Checkmate:TIR - 13. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Po čtyřech dlouhých dnech dvanáctihodinových služeb, jsem více než připravený na volný den. Po několika měsících práce v různých směnách, je můj tělesný harmonogram naprosto mimo rovnováhu. Posilovna mi pomáhá se vybít, ale někdy to jen potřebuju vyspat.

Když dorazím ve čtvrtek ve tři ráno domů, jsem připravený omdlít, než vkročím do dveří. Zaplaví mě úleva z nadcházejících tří dnů volna, ale nemůžu přestat myslet na Courtney a na to, co se s ní tento týden děje. Normálně se zastihneme přes víkend, když jsme oba doma, ale mám takový pocit, že tento víkend nebude jako ty ostatní.

Spím déle, než jsem chtěl, ale jakmile jsem vzhůru, vypiju si svůj koktejl a zamířím do tělocvičny. Ta vrátí mou hlavu zpátky na trať, zvláště když to vypadá, že jí prošlo tornádo. Neustále přemýšlím o všem, co se poslední dobou stalo a o debaklu s Miou před dvěma týdny. Odmítl jsem jí zavolat, jako bych to normálně po hádce udělal. Musel jsem ji prosit a škemrat, aby se mnou mluvila přes hlasovou schránku, a když konečně zavolala, za jejích podmínek, mávala mi mrkví před očima tak dlouho, dokud jsem neřekl to, co chtěla slyšet. Držela všechny karty a věděla to, ale to bylo naposledy, co se to stalo. Nepokoušel jsem se jí zavolat nebo napsat a vsadím se, že ji to přivádělo k šílenství.

Když jsme se s Miou poznali, cítil jsem to okamžitě. Cítil jsem tlak, spěch, nutkání s ní mluvit. Měla kolem sebe tu energii, takže se mnou prostě mluvila. Na povrchu byla úžasná, myslel jsem si, že máme hodně společného. Čím víc jsem se zamilovával, tím silnější vliv na mě měla. Randil jsem na střední a na vysoké, ale nikdy to nevedlo k ničemu vážnému. Až do Mii.

To bylo před více než třemi lety.

Od té doby se věci mezi námi změnily a neumím přesně určit kdy, ale je to jako bych se právě probudil a uvědomil si všechny ty sračky, kterýma mě ona protáhla a jak se náš vztah za poslední roky stal toxickým. Chtěl jsem věřit, že se změní, že by to mohlo fungovat a náš vztah by byl jako předtím, ale jakmile mi dala ultimátum kvůli bydlení s Courtney, něco uvnitř mě seplo. Hned jsem si to neuvědomil, ale po nějakém čase přemýšlení a po tom, čeho jsem se měl vzdát, Mia už nebyla osobou, se kterou bych se viděl po zbytek svého života, a to pro mě byla velká facka do tváře. V minulosti jsem její chování omlouval, ale už to déle dělat nebudu. Nemůžu.

Poprvé za tři roky konečně vidím věci tak, jak opravdu jsou.

Pobyt v tělocvičně mi pomohl uspořádat mysl, ale bez ohledu na to, kolik jsem toho nazvedal nebo kolik opakování, nic z toho mě nezbavilo nervů z toho, až uvidím Courtney. Musí vědět, jak je mi líto, že jsem jen zvážil její stěhování a jaký osel jsem, že jsem Miu jen nechal nasadit mi tuhle myšlenku do hlavy. Kvůli svatbě jsme ještě neměli šanci si o tom opravdu promluvit a nejsem si jistý, kolik z rozhovoru opravdu slyšela, ale trápí mě to. Náhodně si vzpomenu na pohled do Courtneyiny tváře, když se Mia předvedla.

Přeju si, aby byl Travis doma, ačkoli vím, že tráví nejšťastnější období svého života v Londýně s Violou. Taky nebyl Miiným fanouškem číslo jedna, ale je dobrý posluchač a je i dobrý rádce, i když právě jeho radu slyšet nechci.

Po minulém týdnu bez Mii, bez dramat, bez obav – se cítím volný. Držela mě v šachu tak dlouho, že jsem zapomněl, jaké to je se tak cítit.

Jakmile se vrátím z tělocvičny, skáču do sprchy a přemýšlím, jak se Courtney omluvím za to drama, která mezi nás vnesla Mia. Vím, že ji Miiny komentáře ranily, ačkoli to nedala znát. Byla ode mě hovadina jen říct, že bych o tom přemýšlel. Courtney je jedna z těch lidí, kteří vejdou do vašeho života s nulovým očekáváním, bez plánů a nemají tušení, jak mění váš život jenom tím, že prostě jsou. Ona je odměřená a jen myšlenka na to, že ji ztratím, u mě vyvolává žaludeční nevolnost.

Jakmile plně zpracuju, co mám v plánu říct, vypnu vodu a vylezu ze sprchy. Když se suším, slyším v domě pohyb a začnu přemýšlet, jestli je dnes Courtney doma z práce dřív.

Obalím si kolem boků ručník a ulíznu vlasy dozadu. Jdu chodbou a na jídelním stole vidím tašky z obchodu. Courtney má být ještě v práci, přesto však měla čas jít na nákup.

Když zahnu za roh a zamířím do kuchyně, není to Courtney, koho vidím.

„Co tady děláš?“ ptám se, nasraný, že Mia prostě jen tak vešla a udělala si pohodlí v mém domě. Skoro jsem zapomněl, že jsem jí dal klíč, protože ho použila jen zřídka.

„Čau, zlato,“ řekne přeslazeným tónem. Přijde ke mně a dá mi ruku na tvář. „Vypadáš dobře. Chyběl jsi mi.“

„Nech si ty kecy, Mio. Co tady děláš?“ cuknu svou tváří pryč od ní.

Sundá ruku, stále s úsměvem. „Dnes večer ti udělám večeři. Myslela jsem, že po tvém dlouhém pracovním týdnu bys uvítal domácí jídlo.“

„O čem to sakra mluvíš? Už spolu nejsme. Jen tak si nepřijdeš do mého domu, kdy chceš a nebudeš předstírat, že se nic nestalo.“ Držím svůj postoj a založím si paže na své nahé hrudi, na rtech přísný výraz. Musí jít. Vypořádám se s ní jindy.

„Oh, Drew…“ řekne, jako bych řekl něco strašně legračního, třese na mě hlavou. „To byla jen malá hádka. Víš, že nemůžeme zůstat bez sebe. Oba jsme paličatí a je čas se přes to přenést.“

„Přesně. Přenes se přes to, Mio. Je konec.“ Udělám krok směrem k ní, popadnu tašku z linky a postrčím s ní Miu do hrudníku. „Běž domů.“

„Jak mi můžeš něco takového říct? Po všem, čím jsme si poslední tři roky prošli? Po všem, co jsem pro tebe udělala?“

Její slova mě zasáhnou jako cihla a netuším, jak jsem se dřív s jejími kravinami vyrovnával. „Všechno, co jsi pro mě udělala? Jsi duševně nemocná? Od začátku sis hrála s mými emocemi, vláčela jsi mě sem a tam ve tvé malé pavučině lží, a teď to skončí.“

„To nemůžeš myslet vážně, Drew.“ Položí tašku zpátky na linku a postaví se přede mě. „Miluju tě, bejby. Vím, že mě miluješ taky. Jasně, měli jsme svoje problémy, ale není to nic, čím bychom se neprokousali. Podívej, jak daleko jsme došli. Jak můžeš jen tak odejít od nás a od všeho, co jsme měli?“

To je ta nejopravdovější věc, kterou jsem kdy slyšel Miu říkat, ale to neznamená, že na to skočím.

„Protože je čas, Mio.“ Zním upřímně, nevím, jak jinak jí to podat.

„Tomu nevěřím,“ říká pevně.

„No, měla bys. Je mi líto.“

Ona sklopí oči a bojím se, že začne brečet. Po chvilce mě překvapí a vykouzlí úsměv. „No, to neznamená, že i tak ti nemůžu uvařit. Jsem si jistá, že celý týden žiješ na koktejlech a donášce. Nech mě uvařit něco slušného.“

Mia je hodně věcí, ne všechny jsou dobré a ne všechny špatné, ale vždycky byla dobrá v kuchyni. Nechci ji poslat pryč, když uvážím, že sem donesla všechno to jídlo, ale ani nechci, aby Courtney vešla, zatímco tu Mia bude.

Co s tím kruci udělám?

Courtney

Nikdy v životě jsem nebyla tak nervózní z toho, že přijdu po práci domů.

Je čtvrtek a Drew bude další tři dny doma. A vím, že si potřebujeme promluvit. Potom, co si v hlavě projdu všechny možné scénáře, rozhodnu se ke dvěma věcem: ponížím se a řeknu mu, že jsme měli sex – dokonalý sex, který si nepamatuje. Za druhé mu řeknu, že se odstěhuju, protože neexistuje způsob, jak bychom se mohli vrátit zpátky, nebo řekne, že když si to nepamatuje, měla bych mu to asi připomenout a skončíme nazí v jeho posteli. Jelikož je to ta nejnepravděpodobnější verze, připravuju se na nejhorší, ale neznám způsob, jak to dál vydržet.

Tíživý pocit v břiše se vrací v momentu, kdy dorazím na příjezdovou cestu a vidím auto Mii zasrané Montgomery. Nevím, jak si to přebrat, zvláště když jsem s Drewem nemluvila a poslední zmínka o ní a o tom, jak mu chybí, padla na svatbě. Vím, že mají společnou minulost a cítím se jako hlupák, že jsem si myslela, že by se někdy mohlo něco změnit.

Zaparkuju svůj Jeep za Drewův, zastavím a sedím, nutím se zahnat slzy. Věděla jsem, že tu ta možnost vždycky byla – že by ji vzal zpátky a já bych přemýšlela, jak mohl.

„Hej, co se děje?“ Kayla zvedne telefon. „Dostala jsi strach?“ Mluvily jsme o tom celý týden, takže ví, že dnes je ten večer.

„Ona je zpátky,“ říkám slabým hlasem.

„Kdo?“

„Kdo myslíš? Mia.“

„Je zpátky? Jsou zase spolu?“ její hlas je vysoký.

„Je tady její auto, to je všechno, co vím, ale umím si spočítat dvě a dvě.“ Zamračím se.

„Musíš mu to říct, Court.“ Sníží Kayla hlas.

„Co? V žádném případě!“ zařvu.

„Zaslouží si to vědět,“ řekne mi. Třeba to změní jeho názor, jestli vzít nebo nevzít Miu zpátky.“

„Nebo si bude myslet, že jsem žárlivá a šílená osoba.“ Zhluboka se nadechnu. Nechci být holka, která žebrá, aby si ji kluk vybral. Mia je had, ale vždycky vyhraje. Ona řekne skoč a Drew se zeptá, jak vysoko.“

„To nevíš. Mohla si jen přijít pro věci, víš.“

Povzdechnu si a uvažuju, jestli by to mohlo být ten případ. Nějak o tom pochybuju, protože ona v domě nikdy neměla žádné osobní věci. Vím to.

„Dobře, jdu tam, ale jestli to tam spolu dělají, stěhuju se,“ říkám vážně.

„Kvůli tobě doufám, že ne; a jestli jo, ojeď jí auto klíčem.“

Zachechtám se. „Dobře.“

Zavěsíme a po několika hlubokých nádeších vylezu z auta a zamířím dovnitř. Předstírám, jakoby to byl běžný den a že cokoliv tam uvidím, mě nebude trápit.

Oh, já se tak pletu.

Drew sedí bez trička na gauči, nedívá se na mě a Mia mu sedí obkročmo na klíně. Hned jak vejdu, podívá se na mě. Úsměv, který nasadí je ďábelský, dává mi vědět, že vyhrála a není nic, co s tím můžu dělat. Drew otočí hlavu, aby se mohl podívat přes rameno, ale z tohoto úhlu mě nemůže vidět. Ve chvíli, kdy odhalí krk, ona nechá naše oči uzamčené a začne ho sát, jakoby potřebovala jeho kůži k dýchání. Hezká hra, mrcho.

Stůl je prostřený pro dva, se svíčkami uprostřed. Očividně už připravila dům na jejich dnešní romantickou společnou noc.

Rozhodnu se je ignorovat a jdu do svého pokoje. Když procházím chodbou, slyším nějaký rozruch, ale nemusím být génius na to, abych věděla, co se děje. Jakmile jsem v pokoji, převleču se do legín a trička. Popadnu sluchátka a zastrčím je do telefonu, navolím svůj oblíbený seznam písniček a dám opakování. Je to směsice od Chainsmokers, Boyce Avenue a Maroon 5 a při třetí písničce jsem víc než cokoli naštvaná na sebe.

Šílím z toho, že jsem si myslela, že to tentokrát bude jiné. To je Drewův vzorec. Pokaždé, když se pohádali a rozešli se, přešlo několik týdnů a oni se k sobě vrátili. Měla jsem to vědět, ale protože jsem si myslela něco jiného, jsem ta, co zbyla a cítím se jako idiot.

Kayla mi píše zprávu a trvá mi několik minut si promyslet, co odpovím.

K: Tak, jaký je verdikt?

C: Na základě způsobu, jakým na něm Mia seděla na gauči, bych řekla, že jsou opět spolu. (zlomené srdce+nůž)

K: MLČ!! OMG, nenávidím je oba.

C: Vítej do klubu.

K: Musíš mu to říct.

C: Proč? Abych se do mě ten nůž zavrtal hlouběji? Zakončil by to řečí o tom, že to byla opilecká chyba a tím by to bylo ještě trapnější. Zapomeň na to, Kay. Ta děvka vyhrála.

K: Nemůžu uvěřit, co slyším, Court. NENECH JI VYHRÁT! Nakráčej tam a oběma řekni, co se stalo!

C: *protočení očí* Jsem moc zaměstnaná trucováním.

Dám si telefon potichu a lehnu si zpátky do postele, zatímco mě Adam Levine svádí svým hlasem. Přinejmenším příští čtyři hodiny nemám nejmenší zájem opustit tuhle postel.

Usnu, bohudíky prospím všechno, co se zatraceně děje v obýváku. Na gauči. Na to samém debilním gauči, na kterém sedávám.

Cuknu sebou.

Bože, doufám, že se postarala o své muňky. Nebudu čistit ten polštář.

Rozhodnu se napsat Viole e-mail s novinkami. Už je do nějaká chvíle, co jsem o ní slyšela a hádám, že teď je vhodný čas jí říct, co se stalo.

Komu: Viola Fisher

Od: Courtney Bishop

Předmět: Budoucí stará panna s hromadou koček

Lolo!

Několik dní jsem o tobě neslyšela a chtěla jsem tě zkontrolovat! Jsem si jistá, že jsi celkem zaneprázdněná, takže si nebudu brát osobně, že jsi mi nenapsala. Je tu nejnovější informace: Tvůj bratr má těžké poškození mozku. Asi se příliš mnohokrát udeřil do čela postele, zatímco na něm seděla, práskala bičem a on vzdychal víc…víc…víc.

Asi tak, tvoje budoucí švagrová je zpátky a řekněme, že zrovna teď se cítím opravdu sakra blbě. Celý týden mi Kayla pomáhala s přípravou na to, jak k tomu celému přistoupit a co říct, a všechno na nic.

Takže, jaký byl výlet? Do které koleje tě kouzelný klobouk zařadil?

Mrzimor, že? J

Už jsi byla na nástupišti 9 ¾?

Můžeš říct, že ti chybí má přítomnost?

Doufám, že zažíváš nejkrásnější dny v životě, ale přijeď domů brzy. Taylor potřebuje zpátky svou Selenu.

Miluju tě!

Court

P.S. Řekni Travisovi, že může odvolat Drewovu týdenní donášku oběda. Už nebude více potřeba.

Když to odešlu, zamračím se, když uvážím, že naše páteční tradice končí. Je to něco, co pro mě dělal od prvního dne, předtím, než moje zamilovanost dosáhla úrovně osmý stupeň-Nick Carter.

Zakručí mi v břiše, jsem odhodlaná vyjít z pokoje najít něco k snědku a risknout, že je uvidím znovu spolu. Měla bych být zvyklá, ale jak znám Miu a její veřejné projevy náklonnosti, znamená to pravděpodobnou ztrátu chuti k jídlu dřív, než stihnu dojít do kuchyně.

Jenom myšlenka na to, vidět je znovu spolu mi zvyšuje srdeční tep. Začíná mě srážet to, že jsem nebyla ani odrazovým můstkem. Měli jsme opileckou jednorázovku, takovou, kterou si on ani nepamatuje a teď neznamená nic. Absolutně nic. Pomalu jsem propadla mému nejlepšímu příteli a on miluje jinou ženu.

A ani se to nikdy nedozví.

Statečně vejdu do chodby, povzbudím se, ale je naprosté ticho. Stůl je pořád prostřený pro dva a jakmile dojdu do kuchyně, tašky s nákupem jsou stále na lince. Jak znám Drewa, pravděpodobně je chce seřadit podle abecedy. Má speciální druh kompulzivní poruchy, kdy musí být všechny krabice a dózy na určených místech.

Vždycky jsem si s ním užívala šaškárny. Viola mě dávno naučila jeden fígl, jen pro případ, že bych se k němu někdy potřebovala pro něco vrátit. Dost špatné je, že tohle není něco, odkud se někdy vrátím. Možná je stěhování nakonec jediná možnost.

Jakmile vytáhnu z mikrovlnky sáček popcornu, zamířím zpátky do pokoje. Když nejsou nikde poblíž, hádám, že se už nemusím skrývat, ale raději nebudu riskovat, že je dnes večer znovu uvidím spolu. Jestli ještě nezasedli k jejich večeři, může to znamenat jen jediné: přeskočili to a šli rovnou do ložnice.

Zastavím se u svých dveří a vidím, že jeho jsou zavřené. Zavírá je jen, když spí a pakliže je teprve osm hodin, vysoce pochybuji, že je v posteli kvůli spánku. Potřebuju to vědět jistě, tak se vrátím k hlavním dveřím, abych zkontrolovala jejich auta na příjezdovce, ale zastavím se dřív, než sáhnu na kliku.

Některé věci je lepší nevědět.

Podruhé se vrátím do pokoje, vezmu telefon a píšu Kayle.

C: Nesnáším se.

K: Je čas pohrdání? Potřebujeme povzbuzující řeč?

C: Ani náhodou. Ale je šance, že bych se mohla vyspat u tebe na gauči, než si najdu něco svého?

K: On tě vykopnul? Ten hajzl!!!

C: Ne, totiž, možná to udělá, když je Mia zpátky na scéně, ale rozhodla jsem se sama. Nemůžu mu být nablízku, když je udělaný do ní a já o něm fantazíruju ve sprše jako nějaká teenagerka. Naše společná noc mě bude navždy pronásledovat a já umřu jako stará panna s hromadou koček.

K: Vidím, že jsme se přesunuli k melodramatické části vlastního ponižování. Pojďme ven.

C: Ale je čtvrtek.

K: Přesně. Tak si obuj ty svoje vysokánské boty a jde se.

C: Je to Ladies´night. Drew a já chodíme každý čtvrtek po tom, co mu skončí služba, na levné drinky. Je to naše opilecká tradice.

K: No, teď bude naše. Vyzvednu tě za třicet minut. Obleč se.

C: Ugh…

K: A když už jsme u toho oblékání, myslím tím pryč s teplákovkou a šup do něčeho přijatelného. Nezapomeň se taky učesat.

Protočím oči a směju se, protože mě zná opravdu dobře.

C: Fajn. Ale koupíš mi Bahama Mama (pozn. koktejl).

K: Dohodnuto. Nezapomeň na své šťastné spodní prádlo ;)