Hater - 19. kapitola

Překlad: Lucie

#TentoTydenPololetniZnamky
Rodiče tomu říkají špatné známky…
#BuzzBoss tomu říká, že stále procházejí!
…Alpha BuzzFeed

Rimmel

Poté, co mě Romeova matka viděla dnes ráno bez kalhot, a poté, co mi řekla, že se mám učesat, jsem věděla, že musím vytáhnout velké zbraně.

Nebo spíše stylové zbraně.

Tak jsem se vydala na milost Ivy a prosila ji, abych vypadala dostatečně dobře, abych prošla obávaným mateřským testem.

Samozřejmě, že byla nadšená. Byla jsem jako její lidská Barbie. V podstatě si se mnou mohla dělat, co chtěla, a já nic neřekla, protože mi to bylo jedno.

Po ranním připomenutí dnešní večeře jsem se většinu dne poflakovala s Braedenem a Romeem, pila vodu, čímž jsem se snažila dostat zbytky alkoholu ze systému. Mít kocovinu nebylo něco, co bych si chtěla zopakovat. Připadalo mi, jako kdyby mi někdo vtrhl do lebky elektrickým nářadím.

Jakmile jsem se cítila líp, využila jsem toho, že měl Romeo vlastní koupelnu, a osprchovala jsem se tam. Poté, co jsem si vysušila vlasy, mě musel odvést zpět ke koleji, aby mi Ivy mohla pomoct.

Snažil se mi říct, že se nemusím oblékat.

Očividně to nechápal.

Byla jsem jako kniha ležící v luxusním knihkupectví. Knihkupectví, kde nakupovala jeho matka. Bude mě soudit podle obalu. Kdyby můj obal vypadal neohrabaně a nemístně, pak by se neobtěžovala číst, co je uvnitř.

Moje stránky byly docela dobré.

Teď jsem potřebovala odpovídající obálku.

Alespoň pro dnešek.

Sakra, kdybych tohle musela dělat každý den.

Být dívkou dalo příliš mnoho práce.

„Jsi příliš nervózní,“ řekla Ivy a zastavila se, když mi narovnávala vlasy. Myslela jsem si, že mi je navlní, jako když jsem šla poprvé s Romeem na párty bratrstva. Ale oznámila mi, že dnešní vzhled volal po elegantnosti a přímosti. Styl, který rozzáří a odráží světlo.

„Setkala ses s jeho matkou?“ Zamumlala jsem.

Ivy se zasmála. „S mamzillou?“

Odfrkla jsem si. „Ona udělala z mamzilly milou babičku.“

„Tohle u večeře nedělej,“ instruovala mě a plácla mě po rameni.

„Možná bych to měla zrušit.“

„Děláš si srandu?“ Řekla Ivy a pokračovala v práci na mých vlasech. „Radši ukaž jeho mámě, že nikam nejdeš.“

„Ach, to má být ono?“ Zauvažovala jsem.

„Dobře.“ Povzdechla si. „Čekala jsem celý den. Začíná mi být jasné, že mi nic neřekneš.“

Podívala jsem se do zrcadla. „Neřeknu ti o čem?“

„O skutečnosti, že se všude kolem proslýchá, že jsi podvedla Romea.“ Pro efekt se odmlčela a naklonila se mi k uchu. „Romea.“

Protočila jsem oči. „Ano, jsem si vědoma toho, kdo je.“

Ivy se narovnala. „A pak je tady ta malá epizoda z minulé noci. Když Romeo srazil Zacha k zemi, ale pak se Zach zvedl a snažil se to sejmout židlí.“ Zhluboka se nadechla a pokračovala. „Ale! Tys mu vstoupila do cesty a spadla do bazénu!“

„Wow,“ řekla jsem, suše. „Je dobře, že mi zrekapituluješ všechno drama v mém životě. Málem bych zapomněla.“

„Ugh!“ Řekla Ivy znechuceně. „A přesto tady sedíš, tak… tak… znuděná tím vším.“

„Omlouvám se, že mě všechny zvraty v mém životě nevzrušují.“

„Holka,“ vykřikla se svým hlasitým přístupem. Zvedla hřeben. „Nechtěj, abych to z tebe vymlátila.“

„Zach mě využívá, aby se dostal k Romeovi.“ Znělo to tak jednoduše, když jsem to řekla. Ale tak to vůbec nebylo. Zach byl blázen. Začínal mě děsit. Začínala jsem se zajímat, jestli mu v hlavě nechybí pár šroubů.

„Proč Zach tolik nenávidí Romea?“ Zeptala se Ivy.

„Nevím. Všechno to začalo minulý semestr během přijímání.“

Ivy přikývla. Všechno jsem jí řekla. O zasvěcení, že Romeo odmítl místo u Omegy, protože mě odmítl zneužít, a dělat to, co Zach chtěl.

„Je to, jako kdyby žárlil nebo něco takového.“ Povzdechla jsem si.

„Co se stalo v koupelně?“

Zasténala jsem. „Musel mě tam včera ráno sledovat.“ Stalo se to opravdu včera? Od té doby se toho stalo tolik. „Zamknul nás tam, o samotě. A schoval se za závěs jako nějaký strašidelný stalker.“

Ivy se předstíraně otřásla.

„Vyfotil si mě jen v ručníku.“

Ivy zalapala po dechu. „To neudělal!“

„Udělal.“

„Romeo vyletí z kůže, jestli se to dostane ven.“

„Neřekla jsem mu to. A ani neřeknu,“ řekla jsem způsobem, který s sebou nesl nevyřčenou zprávu, aby držela jazyk za zuby.

„Jak si můžeš být tak jistá?“ Zeptala se.

„Rozbila jsem mu telefon.“

„Pěkný!“

„Ale pak jsem utekla stále téměř nahá a pár holek byl u dveří. Musely vidět Zacha, jak vyšel z koupelny.“

„To by vysvětlovalo to oznámení od BuzzBosse.“ Přikývla Ivy.

„Doufal, že to Romeo zjistí před zápasem. Chtěl, aby hrál špatně. Snažil se sabotovat zápas a Romeovy dobré statistiky.“ Stále mě to rozčilovalo.

„Nemluvě o tom, že teď si všichni myslí, že jsi ho podvedla,“ dodala Ivy.

Zasténala jsem. „Jako kdybych se někdy vyspala se Zachem.“ Zachvěla jsem se. „Ugh. Jen myšlenka na to, jak se mě dotýká, mi způsobuje husí kůži.“

Ivy pokračovala na mých vlasech a nic neřekla.

„Zajímalo by mě, jak se vůbec dostal do budovy.“ Zvažovala jsem nahlas. „Kde byl, že mě viděl jít do koupelny?“

Ivy stále mlčela. Ve skutečnosti se mi najednou zdála příliš zaměřená na mé vlasy.

„Ivy,“ řekla jsem s varovným tónem.

Vzhlédla.

„Co mi neříkáš?“

„Cože?“ Zastavila se. „Nic. Jen jsem se soustředila na tvé vlasy.“

Odfrkla jsem si. „Mohla bys mi dělat vlasy ve spánku, to víme obě.“

Ramena jí klesla dopředu. „Tolik se stydím.“

Otočila jsem se a podívala se na ni. „Proč?“

„VyspalajsemseseZachem.“ Slova z ní vyběhla tak, že z toho bylo jedno dlouhé slovo.

„Cože!“ Vydechla jsem. Ruka mi vylétla ke rtům. „Fuj!“

„Já vím!“ Vykřikla a odvrátila se ode mě. Vrhla se na postel. „Jsem nejhorší kamarádka v historii přátelství!“

Poté, co jsem se vzpamatovala se šoku (a nešťastného mentálního obrazu Zacha a Ivy v posteli… fuuuuj), jsem řekla, „Řekni mi, co se stalo.“

Ivy se posadila a svěsila hlavu. „Byli jsme na předzápasové párty, víš, v domě Omegy?“

Přikývla jsem. S Romeem jsme tam nešli, protože byl druhý den zápas.

„Opravdu jsem se opila. Jako opravdu hodně. Nemám tušení, co to sakra do toho punče dali,“ řekla s grimasou. „Další věc, kterou si pamatuju, je, že jsem zpět tady v pokoji se Zachem. Moc si toho nepamatuju, ale vím, že jsme… však víš.“

Cítila jsem se za ni špatně. Jako fyzicky špatně. Zach v podstatě využil jejího opilého stavu. Když byl následujícího rána na cestě ven, pravděpodobně mě viděl vcházet do budovy a rozhodl se, že si užije trochu zábavy, na Romeův účet.

„Je mi to tak líto,“ řekla Ivy zoufale. „Přísahám, že jsem se s ním nikdy nechtěla vyspat. Vím, jak moc ho Romeo nenávidí. Vím, že je to debil a že ti minulý semestr ublížil. Nikdy bych to neudělala, kdybych byla střízlivá.“

„Možná bys měla na večírcích přestat tolik pít,“ navrhla jsem. S kým dalším se vyspala, a pak toho litovala?

Uvážlivě přikývla. „Máš pravdu. Přestanu. Tahle noc mě probudila. Už žádné opíjení, že mi to potom nemyslí jasně. Už žádný příležitostný sex. Už ne.“

Doufala jsem, že to myslí vážně. Ne kvůli mně, ale kvůli sobě.

„Můžeš mi odpustit?“

„Za to, žes měla opileckou jednorázovku s debilem?“ Zeptala jsem se. „Samozřejmě.“

„Ale kdyby nebylo mě, nebyl by v budově. Nemohl by tě zaskočit v koupelně.“

Vzdychla jsem. „Prostě by našel jiný způsob, jak by Romea nasral.“

Ivy vstala a přešla ke mně, aby mi dokončila vlasy „Je dost naštvaný, co?“

„Naštvaný je slabé slovo,“ zamumlala jsem.

„Co bude dělat?“

„Doufám, že nic. Doufám, že to včera v noci dostal ze systému.“

Ivy se na mě dívala s jasnými pochybnostmi v očích. Stáhl se mi žaludek. Už jsem o tom nechtěla přemýšlet. Nechtěla jsem přemýšlet o Zachovi a o těch podělaných věcech, co udělal.

A tak jsem změnila téma. Na oblečení a make-up. Nechala jsem ji žvanit o tom, jak nejlépe využít oči a plné rty. Dokonce jsem jí dovolila, aby mi na tvář dala nějaké make-up. Bylo to poprvé, co jsem nějaký měla za posledních sedm let.

Nelíbilo se mi, jak jsem ho cítila na kůži, ale nic jsem neřekla. Také jsem Ivy neřekla, že jsem ho neměla v úmyslu nosit dalších sedm let.

Jakmile byl můj obličej hotový, povídala mi o tom, jak si obléknu černé šaty s dlouhými rukávy a bíločernou pruhovanou sukní, která mi rozkvete kolem boků a bude končit nad koleny. Odmítla jsem si je obléct, dokud mi k tomu nedala černé punčochy. Oblékla jsem si je (byly to v podstatě oslavované silonky a trvalo mi asi deset minut, než jsem si na sebe tu hloupou věc natáhla – a ano, spadla jsem při tom) a nakonec si nazula černé lodičky, které mi půjčila.

Vzala jsem si náramek, který mi dal Romeo (nikdy jsem ho nesundala) a přidala jsem k tomu dlouhý zlatý náhrdelník od své matky s velkým přívěskem na konci.

„Tvoje vlasy by teď měly být studené,“ řekla Ivy a souhlasně přikývla na můj outfit. Posadila jsem se a ona si dala na prsty trochu lesklé věci, kterou mi projela rovné, dlouhé vlasy. Byly těžké a husté. Držely dobře uprostřed zad, a téměř se dotýkaly pasu.

Poté, co v nich několikrát projela prsty, mi je postříkala lakem a nahnula se, aby mi potřela rty nějakým leskem.

Když skončila, ustoupila a obdivovala svou práci. „Sakra. Jsem fakt dobrá.“

Usmála jsem se na ni. „Projdu mateřským testem?“

„Pokud ne, tak ta ženská je doopravdy mamzilla.“

„Uvidíme.“ Vyskočila jsem a přešla k zrcadlu.

Vypadala jsem úplně jinak. Jako kdybych musela přistoupit blíž, abych se ujistila, že jsem to já. Mé vlasy byly rovné a velmi elegantní. Ani já jsem netušila, že můžou tak perfektně ležet. Viseli mi kolem ramen jako vodopád tmavé vody. Některé prameny vepředu byly o něco kratší a zdálo se, jako kdyby mi rámovaly obličej.

Nebo to možná bylo tím make-upem. Byl jemný a sotva viditelný, ale úplně změnil to, jak jsem vypadala.

Byla jsem to já. Ale mnohem lepší.

Moje oči byly široké a kulaté. Barva lískového oříšku vypadala téměř jako zlatá s těmi stíny a řasenkou na očích. Tváře vypadaly červeně a zdravě a rty k tomu přidaly perfektní množství barvy.

„Děkuju,“ řekla jsem, otočila se od zrcadla a vrhla se k Ivy, abych ji objala.

Objala mě zpět, ale pak se odtáhla. „Nerozmazej si make-up!“

Zasmála jsem se.

„Ty šaty vypadají na tobě lépe než na mě.“

„V žádném případě,“ řekla jsem. „Vyplňuješ je mnohem líp.“

Ale i tak mi ty šaty lichotily. Plná sukně dodávala iluzi, že jsem měla víc křivek, než jsem ve skutečnosti měla. Vycházela z mého úzkého pasu a mé napůl zakryté nohy se pod ní protáhly, takže vypadaly s podpatky a krátkou sukní extra dlouhé.

„Opravdu na mě nejsi naštvaná?“ Řekla Ivy a spadla na postel.

„Ne.“

„Přisahám, že se k němu už nikdy nepřiblížím.“

„No, to je dobré slyšet, protože si zasloužíš někoho lepšího.“

Ivy vypadala, že by mohla začít brečet, tak jsem změnila téma. „Co budeš dnes večer dělat?“

„Studovat.“ Udělala obličej. „Musím dohnat spoustu čtení.“

Ozvalo se zaklepání na dveře a já věděla, že je to Romeo. V břiše mi začali poletovat motýlci, když jsem šla otevřít. Byla jsem tak nervózní ohledně dnešního večera.

Romeovy oči se rozšířily, když jsem otevřela dveře. S výdechem zapískal. „Sakra, Maličká!“

„Vypadám dobře?“ Obávala jsem se. „Myslíš, že to tvoje matka schválí?“

Romeo se natáhl a popadl mě kolem pasu. „Nemusíš ji oblomovat. Nechci, ani nepotřebuju její souhlas. Jsi moje holka. Tečka.“

„Nevezmeš to zpět? Zašeptala jsem.

Usmál se. „Nevezmu.“

Obrátila jsem se k Ivy. „Možná se vrátím až ráno. Budeš v pořádku?“

„Jo. Jen já a moje kniha biologie.“

„Napiš mi, kdybys něco potřebovala.“ Popadla jsem kabát z postele.

„Díky,“ řekla upřímně.

Usmála jsem se. „A děkuju, že jsi mě udělala tak reprezentativní.“

„Vypadáš žhavě,“ opravil mě Romeo nahlas.

Několik holek, které procházely kolem pokoje, se zachichotalo.

Ivy mě odmávla a zavřela za námi dveře. Když jsme vyšli z budovy, Romeo mi položil ruku kolem ramen.

Mé vlasy se kolem mě vznášely ve večerním vánku, Romeo chytil jeden pramínek, než otevřel dveře od auta. „Opravdu vypadáš nádherně,“ zamumlal a sklonil hlavu.

„Díky,“ řekla jsem proti jeho rtům.

Jeho polibek ve mně vyvolal okamžitou touhu. I když jsem s ním strávila minulou noc, a tu noc předtím, strašně mi chyběl. Cítila jsem se, jako bychom neměli dostatek času o samotě. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem tak moc víc.

Zasténal a odtáhl se. „Ať už máme tu večeři za sebou,“ řekl nevrle. „Chci s tebou strávit nějaký čas o samotě.“

„Čteš mi myšlenky.“

„Teď, když je sezóna u konce, budeme mít na sebe víc času.“

„Nechceš zajít do Taco Bell a schovat se u tebe?“ Zeptala jsem se, když se posadil na sedadlo řidiče.

Zasmál se. Ten zvuk naplnil vnitřek auta. „Proč, Rimmel,“ - přitiskl si ruku ke hrudi, jako kdyby byl pohoršen – „jsi navrhla, abychom se postavili mé matce?“

Zachichotala jsem se.

„Věděl jsem to,“ přikývl. „Pod tím sladkým zevnějškem leží srdce zlobivky.“

Zasmála jsem se nahlas. „Zlobivky?“

„Jo, naprosto,“ řekl holčičím hlasem a předstíral, že si prohrábl dlouhé vlasy, které neměl.

Bože, milovala jsem ho.

„Tak co říkáš?“ Dobírala jsem si ho, když jsem se usmála. „Chceš se ulejt?“

Zasténal. „Rád bych, zlato, ale nemůžeme.“

Vyplázla jsem jazyk.

„Dávej pozor na to, co děláš s tou věci, děvče.“

„Jo? Nebo co?“ Vyzvala jsem ho.

„Nebo bychom mohli přijít pozdě a mohli bychom zničit tvoje perfektní vlasy a make-up.“ V očích se mu zablesklo a falešně zalapal po dechu, když nastartoval auto. „Co by řekla moje matka?“

Jak jsme se blížili, moje bezstarostná nálada začala odeznívat. Bolest hlavy, se kterou jsem dnes ráno bojovala, vyhrožovala, že se znovu objeví.

Obávala jsem se, že můj „obal“ nebude dost dobrý. Obávala jsem se, že ať udělám dnes večer cokoliv, nebude to dost dobré.

Měla jsem pocit, že si na mě vytvořila vlastní názor a nezáleželo na tom, jak jsem měla upravené vlasy, nebo co jsem měla na sobě.

Nikdy nedostanu schválení od Romeovy matky.