UTMWM - 8. kapitola

Překlad: Tanulka

„Sedíme vzadu,“ zavrčí mi Izák do ucha, když vstoupíme do kina. Je to víkendový večer, takže tu v semišových sedadlech není moc filmových nadšenců.

„Nebudu se s tebou muchlovat v kině,“ zamumlala jsem a slyšela jsem se Izáka usmát.

„Ano, budeš.“

„Není mi šestnáct.“

Vystupuji nahoru po schodech a vidím, že naše sedadla jsou přímo uprostřed. Jsme v divadle, které nabízí spíše kožená sedadla, než typická divadelní. Je to tu nové a přísahám Bohu, že už nikdy do žádného dalšího divadla nepůjdu. Izák dá dolu loketní opěrku a účelně proměňuje prostor do útulného sedadla pro dva. Usadíme se a počkáme, až začne film.

„Nemůžu uvěřit, že jsi souhlasil s tím, že půjdeme na Slepičí úlet,“ strčila jsem si do pusy hrst popkornu a popíjela sodu.

„Nemám v plánu se na to dívat.“

„Během filmu s tebou nebudu nic dělat. Čekala jsem, na tenhle film týdny.“

„Koupím ti to na Blu Ray.“ Pokrčil rameny a zakousl se do párku v rohlíku téměř do poloviny.

„Tak proč jsme dali téměř padesát dolarů, za dívání se na film?“ Zeptala jsem se.

Ušklíbl se a polknul. „Filmové rande.“

„Promiň?“ Zeptala jsem se se smíchem.

„Jsme na rande.“

„Jasně.“

„V kině.“

„Dobře.“ Zamračila jsem se na něj a on se okamžitě vrátil k línému úsměvu. Bože, jak já miluju, když se na mě takhle podívá. Jeho oči jsou šťastné a pěkné.

„Je tu tma.“ Přitáhne si mě blíž k boku, obejme mě a položí si ruku na můj bok, šeptajíc mi do ucha: „Nikdo mě nemůže vidět, kde se tě dotýkám.“

Sakra, proto mě vzal do kina.

„Jak dlouho máš tenhle malý sen?“ Zeptala jsem se ho suše.

„Od té doby, co mi bylo třináct.“

Směji se a položím si hlavu na jeho rameno, zatímco jím můj popkorn. Několik dalších lidí si sedlo na svá sedadla, která jsou v řadách pod námi.

Po spuštění filmu zhasnou světla. Po patnácti minutách pokládám svůj popkorn na zem. Jsem plná. Opřu se do vyhřátého náručí mého manžela. Posune se v širokém sedadle, dokud nejsou jeho záda na loketní opěrce a přitáhne si mě mezi nohy. Jeho ruce jsou kolem mých ramen a líbá mě do vlasů. S velkým povzdechem se u něho uvolním. Herci ve filmu se vášnivě hádají a pak se náhle vášnivě líbají. Izákova ruka klesá z mého ramene na můj zadek, kde se začne pohybovat v malých kruzích.

Nehodlá se vzdát svého úsilí.

Zvedne mou bradu a přejede svými rty po mých, tak lehce, že je stěží cítím. Je to jen šeptající polibek. Jeho rty pohlcují koutky mých úst, mou čelist. Jemně mě políbí na nos. Jeho ruka mi sjede do vlasů a znovu se vrhne na má ústa, stále s absolutní jemností.

Vzdychám proti němu a otevřu mu rty, aby mohl jeho polibek prohloubit. On mi na mé pozvání dychtivě odpoví a ponoří svůj jazyk dovnitř, aby si hrál a dráždil ten můj. Pak se opět vrátí k rituálu s mými rty. Tahá mě rytmicky zezadu za vlásy.

„Sleduj film,“ šeptá.

Aha, film.

Položím si hlavu zpátky na jeho hruď a cítím jeho polibky ve vlasech. Usměji se. Ruka z mého zadku se zvedne a pomalu klesá dolů, pod mé džíny a pohladí mě. Jeho velká, teplá ruka je cítit nebesky. Musím si dát ruku na ústa, abych nevzdychla nahlas.

Je to takový škádlič!

Jeho druhá ruka se zvedne z mých vlasů, přes rameno a jeho prsty přejíždí po straně mého prsu, než se zastaví na krku, kde ví, že jsem nejcitlivější a velmi jemně pohybuje palcem sem a tam přes místo, které mě zaplní všude.

Dobře, můžeme tuhle hru hrát.

Chytím se rukou pevně jeho boku, zajedu na žebra, bok a pak pod jeho tričko, takže cítím jeho břišní svaly.

Bože, jsou tak ztuhlé a tvrdé. A teplé. Z mého doteku se zatnou a vyrýsují.

Usměji se a nadále ho jemně lechtám, jen s mými prsty přejíždím po hřebenu jeho svalů nahoru kolem jeho žeber. Proti mému žaludku roste jeho erekce, oči mám stále přilepené na plátno, i když nemám naprosto žádné ponětí, co se v tomto okamžiku ve filmu děje. Posunu se na stranu, rozepnu jeho džíny a zajedu rukou dovnitř.

Zalapá po dechu, když uchopím jeho tvrdost do dlaně a dráždím ho. Jeho ruka na mém zadku se zvedne a pohne se mezi mé půlky. „Vlhká,“ zamumlá mi do vlasů a políbí mě na hlavu.

Najednou mě zatlačí zpátky, zapne si džíny, zvedne mě a táhne za sebou po schodech dolů.

„Kam jdeme?“ Šeptám hlasitě.

Neodpovídá, dokud nejsme z divadla venku na chodníku.

„Očko, co to děláš? Film…“ Přitlačí mě ke zdi a přišpendlí mě svým tělem. Drží mi zápěstí na boku mé hlavy a mrzutě mě políbí, pohlcujíc mě a milujíc mě ústy.

„Blu Ray,“ zavrčí. Jeho oči jsou temně modré a táhne mě za sebou do auta. „Potřebuji tě dostat domů a mít nahou. Teď.“

„Dobře, v pořádku.“

***

Odkud jsou všechny tyhle balíčky? Právě jsem si nalila svůj první šálek kávy a zamířila zpátky nahoru do sprchy a chystala se připravit na den dřív, než se probudí Sophie, ale když projdu kolem Vánočního stromečku, tak je tam nejméně dvanáct jasně zabalených dárků s velkými mašlemi hned vedle těch, které jsem balila já a dala je minulý týden pod stromeček.

Položím svou kávu na konferenční stole, pokleknu na podlahu a sáhnu po velké červené krabici se zlatou mašlí.

„Ruce pryč.“

Zastavím ruku, zvednu se na bobek a otočím se po Izákovi. „Ničeho jsem se nedotkla.“

„Chystala ses.“

„Odkud jsou?“ Zeptala jsem se a podívala se na pěkné krabice.

„Od Santy?“ Zamračila jsem se.

„Není Vánoční ráno, pěkný zadečku.“

„Nazývat Santu pěkným zadečkem není pěkné. Buď nezbedný a dostaneš uhlí.“

„Ukážu ti, jak nezbedný…“

Z dětské chůvičky se ozvalo Sophiino kňučení a já vím, že mám jen asi dvacet minut na to, abych se osprchovala, než bude trvat na tom, že je čas jít z postýlky.

„Vezmu si ochutnávku,“ zavrčí Izák a přitáhne si mě k sobě, když vstanu na nohy.

„Později večer?“

Zeptám se těsně předtím, než se jeho rty vrhnou na moje.

„Je to rande.“ Usmívám se a políbím ho lehce na bradu a těším se, že ho znovu ucítím na svých rtech.

„Co dneska děláš?“ Zeptá se.

„Ráno vezmu Sophii k mojí mamce. Zeptala se, jestli by ji mohla mít na pár hodin, tak jsem si myslela, že toho využiji a půjdu nakoupit. Možná si skočím na pedikúru. Tvoje kafe je na pultu v kuchyni.“

„Díky, zlato. Užij si den.“ Když se usměje, políbí mě a letí ke dveřím.

„Nepracuješ příliš tvrdě?“

***

„Ale, já tomu nerozumím,“ odpovím zdravotní sestřičce Kimberly. „Proč se musím vrátit? Byla jsem tam včera.“

„Krev, kterou jsme vám včera odebrali, se vrátila z laboratoře. Stacy, pak doktor by s Vámi rád prošel nějaké věci.“

Jaké věci?

„Říkal, že je všechno v pořádku a že mi zavoláte, že je laboratoř normální. Můžete mi říct výsledky teď.“

Jsem na cestě z obchodu z potravinami do salonu na pedikúru, kterou tak zoufale potřebuji.

Další zbytečná cesta k lékaři se mi zdá směšná a ztrátou času.

„Já nemám pravomoc s Vámi o výsledcích mluvit po telefonu. Dr. Wilson Vás musí vidět. Za hodinu by měl volno. Můžeme Vás očekávat?“

Dobře, k čertu, jdu na pedikúru.

„Jo, budu tam.“ Zavěsila jsem telefon. Zatracení doktoři. Izák mě včera přemluvil, abych si zašla k doktorovi, protože mě zase bolela hlava. Bolesti nejsou nijak závratné, ale časté. Lékař měl podezření, že je to kvůli stresu, ale udělali mi odběry pro laboratoř, aby se ujistili, že je všechno v pořádku.

Všechno by mělo být na dobré cestě, je to jen rutina, nebo se mnou něco je.

Na chvíli jsem se zabývala doktory. Znovu mi zazvoní telefon a usměji se, když vidím, že je to Brynna.

„Ahoj.“

„Ahoj, odcházím od tvojí mámy. Má Sophii a nabídla se, že si nechá i moje holky. Kde jsi ty?“

„Chystám se na pedikúru…“ než můžu dokončit větu, Brynna mě přeruší.

„Beze mě? Co to kurva?“

„Je fajn, že s tebou nejsou holky,“ odpovím jako by nic.

„Já vím. Snažím se dohnat všechno, když nejsou kolem mě.“

„Jak jsem říkala, chtěla jsem jít na pedikúru, ale zavolal mi doktor, že chtějí, abych se tam vrátila.“

„Myslíš na kontrolu pět měsíců po porodu?“ Zeptá se.

„Ne, šla jsem tam, protože mám bolesti hlavy. Myslím si, že mám něco s krví, o které chtějí mluvit.“

„Ach. No, když nemám holky, chceš společnost? Můžeme zajít potom na oběd.“

„Jistě, díky. Setkáme se tam.“ Odpovím jí a nadiktuji jí adresu. Zaparkuji před ordinací a čekám na Brynnu v autě.  Netrvá to dlouho a připojí se ke mně.

„Ahoj, Fran,“ pozdravím recepční. „Dr. Wilson mě chce znovu vidět.“

„Očekává tě. Děkujeme, že jsi přišla tak rychle. Dneska nemáš Sophie?“ Ptá se s úsměvem.

„Ne, dneska mám hlídání.“

Sestra Kimberly se objeví z poza rohu a usmívá se na mě. „Ach skvělé, že jste tady. Hned Vás vezmu.“

„Dneska tu nemáte plno.“ Snažím se o konverzaci, abych si uklidnila nervy.

Nenávidím doktorskou kancelář.

Představím si, desítky, ne-li stovky hodit, které jsem tu v posledních třech letech strávila.

Hrůza.

„Pro tuto roční dobu je to obvyklé. Zvláště tento týden, týden před Vánocemi.“ Kimberly se mile usměje na Brynnu.

„Oh, omlouvám se. To je moje sestřenice, Brynna.“

„Ráda Vás poznávám. Dobře, posaďte se, doktor se Vám bude hned věnovat.“

„Tohle místo mi dělá husí kůži,“ poznamená Brynna poté, co sestra odejde. Otočila se a podívala se na plastovou vagínu. „Proč kurva dávají tyhle věci sem? Nechci vidět plastový model mojí pipiny.“

„Musí nás to vyděsit, abychom už nikdy neměli sex.“

„Funguje to.“

Na dveře někdo zaklepe, Brynna se ohlédne, dveře se otevírají a můj pohledný doktor, doktor Delicious Wilson přichází do místnosti.

„Děkuji, že jste přišla, Stacy.“

„Jistě. Tohle je moje sestřenice Brynna.“

„Brynno.“ Automaticky jí potřese rukou, aniž zvedne hlavu z grafu v ruce. Bryn zachytí můj pohled, její velké hnědé oči jsou vyvalené a ústa naznačují: Svatý Bože!

Já vím! Odpovím jí.

„Takže, Stacy, vím, že jsme včera diskutovali, že bolesti hlavou jsou nejspíše kvůli stresu a nesouvisí s menším gestačním diagetem, který jste měla v druhé části těhotenství.“

„Správně,“ kývnu mu.

„A to jsme předpokládali správně, neboť vaše laboratorní testy ukazují, že z hlediska cukru je vše v pořádku.“

„Dobře.“ Usmála jsem se, narovnala si kabelku na rameni a očekávala, že odejdu s těmito výsledky.

„Nicméně,“ pokračuje a zastaví své pohyby. „Jste těhotná.“

„Co to, kurva?“ Brynna zamumlá a pak se dá do hysterického chichotání.