UTMWM - 4. kapitola

Překlad: Tanulka

„Proč ve jménu všeho, co je svaté, je na farmě vánočních stromků vždycky chladněji, než kdekoliv jinde? Mají nějakou tajnou klimatizaci, která vede do větracích otvorů pod stromy, nebo tak něco? Protože přísahám Bože, taková zima doma není.“ Přesunu se ze strany na stranu a snažím se udržet v teple, zvedajíc deku, která zakrývá Sophie, a kontroluji ji. Je přitulená v šátku na mé hrudi, v teploučku a krásně spinká. Alespoň jedné z nás je teplo.

„Vím, jak tě zahřát, zlato.“ Izák na mě mrkne vlčím úšklebkem a nemohu si pomoci a musím se smát.

„Ano, toho jsem si vědoma, ale nehodlám tu odhazovat oblečení, kámo. Tak už víme, který chceme?“

Procházíme farmu, Izák nese v ruce sekeru a snaží se najít ten správný vánoční stromek. Nejsem si úplně jistá, proč potřebujeme pravý stromek a to zejména proto, že si ho musíme sami useknout, když máme doma stromek v krabici a bylo by to v pořádku.

Izák se domnívá, že Sophie potřebuje na své první Vánoce opravdový strom.

„Víš, Sophie si to stejně nebude pamatovat, Izáku. Umělý stromek bude v pořádku.“

Oslnivě se na mě obrátí. „Dovolil jsem ti používat umělý stromek posledních osm let. Letos budeme mít pravý stromek.“

„Co když si s ním doneseme domů pavouky? Nebo veverku?“ Kousnu se do spodního rtu, snažíc se držet svůj úsměv na uzdě.

Miluju ho dráždit.

„Tohle není Národní ironická Vánoční dovolená.“

„Uf, tak to se mi ulevilo.“

„Jsi dneska nějaká chytrá,“ zamumlá a pokračuje v prohlížení stromů.

„Je mi zima. Když mluvím, tak mi zamrzají i zuby.“

Najednou si mě Izák chytí rukou zezadu za hlavu a přitáhne si mě k sobě. Drtí svými rty moje a dlouze a pomalu mě líbá, jeho jazyk prorazí mými rty a spojí se s mým jazykem.

Jemně mi políbí i koutky úst, studený nos a pak se opět ponoří do mě se svými měkkými a jemnými rty. Nakonec se odtáhne, jeho modré oči září a vydechne.

„Už jsou rty zahřáté?“

„Ano, díky.“ Sotva nacházím řeč. Páni.

„Dobře. Pojďme Sophii najít strom.“

„Tenhle je pěkný,“ poukazuje na jeden velký, plný, vysoký a stále zelený.

„Je příliš vysoký.“

Jeho oči mě spekulativně sledují, jako bych záměrně sabotovala jeho výlet a směji se, když sáhne po svém výsuvném metru.

„Zatraceně,“ zamumlá a dívá se po dalším stromu.

Nakonec jsme perfektní strom našli a Izák ho rychle řeže a zaječí „Dřevo!“, když padá na zem.

„Vždycky jsi to chtěl udělat, viď?“ Zeptala jsem se ho.

Směje se. „Jo.“

Natáhne se po čerstvě uříznutém kmeni a zvedá ho, připravený táhnout strom za sebou cestou zpátky k našemu autu. Na cestě zpátky jsme se zastavili v obchodě a koupili čerstvý věnec na přední dveře a vánoční hvězdy.

Izák sáhne po jmelí a hodí ho na hromadu, mrkne na mě. „Miluju tě dostat pod jmelím, zlato.“

„Cože?“

Znovu se zašklebí.

„Nepotřebujeme k tomu jmelí.“

„Taky neuškodí.“

Tenhle rok bude náš dům opravdu slavnostní.

***

„Tak, kde jsi?“ Ptám se Brynny a rozhlížím se z mého místa u rohového stolu v hospodě. Izák mě požádal, abych se s ním tady setkala, když mě pozval na skleničku, a tak začal náš nový randící život a já se na něho moc těším.

„Jsme někde v Severní Dakotě,“ odpoví Brynna suše.

„Jaké máte počasí? Ptám se.

„Na hovno. To je důvod, proč jsme v něčem, co se jmenuje Severní Dakota. Jedeme pomalu. Nemáme naspěch, kromě toho, že nám dochází čisté oblečení a děti jsou neklidné, takže nemohu jet za den tolik hodin, kolik bych chtěla.“

„To je mi líto, Bryn. Co se stalo?“

„Řeknu ti o tom, až tam dorazíme,“ odpoví s povzdechem.

„Tady mají zadní sedadla uši.“

„Dobře.“ Můj opravdu roztomilý, mladý a možná o práci v modelingu toužící číšník mi přináší moje pití a mrkne na mě.

„Díky,“ usměji se na něj.

„Žádný problém. Zkontroluji Vás zase za minutu.“

Margarita je studená, ostrá a první doušek je jako nebe.

„Jak se ty a Izák máte? Lepší?“ Ptá se. Svěřila jsem se Brynně o nedávné odtažitosti mezi mnou a Izákem. Ona je jediný člověk, kterému jsem se svěřila.

„Jsme na tom lépe. Momentálně sedím v baru a čekám, až přijde. Máme rande.“

„Rande?“ Ptá se smíchy. „Kde je Sophie?“

„S Izákovými rodiči. Byli nadšeni, že ji mohou pár hodin mít. Musím si na tuhle část života teprve zvyknout. Píšu Gail esemesky jako šílená.“

„To se vsadím.“

„A řeknu ti, sex byl fantastický.“

„No aspoň, že jedna z nás ho pořád má. Dobře pro tebe, holka. Jsem tak ráda, že je to lepší.“

„Já taky, díky.“

„Dobře, dobře, naše pauza na cestě je u konce, takže znovu vyrazíme na silnici. Budeme v kontaktu.“

„Tak jo, zlato. Šťastnou cestu. Miluju tě.“

„Taky tě miluju. Sbohem.“

Položila jsem telefon na stůl a dívala se, jak se můj roztomilý číšník usazuje naproti mně.

„Ahoj, krásko.“

„Uf, ahoj. Mohu Vám nějak pomoci?“

Směje se a napije se sklenice vody, kterou si přinesl s sebou. „Jen mě napadlo, že svou přestávku strávím s nádhernou ženou.“

Co to sakra?

„Jsem Scott,“ pokračuje a podává mi ruku, abychom si potřásli.

„Stacy,“ odpovím a potřesu mu rukou.

„Skvělé jméno.“ Znovu se na mě usměje a vidím dva malé dolíčky, které na mě z obou tváří mrkají.

Je rozkošný.

Co jen tady dělá?

„Tak proč jsi tady sama?“

„To není.“

Oba jsme otočili hlavy za Izákovým chladným hlasem. Očima ubíjí toho chudáka.

„Oh, promiň chlape, nevěděl jsem, že někoho má.“

„Že ne?! Snubní prsten nebyla stopa?“ Ptá se Izák sarkasticky, nevnímajíc zastrašený pohled ze Scottovi tváře, když rychle slézá ze stoličky.

„Byl jsem příliš zaslepený těma úžasnýma oříškovýma očima a vlnitými kaštanovými vlasy, na které upozorňovaly její ruce, brácho. Jsi šťastný člověk.“ Mrkne na mě, popadne vodu a je pryč, nechajíc mě tu s otevřenou pusou.

Izák si sedne na právě uvolněnou stoličku a zírá na mě.

„Co jsem udělala?“ Zeptala jsem se ho nevinně.

„Musela ses tak na veřejnost vyparádit?“ Zní to smrtelně vážně.

Podívám se dolů na svou bílou knoflíčkovou blůzu a tmavé džíny.

„Nejsem vyparáděná,“ odpověděla jsem mu.

„Nemusíš se parádit. Teď, když už nejsi těhotná, budu muset zase každému chlapovi nakopat zadek.“ Jeho oči už jsou obměkčené a bere mou ruku do jeho, proplétajíc naše prsty.

„Jo, jasně.“ Směju se a hodím si vlasy přes rameno. „Kromě toho, ses nemusel starat. Ten kluk byl pro mě moc mladý.“

„Byl dost starý.“

Podívala jsem se směrem k baru, kde stál Scott, mluvíc s barmanem a znovu se na mě usmívajíc, jeho důlky mrkaly ve tvářích.

Sakra žhavé.

Izák si povzdechne a já se na něho podívám zpátky. Jeho oči jsou upřené na mou tvář.

Jeho příliš dlouhé vlasy jsou sčesané dozadu v cestičkách od jeho prstů. Má tak široká ramena, opálenou pokožku a sexy modré oči.

„Dávám přednost chlapům než klukům.“ Ušklíbnu se a usměji se na něj, napiji se Margarity.

„Především preferuji muže, na kterého se právě teď dívám.“

Usměje se a políbí mi prsty. „To je lepší.“

„Dáš si něco k pití?“ Udělám signál na číšníka, ale zastaví mě.

„Ne, nezůstaneme tu.“

„Ne?“

Arogantně se na mě usměje a zavrtí hlavou. „Ani náhodou.“

„Kam jdeme?“

„Mám pro tebe překvapení. Jedeme na pár dní pryč.“

Obočí mi vyskočí až do úrovně vlasů a čelist mi klesne. „Dny? Už jsi zapomněl, že máme malé dítě?“

„Samozřejmě, že ne,“ mračí se na mě a spojí naše ruce. „Moji rodiče se o ni postarají.“

„Izáku…“

„Bude v pořádku. Nebudeme daleko. V mrknutí oka můžeme být zpátky doma, pokud to bude nutné.“

Opustit Sophii na pár dní?

„Je tam, kam jedeme, telefon?“

„Ano, i Wi-Fi. Můžeme být v neustálém kontaktu, pokud to budeme potřebovat.“ Políbí mi prsty.

„Taky mi bude chybět, zlato, ale opravdu si myslím, že to potřebujeme.“

„Ale máš práci. Je to uprostřed týdne.“

„Zlato, to je moje firma. Můžu si vzít volno, kdy chci. A já chci strávit pár dní o samotě s nádhernýma oříškovýma očima, vlnitými kaštanovými vlasy své ženy.“ Mrknul na mě a nahlas se zasmál.

„To jsi ty nevymyslel.“

„To je pravda. Ten kluk má dobrý vkus. Možná jsem ho měl zabít, ale má dobrý vkus.“ Pokrčí rameny a zašklebí se.

Wau.

„Několik dní?“ Zeptám se tiše.

„Ano.“

„Kam jedeme?“ Zeptám se a dopiji margaritu.

„Uvidíš, až tam budeme.“

***

Asi hodinu cesty od Seattlu narazíme na chatu u jezera. Vlastně, abych byla přesnější, je to obrovský dvoupatrový dům zasazený do úžasné věčně zelené přírody, ukryté na břehu velkého, dech beroucího jezera.

V horním patře má dům terasu s výhledem na vodu a vířivku. Obývací pokoj má strop jako v katedrále, moderní gurmánská kuchyně je vybavena nerezovými spotřebiči a hnědou žulovou deskou. Tři velké ložnice v patře mají vlastní koupelny.

To je neuvěřitelné.

„Půjčil sis celý tenhle dům jen pro nás dva?“ Ptám se.

„Ano. Hotel mi nepřišel dost soukromý a taky jsem chtěl zůstat v blízkosti domova, pro případ, že by nás Sophie potřebovala. Je to jednoho kolegy.“

„Je to skvělé.“ Směji se na něho, když okolo něho vezu svůj kufr. Kufr, o kterém jsem ani nevěděla, že zabalil.

„Je to tak.“ Zašklebí se na mě zpátky. „Kuchyň je plná, pro případ, že bys měla hlad. Nachystám oheň.“

„To zní dobře. Máš hlad? Můžu nám udělat něco k večeři.“

„Ano, prosím.“

Jdu do kuchyně a začnu prohlížet ledničku a spíž, rozhodujíc se o tom, co udělám k večeři. Tato kuchyně je úžasná. „Kdo to tu tak zásobil?“ ptám se.

„Nevím, Ben říkal, že se o to postará.“

„Ben?“

„Majitel.“

Našla jsem spoustu ovoce, sýry, plátky masa a sušenky. Všechno jsem nakladla na talíř. K dispozici je také láhev dobrého bílého vína, vychlazeného v ledničce, takže ho vytáhnu ven, odkorkuji a naliji do sklenic. Poberu sklenice s vínem a talíř a jdu za Izákem k ohni. Usadíme se proti sobě na pohovce a mezi nás si dáme talíř. Ukusujeme a pozorujeme plameny tančící v krku.

Zkontroluji svůj telefon kvůli Sophie a usměji se nad její fotografií, kde se koupe u Gail v dřezu a pak na kuchyňském stole.

„Byl to dobrý nápad,“ povzdechnu si a položím si tvář na opěradlo pohovky, čelím tak svému impozantnímu manželovi. Usměje se na mě a přikývne.

„Jsem rád, že si to myslíš. Bál jsem se, že nebudeš na noc chtít odejít od Soph.“

„Bylo to opravdu, opravdu těžké, ale je v dobrých rukách. Zavolám jí a ověřím si její stav asi tak tisíckrát.“

Zasměje se a odstraňuje talíř z pohovky. Položí ho na podlahu a přitáhne si mě k sobě, usazujíc si mě mezi jeho nohami. Hlavu si položím na jeho hruď. Pohřbím svůj nos mezi jeho prsní svaly a zhluboka se nadechnu.

Voní jako čerstvé prádlo a můj manžel. Cítím, že mi na temeno hlavy pokládá rty a rukama mi jezdí po zádech.

„Mělo by sněžit,“ říká a cítím, že se usmívá.

„Vždycky se to tak říká, ale jen zřídka se to stane. Jsme v Seattlu.“ Zajede mi rukama do mých hustých vlasů a já si povzdechnu. Kdy v poslední době jsme tohle dělali? Aniž bychom byli přerušeni?

Nevzpomínám si.

„Jak bylo v práci?“ Ptám se.

„Pracovně, ale dobře. Nebyl jsem schopný dodělat to, co jsem potřeboval. Potřeboval jsem vyřídit hodně telefonátů a stihnout hodně práce.“

„To je tak, když jsi šéf.“

„Myslím, že si najmu někoho do kanceláře, abych mohl být víc s kluky venku.“

„To zní dobře.“ Izák uchopí mou bradu a nakloní mi hlavu tak, aby na mě viděl.

„Jak se cítíš?“ Ptá se, čímž se usměji.

„Jsem v pohodě. Hormony se konečně začínají stabilizovat.“

Usměje se. „Díky bohu.“

„Nebyla jsem tak strašná.“ Zareptám a povzdechnu si, když mě hladí prsty po tváři.

„Řekněme, že jsem rád, že mám svou ženu zpět.“

„Varovali nás, když jsme s celou tou věcí ohledně léčby neplodnosti začínali, že hormony ve mně budou nezvyklé,“ připomněla jsem mu.

„No, měli pravdu.“ Pak přivře oči. „Jsem si docela jistý, že jsi mě chtěla zabít podchlazením.“

Zahihňám se a políbím ho na bradu. „To ty léky mi způsobovaly návaly horka.“

„No, je to hezké, že jsi zase zpátky v normálu a jsem zatraceně vděčný za to, že to fungovalo.“

Bože, jak já ho miluju.

„Já také. Volali mi z kliniky, byla jsem na kontrole a řekli mi, že pokud chceme, můžeme za tři měsíce znovu začít.“

„Tak brzy?“ Vyvalí na mě oči, rozhodí ruce, ale zbytek těla pode mnou je zcela strnulý.

„Některé páry se snaží začít hned, protože to může trvat dlouho, než to zafunguje a nemládneme.“

„Ještě ne.“ Zavrtěl neústupně hlavou a chytil mi tvář do dlaní.

Zamračila jsem se na něho. Nejsem ještě připravená na další pokus a to zejména po tak přísné léčbě neplodnosti, kterou jsme absolvovali, ale jeho reakce mě překvapuje.

„Co se děje?“ Ptám se ho. „Myslela jsem, že budeš chtít víckrát.“

„Ano, ale ještě ne. Sophie jsou čtyři měsíce. Zvykáme si na to, být rodiči. A kromě toho…?“ řekl a políbil mě na čelo. „Ty emocionální sračky, kterými jsme za ty tři roky museli čelit, než jsme počali Sophie, byly pro mě dost tvrdé, ale vím, že to desetkrát těžší bylo pro tebe. Jen nejsem připraven si tím znovu projít. Ještě ne.“

Jeho nádherné modré oči jsou divoce vážné, a na tvářích se mu objevili vrásky ze zamračení. Zvednu k němu ruku a prstem mu je vyhlazuji.

„Taky na to nejsem připravená, Očko. Jsem spokojená s tím, že jsme v tuto chvíli tři.“

„Dobře.“ Povzdechl si a opřel si čelo o moje. „Užijme si na chvíli naši rodinu, tak jak je. Milujme se, když na to máme chuť a ne když to říká graf.“

Usměji se. Normální sexuální život, to mi zní dobře.

„Víš,“ sedla jsem si, rozkročila se nad jeho boky a zajela rukama do jeho měkkých, tmavě blonďatých vlasů. Jeho velké ruce mě pohladili po zadku a pak dál si razily cestu nahoru po páteři a zase dolů.

„Ano?“ Ptá se drsně.

„Nikdo, ale neříká, že to nemůžeme nacvičovat.“ Usměji se na něj a rýpnu ho nosem.

Zamyšleně přikývne, jako by si pečlivě zvažoval svá slova.

„Pravda. Navíc, je jedna nová technika, kterou jsem chtěl zkusit.“

„Ano? A co to je?“ Mé tělo začne reagovat, když jeho ruce sklouznou pod moji košili na kůži na zádech a přesunují se na má prsa.

„Žhavý sex u krbu v chatě u jezera.“ Svůdně se na mě usměje a já se usměji na něho.

„Ach, prosím, předveď mi to všemi možnými prostředky.“

„To mi nemusíš říkat dvakrát, kotě.“