Checkmate:TIR - 20. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Vyměnil jsem si několik služeb, abych mohl jet do Texasu a poznat Courtneyinu rodinu. Ona je tak šťastná a nepřestává o tom vtipkovat, ale já jsem nervózní jako peklo. Slyšel jsem tolik historek o jejích velkých zlých bratrech, a můžu jen doufat, že ze mě ty sračky nevymlátí. A co hůř, Courtney nahodile zmiňuje, že si domů nikdy nepřivedla kluka z Kalifornie, aby se seznámil s rodiči.

Probudíme se před rozedněním, abychom letěli do San Antonia, tam se připojili na San Angelské letiště. Dostal jsem varování, jak moc Courtney nesnáší přestupy a jak ji malá letadla znervózňují. Když přistaneme, máme hodinu na to, dojet do El Dorada.

Na letišti z ní nemůžu sundat ruce a ona zrovna tak; jinak by to ani nešlo. Vědomí, že je moje, mě dělá tak zasraně šťastným. Žádným slovem nedokážu vysvětlit způsob, jakým se cítím, když se ztrácím v jejích očích, puse a vůni pokožky. Cítím, že je to způsob, jaký měl vždy být – my spolu. Trvalo mi roky dospět do tohoto bodu, ale bez všech těch hovadin, jsem si jistý, že bych tolik neocenil, být s ní. Cítít to samé, co ten druhý cítí k vám, je neskutečné.

Nastoupíme do letadla a Courtney mě nechá sedět u okna, ale klidně se o mě opírá, aby viděla ven. Klidně bych si ji nechal sedět na klíně, ale asi by to nebylo moc vhodné a jsem si jistý, že stevardi a ta malá stará paní, co sedí vedle Courtney z druhé strany, by to nepřivítali.

„Chci jít na toaletu a připojit se s tebou do klubu Mile-high (pozn.: to jsou ti, kteří už někdy souložili v letadle),“ zašeptám jí do ucha.

„Jak romantické a trochu nevhodné.“ Odfrkne. „Lidé tam kadí.“

Hravě našpulím pusu a ona se usměje.

„Okay, dobře. Přidej to na svůj seznam hromady sexu.“

Opře se o mě a říká mi do ucha špinavosti a já jsem permanentně tvrdý. Chichotá se, ví a cítí, co přesně začala. Snažím se nepředstavovat si ji nahou, sedící mi na tváři, ale to ona je ta, která mi tuhle myšlenku přináší na prvním místě.

„Za to zaplatíš,“ dívám se dolů na vybouleninu, která je viditelná a nenápadně se snažím upravit.

„Na to se těším.“ Rychle mě políbí na ústa. Vůně její kůže a mýdla jsou skoro příliš, ale já se snažím vytlačit všechny nemravné myšlenky, co bych s ní chtěl zrovna teď dělat, ven z mysli. Obalím si kolem ní paži. Moje ruka hladí jemnou kůži na jejích zádech a zíráme ven z okna, dokud letadlo nepřistane. Rychle přestoupíme do menšího letadla, ve kterém jsme dohromady jen 45 minut. Při každém zadrncání mě chytne za ruku a vřískne.

Když znovu přistaneme, netrpělivě čekáme na obrat, abychom už mohli opustit letadlo, vzít naše zavazadla a jít do fronty na nejmenším letišti, na které jsem kdy přiletěl, kde nás vyzvedne Courtneyin bratr.

„Někdy umí být blbec; jen tě varuju,“ říká, když tlačíme naše kufry přes miniaturní terminál.

„Travis je můj nejlepší kamarád. Jsem na to zvyklý.“

Vyjdeme ven a do obličeje mě udeří suchý a horký vzduch. Courtney nechá své příruční zavazadlo a já ho chytím, než někam odjede. Vystartuje přes vyzvedávací prostor, kde ji Jackson zvedne a otočí se s ní dokola, než ji dá zpátky na zem.

Slyším, jak se baví o tom, jaký byl let a on se opře se všemi svými svaly o velký pickup a zkříží ruce na hrudi, zírá na mě a měří si mě, jak by to udělal každý velký brácha. Já nejsem ani v nejmenším vystrašený, protože stejně jsem se díval na kluky, které přivedla domů Viola, aby se seznámili se mnou. Když přijdu blíž, vidím, že se podobá Courtney s jejich stejnými blond vlasy a modrýma očima, ale je mnohem vyšší než ona. Stále je patrné, že jsou sourozenci.

„Nazdárek,“ řekne s důrazem na jeho R. Jeho akcent je těžší, než Courtneyin. Kdybych to nevěděl, řekl bych, že ho imituje, ale vím, že toto je na sto procent autentické.

„Jacksone, toto je můj přítel Drew. Drew, to je Jackson.“

Pevně mi stiskne ruku a já napodobím jeho tvrdost. Vypadá skoro překvapeně a já vidím, jak si protáhne ruku předtím, než hodí Courtneyin bágl na korbu. Dám svůj kufr k jejímu, ale své příruční zavazadlo si nechám u sebe. Courtney a já vylezeme na zadní sedadlo pickupu a sedíme vedle sebe hodinu jízdy na ranč. Jsem zticha, poslouchám, jak klábosí a všechno se to zdá tak zvláštní.

„John, Evan a Alex na tebe čekají doma. Je tam Benita s několika přáteli, protože ona a Aaron slíbili, že se spolu neuvidí „do svatby.“ Samozřejmě přišly i tety Charlotte a Patsy, když slyšely, že se všichni sejdeme. Máma udělala celý kamion bramborového salátu a gumbo (https://paleosnadno.cz/recept/gumbo/). Táta nahnal dobytek ze zadní pastviny na přední, když jsem odjel, věděl, že mu to bude trvat několik hodin. Myslím, že se jen snažil vyhnout pozdvižení.“ Jackson protočí očí.

„Proč prostě nepozvala úplně celou rodinu?“ Cítím v jejím tónu sarkasmus.

„Možná tam všichni budou v době, kdy se ukážeme. Novinky se tu šíří rychle.“ Směje se a ví, že je Courtney rozčilená.

„Takže, Drew, co děláš, aby ses uživil?“

„Jsem policista.“

„No, já budu zatracený,“ říká, poplácá si koleno. „Court-Court šla a nabrnkla si chlapa, který umí střílet ze zbraně a zpacifikuje špatné hochy. Neříkala jsi, že to je tvůj sen o tom, co má být chlap schopný udělat?“

„Oh můj Bože. Jsi tak trapný,“ Courtney se nakloní dopředu a snaží se dát Jacksonovi pohlavek, ale on je rychlejší.

„Říkala ti, jak dobrá je ve střelbě? Tohle je přímý střelec. Musíš se podívat.“

Otočím se a podívám se na Courtney, nadzvednu obočí a směju se. „Ty umíš střílet ze zbraně?“

„Nedívej se tak překvapeně, bože. Vyrostla jsem na ranči v Texasu, pamatuješ? Každý tady má zbraň. A je pravděpodobně ještě spoustu věcí, které o mně ještě nevíš.“ Podívá se zpátky na Jacksona, hrozí mu očima a mluví na mě. „Pravděpodobně budeš vědět příliš mnoho až budeme odjíždět.“

Místo odpovědi mluví Jackson dál. „Ou, umí to s puškou, ruční zbraní, pistolí, brokovnicí, s čím chceš. Umí vykuchat rybu. Pomůže porodit tele a stádo skotu. Řídí traktor…“

„To by stačilo,“ říká Courtney, tón jejího hlasu je děsivý a vážný.

Jackson mluví dál, jako by ji neslyšel. „…zacházet s ostnatým drátem, se zavřenýma očima osedlat koně, balíkovat seno, očkovat prasata, vyměnit olej v pickupu, sekat dřevo a kydat hnůj z maštale jako nikdo, koho jsem kdy viděl. Je to žena průkopnice, která se ukrývá v Kalifornii za umělým opálením a surfovacím prknem. Jsem rád, že jsi doma, sestřičko. Teď nezapomeň, odkud pocházíš.“

„Jako bys mě někdy nechal,“ Courtney rozzlobeně zafuní, ale já jsem ohromený. Netušil jsem, že umí všechno tohle. Později si o tom budeme muset trošku promluvit a ona mi bude muset říct všechno.

Jackson pokračuje a brzy sjíždíme z dálnice a zatáčíme na vydlážděnou cestu bez krajnice. Jedeme do kopců a kolem obrubníků tak rychle, že mu skoro řeknu, aby zpomalil, ale nechci vypadat jako kundička. Heslo „bezpečnost především“ mi bylo vštěpováno. Brzy zjistím, že jsme uprostřed ničeho. Zabočí prudce doprava a sjede na starou štěrkovou cestu a vidím, jak se za námi zvedá prach.

Pozemky se táhnou tak daleko, jak mé oko dohlédne. Každou půl míli nebo tak Jackson zpomalí, aby přejel přes železné potrubí a všechno ve voze se třese a vibruje. Podívám se ven z okna, abych zjistil, co to je. Courtney vybuchne smíchy. „To je ochrana pro dobytek, takže krávy nemůžou utéct. Ony si na to zvyknou.“

„Toto místo je obrovské,“ říkám a dívám se ven na tu rozlehlost.

Jackson zrychlí a já se podívám z okna, když projíždíme pod velkou železnou cedulí, která říká Circle B Ranč. „Vlastníme okolo padesáti čtyř stovek akrů země a ranč funguje od začátku devatenáctého století. U druhého vjezdu máme pěkné ubytování se stravou pro lidi, kteří sem přijdou a zůstávají během celého roku. Je to trocha Texaského soukromí“, říká, čímž odpoví na mou nevyřčenou otázku. „Byl to nápad mého bratra Evana. On je naším mozkem; no, s výjimkou Courtney. Ona má IQ jako Einstein.“

„Opravdu moc mluví, že?“ říká Courtney a zírá na Jacksona. Nějak nepochybuju o tom komentáři s Einsteinem, když uvážím, že je nejlepší kamarádka s Violou a obě promovaly s vyznamenáním.

„Nenuť mě říct mu o tobě nejtrapnější historky,“ varuje a ona hned přestane mluvit.

„Nechceš vyzkoušet, jestli blufuje?“ Směju se.

„Sakra, že nechce! Mám na ni tolik špíny,“ říká Jackson.

V dálce vidím obrovský dvoupodlažní dům s velkou verandou vepředu. Vedle domu je velká červená stodola a já se cítím, jako bych vjel do naaranžovaného filmu. Auta a pickupy, všechno pokryté prachem, stojí na obrovské kruhové příjezdové cestě.

„Vypadá to, jako by matka někoho pozvala,“ říká Jackson se záludným úsměvem na tváři.

„Kurva!“ Courtney zašeptá.

„Řeknu mámě, že kleješ. Doufejme, že ti pak umyje pusu mýdlem,“ řekne Jackson, když parkuje auto.

„Chci ho potrestat,“ říká Courtney mezi zuby a všechno, co můžu dělat je smát se.

Jackson se otočí s jeho ramenem omotaným okolo sedadla s falešným úšklebkem. „Ale ona ví, že bych jí to vrátil. Ohání se jako chlap.“

Když celá rodina uslyší, že vůz zastavil, vyběhnou z domu, aby viděli Courtney. Ani si nestihne vzít batoh, než ji otočí a zmáčknou v objetí. Musí říct každému z nich ahoj, představit mě a všichni se poobjímáme, pozdravíme a zeptáme, jak se daří. Cítím se jako bych byl zpátky na Violině svatbě, ale tohle je jen typický sraz Courtneyiny rodiny.

Většina z nich má pískově blond vlasy a modré oči. Starší ženy mají své velké účesy, jako Texasané v televizních show a spousta mužů má kovbojské klobouky a boty. Některé jejich přízvuky jsou tak silné, že nerozumím zatraceně ani slovu, co říkají, tak prostě jen kývu a směju se. Všichni vejdou dovnitř a Courtney mě chytne za ruku a vede mě zpátky k pickupu, takže můžeme vzít naše bágly.

„Chce se mi řvát. Nechci nikoho bavit. A varuju tě, budou klást stupidní otázky.“

„Dnes mi dáváš hodně varování,“ žertuju. Vezmu do dlaní její obličej a dám jí lehký polibek na rty. Vzdychne a lehce se uvolní. „Vlastně se bavím. Ale vy Texasani jste divní.“

Konečně se zasměje a jdeme po chodníku nahoru na verandu a do domu. Všichni jsou hlasití a nemyslím si, že někdo z nich mluví na stupnici nižší než deset.

Jackson přijde ke mně a Court a sevře Courtney ve velikém objetí. „Tak moc jsi mi chyběla.“

„Johne, tohle je Drew, můj přítel,“ řekne sebevědomě, když ji pustí.

„John?“ ptám se, teď opravdu zmatený.

„Ou,“ řekne Courtney se smíchem. „Toto je John, Jacksonovo identické dvojče. On je ten krásnější, myslím. To je jediný způsob, jak je touhle dobou rozeznat.“

„Vypadám líp než on,“ směje se. John mi potřese rukou a nezkouší mi zlomit prsty, a už se mi líbí, ale bude těžké jako peklo ty dva rozeznat.

Jejich máma zabočí za roh z kuchyně a přitiskne Courtney k sobě.

„Mami! Chyběla jsi mi.“

Ty dvě jako by si z oka vypadly až po nabíranou zástěru, kterou má na sobě. Usměje se na mě. „A ty musíš být Drew Fisher.“

Napřáhnu ruku, abych si s ní potřásl, a ona mě sevře v náručí. „Tady jsou samí objímači, synu. Moc ráda tě konečně poznávám. Jsem Rose, ale můžeš mi říkat mami, nebo mami Rose – jak budeš chtít,“ říká vážně s jižanským huhňáním.

Další z bratrů vyjde z poza rohu s mísou bramborového salátu v rukou. Je to svalovec a taky je vysoký a pořád má ten Bishopovský vzhled, ale můžu říct, že je ode mě o několik let starší. Projde kolem nás, aniž by řekl jediné slovo.

„Evane, pojď sem,“ řekne Rose a on se hned otočí. „Seznam se s Drewem, přítelem tvé sestry.“

Obalí svou velkou ruku kolem mísy a podá mi s úsměvem ruku. „Rád tě poznávám, Fishere. Zraň mou sestru a já přijedu do Kalifornie a zlomím ti vaz.“

Rose na něj zírá. „A já ti zlomím vaz, jestli mi neukážeš slušné vychování.“

„Evane!“ Courtney zasyčí.

„Jen si dělám srandu,“ řekne, ale když se mi podívá do očí, vím, že si ji nedělá, ale stejně se usměju.

„To neplánuju. Ale taky tě rád poznávám.“

On kývne a jde do jídelny.

„No, půjdu sundat gumbo z plotny tak za deset minut, jestli se chcete setkat se všemi,“ Rose říká Courtney.

„Potřebuju jít do patra a odložit své věci, prosím,“ řekne své mámě.

„V pořádku. Alexi! Alexi, pojď sem, prosím,“ Rose zařve. Je zázrak, že ji on slyší přes všechno to veselí ve vedlejší místnosti.

Alex vejde a můžu říct, že není o moc starší než Courtney.

„Můžeš svolat všechny tak za deset minut? Je čas jíst,“ zeptá se Rose příjemně.

Alex kývne. „Jistě. Oh, hej, já jsem Alex, rád tě poznávám. Slyšel jsem toho o tobě spoustu.“

„Doufám, že jen to dobré,“ říkám a dívám se na Courtney, která se směje.

„Jo, přinejmenším nic usvědčujícího. Každopádně, budu tě sledovat.“ Alex se otočí a odejde a Courtney se povzdechne. „Můžeme odtud, prosím, vypadnout, než budeme mluvit s někým dalším?“

„Deset minut, Court. Dnes večer jíme jako rodina,“ řekne Rose přísně a já vím, že bych jí nechtěl někdy zkřížit cestu.

Courtney se směje, popadne mě za ruku a bereme roha tak rychle, jak jen to jde. Když vyjdeme do patra, letmo zahlédnu rodinné fotografie, které pořizovali během let a jsem v pokušení se zastavit a prohlídnout si každou jednu, ale Courtney mě nenechá. Když vyjdeme schodiště, v chodbě je spousta dveří. Vejdeme do těch na konci a hned, jak zavře dveře, přitlačí mě na ně a naše rty se střetnou.

„Čekala jsem na to celý den,“ řekne bez dechu. „Teď špatné zprávy.“

Podívám se na ni zmateně.

„Musíš spát v pokoji pro hosty. Moji rodiče jsou trochu moc tradiční, aby dovolili něco víc, když nejsme svoji.“ Protočí oči a hodí se kufr na postel.

„To respektuji.“ Rozhlédnu se kolem a vidím fotky jí a přátel připíchnuté na korkové tabuli a ona vypadá tak mladě. Je tam plakát mladého Justina Biebera a nemůžu si pomoct se nesmát. „Je to pokoj, který jsi měla, když jsi tu žila?“

„Jo, ale nesměj se mému plakátu. Vyvěsila jsem ho, když jsem byla naposledy doma.“ Mrkne na mě, ale vím, že lže, podle toho, jak je vybledlý.

„Můžu si jen představovat všechny problémy, do kterých ses dostala jako teenager.“

„Ou, dělala jsem jim peklo. Bylo tak jednoduché proklouznout ven tímhle oknem a sešplhat po stromě, nebo nechat vyšplhat lidi sem.“

„To jsi neudělala.“ Udělám k ní pár kroků.

„Co jiného se tu dalo dělat uprostřed ničeho, jiného než srážet krávy a mít párty na pastvinách?“

Teplé paprsky večerního slunce se rozmazávají na podlaze z tvrdého dřeva a ona vypadá tak nádherně, když tam stojí s kůží políbenou sluncem a rozcuchanými vlasy. Kdybych si ji hned teď mohl vyfotit, v tomto okamžiku, udělal bych to.

„Už jsem ti dnes řekl, že tě miluju?“

Zatřese hlavou a podívá se mi do očí, když zruším prostor mezi námi.

„Miluju tě, Court,“ říkám mezi vášnivými polibky. Moje ruce si vkládají do paměti její tělo a brzy jsou naše ústa tak nenasytná, že se sebe nemůžeme nabažit.

„Taky tě miluju,“ říká Courtney mezi lapáním po dechu. „Vždycky jsem tě milovala.“

Odepnu jí šortky a vjedu jí rukou do kalhotek, a ona vzdechne, když se dotknu jejího klitorisu. Její oči se s třepotáním zavřou, když do ní strčím prst.

„Jsi tak vlhká,“ šeptám, kroužím prstem po jejím poštěváčku a ona vzdychne.

„Chci tě tak zatraceně moc,“ řekne, roztává pod mým dotekem.

Ozve se zaklepání na dveře a já ve spěchu vytahuju ruku z jejích kalhotek, když si zapíná šortky.

„Dále,“ říká.

Evan otevře dveře, a když promluví, dívá se na mě. „Je čas večeře, malá sestřičko. Dostaň svůj zadek dolů.“

Zavře dveře, aniž by čekal na odpověď.

Ona se postaví na špičky a skousne mi spodní ret a saje. „Dokončíš to, co jsi chtěl, později.“

„Mám to v plánu.“

Než sejdeme dolů, obejmu ji a ještě jednou políbím. Chytne mě za ruku a než vyjdeme z ložnice, ptám se, jestli jsou její bratři vždy tak děsiví.

Zasměje se. „Jo a to jsi ještě nepoznal mého tátu.“