AFN - 8. kapitola

Překlad: Peťa

LOREN HALE

Poté, co strávím oběd se svým bratrem, skončím v Escalade Rose Calloway. Příhodně se objevila v kavárně. Chovali se ohledně toho úplně překvapeně – jako by nás právě náhodou zahlédla, když jela kolem Rocco´s Deli na cestě domů.

Ale rychle jsem přišel na to, že jí Ryke zavolal, aby mě odvezla do našeho domu, zatímco on jel zpátky do Philly na vysokou. Jako bych musel být dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu vybaven chůvou, jako bych nemohl dostat důvěru na taxík nebo na krátkou procházku sám po chodníku. Jsem ekvivalentem devadesátileté dámy, která potřebuje osobu jako berličku, aby přešla ulici.

Je to směšné. A i když fakt chci mluvit s Rose o svém plánu na to, abych vydělal nějakou hotovost – nikdy bych s tou holkou nebyl dobrovolně sám. Nesnáší mě. A Lily to možná tak nevidí, ale Rose a já máme shodu v tom, že nikdy nebudeme nejlepšími přáteli. Kvůli Lily se navzájem sneseme a to musí stačit. Když jsme vyrůstali, Lily si vybrala mě – kluka – před Rose, svou sestrou, a tenhle druh žárlivosti se za ty roky nahromadil do něčeho hlubokého a syrového. Na žádné omluvě nesejde.

A chápu to. Taky bych byl dotčený. Nikdy jsem nechtěl, aby Rose kvůli mně přimhouřila oko, což musí být důvod, proč prohrabávám uhlí, rozdmýchávám plameny a provokuju její výbušnost. Zasloužím si každý chladný pohled, každý kousavý komentář. Zasloužím si tu zkurvenou bolest.

Chápu to.

„Vypadáš dnes na spoustu zábavy, Rose,“ říkám, když svírá volant, páteř napřímenou a oči zaměřené na silnici. Měl bych být dobrá osoba a zeptat se, co ji trápí, ale nemůžu zformovat slova. Starání se – to je Rykeova věc.

„Podívej se do zrcadla,“ řekne ledově.

Udělám to. Jen abych ji pobavil. A to, co na mě zírá zpátky, je zamračení, které by mohlo roztříštit odraz. Vyostřená čelist a tmavé kruhy pod mýma jantarovýma očima každému ukazují, jak kurevsky unavený vlastně jsem.

Pro hříšníky žádný spánek.

„S věkem rostu víc do krásy,“ prohlásím s kamennou tváří. „To musí být alkoholem.“

„To není ani trochu vtipné.“

„Možná proto, že jsi ztratila svou vtipnou kost ve své kabelce od Gucciho.“

Zlostně hledí a pak zajede k naší bráně.

Zabzučí mi telefon a zkontroluju zprávu s dlaní přes obrazovku, aby Rose nemohla nic zahlídnout.

Tvoje přítelkyně je děvka. – Neznámý

Zatnu zuby, moje vnitřnosti zuří. Chci víc než cokoli najít toho bastarda, ale dochází mi možnosti. Nemůžu zaklepat na dveře každého nepřítele, na kterého si vzpomenu. Je jich příliš mnoho. A už jsem vyhrabal jeden žhnoucí uhlík, který se možná zklidnil. Protože jsem mu vyhrožoval, Aaron Wells se mohl znovu vzpružit, aby po mně šel ještě víc – nebo mohl být připravený pohřbít hlavu do díry. To je naděje, kterou jsem získal tím, že jsem navštívil jeho dům a domníval se, že on je ten pisatel. (Pořád by mohl být podle všeho, co vím.)

Ale nejsem si jistý, že je moudré udělat to samé klukům, kteří se mnou roky nepromluvili.

Stopování zpráv – to je nejlepší, málo nadějný pokus, který mám, ale nenávidím, že to nemám v rukou. Přemýšlím, jak dlouho to bude, než se kompletně pomátnu.

Chystám se zasunout si telefon zpátky do kapsy, ale cinkne další zpráva.

Kolik chlapů píchalo tvou přítelkyni? Myslíš, že ti noví nám řeknou číslo? – Neznámý

„Všechno v pořádku?“ zeptá se Rose, když auto u brány zpomalí.

„Jo,“ zalžu a rychle píšu.

Co chceš? Píšu zpátky.

Pokud to jsou peníze, najdu způsob, jak mu zaplatit. Můžu požádat svého otce o půjčku. Zdvojnásobím částku, kterou mu nabízejí bulvární tisky. Jen nechci, aby se Lilyino tajemství dostalo k uším její rodiny. Jakmile se její rodiče dozvědí, že je závislá na sexu – nejsem si jistý, že Lily bude schopná tu hanbu zvládnout. Nemyslím si, že je na to připravená.

Uspokojení – Neznámý

Co to kurva znamená? Z čeho? píšu.

Moje noha poskakuje, jak čekám na odpověď. Uvědomím si, že Rose zaparkovala své Escalade a čeká u klávesnice u brány. Stáhne okno, ale pozorně mě sleduje, než napíše kód.

„Nedělej to,“ vyštěknu na ni. Opravdu nechci slyšet její nápady nebo myšlenky ohledně této záležitosti. Pravděpodobně má tuny názorů, jak bych měl tomu chlapovi odpovědět a jsem si jistý, že ona by to zvládla jinak.

„Neměl bys ho provokovat.“

„Nedělal jsem to.“ Jo, tak nějak jo. To je to, co dělám, i neúmyslně.

Její rty se našpulí. „Prosím tě. Znám tě.“

Telefon na mé noze zavibruje.

Chci uspokojení z toho, že ti ublížím tak, jako jsi ublížil ty mně. – Neznámý

Dno mého žaludku poklesne. Tohle není o penězích. Tohle je odplata za cokoli, co jsem udělal. Nejsem svatý a nezačal bych se obhajovat. Jen jsem nikdy nechtěl uvěřit, že Lily bude kvůli mně ta zničená. Takže píšu: Nezaměřuj se na ni. Můžeš mi udělat, cokoli sakra chceš. Jen ji z toho vynech. A zaváhám, než stisknu odeslat.

Fňukám. Dávám tomu klukovi přesně to, co potřebuje. Munici proti sobě. Můj otec by mu takovou slabost nikdy neukázal. A co se ten kluk chystá říct v odpověď? Oh, moc se omlouvám, Lo. Nevěděl jsem, že pro tebe tolik znamená. Ne, chystá se mi říct, abych si vyžral tu sračku a sledoval svou přítelkyni shořet.

Tohle není cesta, jak vyhrát boj.

Takže smažu zprávu a znovu napíšu: Najdu si tě, ty zkurvysyne. Nepochybuj o tom. Poslat.

Dám si telefon do kapsy a setkám se s Roseiným rozmrzelým pohledem.

„Co?“ řeknu.

„Udělal jsi přesně to, co jsem ti řekla, abys nedělal, že?“

„Joo.“

Tiše si mumlá a vrtí hlavou. A když se nakloní ven, aby napsala odemykající kód, její oči spadnou k něčemu dole. Jsem za to rozptýlení rád. Telefon se zdá v mých džínách míň těžký. Začnu odkládat zprávy do zadní části mé mysli. Za normálního dne bych prostě šel popadnout láhev Macallanu (pozn. whisky) a vyhlásil noc.

„Spadl ti náramek?“ zeptám se.

Její rty se sevřou.

„Něco horšího než náramek? Zatraceně, pak jsme na DEFCON 1 (pozn. DEFense readiness CONdition = stav obranné pohotovosti – stupnice udávající míru připravenosti a pohotovosti ozbrojených sil USA). Radši se připrav na jadernou válku.“

Vlastně vypadá zaujatě. „Víš, co znamená DEFCON?“

„Jo. Taky vím, jak spelovat „huh“ a „pospěš si kurva“. Nedodám, že X-Men používají verzi tohoto termínu pro bezprostředně hrozící krize mutantů. Na tom, jak jsem se fakta naučil, by stejně nemělo záležet.

Střelí po mně zlostným pohledem charakterizujícím Rose Calloway – tím, který vypadá, jako by byla dvě sekundy od toho sníst vaši duši. Mračím se zpátky, ale vnitřně chci kurva utéct. Nevím, jak to že se Connor usmívá, když se na něj takhle dívá. Neblufuje. Vsadím se, že pro legraci pojídá srdce každého děvkaře.

Mrsknutím otevře svoje dveře. „Počkej tady.“

Jo, kam jinam půjdu?

Na minutu se prohrabuje z dohledu a překoná mě zvědavost. Odepnu se a natáhnu se přes sedadlo řidiče, civím přes okno.

Rose si dřepne na zem vedle fialových hortenzií, kde vedle robustních květin železnou bránu porůstá břečťan. Bílé okvětní lístky po její straně, ale její záda blokují cokoli před ní.

„Co děláš?“ zeptám se, jako by přišla o rozum. Myslím, že u všech Callowayových holek je uvolněný šroubek. No, možná kromě Daisy. Ta se zdá být pěkně normální.

„Nemůže mi jen poslat věci a čekat, že mu odpustím,“ říká rozzlobeně. „Takhle to nefunguje.“ Trochu zavrčí a odpadnou další okvětní lístky.

A pak se postaví a otočí. Svírá stonky k tomu, co byl pugét bílých růží, ale v její sevřené pěsti vypadají žalostně. Každý okvětní plátek byl odtržen a spadl na trávu pod ní.

„Právě jsi zřídila rostlinu,“ řeknu nekompromisně. Je na tom něco zneklidňujícího, a přesto si nemůžu pomoct, ale směju se.

Má tvrdší zlostný pohled. „Podrž to.“ Strčí skrz okno skleněnou vázu.

„Nechystáš se to roztříštit?“ zeptám se. „Vše ve jménu lásky? Kvůli svému zlomenému srdci?“

„Moje srdce není zlomené.“

„Zapomněl jsem, jsi stvořená z oceli. Bionická (pozn. robot), necitelná žena. Connor to musí milovat objímat se s tvými matkami a šrouby.“ Vklouznu zpátky na své sedadlo.

Přibouchne dveře auta, ani na mě neplýtvá dalším zlostným pohledem. Už si musí jít pro svůj nejhorší pohled – ten „chystám se tě vykastrovat“. Myslím, že si ho musí šetřit pro Connora. Jsem tak rád, že nejsem on.

„Co udělal?“ zeptám se. „Špatně napsal tvoje oblíbené slovo? Porazil tě ve Scrabble?“

Neřekne nic. Jen znovu napíše kód a rozjede auto na plné obrátky, když se brána se sténáním otevře. Když auto roluje po příjezdové cestě ke koloniálnímu domu, udeří mě to.

„Nemůžeš to myslet vážně,“ říkám. „Pořád jsi na něj naštvaná, protože mi před měsíci dal nějaké pivo, když jsem ani neplánoval být střízlivý?“ Nechci zničit vztah někoho jiného. To je důvod, proč jsme se s Lily uzavírali před lidmi – aby kvůli našim chybám nemusel být zraněn nikdo jiný.

Zajede do garáže a vypne zapalování. „Tomu bys nerozuměl.“ Chystá se vylézt z auta, ale já se nakloním a zmáčknu zámek, uvězním ji tak v Escalade.

Connor mi řekl, abych ho nebránil. Hned poté, co jsme měli tu hádku v našem obýváku, si mě vzal stranou a říkal mi, abych zůstal mimo. Ale nemůžu dovolit, aby se na něj kvůli tomu útočilo. Jen byl kamarádem v době, kdy jsem ve svém životě nikoho nenechal.

„Dej tomu klukovi pauzu,“ říkám. „Kvůli tobě by se přetrhl.“

Rose na mě dlouhou chvíli zírá, zdá se, že si kouše tváře. A pak se znovu pokusí odemknout auto, ale předběhnu ji k tlačítku a zmáčknu ho rychleji než ona.

„Lorene,“ varuje mě.

„Jen to řekni,“ odseknu. „Řekni, co si myslíš.“ Nemyslí si, že to dokážu zvládnout, ale dokážu.

„Nechápeš to,“ vyštěkne. „Connor věděl, že jsi závislý a podal ti pivo. A ty si myslíš, že je to v pořádku. Sedíš tam, říkáš mi, že je to v pořádku, když není. Vidíš, jak špatné to je?“

„Rose, neudělal nic špatného.“ Zašklebím se, jakmile se slyším. A okamžitě pochopím, proč mi Connor řekl, abych na jeho obranu neříkal ani slovo. Protože vytvářím skvělý případ toho, proč mi neměl dát ani unci alkoholu. Jsem alkoholik – takový, který věřil, že by mohl žít život tak, že bude pít každou minutu každého zkurveného dne. Podpoření Connora způsobuje, že vypadá vinně. A možná že do jisté míry je.

„To co udělal, je příšerné,“ řekne, „a nestarám se, jestli jen zamýšlel být tvým kamarádem.“

Roztřesenou rukou si projedu vlasy, a když pohlédnu zpátky na ni, trochu zbledne. „Ne, jsem v pohodě,“ říkám. „Upřímně, nechystám se po tomto rozhovoru uhánět do obchodu s alkoholem, okay?“

Přikývne, ztuhlá a nehybná.

„Rose,“ řeknu. „Nesnažím se toho kluka bránit, ale…“ Je pro mě těžké to říct. Dokonce si odkašlu, slova na sekundu uvíznou. „… nevím, jestli bych byl zrovna tady, kdyby si nenašel způsob, jak mně a Lily vstoupit do života. Byl první nesoudící osobou, kterou jsem dokázal snést kolem. Nikdy se na mě nepodíval, jako bych byl podělaný, i když si to pravděpodobně myslel. Byl jsem rád, že ho mám za kamaráda. Pořád jsem.“

Podám jí vázu a ona už nevypadá ochotná hodit ji do zdi.

„Je člověk,“ připomenu jí. „Není perfektní. Nikdo není.“

Její rty cuknou. „Moudrá slova od Lorena Hale. To jsi musel okopírovat z koláčku štěstí.“

Vydám slabý smích, opravdu se nad tím usmívám. Je dobrá. Odemknu auto. Vstoupíme do domu zadními garážovými dveřmi a vejdeme do žulové kuchyně.

Lily musela slyšet garáž, protože se prožene přes klenutý průchod s batohem na zip. Položí ho na židli a trpělivě čeká na mě, až k ní přistoupím u barové stoličky. Vede si dobře a pak si všimnu, jak si pohrává s prsty, jak pevně tiskne stehna k sobě.

Uzavřu prostor mezi námi a vklouznu rukama kolem jejích ramen. Položí si tvář na mou hruď, ale její tělo neochabne úlevou. Ne, napne se dychtivostí. Lily nedělá objímání. Píchá, dokud neodpadne.

A tak moc ji chci napravit, ale můžu jen pomáhat. Skutečné opravování – to musí být její práce, její boj, její bitva. Nemůžu to pro ni vyhrát – právě jako ona nemůže přemoct moje démony.

Po tvrdém dřevě klapou boty a očekávám, že uvidím Connora Cobalta, jak vyleze klenutým průchodem. Místo toho se setkávám se Sebastianem Rossem.

Pořád je tady po doučování Lily? Vnitřně zasténám. Jeho sebejisté vykračování si mě otravuje. Vždycky to tak bylo. Devadesát devět procent času má na tváři samolibý úšklebek a ujišťuje se, že ví, co se děje v životě každého. Sebastian a já jsme se nikdy neshodli. Možná proto, že říkám Rose spíš zlé poznámky než ty pěkné. Myslí si, že jsem kretén.

Jsem.

A má plné právo mě nemít rád. Nedaruju mu to.

Vedu Lily přes místnost k malému snídaňovému stolku a posadím se na židli, přičemž si ji vezmu na klín. Otevře pusu, pravděpodobně se chystá zeptat se, kdy budeme mít sex, ale zavře rty a zrudne.

Před rehabilitací by to byla chvíle, kdy bych ji provokoval. Přejel jí rukou po stehně a sledoval, jak se jí zadrhne dech. Vyžaduje to každou unci síly, abych zavrtěl hlavou. Její oči se trochu rozšíří v hororu, ale vtisknu jí polibek na spánek.

Chci ji rozptýlit od sexu, tak se jí zeptám: „Něco dobrého v TV?“

„Nahrála jsem Avengers Assemble (pozn. Avengers Sjednocení), zatímco jsi byl na rehabilitaci,“ říká tiše. „Je to pěkně dobré, ale nechají Kapitána Ameriku vypadat tak trochu slabě.“

Usměju se. „Varovný spoiler?“

„Ne, vyměkne v první epizodě.“ Zdá se uvolněná, což přiměje mě, abych se uvolnil.

„Jaká byla schůzka?“ zeptá se Sebastian Rose, zapálená cigareta mu hoří mezi dvěma prsty.

„Schůzka byla fajn,“ řekne. „Právě dorazila pánská kolekce, takže všichni byli nadšení.“ Když se na něj otočí, všimne si cigarety mezi jeho prsty a její oči se zúží. S Connorovou vázou pořád sevřenou v ruce, vytrhne Sebastianovi cigaretu. „Jen venku.“ Uhasí ji ve dřezu a neudělá na to žádnou další poznámku.

Vyvázne s větší sračkou než kterýkoli jiný kluk v Roseině životě.

Lily se na mém klíně přemístí, z ničeho nic mě na židli obkročí. Kurva.

Je to uprostřed dne. Neměli bychom mít sex. Není to považováno za normu. Připomenu si všechny důvody, proč se to nemůže stát. A to nezmiňuju, že Rose a Sebastian jsou napůl cesty přes kuchyň od nás.

„Jak jde doučování?“ Rose se s tímto otočí na Lily. Snaží se protahovat to, co si myslím, že je nevyhnutelné – mého ptáka v Lily, její tělo a mysl uklidněné, zatímco vrcholí blaženou výšinou.

Lily ukáže na svou hruď, zrudlá. „Oh, mně?“

Rose jí věnuje pohled – ten, kterým jí říká, aby znovu našla svůj zdravý rozum. Lily si zastrčí vlasy za ucho a posadí se trochu od mé hrudi. Pokrok, ano. Ale nemůžu přesunout ruce z jejích stehen. Bojím se, že by šílela z nedostatku doteku.

„Vím teď, proč lidi říkají kurzu Stats a ne Stat.“ Bleskne napjatým úsměvem, doufá, že to Rose stačí.

„Vede si docela dobře,“ řekne Sebastian nenuceně. Ale jeho upřený pohled prodlévá na váze mezi Roseinými prsty. Popadne čiré sklo. „Je to křišťál?“

„Ano,“ řekne Rose unaveně. Stáhne si svoje lesklé hnědé vlasy do hladkého culíku.

Sebastian se na sekundu odmlčí a já si uvědomím, že Lily je tou scénou polapená, sleduje ji s větším zájmem, než by měla normálně.

Stisknu jí nohu a nakloním se dopředu, abych jí pošeptal do ucha: „Co se děje?“

Ale Sebastian promluví a přeruší tak jakoukoli šanci, aby Lily odpověděla. „Kde jsou květiny?“

„Je po nich.“

Sebastian otevře skříň a vysune odpad.

„Co to děláš?“ zeptá se Rose, její poloha hlasu probodávající.

„Opravdu očekává, že tě získá zpátky květinami. Ale no tak, Rose.“ Huh, jsem překvapený, že se Rose cítila dost pohodlně na to, aby se podělila o intimní detaily své hádky se Sebastianem. Jen jsem si nemyslel, že někomu otevře své frigidní brány.

Rose tázavě zírá na vázu v Sebastianově ruce a zvažuje vyhození Connorova dárku.

Oh do prdele s tím. „Je to křišťál,“ připomenu jí.    

„Jo,“ přidá se Lily.

Sebastian vypadá neznepokojený hlasy nesouhlasu a položí si loket na pult. Podá vázu Rose, ale ta váhá nad odpadkovým košem.

„Je to Lalique (pozn. druh křišťálu),“ říká tiše a prsty lehce přejíždí po hladké stěně. Váza je řezaná jako čtyřhran a dno má složitý design spleti.

„Co to znamená?“ zeptá se Lily.

„Má dobrý vkus,“ řekne Rose.

Sebastian předvede show protočení očí.

Rose si přitiskne vázu k hrudi. „To je moje oblíbená značka.“

Jen Rose by ve dvaadvaceti měla oblíbený druh křišťálu. Ale víc než to, Connor přesně věděl, co má ráda. Tento detail se musí na něco počítat. Ani já nejsem tak vnímavý.

Sebastian poplácá pult, zblízka sleduje Rose. „Můžeš si to nechat,“ říká, „ale jaký druh zprávy to skutečně vysílá? Při každé hádce si tě pokusí koupit zpátky. Osobně bych s tímto typem vztahu byl v pohodě. Mám v šatníku pár bot z krokodýlí kůže od Maxe, ale znám tě, Rose. Po pátém kousku šperku ti z něj bude špatně.“

Rose vypadá rozporuplně.

„Connor se snaží říct, že je mu to líto,“ pípne Lily.

Sebastian vypadá, že má s Lilyinou poznámkou problém. Nakloní hlavu, jeho oči přelítnou k jejímu batohu. Uniká mi něco důležitého. Nevyžaduje to génia jako Connor, aby na to jeden přišel.

Lily zaváhá a couvne do mé hrudi. Ovinu kolem ní ruce a zaútočím na Sebastiana svým zlostným pohledem. To je to, jaký je život ve světě první třídy – série zlostných pohledů, polovičních úsměvů a mračení se.

Každé je smrtící, každé jako zkurvená břitva. A já jsem se všechny naučil od toho nejlepšího. Ne od Rose Calloway. Můj otec by ji svým ostrým „jdi-kurva-do-prdele“ upřeným pohledem dokázal zničit.

Sakra, skoro s ním zničil mě.

Rose nejistě položí vázu na pult vedle kávové konvice. „Mám krabici, kterou musím vzít z auta. Hned budu zpátky.“ Částečně si myslím, že odchází, aby skryla, jak nervózní se stává. Když vyjde zadními dveřmi, Sebastian se narovná a popadne vázu z pultu.

Lilyina páteř se napřímí jako překvapené kočce. „Co to děláš?“

„To, co Rose nedokáže. Později mi poděkuje.“ Hodí vázu do odpadkového koše.

„Ne!“ Lily vyskočí z mého klína. Jdu za ní jen proto, že se mi nelíbí ten výraz v Sebastianově pohledu. Je to ten druh, který jsem viděl od mnoha bohatých děcek – ten, kde si myslí, že jsou nepřemožitelní. Že se jich nikdo nemůže dotknout.

Já jsem ho pravděpodobně občasně měl na tváři.

Sebastian kopnutím zavře skříň a natáhne ruce přes pult za sebou, blokuje tak Lily od koše. Dřepne si, aby prošla přes jeho nohy, aby se tam dostala, ale Sebastian natáhne nohu.

„Pamatuj, co je v sázce, Malá Calloway,“ řekne bezstarostně, hlas tak hladký, že ho chci roztrhat na cáry. Můj vůbec není takový. Já jsem celý ostrý, celý celkem drsný a tvrdý.

Lily zamrzne a pomalu se zvedne. Umístím jí ruce na ramena, zmatený jako nikdy.

„Vydíráš ji?“ zeptám se.

Lily zavrtí hlavou jako první. „To je v pořádku,“ řekne mi. Dá mi dlaně na hruď a začne mě tlačit pryč od pultů a znovu ke snídaňovému stolu. To není v pořádku. Co se to kurva děje?!

Dveře se otevřou. Rose vstoupí se vzorovanou krabicí označenou Jaro/Léto Pánská Kolekce.

„Takže opravdu děláš pánskou konfekci?“ zeptá se Lily a její ruka vklouzne do té mé. Jednou mě stiskne, znamení, že vysvětlí Sebastianovu blbost později. Musím jí důvěřovat.

Rose přikývne a vytáhne pánský modrý sportovní plášť a podá ho Sebastianovi.

„Líbí se mi ta kapsa,“ říká a prohlíží si hedvábnou podšívku. „Jsem rád, že jsi přišla s tímto vzorem.“

„Já taky. Miniaturní kostky byly příliš.“ Obrátí se na Lily. „Sebastian mi s kolekcí pomáhá.“

Lily mi řekla, že Rose je nervózní kvůli rozšiřování aktivit, protože Calloway Couture byla striktně jen pro ženy.

„Vím, že teď je pravděpodobně hektické období,“ řekne Rose Lily a vezme si od Sebastiana plášť a precizně ho skládá, „ale využila bych v kanceláři tvou pomoc. Vadilo by ti pracovat víc hodin?“

Od mého pobytu na rehabilitaci se Lily zaměstnávala jako Roseina asistentka, i když v Calloway Couture pracují dvě další holky pro média, online prodeje a pro cokoli, na co je sakra Rose potřebuje. Lily mi řekla, že je Roseinou děvkou číslo jedna – a řekla to všechno s fanfárou pýchy, což jsem shledával pěkně rozkošným.

„Jistě,“ souhlasí Lily s pevným přikývnutím. Ale sevře mi ruku pevněji a pak vyhrkne: „Ale co modelové?“ A pak se její oči vrhnou k Sebastianovi a zbledne, protože zapomněla na jeho přítomnost.

„Oh ano,“ řekne Sebastian, „jsou nádherní. Možná ti Rose může najít někoho lepšího na randění, než tamtoho.“ Ukáže na mě. 

„A možná najde někoho, aby nahradila tebe.“ Posměšně se odmlčím. „Oh počkej, už našla.“ Kde je Connor Cobalt, když ho sakra potřebujete?

Koutek Sebastianových úst škubne. Dobře.

Rose položí sportovní plášť zpátky do krabice. „Sebastiane, myslím, že je čas, abys šel. Zavolám ti zítra.“

„Jistě.“ Políbí ji na tvář a pak mávne Lily. „Pořádně studuj.“

„Budu,“ řekne napjatě.

S tímto odpluje, a když bouchnou dveře, Rose si dá ruce v bok a otočí se čelem k Lily. „Nikdy nebudu zařazovat do rozvrhu modely na zkoušení, když budeš v kanceláři, slibuju.“

„Jen mám strach,“ přizná se Lily. Ani se na mě nedokáže podívat.

Snažím se zadržet ucuknutí. Měl bych v ní mít víc důvěry – že mě nepodvede, ale strávil jsem roky tím, že jsem skrz zdi poslouchal, jak píchá jiné kluky. Být monogamní pro ni není přirozené a upřímně jsem šokovaný, že to zvládla tak dlouho jen se mnou. Čekám na den, kdy jí nebudu stačit, zvlášť teď, kdy nemůžu nasytit její touhy. Nemůžu jí dát to, co může tak snadno získat od nějakého jiného debila.

„Neuvrhnu tě do této situace,“ řekne jí Rose. „Slibuju.“

A pokud bude můj plán fungovat, pak by si Lily vůbec neměla dělat starosti. Ale právě když posbírám odvahu zeptat se Rose, dveře se otevřou a všichni ztuhneme.

Sebastian je zpátky.

Ale boty na tvrdém dřevě zní jinak, sebejistěji, rychleji a odhodlaně.

Connor projde klenutým průchodem se štosem pizz z francouzského chlebového těsta. Položí je na pult, právě když se napětí uvolní. No, technicky jen Lily a já se uvolníme. Roseina ramena se uzamknou, jako by byla připravená rozdrtit někoho pod svým podpatkem. „Kdo jste mysleli, že jsem?“ zeptá se nás. Musí si všimnout změny v místnosti.

„Sebastian,“ řekne Lily.

„Mluvili jsme o sexu,“ objasňuju.

Přikývne, teď tomu rozumí. „Jak šlo doučování?“ zeptá se, chystá se přistoupit k Rose a políbit ji, ale ona zírá na zeď, ne na něj. No tak, Rose, pusť toho kluka k sobě.

Connor ji jen studuje, odhodlanější získat si její city. Opře se o pult a pak věnuje plnou pozornost Lily.

„Bylo to fajn. Myslím, že Sebastian hodně pomůže.“

Fakt? Vždycky jsem tvrdil, že bych přešel z whisky na bělidlo, kdybych s ním musel mluvit dýl než deset minut. Očividně se mezi Sebastianem a Lily něco děje, ale nechci to teď vytahovat.

„To je dobře,“ řekne Connor. „Omlouvám se, že tě nemůžu doučovat. Kdybych měl tento semestr víc času, víš, že bych to udělal.“

„To je v pohodě, fakt.“ To říká pořád a myslím, že my všichni víme, že to v pohodě není.

Connor otevře jednu z krabic a Rose mu nakoukne přes rameno, riskuje tak dotek jeho paže.

„Artyčoky a houby?“ zeptá se.

Vytáhne druhou krabici a otočí se čelem k ní. Ale drží pizzu. „A feta.“

Lily mi naznačí pusou: Její oblíbená.

Žehlí si to. A Lily se zubí tak silně, když sleduje svou sestru a Connora, jak se usmiřují. Celý její obličej září. Do prdele s tím. Vklouznu rukou kolem jejího pasu a přitáhnu si ji k hrudi, její teplé tělo nutí mého ptáka pulzovat. Vydá slyšitelný povzdech, ale Connor a Rose jsou ztraceni ve svém vlastním intelektuálním světě.

Rose čeká, že jí Connor podá krabici, ale nenechá ji ji mít tak snadno. Někdy zapomínám, že je ochotný ji testovat tak jako ona jeho.

„Tu vázu jsi rozbila, že?“ Musel vidět pomačkané bílé růže u brány. Pokud je tím faktem zraněný, nedokážu to říct. Rose a jiné typy géniů musí být ti jediní, kteří jsou schopni ho přečíst.

„Co? Ne, já…“ Pohlédne přes rameno vedle dřezu – kde předtím vázu položila. Ale ta tam už není, díky jejímu „nejlepšímu“ kamarádovi. Její pohled klesne ke skříňce s vysunovacím košem.

Connor sleduje její oči a skříň otevře a vyndá drahý křišťál, po straně se táhne prasklina. Nakřáplá, zničená. Položí ji vedle dřezu a pak jí podá pizzu.

„Neudělala jsem to,“ říká okamžitě Rose. Její oči svítí ohněm. „Zabiju ho.“ Slyšel jsem jí to říct o Sebastianovi příliš mnohokrát na to, abych tu hrozbu bral vážně.

„Sebastiana?“ zajímá se Connor.

Rose úsečně přikývne. Dá pizzu dolů, už nemá zájem o jídlo a jemnýma rukama si prohlíží vázu. Poklesnou jí ramena. Přijde za ní a šeptá jí do ucha. Když jeho hlas vzroste, zachytím slabiky, ale slovům nerozumím.

Mluví s ní ve francouzštině.

Ona odpoví cizím jazykem zpátky, plynně. Políbí ji na hlavu a ona se pak otočí a políbí ho na rty, přičemž stojí na špičkách.

Lily se při tomto otočí čelem ke mně a její oči se změní na široké a nažhavené. Chci, Lil. Bože, opravdu chci. Teď je nejlepší doba na to, abych mluvil s Rose. I když to přeruší chvíli s jejím přítelem, zachrání mě to před opětovným odmítnutím Lily.

„Rose,“ říkám.

Klesne na nohy, ale Connor drží ruku zapletenou v jejích vlasech, omámený Roseinými dominantními pohyby. Vlastní ho, ale on zároveň vlastní ji, což stále shledávám zvláštním. Na jisto jsem si myslel, že Rose zhltla každého muže, kterého se dotkla, ale mají tenhle symbiotický vztah místo toho parazitického, který sdílím já s Lily.

„Ano?“ zeptá se.

Hrdlo mi napuchne při myšlence na to, že bych ji požádal o pomoc. I když slova spočívají na mém jazyku, říct je je tak kurevsky těžké. Takže se obrátím na Connora. „Slyšel jsi něco od soukromého vyšetřovatele?“

„Pracuje na vystopování zpráv. Uvidíme, jestli dokážeme najít nějaká vodítka.“ Po přívalu zpráv v autě, to nejsou přesně ty novinky, které jsem chtěl slyšet. Nelíbí se mi čekat kolem. Jen mám trpělivost tam, kde je Lily znepokojená. Čekat, až si vybere mě před rychlovkou – to bylo těžké, ale já to vydržel. Čekat na tohoto kluka, až roznese naše životy na kopytech – to nesnáším tak dobře.

„Lo,“ vyštěkne Rose. Její ruka letí zpátky k jejímu boku. Mohla by říct, že uskakuju. „Vysyp to.“

Nadechnu se. „Jak víš…“ Třu si zadní část krku, z ničeho nic mi žárem zrudne tělo. Nejsem na to zvyklý. „… nemám vysokoškolský titul, takže získat práci, která zaplatí víc než minimální mzdu bude výzva.“

Přetrvává ticho, čeká, až budu pokračovat, tři páry očí mě provrtávají se zvědavostí a váháním. Myslí si, že jsem na pokraji toho, abych se vzdal, vyhodil ruce do vzduchu a vyslovil, že nedokážu dělat tvrdou fyzickou práci. Nedokážu přetáčet burgery. Nedokážu být zkurvený kluk z nižší třídy, který musí kvůli penězům pracovat. Nikdy jsem to nemusel dělat, ale to neznamená, že bych se nepokusil. Myslí si o mně méně a nedal jsem jim důvod věřit něčemu jinému.

„Neměl bych problém přetáčet burgery,“ vysvětluju, „ale dlužím Rykeovi čtyřicet táců za rehabilitaci, které bych rád splatil v rozumném množství času… plus, víte, nájem.“ Znovu se odmlčím, napůl očekávám, že mě Rose vytáhne a řekne: Nemusíš platit nájem, Lo, jsi prakticky rodina. Ale na krátkou sekundu jsem zapomněl, kdo je. Možná že její malý kolaps nad vázou mě přelstil, ale stojí rezolutní, silná a neochotná nechat mě jít jednoduchou cestou.

Dobře.

Stejně zlostně hledím. Zvyk. „Chystáš se mě donutit žádat, že?“ říkám.

Ledově se usměje. „Loni na Kajmanských ostrovech jsi říkal, že by mě nechtěl šukat ani odporný sněžný muž.“

Lily zalapá po dechu: „To jsi neudělal.“

„Udělal.“

Bouchne mě do paže. Předstíraně sebou škubnu. Jo, zasloužil jsem si to.

Connor zůstává úplně lhostejný. Ale drží Rose blíž, jako by tiše říkal, že se mýlím. Zřejmě kluci s šíleně vysokým IQ ji šukat chtějí.

Vydám hluboký výdech. Tak do toho. „Už dřív jsem byl osloven modelingovými agenturami,“ vysvětlím. „Byla bys idiot, kdybys mě nepoužila ve své kampani na pánskou konfekci.“ Způsob jak na to, Lorene. Nazvi ji idiotem. To je rozhodně způsob, jak získat práci. Ježíši Kriste, žádný div, že jsi nikdy žádnou neměl.

„Pamatuju si to,“ řekne Rose upjatě.

„Jak to, že jsi nikdy nedělal modela, když jsi byl osloven?“ zeptá se Connor.

„Možná jsem přišel na interview a pil jsem přímo z lahve Jacka Daniel´s.“ Vyjebal jsem s agenturou, která mrhala časem lidí a mým. Doopravdy jsem nechtěl být modelem. Pořád nechci, ale budou to rychlé peníze. A tohle je moje šance předělat moje dřívější chyby. Můžu udělat věci správně.

Connor vydá dlouhé hvízdnutí. „Působivé.“

„Taky si myslím.“

Rose vypadá připravená znovu zažehnout jejich starou hádku, ale Connor se nakloní a znovu jí šeptá do ucha. Francouzsky. Nemůžu rozumět jediné zkurvené slovo. Značně se uvolní.

„Potřebuju překladač,“ pošeptá mi Lily.

„Nebo tlumočníka.“ Pokud možno ne mužského tlumočníka. Dokážu si jen představit Lily, jak se vzruší a zrudne z nějakého francouzského kluka. I ta navržená fantazie mě nutí sebou cuknout. Žárlivost je jedna věc, která nechci, aby nás někdy odtrhla. Ale je tam. Hnisající.

Rose konečně přišpendlí oči zpátky na mě. „Modeling je těžký,“ říká, její hlas mnohem jemnější. „Není to jen o tom mít dobré tělo nebo hezkou tvář. Zeptej se Daisy.“

„Já vím,“ říkám. „Ale Rose, nebude to pro mě kariéra. Jen potřebuju vydělat dost peněz, abych splatil svoje dluhy a postavil se na vlastní nohy. O tom to je.“ Na sekundu se podívám na Lily. „A nebudeš muset rozhodit svůj časový plán kvůli Lil. Budu tam, zatímco tam budou ostatní modelové. To bude lepší.“

Lily se drží pásu mých džínů a řekne: „A co budeš dělat po modelingu?“

Nemám tušení. Mlha mé budoucnosti je příliš hustá na to, aby se vyjasnila. „Jeden krok po druhém,“ říkám. Přikývne, rozumí.

Rose minutu zvažuje můj návrh. A pak řekne: „Fajn.“

Začnu se plně usmívat.

A ona dodá: „Ale jen abychom měli jasno, dělám to ze soucitu.“

Můj úsměv zmizí. „Mohla jsi skončit u fajn.“

Je na řadě, aby se usmála. „Já vím.“