Checkmate:TIR - 7. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Noc před svatbou…

Hlasoval jsem pro striptýzový klub, ale Travis to samozřejmě odstřelil. Očividně cizí kozy nebyly v předvečer jednoho z jeho nejdůležitějších dní v životě na seznamu. Místo toho naplánoval noc u kamaráda na chatě a naplnil dům až na půdu prvotřídním kuřivem a whisky pro nás všechny. Nemůžu si příliš stěžovat, ale vím, že byl v pokušení napsat Viole v momentě, kdy si sbalil kufr.

„Chceš, abych je zkontroloval?“ ptám se.

Povytáhl obočí a já už jsem znal odpověď.

„Prostě bych to všechno zrušil a setkal se s nimi v tom stupidním karaoke baru,“ říká Travis, když nastartuje Range Rover. Když jsme odpromovali na vysoké, měl černý Challenger, ale když se jim narodilo druhé dítě, vyměnil to za užitkový vůz. Ale jsem šťastný, že to udělal. Nemohl jsem už poslouchat Violino klení kvůli připevňování autosedaček do dvoudvéřového auta. Jelikož objednal holkám limuzínu, vzali jsme si na chatu Rover.

Vytáhl jsem telefon, abych napsal Viole, ale pak jsem to zavrhl, protože by věděla, že ji kontroluju. Místo toho jsem navolil Courtneyino číslo a poslal SMS.

D: Jen očekávej noční kontroly. Travis je bez ní může zbláznit.

C: Když uvážím, do čeho ji oblékl, dokážu si to představit.

Courtney vyfotí holky a Viola má na sobě ty nejvíc obtažené šaty, co jsem na ní kdy viděl.

D: To mnohé vysvětluje. Prosím, sleduj ji.

C: Kruci. Ale možná bys měl přijít mě potrestat.

Nejsem si jistý, co odpovědět, dokud nepřijde fotka, jak se ohýbá.

C: Protože my jsme si dnes večer přinesly zbraně. A taky nám už Viola dala zákaz vycházek. Můžeme zůstat venku do jedenácti. (smajlík)

Okamžitě se těžce rozesměju.

„Ona je šílená. Vlastně oba,“ řeknu nahlas.

Travis spěchá po dálnici. „Ale proto je milujeme.“

To proto on miluje Violu, samozřejmě. Miluje na ní všechno – to dobré, špatné a chytrolínské.

„Povečeří, pak půjdou na karaoke. Ale končí v jedenáct.“ Travis se směje. „To je moje holka.“

D: Buďte opatrné. Bavte se. Průběžně mě informuj.

C: Ty taky. Nos ochranu. Kozy striptérek někdy mohou být nechutné.

D: To musíš znát ze zkušenosti.

C: To slušná jižanská dáma nikdy neprozradí.

Nějak jsme se s Courtney vrátili zpátky, jak to bylo, než jsme se s Miou dali znovu dohromady a já jsem měl ten šílený sen. Jsem rád, že je to zase normální. Nechtěl jsem, abych se s ní cítil divně. Pro nás oba je nejlepší předstírat, že se to všechno nikdy nestalo.

Vlastně jsem trochu v šoku, protože to je poprvé, co jsem o Mie celý den nepřemýšlel, což je zvláštní pocit. Stále mi nenapsala a já jsem se ani nesnažil. Obvykle, když se kvůli něčemu rozejdeme, je to hloupé a já na problém netlačím, ale tentokrát je to jiné. Vždycky jsem ji nechal jít si svou cestou. Většinou jsem sám zakopával, abych jí dokázal svou lásku, že jsem muž pro ni, ale teď cítím, že jsem s tím skoncoval. Když člověk vystoupí z manipulace, ve které se dusil tak dlouho, opravdové problémy se vyjasní. Přinejmenším je toto moje zkušenost od doby, co jsme se rozešli. Cítím se, jako bych konečně viděl světlo – zase.

Roky si Viola stěžovala na to, jakou má nade mnou Mia kontrolu, a když se podívám zpátky, všechno to jasně vidím. Podstatné je, že jestli se mnou Mia chce dál být, musí to dokázat ona mně. Tak to prostě v našem koloběhu tentokrát bude. A jestli ne, jsem natolik muž, abych se přes to dostal a posunul se dál. Bude mi to trvat, ale jestli budu muset, udělám to.

„Whisky a doutníky. Znáš cestu k mužskému srdci, Kingu,“ říká Logan. Za ty roky se Travis s Loganem sblížili. Jsou ze stejného těsta, a kdybych potřeboval pomocnou ruku, oni by byli moje pravá a levá. Bez váhání bych pro ně umřel.

Andy, jeden z Travisových svědků, otevře lednici a vytáhne křišťálové skleničky a naplní je ledem. Travis nás obchází a rozlévá whisky.

„Rád bych pronesl přípitek,“ řeknu, než si dají svůj první doušek.

„Na Travise. Vždycky jsi byl mým bratrem a teď to bude oficiální. Nemůžu být za tebe šťastnější, chlape.“

„Sakra jo,“ řekne Logan a všichni si ťukneme skleničkami a napijeme se.

„Konečně oficiální,“ dodá Andy. „Jsem za tebe šťastný, Travisi.“

Nemůžu si pomoct, ale myslím na Miu. Nechci, aby tohle zničila, ne teď, ne během toho, co oslavuju s nejlepšími kamarády. Během let obrátila pozornost na sebe a teď mi prosakuje do myšlenek. Zítra nebude na svatbě mým doprovodem a nemluvili jsme spolu od toho velkého výbuchu vzteku a její zprávy o mé volbě. Odmítám jí dovolit zničit to nebo mou náladu. Jsem napůl v pokušení jí napsat, ale místo toho zamknu telefon a dám ho do kapsy. Už jí nemám co říct.

Po dalším drinku jdeme všichni ven, do prostoru terasy. Ohniště je plné dřeva a Travis se ohne, zapálí kousek papíru a vloží ho pod předem nasáklé dřevo. Jakmile nás oheň ozáří, všichni se sehneme a použijeme plameny k zapálení našich slavnostních doutníků. Fotíme hovadiny, jak nás obklopuje kalifornská pohoda. Slunce konečně zapadá a cvrčci zdraví hvězdy, když v plamenech praská dřevo. Podél břehu jezera slyším vlny, valící se na pláž.

Logan se otočí s doutníkem mezi zuby a zazubí se. Vyfoukne kouř a ptá se. „Tak, co nového?“

Znám tuhle otázku, není ctižádostivá nebo tak, ale když se na ni zeptá, chce se v mých myšlenkách vrtat hlouběji. Vím, že jsem dnes v noci tichý, ale mám toho na přemýšlení tolik.

Andy vstane, protáhne se a podívá se na jezero. „Hodlám jít do vody. Vrátím se.“

Travis je klidný, utopený ve svých vlastních myšlenkách, a když se na něj podívám, pokrčí rameny.

„O čem přemýšlíš?“ ptá se Travis, přičemž si lokne whisky, když oheň hlasitě praská.

„O ničem,“ říkám.

Logan se zasměje. „Kravina.“

„Vy dva jste se proti mně spikli?“

Oni se smějí a já se přidám. „Chce někdo další drink?“

Někteří řeknou ano, jenom Andy zaječí, když se přiblíží k vodě.

Vyjdu po schodech do domu a zavřu za sebou dveře. Prudce se otevřou a Travis na mě zírá se samolibým úšklebkem.

„Mia žárlí na Courtney,“ sdělí mi.

„Díky, kapitáne Očividný,“ zamumlám, když leju na špičku whisky.

Travis se zachechtá. „A tebe to nezajímá.“

Otočím se a podívám na něj. „Ne. Nehodlám si kvůli tomu vybírat jednu z nejlepších kamarádek. Je to nepodstatné.“

Zúží na mě oči. „Počkej. Počkej zatracenou chvíli.“ Zírá na mě. „No do prdele, ty máš pro Courtney slabost.“

 „Nezačínej zase s tou dohazovačkou kravinou, Kingu. Tak to není.“

„Jsem ochotný na to vsadit.“ Potutelně se usměje.

Jako bych jí dal signál, Courtney mi píše zprávu.

C: Viola už zívá. Je sotva deset. Pravděpodobně odsud vypadneme brzy. No, holky. Já se možná zdržím a s někým se setkám.

D: Ha! S kým?

C: S tím žhavým masérem, který na mě pracoval v lázních. Jeho ruce jsou dost silné, aby lámal cihly.

Trvá mi minutu zpracovat myšlenky, které mi zrovna pádí hlavou. Courtney dala jasně najevo, že nehledá s nikým vztah, takže proč to dělá? A proč se o to sakra starám?

„Co je špatně?“ ptá se Travis. „Jsou v pořádku?“

Směju se, když si uvědomím, že mě vůbec nepřestal sledovat. Mezi ním a Violou nemám tajemství. Oni oba mě znají příliš dobře.

„Jo, všechno v pořádku. Očividně je Viola unavená a holky, no všechny kromě Court se chystají odejít. Ona se hodlá zdržet.“

„Řekni jí, že říkám absolutně ne. Jestli se něco stane a ona nebude na svatbě, to by mohlo být opravdu zlé.“

„Nemůžeš ji kontrolovat,“ připomenu mu.

„Oh, ano můžu. Chci zítra Violu bez stresu,“ říká a bere mi telefon. Čte si starší zprávy a rozzáří se širokým úsměvem. „A ty jsi jasně žárlivý.“

Zavrtím hlavou. „Nejsem.“

Něco napíše a vrátí mi můj telefon se samolibým úsměvem zpátky, než popadne lahev whisky a zamíří ven. „Už je o to postaráno. Odejde s ostatními.“

Podívám se na svůj telefon a čtu, co jí poslal.

D: Zařídím, aby stálo za to, že odejdeš s Violou.

Ani se za sekundu mi telefon zavibruje s odpovědí.

C: Dohodnuto.

Courtney

Vůbec netuším, co ta zpráva měla sakra znamenat, ale beru to. Přesně, jak jsem předpovídala, Viola nás sežene dohromady jako dobytek a sdělí nám, že je unavená. Ale na její obranu nutno dodat, že poslední dva týdny pobíhala okolo jako šílená žena, ale i jako máma, snoubenka a nejlepší kamarádka. Upřímně, možná bude po svatbě spát měsíc, zvláště po všem tom sexu, který budou zažívat na líbánkách.

Travis jí stále neřekl, kam ji vezme, což je naprosto romantické, ale já jsem se dožadovala to vědět, takže jsem mohla pomoct zabalit její kufr. Po svatbě poletí na týden do Londýna. Bude to její roky vysněná dovolená, ne proto, že je to podělaný Londýn, ale kvůli té Harry Potterovské kravině, co tam mají. Kdybych měla slyšet ještě jednu další věc o Nádraží 9 a ¾ a mudlech, přísahala jsem si, že bych koupila letenku a nalodila ji, ale díkybohu to před Travisem omílala dost často, takže ho to trklo.

Jakmile jsem to zjistila, vykopla jsem ji z ložnice a sbalila jí do kufru její kouzelnou hůlku, plášť a nebelvírskou šálu. Kéž bych přeháněla – nepřeháním. Bezpochyby vím, že jakmile nasedne na letadlo a zjistí, kam míří, zeptá se Travise na svou bradavickou uniformu nebo jak se tomu sakra říká. Viola je megachytrolínka, ale miluju ji. A nemůžu se dočkat, až uvidím fotky.

Limuzína vysadí Ashley a Kaylu a než vystoupí, všechny se obejmeme. Jsme omámené alkoholem a unavené. Po zpáteční cestě k Viole se ona směje jako šílenec.

„Zítra budu oficiálně paní Kingová. Myslíš, že je to divné?“

Nemůžu si pomoct, ale směju se. „Ju. Ale taky totálně úžasné. Možná jednoho dne budu paní Fisherová.“

Viola se nakloní a zeširoka mě obejme. Moje vtipy o jejím bratrovi ji už nevyvádějí z konceptu. „To doufám.“

I když naléhá, abych zůstala, rozhodnu se jít domů a vyspat se ve své posteli, plus ráno bude jednodušší se připravit. Limuzína mě vyklopí u domu, vytáhnu stodolarovou bankovku a dám ji řidiči za to, že byl úžasný. Nejdřív si ji odmítne vzít, ale použiju trochu svého jižanského šarmu a ukecám ho. Líbí se mi; připomíná mi mého strýčka Jacka s jeho velkým kudrnatým knírem.

Jakmile se moje podpatky dotknou chodníku, je nemožné ignorovat velký pickup stojící na příjezdové cestě. Miluju muže s pickupem, který je sebejistý a nezkouší si něco kompenzovat. Jen mu přidejte baseballovou čepici, tetování a pár pout, a rozteču se mu v rukách. Mé srdce buší silně jen při pomyšlení na Drewa a tu zatracenou zprávu, co mi poslal. V posledních několika letech dal velmi jasně najevo, že nemá zájem, ale dívka může snít.

Těžce polknu, vytáhnu si kalhotky pro velké holky a vejdu dovnitř, abych zjistila, že jsem doma sama. Sakra. Umyju si obličej, převleču do pyžama a v momentě spím.

Den svatby…

Jakmile se zavřou hlavní dveře, jsem vzhůru a moje mysl mimo. Nemůžu uvěřit, že dnes se vdává moje nejlepší kamarádka. Překapávač pracuje a já zkouším potlačit, jak moc Drew nakazil mé myšlenky tou jednou zprávou. Je doma a jsem napůl v pokušení se ho na to zeptat, ale neudělám to. Místo toho si dám krátkou sprchu a převleču si něco pohodlného, než se navleču do šatů. Viola nám naplánovala vlasy a makeup na 8:30 a já hodlám být skvělá nejlepší kamarádka a svědkyně nevěsty a stavím se ve Starbucksu, než k nim zamířím. Pokud jí přinesu její oblíbené kafe, neřekne ani slovo o tom, jak jsem oblečená. Bože, jsem ďábel.

Vezmu si šaty, boty a zpomalím při letmém pohledu na Drewa, jak projde kolem kuchyně. Dělá si svůj proteinový nápoj, bez trička a vše, co vidím, jsou jeho tetování a svaly, vyrýsované odshora dolů na zádech. Ten chlap je chodící sex a je tak slepý, že nevidí, co to dělá s ženami, ale to je moje výhoda. Očividně.

Drew se otočí a s úšklebkem se na mě usměje, a já mu to vrátím.

„Doufám, že jsi připravený na párty tvého života,“ říkám a mrknu na něj.

„Jsem více než připravený, střelče.“

Směju se a vyjdu ze dveří.

Na cestě do salonu zastavím a vyzvednu kelímek bílé moka čokolády s extra přídavkem pro Violu a tři šálky espressa pro sebe. Když pokračuju v cestě, vidím obchod s koblihami a rozhodnu se zastavit a koupit dvanáct koblih s různými barvami. Jsem si jistá, že nejsem jediná, kdo by si po včerejšku dal. Jestli Viola ucítí cukr, určitě po mě hodí tím samým pohledem, jako to vždycky dělá Drew.

Přijedu o deset minut dřív, protože nesnáším chodit pozdě, a když vejdu, můžu říct, že je Viola nervózní.

„Vzala jsem kávu, protože tě miluju. Máš ponětí, jak je v sobotu ráno Starbucks přeplněný?“

Jdu přes pokoj a dám jí to do ruky s potutelným úsměvem.

Ty mě znáš tak dobře. Ale koblihy? Uh, nemůžu,“ říká, protože se před svatbou vzdala cukru.

„Oh, všechny koblihy jsou pro mě. Nedělím se.“ Mrknu na nic a Kayla si vezme ten s růžovou polevou a posypem.

„Zrovna si stěžovala, že potřebuje kávu,“ říká Kayla.

Viola ji vraždí pohledem.

„Je to pravda,“ říká Ashley.

Viola se usměje a vezme si svoji kávu a potom dramaticky povzdechne.

„Měla jsi právě orgasmus? Protože jsem si celkem jistá, že jo.“ Směju se.

„To se mnou dělá Starbucks vždycky,“ říká Viola.

V salonu jsem usazena do křesla naproti ní. Žena, která mi dělá vlasy, je umyla a rychle vyfoukala. Holkám už dělají make-up a já se k nim brzy připojím. Nemůžu si zvyknout na tento způsob zacházení. Líčení nikdy nevypadalo tak jednoduše.

Nejdřív naše družičkovské šaty a pak my všechny pomáháme Viole do jejích vrstev, aniž bychom jí poničily účes. Pomohu jí opravit rtěnku a řasenku těsně předtím, než zamíříme dolů do kaple. Můžu říct, že je nervózní, ale rozhodně nemá důvod být.

„Vypadáš ohromně,“ řeknu jí. „Travis to bude mít opravdu těžké, aby od tebe udržel ruce.“

„Jak se to liší od normálu?“ Směje se, ačkoli to myslí naprosto vážně.

„No, snad je můžu nechat v kalhotách, dokud vy dva nebudete zpátky doma za zavřenými dveřmi.“

Zabručí. „Pochybuju.“

Kromě mě se už párují družičky s jejich družbou. Drew už stojí vedle Travise, který čeká na svou nevěstu. Oba vypadají nádherně ve svých smokinzích a vestách. Viola chtěla žluté a vínově červené barvy, podle Potterovské koleje, ale Travis nebyl na stejné lodi, takže se dohodli na kompromisu červené a černé. Kluci mají červené vesty pod jejich černými saky a kravaty stejné barvy. Skvěle jim sedí a dají vyniknout jejich svalům, nebo spíš Drewovým svalům, protože je to jediný chlap, na kterého zírám.

Všechny Violiny družičky mají oblečené šaty v totožné červené barvě, aby ladily k oblekům, kromě hlavní družičky. Já mám na sobě šaty stejného střihu, ale černé. Nejprve jsem si nebyla jistá, jak to bude spolu vypadat, ale jakmile jsme všichni oblečení a stojíme v řadě, vypadá to fakt elegantně.

„Připravená?“ Otočím se k Viole předtím, než mám nastoupit. Hudba je jemná a pomalá, ale to se brzy změní, až se vydá uličkou Viola. „Pokud zakopnu, prostě mě nech spadnout. Nesnaž se mě zachránit,“ řeknu jí s nadějí, že ji to rozesměje.

Povedlo se a ona se směje, obličej viditelně klidnější. Kývne a po sté si upraví kytici. Svatební koordinátorka mi pokyne.

„Miluju tě,“ naznačím jí ústy.

„Taky tě miluju,“ naznačí zpátky.

Otočím se a vykročím směrem dolů uličkou. Kostel je plný, jsem tak šťastná, že jejich lásku přišlo oslavit tolik lidí. Oni si to zaslouží více, než kterýkoli pár, který znám.