UTMWM - 1. kapitola

Překlad: Tanulka

„Jsem ráda, že jsi dnes nehrál a můžeš si Díkůvzdání vychutnat s námi.“ Moje tchýně, Gail, se usmívá na svého syna Willa, který má v současné době tvář naplněnou bramborovou kaší.

„Já taky mami. Bože, to je dobré.

„Pro někoho v tréningu je to až moc sacharidů,“ mumlá si Izák vedle mě. Zvednu svou dlaň, posunu ji dolů na manželovo stehno a zaculím se na něho. Miluje dávat svému bratrovi zabrat.

„Ty vole, to je Díkůvzdání,“ odpoví mu Will.

„Takže se sacharidy nepočítají?“ Ptá se Izák.

„Přesně tak.“ Zašklebí se a nabírá si další sousto brambor. Jsem obklopena místností plnou milujících, zábavných lidí. Montgomeryův genofond je impozantní. Ale víc než to, dobře, jsou nádherní, přátelští a dobrosrdeční, ale jsem i hrdá a šťastná, že k nim patřím.

Sophie naše čtyřměsíční dcera se mi kroutí v náručí.

„Tady, miláčku, dej mi ji.“ Izák si bere naši holčičku do svého náručí a položí si ji na jeho široké rameno. Ona se uvelebí a opět se vrátí ke spánku, její tvářička přitlačená na jeho krku. Nemůžu jí to vyčítat, je to i moje oblíbené místečko. „Jez, zlato.“

Všichni jsme se sešli v Lukově a Natalinině domě o prázdninách. Milující pár byl spolu asi dva měsíce a podle mě nemohli být šťastnější. Natálie sice není moje pravá sestra, ale po celá léta je součástí této rodiny. Ona a Jule, nejmladší a jediná dívka Montgomeryho klanu, jsou nejlepší kamarádky. S přidáním Lukových rodičů, Lucy a Neil, a dvěma sourozenci, Samantha a Mark, spolu s mými rodiči, je dům přeplněný bytostmi, hlasitými hlasy a smíchem. A je tu příliš teplo.

Neexistuje nic, kde bych byla raději.

„Staci, jak se daří tvému blogu?“ Ptá se mě Jules stojící vedle mě.

„Jde to dobře, díky. Moc se mi to líbí.“

„Je příliš skromná,“ usmívá se Izák. „Bude to skvělé. Má přes dva tisíce návštěvníků a její názory chtějí někteří vydavatelé přidat na knižní obálky.“

Usměje se na mě a políbí mě na čelo, modré oči září pýchou. Bože, jak já ho miluju.

„Na jaké knihy píšeš recenze?“ Ptá se Natalie.

„Na romány,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„Oplzlý druh?“ Will se mě ptá toužebně, ale vyslouží si plácnutí na ruku od Lukovi sestry, Samanthy.

„Co?“

„Nebuď perverzní,“ zamumlá a podívá se na něj.

„Ve skutečnosti, na všechny druhy, ale ano, erotické romány jsou právě teď velice oblíbené,“ odpovím mu.

„Ach! Četla jsi všechny ty knihy, o kterých všichni tak mluví?“ Ptá se Samantha. „Víš, ty, kde ji chlap svazuje a všechny tyhle nemravnosti?“

Cítím, že mi hoří uši, jak se červenám. Kluci valí oči, ale Matt, Izákův mladší bratr, těžce polyká a nikomu se nedívá do očí.

Zajímavé.

„Ano, četla jsem je, Sam.“

„Mohla bych některé z nich použít,“ šeptá mi Jules do ucha. „Zrovna mám období sucha.“

„Zašlu ti mailem seznam,“ šeptám jí a chichotáme se.

„O čem si šeptáte?“ Ptá se Izák, přitáhl si mou ruku a políbil mi klouby.

„Jen knihy,“ odpověděla jsem.

„Dobře, dej mi to dítě.“ Natálie vstane a jde okolo stolu s rukama nataženýma a bere si Sophie z Izákova náručí a mazlí se s ní. „Ahoj, drahoušku. Chyběla jsi mi.“

Můj pohled najde Luke. Dívá se na svou ženu, jeho modré oči jsou plné lásky a spokojenosti. Natálie je těhotná.

„Kdykoliv chcete nacvičovat půlnoční krmení, jste vítání,“ řekne jí Izák.

Protočím oči a plácnu ho do ruky. „Přestaň se snažit zbavit se svého dítěte.“

Mrkne na mě a vezme si kousek krocana. „Jen si dělám srandu.“

„Víš, držím si ji stále v srdci,“ Natalie reaguje šťastným úsměvem a políbí Sophiinu tvář, čímž jí rozesměje.

Izákovi zazvoní v kapse telefon. Zkontroluje displej a vyskočí ze své židle.

„Budu hned zpátky.“

Zajímalo by mě, kdo to mohl být? Určitě ne nikdo z práce o Díkůvzdání. Pokrčím rameny a dodělám večeři a pomohu uklidit stůl a kuchyni. Když každý udělá kousek, je to hned hotové a všichni se usadíme se sklenkou vína či kávy k povídání a zotavení se z lahodné večeře. A konečně se od telefonického hovoru vrací Izák. Jeho hezká tvář je zamračená. „Kdo to byl?“

„To nic nebylo.“ Zavrtí hlavou a odejde z kuchyně, aby si vytáhl pivo z lednice předtím, než se posadí na pohovku.

„Někdo to byl,“ odpovídám.

Znovu zavrtí hlavou a bere si své pivo. „Nedělej si s tím starosti.“

Zamračím se na něj. To je nové. Neznamená to, že musíme sdílet každý malý detail o tom kdo s kým mluvil, ale obvykle se tak děje. Nikdy předtím se tomu takhle nevyhýbal.

Předtím, než se s ním pohádám, bere moji ruku a proplétá naše prsty, dávajíc je až ke rtům.

„Nech toho.“

Šklebí se na mě a zamrká, pak se zapojí do konverzace s Willem o fotbalové sezóně Seahawks, účinně tak uzavírajíc naší věc. S plným břichem a teplým ohněm hořícím nedaleko, usadím se vedle mého dobře stavěného manžela, položím si hlavu na jeho svalnaté rameno a sleduji dění kolem mě.

„Stacy, tady jsou fotky Sophie, co jsme dělali minulý týden,“ Natalie mi podá flash disk.

„Myslím si, že se ti budou líbit.“

„Jo, já vím, že je budu milovat! Ještě jednou díky, že jsi je udělala. Příští týden objednám vánoční přání.“ Usměji se na ni, když se naproti mně posadí Jules.

Jules a Nat mají hned hlavy u sebe a jako obvykle se nad spící Sophií rozplývají. Usměji se nad těmi třemi. Tři krásné dívky. Vytáhnu telefon z kapsy a vyfotím si je.

Sam sedí vedle nich a políbí Sophii na hlavu, udělám další fotku.

Všichni naši rodiče sedí okolo jídelního stolu s kávou, povídají si o vnoučatech a o vánočních plánech. Will a Izák blouzní o fotbale, s Mattem, jejich dalším bratrem a Lukem běhají tam a zpátky. Mark se courá z kuchyně, projde okolo Luka s dalším pivem a připojí se k nim. Jediný, kdo chybí, je Caleb, který je někde na misi s SEAL.

Doufám, že bude doma na Vánoce.

„Jsi v pořádku?“ Šeptá Izák.

„Hmmm.“

Zašklebí se na mě a políbí mě do vlasů. Oči mám těžké. Nechávám víčka klesnout a poslouchám konverzaci kolem mě.

„Za chvíli budu zpátky.“ Chytí mou bradu mezi prsty a tiše mě políbil. Nikdy mě jeho rty neomrzí. Můj muž mě může líbat. Odchází ode mě, pokládá mě na pohovku, takže moje hlava klesá na loketní opěrku a cítím, jak ode mě odchází.

Will, Luke a Mark jsou fascinováni diskuzí o fotbale, vášnivě se dohadují o útočné linii. Najednou se zamrkáním otevřu oči a zajímalo by mě, jak dlouho jsem spala. Nechtěla jsem usnout. Naše maminky opustili své muže u stolu a připojili se ke zbytku dívek v obývacím pokoji. Moje matka kolébá Sophii v náručí, dostávajíc zamračení od Jules.

„Nikdy jsem ji nedržela. Mezi Natálií a Vámi, jsem ji nikdy nedostala.“

„Nekňuč,“ zamumlá Natálie.

„Drž hubu,“ reaguje Jules a já se chichotám. Jsou tak zábavné, i když se hašteří.

„Staci, jsem ráda, že ti blog jde tak dobře,“ říká mi Lukova matka s úsměvem.

„Díky, já taky. Jen musím něco dělat, když jsem doma se Sophií. Nechápejte mě špatně, nejsem znuděná, ale já jen…“ Jak mám vysvětlit, že potřebuji mít něco jen pro sebe, aniž bych zněla sobecky?

„Chápu to,“ odpoví Lucy.

„Tak proberme strategii děvčata.“ Tře si Jules ruce o opěradla pohovky s velkým štosem novinových inzerátů. „Black Friday – Černý pátek.“ Vzrušeně se šklebí a odrazí polštář, jak jí poskakují její krásné blond vlasy, olízne si prst a zvedne inzerát ležící na vrchu. Proletí přes něho očima.

„Tentokrát nevstávám ve čtyři ráno,“ informuje ji Natálie, zatímco hladí své malé dítě v bříšku.

„Tahle malá nechce abych vstávala brzy.“

„Nemůžu nic, co bude brzy ráno.“ Oznámím.

„Nakupuji on-line.“ Sam protočí oči v sloup. „Odmítám se dostat do pěstního souboje kvůli šátku.“

„S vámi není žádná legrace,“ našpulí pusu Jules.

„Je, pokud to není v sedm ráno. Musím nakrmil Sophii a obstarat sebe.“

„Dobře, Nat a já tě potom vyzvedneme.“

„Chceš utratit všechny moje peníze, lásko?“ Mumlá Luke do Natina ucha, jak mu sedá na klín. On ji obejme a přidrží si ji blízko. Nemůžu si pomoct, ale musím se smát. Oni jsou tak zamilovaní.

„Ano. Všechny. Až skončím budeme bez domova.“

„To je v pořádku, budeme žít u Jules.“

„Do pekla, ne.“ Jules zavrtí hlavou a směje se. „Ušetříme dost peněz, abyste zaplatili hypotéku.“

„No, dobrá,“ odpoví suše.

„Dobře, někdo z nás má rozpočet,“ informuji je se smíchem. „Tak je to pro mě jednodušší.“

„Bude to tak zábavné!“ Tleská Jules rukama až se Sophie v náručí mé mámy zavrtí.

„Měli bychom jí domů,“ zamumlám a vstanu, protahujíc si ruce nad hlavu. „Wille, kde jsou Izák a Matt?“

„Myslím si, že jsou na terase.“ Will zareaguje a ihned se vrátí do fotbalové diskuze s klukama.

Co jen na tom fotbalu kluci mají.

Došla jsem ke dveřím na terasu a tiše je otevřu. Slyšela jsem hluboký hlas mého manžela: „Já prostě nevím, co s ní mám dělat.“

„No, brácho…“ Matt začíná, ale zastaví se, když mě uvidí ve dveřích. Usměje se na mě.

„Ahoj, Staci.“

„Ahoj.“ Vejdu na terasu a usměji se na Izáka, ale můj žaludek je zauzlovaný, jak se mi vybaví jeho tajemný telefonát při večeři a teď tohle. „Co se děje?“

Izák zakroutí hlavou a nonšalantně pokrčí rameny. „Nic.“

„Hm, hm.“  Dívám se na něho, protože vím, že něco přede mnou skrývá, ale pak slyším uvnitř plakat Sophii. „Měli bychom jí. Soph by měla jít do postele.“

„Dobře, jdeme.“