Checkmate:TIR - 9. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Když bylo focení u kostela konečně u konce, cítil jsem v tváři strnulost. Chtěli tradiční fotky a potom fotky venku v zahradě. Fotky hostiny, fotky páru, rodinné fotky, fotky nejlepších přátel, fotky družby. Myslel jsem, že nebude nikdy konec.

Naši rodiče vzali Ginny a Jamese, když zbytek z nás všech šplhal do autobusu na hostinu. Šampaňské a pivo kolovaly, když jsme přijeli k sálu s recepcí. Travis a Viola se smáli, usmívali, dělali selfie a líbali se každých pět sekund. Pořád je to neskutečné, ale nemůžu za ně oba být šťastnější. Jen jsem si přál,abych nebyl posedlý někým, kdo pro mě nebude ten pravý.

„No tak, spolubydlo,“ Courtney upoutá mou pozornost a dá mi do ruky pivo. „Svatby znamenají alkohol zdarma a špatná rozhodnutí!“ Cinkne svou skleničkou o tu moji a já se s radostí napiju.

„Kolik jsi toho už měla?“ nakloním se jí k uchu.

„Hm…“ Stiskne k sobě rty, zkouší počítat. „Co je po sedmičce?“

„Courtney!“ nadávám, vím sakra dobře, že si může dát, ale že potřebuje zpomalit a přinejmenším počkat, dokud něco nesní.

„Klídek!“ culí se. „Dělala jsem si srandu. Je to teprve můj druhý drink.“

Vydechnu a káravě se na ni podívám.

„Je mi jednadvacet, důstojníku, přísahám!“ Zvedne ruce vzhůru ve vzdávajícím se gestu a žvýká svůj spodní ret, když selhává v tom nesmát se.

„Vážně legrační, Court. Velmi originální.“ Vezmu jí sklenku šampaňského z ruky a než na něj dosáhne, vypiju to. „Problém vyřešen.“

„To bylo hrubé,“ hudrá. „Tak, jak teď najdu pana Pravého?“

„Co?“ Její otázka mě odzbrojí. „O kom to mluvíš?“

Zavrtí hlavou, když sáhne po další plné skleničce. „O nikom. To byl vtip.“ Usrkne si a nechá mě lámat si hlavu, co tím myslela.

Není žádný způsob, jak by se dozvěděla o tom snu. Nikomu jsem o něm neřekl, a dokud se najednou nestala mistrem čtení myšlenek, nemůže to vědět. V žádném případě, sakra.

Mnu si kořen nosu, snažím se dostat tu představu z mysli. Vedlo by to k obrovské katastrofě. Nemyslím samotný akt, ale ty následky. Měl bych umět smýšlet o mé spolubydlící a jedné z nejlepších kamarádek lépe, než takhle.

„No tak,“ křičí Courtney, vezme mě za ruku a proplete prsty. „První zastávka!“

Vyhání mě, a jakmile jsme venku z autobusu, pochopím, co tím myslela. Než zamíříme na oslavu, jsme na tahu, a i když se do toho zkouším dostat, nemůžu se zbavit myšlenek na ni, které mi běží hlavou.

Když jsme uvnitř, každý si spěchá k baru objednat, tak zmizím, abych našel toaletu. Umyju si obličej a ruce a doufám, že studená voda bude pro můj mozek dostatečným šokem, aby se dal z těch sraček dohromady.

„Hej, tady jsi,“ řekne Travis, jakmile vejde. „Jsi v pořádku?“ podává mi ručník.

Osuším si tvář a ruce. „Jo, jen trochu ohromený myslím. Děje se toho spousta.“

„To mi říkej. Sotva můžu mávnout hlavou nad vším, co se najednou děje, ale jsem rád, že jsi mi stál po boku.“ Hodí po mně úsměvem a cítím, jak mu z tváře vyzařuje štěstí.

„Já taky.“

„No tak.“ Dloubne hlavou ke dveřím. „Čas uvolnit se, chlape. Vždyť je to párty.“

Vejdu s ním do baru a objednám další pivo. A potom dvě další, než se sbalíme a nasedneme zpátky do autobusu. O dvacet minut později se vylodíme na místě. Courtney mě chytne, zavěsí se do mě a odpočívá hlavou na mém rameni.

„Cítíš se dobře?“ ptám se.

„Úžasně!“ Stiskne mě pevněji. „Musíme vejít společně,“ říká a kývne rukou. „Tak, musíš mě naposledy doprovodit.“

Nadzvednu obočí, protože netuším, o čem to mluví.

„Je to tradice,“ začne vysvětlovat. „DJ ohlásí svatební veselí a potom ženicha a nevěstu, jakmile vejdeme k hlavnímu stolu.“

Oh. Správně.

„Jaký je počet tvých drinků teď?“ ptám se, vím sakra dobře, že nezůstalo u dvou.

„Oh, jsem naprosto v pohodě. Snědla jsem nějaké slané krekry, co jsem měla v kabelce. Přinejmenším by to mělo stačit, než pronesu řeč hlavní družičky.“

Směju se. „Ujistím se, že to nahrají.“

Hravě mě pleskne. „Nebuď protiva. Taky budeš muset něco říct.“

„Vím, ale taky mám svůj alkohol pod kontrolou, ne jako někdo.“

„Nemám problém držet svůj alkohol na uzdě,“ říká pobaveně a dá si sklenici do druhé ruky. „Vidíš?“

Vezmu si ji a přičichnu. „Jistě,“ řeknu s kamennou tváří. „No tak, pojďme.“ Doprovodím ji, a když vejdeme dovnitř, vytáhne ruku omotanou kolem mé paže, chytne mě za ruku a proplete si se mnou prsty. Není to žádná velká věda a vím, že je to teď jako jedna velká show, ale je to pro mě něco nečekaného. Držela mě za ruku mnohokrát, bez zvláštního významu, ale teď se to zdá jiné, a nejsem si jistý, proč.

Když jsme usazeni a servíruje se jídlo, jsem připraven pronést řeč. Travis je o tolik víc, než přítel a ačkoli vím, že to ví, zaplaví mě emoce jen, když vidím, jak daleko jsme došli a čím jsme spolu prošli.

Postavím se a popadnu mikrofon, který zůstal na stole. Odkašlu si, tím si získám pozornost a začnu.

„ Pokud si vzpomínám, v mém životě neexistuje úsek, ve kterém bys nebyl. Od našich trapných teenagerských let, našich let na vysoké, kdy jsme spolu bydleli až k tomu, jak ses zamiloval do mé sestry, vždy jsi tu pro mě byl.“ Stojím tam, dívám se na Travise a Violu, kteří mi pohled vracejí ze svých sedadel. Mají vzájemně pevně omotané prsty a obličeje rozzářené širokými úsměvy. Když je spolu vidím tak šťastné, cítím za ně nesmírnou radost. Miluju, že moje dětství bylo naplněné našimi společnými vzpomínkami.

Pokračuju v proslovu a zakončím ho vtipem, koneckonců to on si vzal mou sestru.

„Možná tě neviditelný plášť ochrání, když to budeš potřebovat nejvíc.“ Potlačím smích, vím, že pochopili mou narážku.

„Pěkná řeč,“ zašeptá mi Country za zády. Neviděl jsem ji přicházet, ale byl jsem ve svém vlastním malém světě, takže při tempu, jakým právě pracuje moje mysl, bych mohl propásnout i prezidenta.

„Díky,“ říká, když se otočím a podívám se na ni. „Tvoje taky nebyla tak špatná,“ Potlačím smích, pobavený jejím příliš upřímným proslovem.

„Hej,“ říká defenzivně, „lidé se smáli tak, až brečeli.“ Hrdě se usměje a já taky. Je to pravda. Courtney je totálně dostala. „Myslela jsem si, že bude mít tvoje babička infarkt, funěla tak nahlas.“

„Zaskočila jí voda, protože když naposledy slyšela slovo prdelka-„

„Co?“ přeruší mě. „Prdelka je velmi padnoucí přirovnání pro popis zadku tvé sestry. Jen jsem ji zkoušela udržet pod rodičovským dohledem.“

Zatřesu hlavou a usměju se na ni. Courtney mi vždycky umí vykouzlit úsměv na tváři. „Kdybychom byli v Anglii, prdelka by znamenalo něco úplně jiného.“

„Myslíš, že je babička Britka?“ říká s očima rozšířenýma strachy.

Vybuchnu smíchy, jak opravdově to zní. „Myslím, že jsi v bezpečí.“

Zvrátí hlavu, jak zasténá a vize o ní z mého snu je rázem zpátky. Zamrkám v naději, že ji potlačím, ale nic to s ní neudělá. Potřebuju rozptýlení.

„Logan vypadá, že potřebuje parťáka. Vezmu si drink a zachráním ho před ženou ve středních letech, která ho od večeře nenechala na pokoji.“ Zakřením se, sakra dobře vím, že je Logan sám schopný odejít, ale hned vedle Courtney nemůžu dýchat, ne způsobem, jakým mi moje hlava neustále připomíná, co nemůžu mít.

„Co má Logan za problém?“ ptá se, když mě těsně následuje.

„Co tím myslíš?“

„Prostě tam stojí, jako by měl v zadku klacek.“

Její přímočarost při volbě slov mě zastaví a otočím se. Když se na ni podívám, můžu říct, že její ochranná slupka je dole.

„On je prostě trochu-„

„Napjatý více, než panna na maturitním plese?“ Zachichotá se a napije se svého drinku, což je pravděpodobně holá tequilla a můj plán jí uniknout bere za své.

„Ježíši Kriste, Court,“ zabručím, rukou si frustrovaně projedu vlasy.

„Ale no tak!“ vytrhne se mi. „Je to svatba, proboha. Povol si kravatu a pojď si se mnou zatančit! Snažně prosí, její oči se zavrtávají do mých, takže ji nemůžu odmítnout. Vím, jak se chová, když pila, ale dnes se to zdá jiné. Nikdy jsem si ji nepředstavoval nahou, nebo jaký zvuk vydává, když se udělá, nebo jaké by byly její prsa na omak, až doteď.

Vytřesu si ty obrázky z hlavy, popadnu ji za ruku a vedu k nejbližšímu stolu. „Myslím, že by možná potřebovala položit pití a-„

„Ó můj Bože!“ zařve, čímž utne všechno, co jsem chtěl říct. „Já sakra miluju tuhle píseň!“ Srdce mi skoro vyskočí z hrudi nad naléhavostí jejího tónu a jsem naštvaný, když zjistím, že to bylo kvůli nějaké podělané písni.

„Court-„

„No tak! Tancuj se mnou!“ Chytne mě za ruku, než ji stihnu odtlačit a něco ve mně ji tak či tak následuje. Raději budu já ten, na koho se věší, než nějaký náhodný chlápek, hledající povyražení na jednu noc.

Ujistím se, že zůstanu tak blízko, jak to jde. Viola a Travis jsou nablízku, ale ti jsou spolu ve svém malém vlastním světě. Několik mých a Travisových přátel z vysoké se ukázalo a jsou na vlastní cestě opít se tak, jako je teď Courtney. Hledají jenom rychlovku a ačkoli je znám, kolem Courtney jim ani trochu nevěřím.

„Varovala jsem tě, že byla kvítko.“ Viola tančí přede mnou a překřikuje hudbu.

„Oh, já vím.“

„Ona se jen baví, víš?“ Směje se, ale můžu říct, že je vyčerpaná. Byl to pro nás všechny dlouhý den.

„Vidím to; no, každý chlap tady se na ni dívá jako na kus masa.“ Mám zaťatou čelist a jsem si jistý, že si Viola všimla.

„Vychladni, Drew,“ říká nenuceně. „Courtney se o sebe umí postarat.“ Dřív, než mohu odpovědět, odtáhne Violu jiná družička. Znovu se podívám a vidím Courtney obklopenou ostatními děvčaty, tak jdu zpátky na bar, kde sedí Logan.

„Mimořádná párty,“ zamumlá, zatímco si lokne své whisky.

„Taky si říkám,“ upoutám barmanovu pozornost. „Jako zamlada, co?“

Zformuje rty do rošťáckého úsměvu. „Vysoká byla zkušenost, o tom žádná.“

Objednám si drink a otočím se, abych se podíval na taneční parket. „Myslím, že tamta kočka je do tebe blázen,“ říkám, udržuju konverzaci. „Ta drobná brunetka.“ Kývnu hlavou na jednu z družiček.

„Na randění nemám čas.“

„Nenavrhuju, aby sis ji bral. Ale co tanec? Nebo pití?“

Pokrčí s nezájmem rameny, tak toho nechám.

„Co ta tvoje spolubydlící?“ ptá se, trochu moc soustředěně na ni zírá.

„Co je s ní?“ Cukne mi znovu v čelisti a vyklopím do sebe další pití.

„Nespustila z tebe celou noc oči.“

Zachechtám se do svého pití. „Courtney je moje nejlepší kamarádka.“

„To je ono?“ Zvedne obočí a vím, že mě zkouší. Bastard.

„Jo.“

„Takže budeš v klidu, když ji požádám o tanec?“ Povytáhne rty nahoru a já vím, co ten hajzl dělá.

Pokrčím rameny, jakoby mě to vůbec netrápilo. „Jdi na to.“

Hodí do sebe zbytek pití a postaví ho zpátky na bar. „Dobře.“ Odsune stoličku a vydá se směrem k ní.

Než si to stihnu dvakrát rozmyslet, jdu přímo za ním a chytím ho za paži, aby hned zastavil. „Vypadni, kurva.“

Uchechtne ses  vědoucím úsměvem a nechá mě jít prvního.

„To jsem si myslel, Fishere,“ zavolá.

„Naser si, Knighte.“ Ušklíbnu se, i když mě nemůže vidět, ale tentokrát mě dostal, sakra.