UTMWM - 2. kapitola

Překlad: Tanulka

„Jsi si jistý, že nechceš, abych dala Soph mojí mámě?“ Ptám se Izáka, když pobíhám po kuchyni, sklízejíc po snídani.

„Ne, budeme v pohodě.“ Kolébá ji na hrudi, mírně ji nadhodí a usměje se na ni. „Užij si den. Neboj se o nás.“

„Mám v úmyslu se dneska bavit. A nakupovat. Přinesu proměněné ponožky na znovuzrozené nohy už na půl cestě.“

Izák zakroutí hlavou a usměje se. „Já ten černý pátek nechápu.“

„Je to výzva v nakupování. Není to nic, co bys měl chápat.“ Přepnu si telefon na vibrace a strčím si ho do kapsy, házejíc si klíče do kabelky a podívám se na svého manžela. „Hele, otázka.“

„Dobře.“

„Co jsi včera řešil u Luka a Nat?“

Izák se zamračí a povzdychne. „Stace, nedělej si starosti. Dneska se bav a promluvíme si později.“

„Nechci, abychom, měli nějaká tajemství.“

„Nebudu si nechávat tajemství. Jen chci, aby ses dneska bavila. Promluvíme si později.“

„Když to říkáš.“ Naklonila jsem se a zdrženlivě ho políbila, než uchopil mou čelist do ruky a prohloubil naše políbení, až se mi zkroutily prsty. Chutná po kávě a čerstvé sprše. Když se Izák stáhne arogantně se na mě usměje a i jeho jasně modré oči se na mě smějí. Nemůžu si pomoci, ale zasténám, a to i poté, co jsme spolu všechny ty roky.

„Uvidíme se později,“ šeptám, když slyším Jules troubit venku.

„Opatruj se.“ Políbí mě na čelo. Nakloním se k Sophie, políbím ji na tvář a už jsem u dveří.

***

Někdy stačí jen jeden den venku s holkama a uvědomím si, že dnes už jsem příliš dlouho pryč od dítěte, abych si užívala se svými přáteli. Byli jsme po celém Seattlu, procházejíc výprodeje a užívajíc si každý další obchod.

„Všimla jsi si, co jsem u Macyho koupila Willovi.“ Komentuje Jules svůj úlovek a vytahuje si rukáv svetru nahoru.

„Všimla, jen doufám, že se mu budou líbit.“

„Budou. Každý chlap potřebuje hodinky. Chodí vždycky pozdě.“

V kapse mi zavibruje telefon. Vytáhnu ho, abych si přečetla textovku.

Bradavky.

Wau? Izák mi posílá textovku, která říká bradavky? Mluví se mnou o bradavkách (pozn. nebo také dudlík na láhev) pro Sophiinu láhev?

 „Podívej! Sekce pro děti. No tak, lidi, chci se tam podívat.“ Natalie nás vede k pestrobarevnému dítěti značícímu sekci oblečení pro děti a další zařízení.

Telefon mi znovu zavibruje.

Miluju, když na mě jezdíš a můžu si s tebou hrát.

Můj manžel přišel o rozum. Nebo mu někdo ukradl telefon a posílá mi obscénní textovky.

Matně jsem slyšela Jules a Nat kolem mě, nevěnovala jsem pozornost tomu, co říkají, nebo tomu, co hledají. Bezhlavě jsem chodila obchodem, minoucí stojany s oděvy a kolem Santy a Elfů a dětí křičících a plačících.

Je to tu opravdu, ale opravdu rušné.

Chci mít svého ptáka v tvé puse.

Co to k sakru? Dívám se na svůj telefon a mračím se.

„Oh, Stace, Sophie by v tom byla tak roztomilá!“

Zastrčím telefon zpátky do kapsy a podívám se na Jules, která zvedla rozkošný černý overal.

„Ach, to je rozkošné! Vezmu to.“

Můj telefon znovu zavibruje, tak ho vytáhnu z kapsy a zkontroluji textovku.

Děláš mi to tak dobře.

Izák se mnou takhle nemluvil už roky. Roky. Než jsem vrátila telefon do kapsy, znovu zavibroval a na displei se objevila nová textovka.

Chci abys přede mnou klečela a měla svoje pěkné růžové rty kolem mého penisu. Chci tě tahat za vlasy

A je to. Poslední textovka není celá. To není můj manžel. Nemluvili jsme spolu takhle od té doby, co se Sophie narodila. Do čerta, od té doby, co byla Sophie počata.

„Stacy?“ Slyšela jsem, že mě Nat volá, ale než jsem odpověděla, přišla další textovka.

To je to, co ti dneska v noci dám. Buď připravena. A…to je fotka jeho ptáka.

„Stacy?“ Jules položí ruku na moji paži, aby upoutala mou pozornost a její modré oči se setkají s mými.

„Co to sakra je s tvým bratrem?“

„O čem to mluvíš?“ Ptá se Jules.

„Posílá mi oplzlé textovky, ze kterých si začínám myslet, že nejsou určeny pro mě. Vzhledem k tomu, že jsme takhle nemluvili roky a poslední noc u Nat vzal soukromý hovor, o kterém mi nechce říct a mluvil s Mattem o nějaké ženě. Jules, jestliže mě tvůj bratr podvádí, tak ať při mně stojí Bůh…“

Jules se zasměje a vrtí hlavou. „Stacy, ty víš, že tě nepodvádí.“

„No právě, že v tuhle chvíli si nejsem jistá.“

A rozsah toho prohlášení mě paralyzuje. Dívám se na své kamarádky a přehrávám si minulou noc a ráno v mé hlavě, jeho vyhýbavost, říkajíc mi, ať to hodím za hlavu a líbajíc mě, aby to zakryl. Cítím, že se mi rozšiřují oči a moje srdeční tepna.

„Kurva.“

„Stacy, jsem si jistá, že se to vysvětlí. Izák je z tebe hotový.“ Natalie mi tře záda ve velkých kruzích, snažíc se mě utěšit.

„To je, Stace.“ Přikývne Jules. „Já vím, že tebe a Sophii miluje víc, jak cokoliv na tomhle světě.“

„No tak, pojďme odsud. Myslím, že jsme na jeden den udělali na kreditních kartách velké škody.“ Jules vrátí pár věcí zase na stojany a jdeme z obchodu pryč k autu.

„Nechápu, co se děje,“ zašeptala jsem.

„Dobře, tvůj první krok je s ním mluvit. Zeptat se ho.“ Říká Natalie ze zadního sedadla za mnou. Jules řídí, kam nevím a já sedím na sedadle spolujezdce.

„Ptala jsem se ho. Řekl mi ať si nedělám starosti. Dneska ráno mi řekl, abych se dneska bavila a večer, že si promluvíme. Bože, chystá se mi říct, že mě opouští.“ Žaludek se mnou zalomcuje a začnu funět.

„Stacy, nemusíš být dramatická.“ Jules obrátí oči v sloup a přejíždí v provozu, směřuje k mému domu.

„Kam jedeme?“

„Jedeme k tobě.“

„Nechci už vidět Izáka. Musím se uklidnit a přemýšlet.“

„Ne, potřebuješ konfrontovat mého bratra a zjistit, co to sakra dělá.“

Zkroutím si prsty na klíně a kousnu se do rtu, až z něho krvácím. „Možná bys ho mohla konfrontovat ty a dát mi vědět, jak to dopadlo.“

„Ne, ne, to je na tobě. Ale jestli nás chceš mít u toho, zůstaneme. Bojíš se ho?“

Podívá se na mě s přimhouřenýma očima.

„Ne! Ne, nebojím se ho, já jen prostě nevím, jestli chci znát odpovědi na mé otázky.“

„Stacy, říkám ti,“ říká mi Natalie rozhodně. „Izák ti kurva nezahýbá.“

„Já bych to taky nikdy nečekala.“ Můj Bože, měli jsme vzestupy a pády, ale nikdy, nikdy bych ho nepodezřívala, že by mi to udělal.

„Takže rekapitulace,“ začíná Jules, když vjede na mou příjezdovou cestu. „U Nat včera večer zvedl podezřelý telefonát, o kterém nechtěl mluvit a dneska poslal několik nemravných zpráv.“

„Ano.“

„To neznamená, že má aféru, Stace.“

„Já vím, ale také to není on.“

„Nejsou žádné fotky nahých žen, nepřistihla jsi ho s nikým v posteli…“

„Ne.“

Ježíši, já umřu, jestli ho najdu v posteli s jinou ženou. Oprava: ta druhá žena zemře. A pomalou, bolestivou smrtí.

„Myslím si, že je to nedorozumění,“ říká opatrně Natalie. „Ale, kde se v tvém manželství objevila taková nejistota? To nejsi ty, zlato. Nejsi tak podezřívavá.“

„Já vím.“ Kousnu se znovu do rtu a bojuji se slzami. Mám pocit, že to nejsem já, od té doby, co se nám narodilo dítě. Naše manželství už není stejné. „Vzhledem k tomu, že se nám narodilo dítě, náš sexuální život není nejlepší. Po celou dobu jsme byli oba unavení.“ Krčím se a dívám se dolů na své ruce v rozpacích. „Vím, že naše manželství není perfektní, ale nikdy jsem necítila, že bych se od něho odpoutávala. Pokud ho nedokážu uspokojit já, tak někdo jiný ano. Viděli jste ho.“

„Ach, pro lásku Mojžíšovu, Stacy, posloucháš se? Myslím si, že potřebuješ pěkně žhavý sex a dovolenou, děvče.“ Komentuje mě Jules, čímž mě rozesměje.

„Jo, to by neuškodilo.“