UTMWM - 9. kapitola

Překlad: Tanulka

Na pár vteřin se dívám na Deliciouse, moje ústa září, oči mám vyvalené a pak se Brynna zamračí přes mlhu obklopující můj mozek.

„Promiňte, co jste to říkal?“

„Jste těhotná.“

A právě, když se její chichotání dostává pod kontrolu, znovu se Brynna uvolní.

„Je opilá?“ Zeptá se doktor.

„Ne. Je to prostě šílené. Možná byste doktore měl zkontrolovat ty laboratorní výsledky. Nejsem těhotná.“

„Uf, ano, jste.“

Jsem ohromená. Zamrkala jsem na něj.

„Jenom ty, Stacy.“ Brynna se zhluboka nadechla a otřela si z očí slzy. „Jenom ty můžeš bojovat s neplodností tři roky, nakonec mít dítě a pak znovu otěhotnět, aniž by ses snažila.“

„Už jsem to předtím viděl,“ odpověděl doktor. „Někdy se ženský systém po těhotenství obnoví a je schopno otěhotnět správným způsobem.“

Hm.

„Kdy byl Váš poslední menstruační cyklus?“ Zeptá se.

„Nepamatuji si. Asi předtím, než jsem otěhotněla se Sophií. Jen jsem si myslela, že se mi po těhotenství nevyrovnaly hormony.“

„Otěhotněla jste nejspíš před pár měsíci.“

„Tahiti?“ Zamumlá Brynna.

Tahiti.

„Sakra, pila jsem alkohol! Nekojila jsem Soph, takže jsem tu a tam od Tahiti pila.“

„Více, než několikrát denně?“ Zeptá se.

„Ne, párkrát za měsíc.“

„To je v pořádku,“ usmál se. „Víte, jak to chodí. Zavolejte svému gynekologovi, objednejte se na ultrazvuk a zkonzultujte to.“

„Takže všechno ostatní je v pořádku?“ Zeptám se.

„Jo, jste v pořádku. Hodně štěstí.“

Na okamžik se podívám na Brynnu, otevírám a zavírám pusu jako ryba na suchu.

„Oběd,“ řekla a vzala mě za ruku, vytáhla mě z ordinace. Co je to s každým, že mě musí všude tahat?

„Musím odnést nákup domů a vzít si Sophii.“

„Vezmeme tvůj nákup domů, odložíme to, co by se mohlo zkazit a pak půjdeme na oběd. Tvá máma si Sophii jistě ráda ještě nechá.“

„Dobře.“

„Jak se cítíš?“ Zeptá se, když vjedeme na příjezdovou cestu. Stále jsem ještě v šoku.

„Nemůžu být těhotná.“

„Pojďme udělat, co musíme, abychom mohli jít.“

Rychle vybíráme tašky potravin z auta do kuchyně a ukládáme všechny potraviny, které patří do lednice nebo mrazáku a předtím, než si to uvědomím, jsme zpátky v autě a jedeme do nedaleké mexické restaurace.

„Dáme si dvě margarity.“ Ušklíbne se na mě. „Tvoje bude naprosto panenská.“

„Kurva, další rok žádný alkohol.“

Sedíme a máčíme si teplé tortillové čipsy do salsy.

„S tvou chutí není nic špatně,“ tvrdí Brynna suše.

„Zmlkni.“ Sním dva další čipsy a popíjím svou panenskou margaritu. „To není margarita.“

„Takže…“ Brynna protočí obočí.

„No co?“

„Nebuď tvrdohlavá. Mluv.“ Kousne si do čipsu a dlouze upije ze své margarity usmívajíc se na mě smutně.

„Právě teď tě nenávidím.“

„Ne, to ne.“ Otočila mě zpátky, když jsem se odvrátila. „Jak se cítíš, ohledně toho dítěte?“

„Ach, Sophie je skvělá. Je tak legrační, pořád se chichotá. Mám na telefonu video, co bych ti chtěla ukázat…“ Podívám se do Brynniných vyvalených hnědých očí. „Co?“

„Stace, máš záchvat? Mám tě vzít zpátky k doktorovi Delectableovi?“

„Je to doktor Delicious.“

„Cokoli, vezmu tě k doktorovi lepidlo-na-sex, jestliže to potřebuješ. Vzpomínáš si na to, co ses dozvěděla, že jo?“

„Ach.“ Sedím na sedadle, čips mi visí mezi prsty. „Ano.“

„Dobře.“

„Jsem těhotná,“ řeknu slova z mého mozku, nechám je tam sedět a uklidnit. „Bez léků, zvedání beder nebo měsíců a měsíců, kdy to nefunguje.“

Sakra.

„Co si myslíš, že na to řekne Izák?“ Zeptá se.

Trhnu sebou. „No, shodou okolností jsme o tom před několika týdny mluvili. Čekali jsme, že budeme mít víc času, ale jsem si jistá, že bude šťastný, jakmile odezní šok.“ Pokrčila jsem rameny.

Ano, Izák bude skvělý. Plánovali jsme velkou rodinu, když jsme se brali.

„Ach, Bože.“ Beru si další čips a dám si vodu.

„Co?“ Zeptá se Brynna.

„Budu mít dvě děti s rozdílem osmnácti měsíců. Dvě děti v plenkách. Dvě děti…“

Její obočí se zvedne a usmívá se. „Nechápu, co to všechno je.“

„Sakra, nečekala jsem to.“ Směji se a zhluboka se nadechnu. „Sophie bude velká sestra.“

„Jak mu to řekneš?“

„Ach, nevím. Měla by to být legrace.“ Zatleskala jsem.

„Vím! Vánoce jsou už za pár dní.“

„Líbí se mi, že to s tím spojíš.“ Dívám se na mou margaritu podvodníka a nakloním se dopředu, pozorně jí naslouchám.

„Dobře, viděla jsem tu nástěnku online. Viděla jsi tu stránku?“

„Jsem na té stránce závislá.“ Na tomto místě strávím hodně času.

„Tak to uděláme. Nejdříve zavoláme Natalii. Pak…“

***

„Jaký jsi měla den?“ Ptá se mě Izák a přitahuje si mě k polibku. Právě přišel z práce a přinesl sebou italské jídlo. Bůh ho miluje.

„Byl to dobrý den,“ usmívám se a skáču nahoru a dolů ve své hlavě. „Docela standardní.“

„Stalo se něco nového?“

Ani nevíš, jak moc, kurva, zlato.

„Ne, opravdu.“ Pokrčil rameny a políbil mě. Pak jsem začala vytahovat krabičky s lahodným jídlem z hnědé papírové tašky. Izák jde do kuchyně pro talíře, příbory a donese i dvě sklenky s láhví Merlota.

Do prčic.

„Pro mě žádné víno, Očko,“ řeknu nejistě.

„Jsi si jistá? Vím, že ho s kuřecím parmazánem miluješ.“ Zamračil se a sklonil hlavu.

„Cítíš se dobře?“

„Jsem v pořádku,“ odpovím mu a rozložím naše talíře, usmívajíc se na Sophii, která sedí v židličce u stolu, foukajíc bubliny a hrajíc si s nohami.

„Žádné další bolesti hlavy?“ Ptá se a vrací víno do kuchyně, přinášejíc místo toho láhev vody.

„Ne, už pár dní nic.“ Zadívala jsem se na něho. „Dneska večer nesmí být žádná bolest hlavy.“ Zvedla jsem obočí, abych se usmála a snažila se tak odvrátit konverzaci od mého dne.

„Zavolala jsi doktorovi na výsledky včerejších testů?“ Ptá se mě a servíruje si salát.

Tolik k odvracení konverzace.

„Ano, vše je v pořádku.“ Nemůžu se mu podívat do očí. Nenávidím lhaní, i když je to pro něho překvapení. A to je velký problém a já jsem nadšená! Možná bych mu měla říct…

„Takže, bolesti hlavy byly pravděpodobně z napjatosti?“ Zeptá se a přemýšlí, když žvýká.

„Přesně to si doktor myslí.“ Dívám se do vody a upravím do malých šálků těstoviny.

Bože, to je dobré.

„Vím, že jsi toho měla v poslední době hodně Stacy. Možná by sis měla na blogu dát pauzu.“

Co?

„Proč bych to dělala?“ Zeptala jsem se zamračeně.

„Protože toho zjevně máš hodně, se Sophií, s tím, že je Brynna zpátky a všechno.“ Pokrčí rameny, jako by mu to uvolnilo mysl.

„Miluji svůj blog. Miluji čtení. Autoři se na mě spoléhají, že jim pomohu propagovat jejich knížky a od psaní recenzí se nechci odtrhnout.“

„Neříkám, že by ses toho měla úplně vzdát. Možná jen zpomalit. Zabírá ti to hodně času.“

„Říkáš, že nechceš, abych dělala svůj blog Izáku?“ Dala jsem ruku s příborem dolů a podívala se na něho. Nikdy mi o tom nic neřekl. Zdálo se, že je na mě tak hrdý.

Co to, sakra?

„Ne,“ zamračil se na mě. „Ježíši, nejsem hajzl. Pokud to máš ráda, pokračuj v tom. Doktor ti řekl, že tvé bolesti hlavy jsou způsobené stresem, tak se snažím přemýšlet o způsobech, jak ten stres snížit.“

A záměrně se snažím začít bojovat. Skvělý způsob, jak snížit stres. Dám si další lok vody a zhluboka se nadechnu.

„No, já si myslím, že mě blog naplňuje,“ odpověděla jsem klidně.

„Dobře.“ Dojedla jsem svoje těstoviny, odtáhla talíř a pozorně ho sledovala. „Je na mě něco jiného?“

Potřásl hlavou a přiložil na mě rty. „Ne.“

Naklonil hlavu a ty ledově modré oči mě pozorně sledovaly. „Když to říkáš.“

„Řekla ti dneska tvoje máma něco?“ zeptala jsem se ho a změnila téma, když jsem se zvedla a šla sklízet ze stolu.

„Ne, co se děje?“ Pomáhá mi a děláme rychlou práci, jak vyklízíme krabičky a plníme myčku nádobím.

„Máme Štědrovečerní večeři u Luka a Nat, protože mají velký obývací pokoj pro všechny z nás.“ Otočila jsem se a opřela se o kuchyňský pult. Usmála jsem se na Izáka, vybírajíc Sophii z její židličky a líbajíc jí na její malou tvářičku, šeptáním do jejího ouška a zachvění se.

On je tak dobrý táta. Musím se chytit kuchyňského pultu oběma rukama, abych si nevědomky nepohladila vybouleninu nad mým žaludkem.

Montgomeryovi se obvykle shromažďují na Štědrý večer a i štědrý den. My si vyměňujeme dárky na Štědrý večer a jsem za to zatraceně ráda, protože si nemyslím, že bych dokázala čekat dalších dvanáct hodin v tomto roce. Nemluvě o tom, že my tři můžeme mít v našem domě naše vlastní soukromé vánoční ráno.

„Aha, dobře. Tak to má být. Vyměníme si dárky tam nebo počkáme až na Štědré ráno tady?“ Olízl Sophiiny prstíky, a tak jsem se smála ještě víc. „Necháme maminku čekat na její vánoční dárky, broskvičko?“

„Ráda bych ti jeden dárek dala dnes a zbytek si můžeme dát zítra ráno,“ zamumlala jsem a jeho oči se najednou podívali do mých. Jeho hlava se znovu zaklonila v myšlenkách nad tónem mého hlasu.

„Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“

„Jsem v pořádku, nestrachuj se, drahoušku,“ odpověděla jsem sarkasticky.

„Vidíš, tady je znovu ten úšklebek. Santa pořád může všechny ty zabalené dárky pod stromečkem vrátit, kotě.“

Sladce se usmívám. „Miluji tě.“ Zamrkám a Izák se usměje, tím se usměje i Sophie.

„Maminka předstírá, že je hodná holka, ale je zlobivá, Soph. Nenech se zmýlit.“ Políbil ji na tvář a usmál se na mě. „Pojď sem.“

„Co?“

„Pojď sem.“

Jdu k mým dvěma nejoblíbenějším lidem a on mě obejme rukou. Položí ruku na má malá záda a přitáhne si mě k polibku.

„To je ten nejlepší vánoční dárek, právě tady,“ zašeptá mi do úst. „Být se svými holkami.“

Myslím, že to, co pro tebe mám je blízko. Zadívám se na něj a políbím Sophiinu měkkou tvářičku.

„Budou to skvělé Vánoce,“ zamumlám.