UTMWM - EPILOG

Překlad: Tanulka

Stlačím Stacyinu malou, hladkou ruku v mojí a políbím jí prsty, než od ní a Sophie odejdu a přidám se ke Calebovi u Vánočního stromku. Zaklepu bratrovi na rameno a nabídnu mu pivo a následuji jeho pohled vzhůru na stromek, který je umístěný v Lukově a Nathalinině obývacím pokoji.

„Kámo, kdo ten stromek zdobil?“ Zeptal se Caleb Luka a vzhlédl k vrcholu stromku. Všichni z nás jsme se zabývali zdobením vlastních domovů. Veškerou výzdobu tady obstarali Nat a Luke. Obrovský strom stoupá až ke stropu a je jasně osvětlený vícebarevnými světýlky, ve kterých jsou uloženy žárovky a pozlátka. Je to velkolepé. Světýlka jsou zavěšená i venku a věnec s bílými světýlky zakrývá celé vchodové dveře.

Vypadá to, že každou chvilku předními dveřmi vstoupí Santa, skopne své velké černé boty a posadí se na židli u krbu.

„Udělali jsme to profesionálně. Nedalo se Nat sundat ze žebříku.“

Hladí její břicho a políbí ji na tvář, čímž se začervená.

Všichni jsme se opět shromáždili, stejné osazenstvo jako na Díkůvzdání, přibil můj bratr Caleb, který se právě vrátil z mise od Bůh ví odkud, Brynna s dívkami a Brynniny rodiče.

Je nás tu spousta.

Brynna a Matt mají společně hlavu u kuchyňského stolu a mluví spolu tiše a vážně, s největší pravděpodobností o čemkoliv, co se týká té zapeklité situace, která se stala v Chicagu. Matt zavrtí hlavou a Brynna frustrovaně uhodí pěstí do stolu a pak od stolu odejde.

Calebovala hlava se za hlasitým zvukem otočí a sleduje, jak Brynna opouští pokoj. Jeho oči se upřeně dívají na její zaoblený zadek.

Kurva, jsem z toho zmatený.

Stacy sedí se Sophií v houpačce, krmí a směje se na naše sladké dítě. Bože jsem celý na měkko, když je vidím, všechna ta měkká kůže a kaštanové vlasy – přísahám, že Sophiiny vlasy budou stejně tak skvělé jako Stacyiny. Jdu k nim, držím si v ruce horký jablečný punč a nabídnu ho Stacy. Obě je zvednu, sednu si a usadím si je na klín.

„Wow, strýček Izák je silný! Zvedl dva lidi!“ Vykřikne Josie a její sladké temné oči jsou vyvalené a já zadržuji smích.

„To je,“ reaguje Stacey a políbí mě na tvář. Hmmm…voní dobře. Zabořím svou tvář do jejího krku a zhluboka se nadechnu.

„Pojďme domů,“ zašeptám jí do ucha a usměji se, když se otřese.

„Právě jsme sem přišli,“ zasměje se a hravě mě odtáhne.

„To je mi jedno.“

„Vyndej nos z té chudáka holky, Izáku. Ohluchne.“ Jules se na nás dívá, takže se rozhodnu ji poučit. Koneckonců jsem její velký bratr. Je to moje práce.

„Nat?“ Zeptal jsem se, aniž jsem se zbavil své nádherné ženy.

„Jo?“ Slyším její úsměv.

„Vezmeš si Sophii na sekundu?“

„Jistě.“

Sophie se zvedla z klína a já si vzal Stacy pořádně do náruče a podíval se do jejích sexy oříškových očí. Jsou zářivé a to způsobuje, že můj pták je ještě tvrdší. Mírně se na mě zašklebí.

„Ty máš rád, když tě Jules provokuje, že jo?“ Zašeptala.

Jednoduše jsem se na ni usmál a políbil ji, dráždíc její rty svými, ponořil jsem svůj jazyk do jejích úst a zase ho vytáhl, políbil ji na nos a položil si ji na svou hruď.

„Pozvracím se,“ mumlá Jules.

„Co je to s vámi a PDA (Veřejný projev náklonnosti)?“ Zeptá se Brynna a přichází zpátky do místnosti z terasy. Matt visí na telefonu v kuchyni a uprostřed vzrušené konverzace vrhá oči na Brynnu.

Zajímalo by mě, co se to tam děje?

Ale pak se Bryn podívá na Caleb a zrůžoví, když se na ni podívá a ušklíbne se na ni.

Jsem kurva mimo. Zatraceně mimo.

„Nevadí mi PDA, pokud jsem to já, kdo ji provádí,“ odpověděla Jules. „Nepotřebuji, ale vidět jak ji provádí má rodina.“

„Prudiči,“ zamumlá Nat a políbí Soph na tvář.

„Nebuď mrcha, Nat,“ odpoví Jules.

Natalie na ni vyplázne jazyk a všichni se smějí.

„Jak se cítíš, Stacy?“ Zeptala se moje matka z podlahy, kde si hraje s dvojčaty.

„Izák se zmínil, že jsi měla bolesti hlavy.“

Stacy v mých rukách ztuhne a mám pocit, že se prudce nadechuje.

Co to kurva?

„Ach,“ přitiskne si tvář do mé hrudi. „Jsem v pořádku. Už pár dní žádné bolesti hlavy nemám.“

„Dobře.“ Máma kývne a vrátí se k děvčatům, ale já to neberu. Chytím Stacyinu bradu mezi palec a ukazováček a zvednu ji zpátky, aby se na mě podívala. Vypadá rozpačitě a kouše si spodní ret.

„Co?“ Zeptá se.

„Ty a já si musíme promluvit,“ zamumlám a znovu ji políbím.

„Jo, promluvíme si,“ mumlá s nádechem.

Než ji mohu znovu zvednout a vyvést ji z pokoje a požádat o nějaké odpovědi, podává se večeře od cateringové společnosti, kterou Luke najal. Rozhodl se tak a já souhlasil, že požádat některou z žen, aby vařila pro tolika lidí by bylo příliš. Měli by si také užívat volna, takže jsme si užívali rodinné setkání a ostatní bylo zajištěno.

Kromě grilování v létě, protože můj otec by měl mrtvici, kdyby nemohl grilovat.

A já ho nemůžu vinit.

Večeře je chaotická. Bratři si vzájemně vyměňují mísy s jídlem, děti rozlévají nápoje a ženy diskutují o nakupování, lázních, filmech a módě. Alespoň takové jsou naše ženy, diskutující jako spousta jiných žen a dívek a upřímně řečeno, neměnil bych.

Stacy se na mě sladce usměje, když si přidá další rohlík. Ráda si namáčí pečivo do omáčky. Kurva, dám ji každou zatracenou věc, kterou chce. Možná nejsem bohatý jako Luke Williams, ale mým holkám nebude nic chybět.

„Stacy, chceš skleničku vína?“ Ptá se Jules. „Přinesla jsem tvoje oblíbené.“

„Ach, hm,“ odmlčí se a utírá si ústa zelených ubrouskem. „Ne, díky. Dám si další horký jablečný punč.“

„Žádné víno?“ Ptám se.

Zavrtí hlavou.

Hm.

Konečně je večeře u konce a všichni se přesouvají do obývacího pokoje, aby si vyměnili dárky a relaxovali. Moje matka vezme Soph a sedne si na místo, kde jsme předtím já a Stacy seděli.

Jsem tak nadšený. Nemůžu se dočkat, až si zítra dopoledne vyměníme dárky v našem domě. Naše první Vánoce jako rodina, ale už prostě nemůžu čekat.

„Dobrá, jelikož jsem nejstarší, tak dostanu jako první dárek,“ oznamuji všem.

„Jo, raději běžte jako první, starý muži, protože asi za deset minut zapomenete na to, co je dneska za den,“ směje se Will a plácne si s Calebem. Zamračil jsem se na ně a vytáhl malou krabici, zabalenou do zlata s krémovou mašlí z poza stromečku a podal ji svojí ženě.

„To jsme z domova nepřinesli,“ říká s úsměvem na pěkných rtech, když se na mě podívá.

„Ne,“ odpověděl jsem. „Otevři to.“

Jemně stáhne stuhu z krabice a začne opatrně rozlepovat pásku na stranách.

„Proboha, ženo, otevři to,“ zavrčel jsem na ni a usmál se na ni. Ví, že nenávidím, když to dělá pomalu.

„Líbí se mi ten papír,“ zamumlá.

„Koupím ti celou roli, ale otevři tu zatracenou věc!“ Will vykřikne přes místnost a plní si pusu dýňovým koláčem.

„Ježíši, člověče, neměl jsi už dva kousky?“ Zeptal se ho Caleb.

„Drž hubu. Jsou Vánoce.“ Mumlá u jídla.

„Nemluvte s plnými ústy!“ křičí na něho matka a my se s Stacy se zasmějeme.

Jo, to jsou Montgomeryovic Vánoce.

„Otevři to,“ zašeptám.

Sundá papír a zamračí se na měkkou modrou krabici od Tiffanyho. „Tiffany?“ Zeptá se.

„Má dobrý vkus,“ pochválí Natálie.

„Ano, to má,“ zamumlá Stacy a otevře krabičku. Uvnitř je platinový přívěšek a řetízek.

Přívěšek je ve tvaru srdce.

Vytáhne ho a tise se usmívá.

„Otoč to.“

„Co je to?“

„Co to je?“ Zeptala se Samantha. Dívky napjatě vytahují krky, aby viděli.

„Je to Sophiin otisk prstu.“

Stacyiny oříškové oči se setkají s mými, když se jí naplní slzami. „Tohle je její otisk prstu?“

„Ach, to je krásný dárek,“ vzdychne Lukova maminka.

„Jo, myslel jsem si, že bys chtěla mít s sebou nějakou její část, i když není s tebou.“ Pokrčil jsem rameny.

Trochu hloupě, ale dává mi ten široký, zvláštní úsměv a vím, že mě miluje.

„To je nádherné! Děkuji.“

„Tady, Stacy,“ Nat podává Stacy krabici zabalenou ve stříbrném papíru s modrou mašlí. Je velikosti malé košile.

„Tohle jsme nepřinesli z domova.“

„Ne, nepřinesli.“ Zavrtí se, nedívá se mi do očí a najednou je velice nervózní.

„Otevřu to?“ zeptám se.

Nervózně se rozhlédne.

Brynna pozvedne diskrétně palec a Natálie se na ni jasně usměje. Teď umírám vědět, co v té zatracené krabici je.

„Možná bychom měli počkat, až budeme doma.“

„K čertu, ne!“ Caleb a Luke zakřičeli společně. Ozývá se sténání i pískání. Stacy se na mě znovu podívá a kouše si spodní ret.

„Hej,“ zvednu její obličej rukou a usměji se na tu úžasnou ženu, z které jsem šťastný, že ji mohu nazývat svou. „To je v pořádku. Ať už je to cokoliv, bude se mi to líbit.“

Těžce polkne a zašeptá, tak jemně, že to sotva slyším: „Doufám, že ano.“

Podá mi krabici, a protože jsem chytrák, začnu ji pomalu rozbalovat, tak, jak to vždycky dělá ona.

Stacy se chichotá.

„Pokud nechceš umřít, tak zrychli brácho,“ zavrčel Caleb.

Rychle se zbavím mašle, papíru a otevřu víko.

Můj svět se zastaví.

Je to černobílá fotografie Sophie. Sedí na podlaze z tvrdého dřeva se všemi vánočními světélky kolem ní. Má čepici Santy, která je jí trochu velká. Její velké oči se šťastně smějí do fotoaparátu. Vedle ní je opřen kus papíru a na něm napsaná slova: Budu velká sestra. Veselé Vánoce!

Moje oči vystřelí ke Stacy a jí tečou po tvářích slzy.

„Co?“ Nadechuji se.

Jenom přikývne.

Zatřesu hlavou a znovu se podívám na fotku a cítím, jak se mi zalepují oči. Máme další dítě?

Teď?

Ale jak?

„Ale…“

„Já vím, je to brzy, ale už mi to potvrdil druhý doktor.“

„Je to…?“ Dokonce nemusím dokončit svou otázku, než zoufale přikývne.

„Ano.“

„Bože můj.“ Podívám se na naši rodinu a všichni na nás zírají se směsicí zvědavosti a zázraku. Brynna pláče – samozřejmě už to věděla – Natálie si hladí vlastní břicho. „Budeme mít další dítě!“

„Sakra, dám si pivo!“ Will jde do kuchyně pro slavnostní pivo a všichni ostatní jdou k nám. Přitahují si nás do objetí a plácají mě po zádech. Je to směsice úsměvů, slz, rukou a objetí. Nakonec se moje žena vrátí do mého náručí a já ji přede všemi políbím, za vše, co mám. Jules se neodvažuje o tomto veřejném projevu lásky nic říct.

Stáhl jsem se, otřel si prsty slzy na tváři. Můj Bože, po všech těch letech modlení a doufání, snažení se o přírůstek do naší rodiny se to nakonec děje.

„Miluju tě,“ zašeptá sladkým a jemným hlasem.

Zaryji tvář do jejího krku, vdechuji její sladkou vůni a zašeptám: „Bože, i já tě miluji. Veselé Vánoce.“

KONEC