Checkmate:TIR - 12. kapitola

Překlad: Lenuszka

Courtney

Vzbudím se, jakmile slyším zapnutí sprchy. Hned se mi lépe dýchá, když vím, že je Drew doma, protože se o něj bojím pokaždé, když si oblékne tu svou uniformu a vyjde ze dveří. Ačkoli jsou téměř čtyři ráno, tělo je vzhůru, ale moje oči křičí na protest. Jsem napůl v pokušení nakráčet do koupelny a žádat, abychom si o tom, co se stalo, promluvili, ale když uvážím, že si to nepamatuje, jak bych vlastně měla začít? Všechny scénáře, co se mi honí hlavou, se zdají směšné, takže zůstanu tam, kde jsem a zkouším znovu usnout, bezvýsledně.

Nedělám známosti na jednu noc. Nejsem ten typ holky a nikdy jsem nebyla. Známosti na jednu noc jsou bezvýznamné, čistě fyzické a tato noc pro mě nebyla ani jedou z těch věcí, což mě děsí nejvíc. Když jsme se spojili na té nejintimnější úrovni, jak jen dva lidé mohou, cítila jsem zdrcující proud emocí.

Ten hlodavý pocit se v plné síle vrátil a nějak cítím, že jsme provedli hloupost. On je můj nejlepší přítel. Je můj spolubydlící. Pokud vím, je stále fixovaný na Miu, a já byla přesně tím, co jsem nikdy neměla v úmyslu – známost na jednu noc.

Další dvě hodiny sebou házím a obracím se, pořád o tom přemýšlím. Když zavřu oči, cítím jakoby jeho rty a jazyk stále líbaly měkkost na mém krku. Skoro můžu slyšet jeho sténání, když se jeho teplý dech zlehka dotýkal mé pokožky. Teď, když znám jeho chuť, která mi stále ulpívá na rtech, není šance zapomenout. Kdybych předstírala, že se to nikdy nestalo, mohlo by to být jednodušší, ale upřímně, to je dost nemožné.

Je opravdu šílené, jak se za posledních několik let můj život změnil. Kdyby mi někdo řekl, že budu žít s Drewem Fisherem nebo že se spolu vyspíme a bude to nejúžasnější sex mého života, podívala bych se na něj a řekla, že je lhář. Kdyby ta samá osoba ještě dodala, že si Drew nebude pamatovat ani Ň, hned bych se zeptala, co jsem v minulém životě udělala, že si zasloužím takové mučení. Protože to mučení je. A přivádí mě to k šílenství.

Můj budík zazvoní v šest, a já jsem fyzicky a psychicky vyčerpaná. Každé jiné pondělí bych vstávala v osm, ale pakliže je Travis tento týden mimo kancelář, je mou povinností se ujistit, že se to v práci nezblázní. Ale upřímně, všichni si jedeme to svoje pořád stejně, ať už tu je nebo ne, protože je to široko daleko nejlepší šéf.

Poté, co se obléknu, udělám si kávu a naliju ji do cestovního hrnku, pak odcházím. Vejdu do King Marketing a všichni jsou šokovaní, že tam jsem v pondělí před osmou. Obvykle to nedělám. Ačkoli jsem dochvilná, Travis nám dal pohyblivou pracovní dobu, takže se mohu ukázat kdykoli před 8:30.

„Učím se být ranní ptáče,“ řeknu Jayden, nové stážistce, kterou Travis najal minulý týden. Nikdo mi nevěří. Heh, sama si nevěřím. Ale jestli musím vstát brzy, udělám to, bez problémů.

Vejdu do své kanceláře a sednu si ke stolu. Otevřu telefon a píšu Drewovi velmi dlouhou a detailní textovku, přečtu ji a hned ji smažu. Zprávy nejsou ideální na řešení něčeho tak osobního a on spí po své dvanáctihodinové směně. Odpovím na několik e-mailů a vyřeším problém se sítí, a než si to uvědomím, je půlka dne za mnou. Než zamknu počítač, zahlédnu e-mail od Violy.

Komu: Courtney Bishop

Od: Viola King

Předmět: Ani kurva náhodou!

Přistáli jsme v pořádku. Jsem tak nadšená, že jsme v Londýně, ale jsem unavená a mám pásmovou nemoc. Cestou sem jsem se ptala Travise, proč jsme tě nemohli pozvat. Připomněl mi, že jsou to naše líbánky. Ale chybíš mi. A taky, CO TO SAKRA! TY A DREW? Travis a já jsme si plácli, když jsem se připojila k wi-fi a dostala tvou zprávu. Byla to otázka času. Ou jé, už čekáš moji neteř nebo synovce? Moc brzy? J

P.S. Prosím, ušetři mě detailů. Zrovna jsem měla croissant a ráda bych ho strávila.

Miluju tě

Lola

Moje srdce se rozbuší. Naprosto jsem zapomněla, že jsem jí poslala svoji panikařící zprávu, když jsem byla v koupelně. A zrovna si vzpomínám, že doteď neodpověděla. Pospíším si a píšu zpět jen pro případ, že jsou stále v dosahu wi-fi.

Komu: Viola Fisher

Od: Courtney Bishop

Předmět: Jo, sakra!

Lolo…

Oh, všechny detaily ti řeknu, až přijedeš domů. Možná je pak můžeš sdělit Drewovi, protože si nepamatuje vůbec nic. Řekl mi to a já jsem vevnitř umřela. Nevím, co mám dělat. Chci si s ním o tom promluvit, ale nevím, jak začít. Vyšiluju tu. POMOZ MI. ŠÍLÍM. VÍC, NEŽ PO ROZCHODU S TOBYM.

P.S. Jediná osoba, kdo napoprvé otěhotněla jsi ty.

P.S.S. Tomu se říká plánované rodičovství.

P.S.S.S. Doufám, že jsi z Londýna nadšená!

Miluju tě a chybíš mi,

Court

Kliknu na tlačítko Poslat a začnu přecházet sem a tam. Je šílené, jak moc mě Viola zná a když ji tu potřebuju nejvíc, zrovna slaví nejdůležitější den v životě. Obnovím svůj e-mail, sednu si a směju se.

Komu: Courtney Bishop

Od: Travis King

Předmět: DO PRÁCE

HNED!

P.S. Gratulace.

Travis King

Majitel, King Marketing

Travis mě rozesmál nahlas, pitomeček. Rychle mu odpovím ANI NÁHODOU, zrovna když mi přistane e-mail od Violy.

Komu: Courtney Bishop

Od: Viola King

Předmět: Co to sakra?

Co tím myslíš, že si to nepamatuje? Lidi nemůžou jen tak zapomenout na takovou věc, že ne? Oh, Travis mě právě informoval, že pokud někdo pije moc, je to možné, takže jsem ho zpražila pohledem, protože pravděpodobně mluví ze zkušenosti. Okay, jsem si jistá, že ti to nepřidalo. Prosím, nepanikař. Dělám si o tebe starosti. Nechceš napsat Kayle a zeptat se, jestli byste si nevyšly? Pravděpodobně bude pro. Dáte zmrzku, zbavíš se vzteku a Kayla je stejně posedlá sladkostmi jako ty. A ještě, brala jsem antikoncepci, pamatuješ? Ale nebudu tě proklínat.

Londýn je úžasný, ale zrovna teď chci jen spát. Čekáme na taxík, aby nás vzal do hotelu. Miluju tě. Napiš mi kdykoli. Jen pamatuj: všechno bude okay, vždycky.

Posílám virtuální obětí,

Lola

Vydechnu, ale necítím se ani trochu uvolněně. Jsem napjatější než struna. Rozhodnu se odejít z práce a dát si oběd. Je překrásný den, vítr mi fouká do vlasů, takže si pustím nejnovější CD od Adele a z plných plic zpívám ta pitomá slova, jako bych je věnovala Drewovi. Musím se očividně vzchopit. Jdu do lahůdkářství a vezmu si rychlý salát a kokosovou vodu. Zatímco čekám v řadě na svou objednávku, vytáhne telefon a píšu Kayle.

C: Už máš plán na dnešní večer?

K: Vlastně nic moc. Prostě opakování Přátel a zmrzlina.

C: S.O.S.

K: Co se stalo? Drew?

C: Uhodla jsi.

K: Přinesu s sebou Bena a Jerryho (pozn. název zmrzliny). Budeme v dobré společnosti.

C: Přines i vodku, jejich kamarádku.

K: Pracuju na tom.

Usmívám se, když jedu zpátky do práce. Zatímco pracuju, rýpu se v salátu, ale sotva něco pozřu. Potřebuju víc kávy, vstanu a rychle jdu do kuchyňky. Cestou tam vrazím do sekretářky Kelsey a ona ztratí rovnováhu. „Oh, bože. Promiň, Kels,“ říkám.

Otočí se a sladce se na mě usměje. „V klídku. Vím, že jsi dneska mimo.“

Její slova mě odzbrojí. Nakrčím čelo a mrknu na ni. „Huh?“

„Zrovna jsi byla ve svém světě. Očividně se něco děje.“

Hravě protočím oči a usměju se, ale vevnitř opravdu umírám a očividně zvenčí taky. Jdu do kuchyňky, vezmu z kredence plastový kelímek a naplním ho kávou.

„Hej, Court,“ řekne za mnou Jayden a já shodím kávu z linky a poleju si sukni. Rychle projde a začne utírat podlahu i linku papírovými ubrousky.

„Jsi v pořádku?“ ptá se.

A jakmile otevřu ústa, uvědomím si, jak moc pravdy se z nich vysype. On rozšíří oči a zírá na mě, jako bych přišla o rozum, než si uvědomím, že jsem mu řekla, že jsem spala se svým spolubydlícím a nejlepším přítelem, kterého náhodou všichni tady znají.

„Mluvil jsem o kávě na tvé sukni,“ řekne s úsměvem.

„Ou, dobře.“ Ztěžka polknu a vím, že se hroutím a pravděpodobně bych neměla mluvit s lidmi, než dám dohromady své myšlenky. Ano, jsem známá svým klidem a chladnou hlavou, ale když přijde na můj milostný život – úplně jiný příběh.

„Je to v klidu. Tvoje tajemství je u mě v bezpečí,“ říká a opravdu doufám, že říká pravdu, ale zase tak dobře ho neznám. Drew chodí do firmy každý pátek a nosí oběd, a jakmile vejde, všichni to poznají, pokud si nedám svoje sračky dohromady.

Zbytek dne strávím v kanceláři a zkouším se koncentrovat, zatímco se všem vyhýbám. Jakmile odbije čtvrtá, popadnu věci a odcházím. Cestou domů zastavím v potravinách a než se naděju, mám košík plný ingrediencí, že by to nasytilo malou armádu na týden, ale ani trochu mě to neudivuje. Je to jako bych vlastně nevěděla, co dělám. Moje diagnóza zní – pekařka ve stresu. Když vám život hodí citrony, vymačkejte je do margarity a udělejte muffiny. To je alespoň to, co udělám.

Vjedu na příjezdovou cestu a vidím, že Drew už zmizel. Není to pro nás nic neobvyklého, že se během jeho dlouhých služeb nepotkáme. Nevím, jestli jsem šťastná nebo smutná, že jsme se nepotkali. Možná je to tak nejlepší.

Nakoupím toho tolik, že se musím několikrát vracet, abych všechno donesla dovnitř. Na lince není k hnutí a já začnu organizovat. Předehřeju troubu a vymažu formu. Vezmu extra mísu a další z mého profesionálního mixéru, která je u nás v kuchyni vždy přichystaná a začnu přidávat mouku, kypřící prášek a sůl. V další misce utřu cukr s vejci a přidám svou tajnou ingredienci – máslo. Usměju se, když si vzpomenu, jak se Drew cpal mými muffiny, jakoby měl zemřít hlady a pak se moje mysl zatoulá k tomu, co se stalo hned tady na lince.

Srdce se mi rozbuší a trouba pípne. Pomalu smíchám všechny ingredience a začnu lít do forem, čtyřicet osm muffinů a čtyřicet osm zbývá. Strčím je do trouby naproti lince, jako bych zrovna úspěšně upekla nejrychlejší dávku muffinů v Ďábelské kuchyni a sám Gordon Ramsay je bude jíst. Zhluboka se nadechnu a vydechnu, a skoro zařvu, když za sebou uslyším Kaylino „hej“.

„Sakra práce.“ Přitisknu si chňapku na hruď a zalapám po dechu. „Vyděsilas mě k smrti. Vážně, skoro jsem viděla, jak mi před očima proběhl celý život.“

Směje se. „Promiň! Nechala jsi odemčené dveře.“ Drew vždycky vyšiluje, když to udělám. Kayla vejde dál do kuchyně.

„Co všechen tenhle nepořádek?“ Rozšíří oči, když se rozhlédne. Na tváři a na podlaze je cukr a mouka. Misky a otevřené roztrhnuté pytlíky. Jo, vypadá to tu jako území postižené malou katastrofou.

„Peču.“ Pokrčím rameny.

Pomalu kývne. „Vidím.“

Vytáhnu více misek, abych smíchala více přísad a zrovna, když přisypávám více cukru, trouba vypne. Mám plné ruce a Kayla skočí do akce. Vytáhne plechy z trouby a jeden po druhém umístí na plotnu.

„Takže, k jaké příležitosti?“

Začnu se smát, když do trouby láduju další čtyři plechy s muffiny, jako by to nebyl žádný velký problém. „Někteří lidé ze stresu jedí. Já ze stresu peču.“

„Takže děláš sto muffinů jen tak? Kdo to všechno bude jíst?“ ptá se, ve tváři zvědavost.

„Je to jen devadesát šest muffinů. Můžeš si vzít. Vezmu je do práce. Dám nějaké sousedům. Něco vezme Drew do práce. Věř mi, zmiznou,“ říkám, vím, že jednou jsem udala tři sta muffinů různým lidem v jednom dni.

„Donesu je Drewovu parťákovi za tebe.“

Pohlédnu na ni z boku.

„Jsem si jistá, že by byl pro všemi deseti.“ Přesvědčuji ji.

Protočí oči. „Dost o něm. Poslední věc, co jsem slyšela, bylo, že ses probudila v Drewově posteli a od té doby napjatě čekám. Takže to vysyp,“ říká se sladkým úsměvem na tváři.

„No, není moc o čem mluvit, jelikož si nic nepamatuje. Bojím se, jestli se Drew třeba nestydí nebo mu není trapně. Obávám se, že jsem nebyla nic jiného než známost na jednu noc. Co když jsem byla jenom odrazový sex? Nebo se ještě přes Miu nedostal a myslí si, že to byla jedna obrovská chyba a je lehčí předstírat, že se to nikdy nestalo, než o tom mluvit. Nechci, aby to bylo trapné, ale nemůžu ho přímo ignorovat. Bude mít teď tři dny volna, což připadne na víkend, takže budu mimo. O našich volných víkendech jsme vždycky vyráželi ven, když tu nebyla Mia.“

Kayla jen třese hlavou, když poslouchá a nesouhlasí s každým slovem, co řeknu. „Je dobré zbavit se obav, ale nemyslím si, že se něčeho musíš obávat. Víš, co tohle všechno vyřeší?“

„Co?“

„Promluv si s ním.“

Povzdechnu si.

„Potřebuješ si natáhnout svoje velké holčičí spoďáry a uvidíš, co k tomu řekne. Možná si myslí, že to byla chyba. Jestli je to ten případ, je pro tebe lepší vědět, jak si vy dva stojíte, než pomalu bláznit neustálým přemýšlením o tom. A pokud si to nemyslí? To se nedozvíš, dokud si s ním nepromluvíš.“

„Wow. Jsi jako Violina verze 2.0.“

Směje se. „To beru. Miluju ji.“

„Já taky,“ řeknu. „Ale zlato, v mém srdci je spousta místa pro více přátel.“

„Jižani,“ říká Kayla a s úsměvem pokývá hlavou.

Trouba s druhou várkou muffinů zapípá, Kayla vezme chňapky a já položím na linku korková prkénka. Na ně umístí jednotlivé plechy. Je v tom přirozená.

„Voní to lahodně.“

„Počkej, až vychladnou a dáme si je s mlékem. Možná sníme všech devadesát šest samy.“ Zeširoka se usměju.

„S tím souhlasím! Takže, hodláš si s ním promluvit, že?“ ptá se, když začnu sundávat vychladlé muffiny z plechu a umístím je na tác.

„Nevím. Hlavně si nejsem jistá, co říct.“

Pomáhá mi se sundáváním muffinů z plechu a já se usměju.

„Prostě řekni, co máš na srdci. S tím nemůžeš nic zkazit.“

„Bojím se, že to skončí ztrátou jednoho z mých nejlepších přátel, ale vím, že nemůžu dál předstírat, že se to nikdy nestalo. Sežere mě to zaživa.“

„Nebo v mezičase upečeš kvanta muffinů.“

Směju se. „Oh, už se stalo.“ Utřu si ruce do zástěry a otočím se, abych ji mohla obejmout, bez ohledu na to, jestli budu mít mouku všude na oblečení i tváři. Už vím, že budeme nejlepší kamarádky.