Checkmate:TIR - 10. kapitola

Překlad: Lenuszka

Courtney

„Zatancuj si se mnou,“ slyším za sebou. Poznám ten hlas, ale zní hlouběji, než obvykle. Když se otočím, usměju se, když vidím Drewovu perfektní tvář.

„Konečně v taneční náladě?“ ptám se, nechám ho vzít mě za ruku. Moje tělo je natlačené na něj, ale jelikož jsem si vyzula podpatky před sedmi písničkami, už nemáme oči ve stejné úrovni.

„Dá se to tak říct.“

Dívá se na mě shora, jako by na něco čekal. Jako na zavolanou se písnička změní na Fallin´for You od Colbie Caillat – což je myslím v celku trefné – a všichni okolo začnou tancovat ploužák. Dojdu k závěru, že na to Drew nebude chtít tancovat, udělám krok zpátky, ale on mě znovu přitiskne k sobě.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ ptá se.

Zvednu hlavu a vidím jeho rty zformované do sladkého úsměvu.

„Dlužíš mi tanec.“

„Říká kdo?“ Provokuju.

„Vzdorujete, slečno Bishopová?“ Nakrčí obočí ve varovném náznaku.

ANO! ANO, Důstojníku, křičím si pro sebe, ale v puse mám sucho, takže nevydám ani hlásku.

„Kdybych vzdorovala, neporadil byste si se mnou,“ řeknu bez uvážení. On si něco zamumlá pod vousy, ale já to nezachytím.

Obalí mi ruku kolem pasu a druhou vloží do mojí. Naše těla přitiskne blíž, když se začínáme vlnit do hudby. „Jsi opilá.“ Zúží na mě oči a jsem si celkem jistá, že z toho není nadšený.

„To proto vám platí tolik peněz?“ prohodím. „Tak bystrý.“

„Bože můj, Court.“ Přitiskne se ke mně čelem a můžu říct, že se mu dostávám pod kůži.

„Chybí ti,“ řeknu, když si uvědomím, jak zraněný musí být, ještě když nenávidím její bytí. Měl tu být s ní a to, že je tu sám, ho o tom musí nutit přemýšlet ještě víc. „Je mi to líto, měla jsem si to uvědomit.“

„Není to tvoje chyba,“ uklidňuje mě. „Nevím, jestli mi chybí ona nebo jen myšlenka na ni.“

Svraštím čelo a nechápu. „Jaký je v tom rozdíl?“ ptám se, naše těla stále v pohybu při samotné písni, kterou jsem mohla napsat sama.

„Opravdu nevím. Byli jsme spolu tak dlouho, že jsem si prostě zvyknul s někým být a starat se o něj. Zapomněl jsem, jaké je to nemít.“ Zamrká a podívá se na mě. „Zní to bláznivě?“

Zatřesu hlavou, protože nezní. „Ne, všichni zabředneme do své rutiny, i když to pro nás není dobré. Pamatuju si na podobné pocity s Tobym. Byla jsem tak zvyklá, že jsme spolu, že pokaždé, když jsme nebyli, bojovala jsem za nás, i když to už nemělo žádný smysl. Třebaže to nezastavilo bolest. Jakmile jsem zjistila, jaké je to žít bez něj, už jsem déle nepotřebovala ten vztah potvrzovat. Naučila jsem se, že být sám je v pořádku. Ačkoli je to těžké. Jsme ze zvyku milující tvorové.“

„Jo, ale ty jsi nespala s kdekým kolem, když jste se s Tobym rozešli.“ Na rozdíl od Mii.

„Ne, místo toho jsem se uspávala pláčem každou noc při poslechu One Direction a Taylor Swift.“ Nakrčím nos. „A pekla.“

„Takže když budu poslouchat popové písničky a jíst cukr, budu se cítit lépe?“ zeptal se hravě.

S úsměvem pokrčím rameny. „Ještě mě to nezklamalo.“

„Dobré vědět.“ Obalí kolem mě paže a přitiskne si mě těsněji na hruď. „Díky, že jsi moje nejlepší kamarádka, Court.“

Při těch slovech se roztříštil další kousek mého srdce. Kdyby tak mohl vidět, co má hned před sebou…

V hlavě si zpívám slova písně, která vypráví o zamilování se, a přemýšlím, jaké by to bylo, mít ho jen na jednu noc, kdyby mě viděl způsobem, jakým ho vidím já.

Písnička dohraje a já čekám, že mě uvolní, ale neudělá to. Utáhne své sevření a já vdechuju jeho zemitou vůni.

„Co další pití?“ Jeho slova prolomí napětí a neochotně se pustíme.

„Jasně,“ říkám. Když ho sleduju jít k baru, Logan se opírá o barový pult a s úsměvem čeká na Drewa. Koneckonců vypadá jako chlap, který ví, jak se uvolnit.

„Není on snový?“ slyším si vedle mě povzdychnout Kaylu, jak zírá na Logana. „Škoda, že se na mě sotva podívá.“

„Znám ten pocit,“ zamumlám hlavně pro sebe.

Uplyne hodina a několik drinků, než jsme připraveni vyprovodit šťastný pár. Dav neutichl; jsou hlučnější, než předtím, ale je pozdě a moje postel volá.

Než odjedou, Viola mě najde a pevně mě obejme. „Miluju tě, Court. Mám tě tak moc ráda! Děkuji, že jsi byla nejlepší hlavní družička ze všech!“ Vtiskne mi na tvář polibek, když zamumlá ta slova.

Odlehčeně se na ni zahihňám a zmáčknu ji taky. „Já tě miluju víc, Lolo.“ Usměju se, když se odtáhnu a podívám se jí do očí. „Používejte ochranu,“ varuju přísným hlasem.

„Vím, že jsi nejplodnější osoba na zemi.“

Odfrkne si a kývne na souhlas. „Neboj, mami. Provedla jsem všechna možná opatření, abych se ujistila, že další děti nebudou.“

Travis přijde a odvede ji, zrovna když mi Drew dá ruku kolem ramen.

„Ještě tanec?“ zašeptá, blízkost jeho rtů my vysílá husí kůži po celém těle. Vím, že si myslí, že je to neškodné, ale pokaždé, když na něj moje tělo takto reaguje, jiná část mě chce zemřít.

„DJ balí své vybavení, Drew. Žádná hudba už nebude,“ sdělím mu, když si uvědomím, že je opilejší, než jsem si myslela. „Měli bychom si zavolat taxík.“

Zatřesu hlavou a zachechtám se. „Pojď, parťáku. Čas jít.“

„Court! Drew!“ slyším křičet Kaylu, když běží, aby nás dohnala.

„Hej!“ Křičím trochu hlasitěji, než je nutné, jak jsem opřená o Drewův bok. „Chceš jet s námi taxíkem?“

„Ne, Logan mi nabídl, že mě zaveze domů,“ zdůrazní s širokýma očima a úšklebkem.

„Dobrá tedy.“ Směju se na ni. „Tak vy dva bezpečně dojeďte.“ Mrknu na ni a ona na mě.

„Dojedeme. Zítra ti zavolám.“ Obejme mě a odchází.

„Musím tvé kamarádce přiznat body,“ říká Drew, čímž mě vrací zpátky do reality, jeho tělo pořád u mě.

„Za co?“

„Sledovala ho dnes celý den.“

„Jo, já vím. Vypadá to, že je docela přesvědčivá.“ Pokývnu souhlasně hlavou, očekávám, že zítra o tom uslyším všechno.

Drew nám sežene taxi, když vyprovodí zbytek hostí. Vzduch je chladný a Drew mi přes ramena přehodí své sako. „Díky,“ říkám, přitáhnu si ho těsně a užívám si způsob, jak je cítit na mé holé kůži.

Nastoupíme do taxíku a on mě nechá, abych si na jeho rameno položila hlavu. Zdá se to samozřejmé – jako doma – když kolem mě obalí paži a opře mě o svou hruď.

„Mám takový hlad,“ mumlám, zavírají se mi oči.

„Je tu nějaká šance, že máš někde poblíž své pečené dobroty?“ ptá se, čímž mě rozesměje. Věděla jsem, že tajně touží po mých muffinech.

„Vždycky si nechávám skrýš v mrazáku pro případ nouze.“

„Věděl jsem, že se mi líbíš,“ škádlí mě a já se usmívám.

Konečně dojedeme domů a já okamžitě nezřízeně hledám svoje domácí borůvkové muffiny.

„Tyhle jsou tak zasraně dobré,“ říká mezi sousty. „Opravdu víš, co děláš.“ Opře se o kuchyňský sporák a zasténá, když si znovu kousne.

Směju se, mluví z něj alkohol. Za normálních okolností by je Drew nejedl. Mezi jeho ranními proteinovými koktejly a zvedáním závaží by cukr v borůvkovém muffinu dostal jeho tělo do šoku.

„No, jsem emocionální pekařka. Když jsme se s Tobym rozešli, očividně jsem to dobře nezvládala. Viola tam pro mě byla tak často, jak mohla, ale když nebyla, potřebovala jsem zaměstnat mysl. Začala jsem péct cokoli a všechno, abych se přes tu bolest dostala. Jedna věc vedla k druhé a v bytě jsem najednou měla okolo dvou set muffinů a sušenek.“

Zasmála jsem se jen při tom pomyšlení. Ne kvůli ztrátě Tobyho, ale kvůli tomu, jak iracionální to tehdy bylo.

„To zní, jako bys pro sebe udělala železnou zásobu.“

„Rozdávala jsem příděl sladkého celé týdny všem, kteří je chtěli. Po chvíli jsem se stala v jejich hromadění mistrem.“

„No, tak to je potom bonus pro mě.“ Mrkne, když sní poslední kousek.

Zbytek dám do mrazáku a vytáhnu mléko. „Chceš sklenici?“ Držím před ním krabici. „Chutnají lépe s mlékem,“ zkouším ho přesvědčit, protože jsme se posledních šest hodin oddávali tequille a pivu.

„Ne, ale víš, co opravdu chci?“ ptá se hlubokým hlasem a nevyzpytatelně.

„Co, kovboji?“ škádlím ho, vím, že nesnáší, když mu tak říkám, ale alkohol, kolující v mých žilách je moc silný, abych si toho všimla.

„Poslední tanec.“ Hodí po mě jedním ze svých nechvalně známých pohledů, které mu vždy pomohou dostat, co chce. Nakloní se dopředu a natáhne ke mně ruku. Jak bych mu jen někdy mohla říct ne?

„Jsou dvě ráno, Drew. Plus, nehraje hudba,“ zkouším výmluvy, ale on mě ignoruje a i tak mě chytne za ruku.

„Nenuť mě nacpat ti do pusy muffin.“ Přitiskne mi prst na rty a vtáhne si mě do náručí. „Něco ti zabroukám, jestli potřebuješ hudbu.“

Zachechtám se a zavrtím na něj hlavou, jak moje srdce vyvádí. Jestli mě chce mučit a nechat mě vdechovat jeho vůni, zatímco mě pomalu zabíjí, kdo jsem já, abych odolávala?

„Jednu písničku.“

Zakření se a souhlasí s mou nabídkou.

Jednu ruku mi dá na kříž, přitiskne mě ke své hrudi a celé moje tělo bzučí. Svou druhou rukou chytne mou, jakmile se jeho tělo začne houpat dopředu a dozadu.

Mé tělo se hýbe zároveň s ním a je to jakoby se mi splnil sen. Dokonce i s jeho sladěným broukáním je v této chvíli všechno perfektní.

„Tvé taneční schopnosti nejsou tak špatné,“ říkám. Odtáhne se ode mě, zakření se a udělá se mnou otočku.

„Na své cestě jsem se několik věcí naučil. Toto není mé první rodeo.“

„Oh, opravdu? Tančíme two-step (pozn. druh country tance) nebo polku?“ Povytáhnu obočí.

„Jen se nezblázni.“ Nepatrně zvedne koutky úst. „Vím, že se pravděpodobně učila tancovat dřív, než jsi začala chodit, ale zbytek nás ne-jižanů by se o to neměl pokoušet, když má opici.“

Nakrčím nos a směju se. „Dobrý názor. Plus, bez starých dobrých kovbojských klobouků a bot to není opravdové rodeo.

Znovu se mnou udělá otočku, ale zakopnu a skoro narazím do zdi. Včas mě chybí a oba se smějeme.

„Dobré je, že nikdo nemůže vidět, jak otřesná tanečnice jsi.“ Ukáže mi své bílé zuby.

„Možná kdyby můj taneční partner vědět, co dělá,“ popíchnu ho zpět, když nás přesune a moje záda se brzy tlačí na zeď. Naše oči jsou v sobě uzamčené a všechno, co cítím, je naše těžké oddechování. Energie se mezi námi mění a čekám, kdy se odvrátí, až mu to dojde.

Až na to, že se neodvrací.

Právě když si myslím, že udělá dva kroky zpátky a nechá mě se zlomeným srdce, kompletně převezme kontrolu a nakloní se dopředu, přičemž natlačí své rty na ty moje. Vezme mi obličej do dlaní, jeho jazyk klouže přes ten můj a brzy jsem v něm ztracená. Jeho pohyby jsou prudké a vášnivé, divoké a toužící. Chci to všechno.

Uvězním své ruce v jeho vlasech, když pokračuje, mám tělo v jednom ohni, ale připravené na studenou sprchu, protože se to zdá být moc dobré, aby to byla pravda.

Drew mě líbá.

Drew Fisher.

Část mě chce přijít na to, co se k čertu děje, zatímco ta druhá – ta stále opilá část – mi říká Zavři zobák a nech se vést. Jeho rty a ruce na mě jsou úžasné a nechci, aby někdy přestal.

Hrdelně zasténá a ponoří svůj jazyk hlouběji. K čertu, líbá zatraceně skvěle. Zpevní své objetí a já stojím na špičkách, abych z něj cítila více. Pak přitiskne naše těla tvrději ke stěně.

Se zavrčením přesune své rty dolů na bradu a krk, kde okusuje mou klíční kost. Vydám spokojený sten, což ho ještě víc rozvášní. Když se ke mně tiskne, cítím, jak je tvrdý a mé tělo odpovídá téměř okamžitě.

Netušila jsem, že by to s ním mohlo takové být, ale je. Je to jakoby se k tomu vždy schylovalo a po boji s nutkáním je konečně při smyslech, a já se ani za nic nechci odtrhnout.

Jakoby mi četl myšlenky, chytne mě pod zadkem a zvedne. Omotám kolem něj nohy, když se otočí a posadí mě na kuchyňskou linku. Myšlenky ve mně víří a než můžu jednu z nich pochopit, jsou jeho rty zpátky na mých a jsou všude. Ještě jsem si ani nesundala svoje šaty, ale pro něj to není problém. Jeho kravata už je uvolněná a košile u krku odepnutá. Zápasí s mým zipsem, dokud ho neuvolní a sklouzne mi po zádech. Znovu kolem něj obalím nohy, chci ho na sobě znovu cítit.

„Court…“ zasténá a já nad způsobem, jakým říká moje jméno, málem umřu. Ačkoli ho říkal tisíckrát, je to poprvé, co to řekl takhle. „Měl bych přestat…“ šeptá a já jsem připravená žadonit, aby to nedělal, když pokračuje, „…ale nemůžu.“

Drew

Nevím, co to do mě vjelo, ale nemůžu přestat. Všechno to popírání, myšlenky, které zaplavovaly moji mysl, konečně ustaly.

Courtney.

Chytrá. Krásná. Legrační. Chutná neuvěřitelně.

Vím, že neuvažuju jasně, ale ani nechci. Rozepnu jí šaty a nechám je sklouznout a zastavit se v pase. Dychtivě odepne knoflíky mé košile. Moje kravata odletí a než dokončí rozepínání, se zaklením si ji převleču přes hlavu.

„Opatrně, je půjčená,“ škádlí mě a já jí ucpu ústa svými.

Směju se jí do rtů. „Poplatek za poškození by stál za to.“

„Jsem si jistá, že by to nebylo poprvé.“ Kření se a obalí mi nohy kolem pasu. Prsty jí pročísnu její blond vlasy a zatáhnu, dokud jí hlava nespadne dozadu, tlačím svůj jazyk hlouběji a miluju, že je tak dychtivá jako já.

Posévám jí krk polibky a podívám se na ni. „Jsem si jistý, že nebude; každopádně víc se obávám o tuto věcičku.“ Pěkně jí to zvedalo prsa a pokračovalo to k bokům. Cokoli to kurva je, musí to dolů. „Potřebuju speciální kód, abych se přes to dostal nebo co?“ Pokouším se to sundat, ale je to tak těsné, že nemám ponětí, jak s tím na sobě může vůbec dýchat.

Skousne si spodní ret a zakření se. „Je to korzetová podprsenka bez ramínek.“

Nakrčím obočí, protože jsem se ztratil u korzetu. „Jsi k tomu připevněná?“ Podívá se na mě. „Fyzicky ne, ale jestli to jde roztrhnout,“ zkouším vysvětlit, ale než to stihnu dokončit, přitlačí své rty zpět na mé.

Kývne a tím mi dává veškeré povolení, co potřebuju.

„Dobře, stejně nejsem ohleduplný.“ Obalím kolem ní ruce, sevřu v nich spodní vrstvu materiálu a zatáhnu tak rychle, jak můžu. Konečně se to rozdělí, a když jí to padá z těla, její prsa jsou kompletně vystavená. Prudce dýchám, neschopný se déle kontrolovat. Je zatraceně nádherná.

„Dobrý polda se zkazil?“ ptá se. Vezmu je do ruky a zmáčknu její napjaté bradavky. Můj jazyk pracuje na jejím spodním rtu a umírám, abych jako další ochutnal její prsa.

„Špatný polda?“ ptám se, zaujatý jejím tónem. „Chceš hrát hru na role, co?“

Zasténá, hlavu zvrátí dozadu a já si dělám cestičku jejími prsy. Opře se zády o linku, čímž mi dává přesně, co chci. Její tělo je čistá dokonalost, a já se nemůžu přestat dotýkat každé její části.

„Spoutej mě a uvidíš, kovboji.“ Její udýchaný tón je jako prosba a vím, že o to žadoní.

„Co jsem ti říkal o téhle přezdívce?“

„Následky za to stojí,“ říká věcně.

„Pokud vytáhnu svá pouta, bude to v můj prospěch, zlatíčko. Tentokrát nebudeš šéf,“ varuju ji, vím, že se bude chtít hádat.

„To se uvidí.“ Zvrátí hlavu a já zhluboka dýchám.

„Voníš jako borůvky a máslový krém,“ říkám, když zuby žmoulám spodní část jejího ucha.

Uchechtne se a opře se zády ještě dál. „Je to vaše verze sprosté mluvy, důstojníku Fishere?“

Usměju se v odpovědi. „Vždycky voníš jako něco, co chci sníst.“

S úsměvem se dostane k mým kalhotám a začne je odepínat. „Zaznamenáno.“

Alkohol mi koluje v žilách a pulzování v mých trenkách je patrnější, než kdy předtím, zvláště s jejím tělem tak blízko u mě. Jakmile úspěšně odepne horní knoflík, sundám ji z linky a sleduju, jak zbytek jejích šatů konečně spadne na podlahu. Odstraním ten kus krajky, kterému říká spodní prádlo, a nechám ho spadnout k nohám. Její oči mě sledují a upřeně pozorují, jak si rozepnu kalhoty a sundám je dolů.

 Srdce mi v hrudi buší a přemýšlím, jestli myslí na tu samou věc, jako já. Než o tom můžu dvakrát přemýšlet, jsou její ruce a ústa zpátky na mě. Navedu nás ven z kuchyně a chodbou do mého pokoje. Po cestě klopýtáme, ale nakonec to zvládneme do postele.

S Courtney pod sebou spadneme na matraci, chvíli mi trvá dostat do mozku fakt, že Courtney, moje nejlepší kamarádka a spolubydlící, je nahá a v mé posteli. Znovu se cítím jako puberťák – nervózní a ohromený. Je naprosto nádherná, její vlasy rozprostřené na polštáři, její tělo chvějící se při kontaktu. Jazykem sestupuju dolů po krku, a když znovu zavzdychá; nevím, jak dlouho dokážu čekat na to být v ní. Ona ve mně probudila něco, co jsem si neuvědomil, že postrádám.

Srát na všechna co kdyby a na přílišné přemýšlení o mých citech k ní. Chci ji.

„Takže pouta, jo?“ ptám se a zakřením se, když kroužím jazykem kolem její bradavky a cítím její chvění. „To je to, co bys ráda?“

„Dokud nebudeš ochotný dát mi dohodu s prosbou?“ škádlí mě svůdným tónem a přísahám Bohu, že její hlas bude moje smrt.

Líbám ji nazpět nahoru po krku a kolenem jí roztáhnu nohy. „Vy mi dáte, co chci a já uvidím, co pro vás mohu udělat, slečno Bishopová,“ říkám jí hlubokým hlasem. „Každopádně to pro vás moc dobře nevypadá.“

„Ne?“ Ochotně pro mě roztáhne nohy a vyklene boky, aby přivítala ty mé. „Pak bychom možná mohli na něco přijít…“

„Já myslím, že se k něčemu dopracujeme…“ Směju se, spojím naše ústa a poddám se touze, o které jsem vůbec nevěděl, že tam někde je.

Její ruce prozkoumávají mou hruď a záda, přesouvají se a všude se mě dotýkají. Způsob, jakým to dělá, jakoby se mě nemohla dostatečně dotknout, mě přivádí k šílenství. Jsem v pokušení sáhnout po poutech v zásuvce mého stolu a udělat přesně to, oč mě žádala, ale jen stěží můžu najít silnou vůli, abych se od ní odtrhnul.

Odtáhnu se jen natolik, abych si sundal boxerky. Neohrabaně spolu zkoušíme odklidit z cesty přikrývky, a než stihnu něco udělat, vyšplhá se na mě a drží mě obě ruce nad hlavou.

„No, kovboji, vypadá to, že nejsi tak rychlý, jak si myslíš.“ Široce se usmívá, když si mě vychutnává. Miluju, když si myslí, že vyhrála hru.

Uvolním se ze sevření a chytnu ji za boky. „Tak to si nejsem jistý, srdíčko. Možná jsi nastavila pravidla, ale tohle nevyhraješ.“

Skousne si spodní ret a směje se. „Doufala jsem, že vyhrajeme oba.“

A s tímhle si ji přehodím, roztáhnu jí nohy a konečně jí dám to, oč jsme oba dva usilovali. Vklouznu do ní a můj svět se vychýlí z osy. Když uslyším její první vzdech, skoro se v tom ztratím. Vtip, hravost, škádlení; to všechno zmizí v momentě našeho spojení a není na tom nic směšného. Je to perfektní.