem, trhla sebou a otočila se k němu čelem. „Ne, díky. Mám všechny hračky, který potřebuju.“

Jeho tvář potemněla a zavrtěl hlavou. Tmavé vlasy mu spadly do čela a dodaly mu zhýralý vzhled, který byl příliš hříšný na nějaká slova.

„Ne, Broskvičko. Od teďka mám já na starosti tvoje orgasmy. Dostala jsi volnou ruku minulou noc, protože sis potřebovala pročistit hlavu. Ale ne více. Dokud moje srdce nepřestane tlouct, neuděláš se beze mě, protože zamýšlím převzít aktivní roli ve všech tvých orgasmech. Je to jasné?“

Nenáviděla elektrizující zachvění, které se jí prohnalo po těch silných slovech. „No sakra. A jak přesně máš v úmyslu dohlížet na moje orgasmy? A jak to vůbec víš?“

Jeho smyslná ústa se pohnula v náznaku úsměvu. „Zapomněla jsi, že vím, jak vypadáš, když se uděláš. Vím, jak vláčná a malátná se cítíš po vyvrcholení. Použila jsi nějaký přístroj na tuhle sladkou kundičku beze mě a já vezmu na ten tvůj nádherný zadek měchačku.“

„Bože, Zachu.“ Zavřela oči a zatřásla hlavou, aby měla jasnější pocit. Když je znovu otevřela, jeho oči byly široce rozevřené. „Co to děláš?“ zaskřehotala.

S očima přilepenýma na ni, dál vytahoval svojí košili z kalhot a začal si rozepínat knoflíky. Pomalu. Knoflík po knoflíku proklouzával svým otvorem, jak kopnutím za sebou zavřel dveře.

„Budeme šukat, bejby. Právě teď. Protože už jsem na konci se svojí zkurvenou trpělivostí.“