TS - 2. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Olie

Leif sehnal taxi, aby nás odvezlo do hotelu Crowne Plaza.

„Nejdřív zastavte u nejbližší lékárny,“ instruoval Leif řidiče, když jsme vjeli do silného dopravního provozu.

Moc jsem nemluvila. Hlavně proto, že jsem neměla ani ponětí, co v téhle situaci říct. Předtím, než se tohle stalo skutečností, jsem se na letišti cítila tak sebejistě. Teď jsem netušila, jak se vyrovnat s tím, že se tohle děje v reálném životě, ne jen v knížkách, ve kterých jsem o tom četla. Kdyby se to odehrávalo v jedné z máminých harlequinek, tak bychom teď s Neilem neměli být schopni udržet od sebe ruce dál. Ale vzhledem k přítomnosti řidiče mi to přišlo super divný.

Podívala jsem se na Leifa. To, jak se na mě díval… vypadal hladově. Jako by ho mučilo sedět vedle mě a nic nedělat. Naprázdno jsem polkla, zachytila jeho pohled, a doufala, že uvidí, jak se v mém vlastním zračí chtíč.

Jak by to mohl mít rád? Ruce měl tak obrovské. Stačila jen představa, jak se mě jimi dotýká, a byla jsem dole celá mokrá. Vlastně jsem měla pocit, že ten chlap je v tom naprosto dokonalý. Aspoň rozhodně nevypadal, že má starost o mé spodní kalhotky, jako jsem právě měla já.

Ach můj bože. Moje kalhotky! Byla jsem na cestách. Neměla jsem na sobě žádné roztomilé. Prostě obyčejné staré dobré bílé bavlněné tanga. Netušila jsem, že bych mohla na cestě někoho svádět. Nebo být sváděna. Nebyla jsem jistá, co se dělo.

Jednu svou velkou ruku mi položil na stehno a palcem mi ho krouživým pohybem hladil. Prsty se občas nedbale dotkly i jejich švu. Když jsem se ke mně naklonil, aby mi něco zašeptal do ucha, přerývavě jsem se nadechla.

„Doufám, že myslíš na všechny ty věci, které bys ráda, abych s tebou dělal.“ Každé jeho slovo se mi zabrnkalo na všechna nervová spojení.

„Vytvářím si seznam,“ zamumlala jsem.

Připadalo mi to jako celou věčnost, než řidič našel otevřenou lékárnu. Leif rychle z taxíku rychle vyběhl ven.

Zůstala jsem uvnitř tiše sedět, a předstírala, že mě zajímá okolí. Pohledu řidiče jsem se vyhýbala. V žádném případě nemohl nevědět, co se Leif rozběhl koupit.

Uhladila jsem si ohon a dotkla koutku úst. Doufala jsem, že jestli mi tam na obvyklých místech zůstaly nějaké pozůstatky rozmazaného make-upu, tak bych je tak mohla setřít. Leif byl žhavý jak samotné peklo a já si připadala příšerně. Potřebovala jsem se dát dohromady.

Proč měl o mě zájem? Tajně jsem se přejela pohledem. Stehna jsem svírala k sobě. Vlasy měly splihlé konečky. Ani barva mojí kůže nebyla dokonalá. Zadek jsem měla docela dobrý, aspoň bych řekla. Ale cítila jsem se tak trapně, jako člověk, který předstírá, že je mnohem dokonalejší, než ve skutečnosti je.

Když se Leif okamžitě nevracel, začala jsem se bát, že si to možná mohl rozmyslet a utéct. To by bylo ponižující. Ale nakonec se přece objevil a spěchal k autu s malým sáčkem. Když nastoupil zpátky dovnitř, převzala jsem si sáček od něj a nakoukla dovnitř. Přesně podle očekávání tam byla krabička kondomů. Černá se zlatým nápisem. Ale co jsem nečekala, byl lubrikant. Ten chlap myslel na všechno.

„Trvám na použití kondomu,“ řekl tiše ve snaze udržet tu konverzaci, co nejsoukroměji to v tom stísněném prostoru šlo. „Domnívám se, že to je něco, co jsme měli probrat ještě dřív, než jsme odjeli z letiště.“

„No, tohle skutečně není ten druh rozhovoru, který máš na letišti, co?“ zeptala jsem se. „Ale ano, samozřejmě s kondomem. Jsi naprostý cizinec. Už tak podstupuji dost silné riziko, když s tebou někam jedu. Nechystáš se mě zavraždit, že ne?“

„Ne, ale kdybych se tě chystal zavraždit, tak bych ti pravděpodobně svůj záměr neoznamoval dopředu.“ Na okamžik odvrátil oči. Byly v nich vidět starosti. „Možná, že tohle není ten druh věcí, které by sis měla zvyknout dělat.“

„Díky za to, že mě hlídáš?“ Nebyla jsem si jistá, jak na to zareagovat. Tohle byla věc, kterou obvykle říkají rodiče. A teď to bylo divné, protože to vyšlo z úst chlapa, se kterým jsem se chystala mít sex.

Jen pokrčil rameny a díval se dopředu. Vypadal, že mu to bylo nepříjemné.

Seděli jsme vedle sebe na zadních sedadlech. Mezi námi teď panovalo ticho, což mi dalo spoustu času k tomu, abych zvážila vše, co by se mohlo stát, až dorazíme na místo. Ty ruce by se mohly dotýkat celého mého těla. Moje ruce by se rozhodně dotýkaly jeho. Bože, navzájem se uvidíme nazí. Byla jsem na to připravena? Předpokládá, že bych měla být oholena či tak nějak? Všechny ženské časopisy píšou, že bychom tam dole měly být úplně vyholené, ale já jsem to tak nikdy nedělala. Jen jsem se tam upravovala v létě do plavek. A teď byl teprve červen. Na místě, odkud jsem pocházela, ještě nebyla sezóna na koupání.

Doufala jsem, že nečeká modelku nebo dívku z Playboye či něco takového.

Hotel vůbec nebyl daleko od letiště, nicméně vzhledem k panujícímu dopravnímu provozu a naší zastávkou pro ochranu, zabrala asi dvacet minut. Díky bohu, že byl taxík klimatizovaný, protože jinak bych se do písmene uvařila k smrti vedrem.

„Nechápu, jak někdo dokáže vydržet takové horko,“ řekla jsem, když jsme procházeli lobby hotelu. „Vím, že stěžování si nepatří mezi nejatraktivnější vlastnosti, ale já jsem z Michiganu. Tohle je neskutečné.“

„Souhlasím. Mělo by to být postaveno mimo zákon.“ Předpokládala jsem, že ta odpověď souvisí s tím, že byl z Anglie.

Ten požehnaně chladný vzduch mi najednou sebral z těla všechnu energii. Zvadla jsem jako celer.

Vypadalo to, že to teplo nebylo tak zlé, jako to, když se z něj člověk dostane. Jak mám šukat s tím chlapem, když se stěží dokážu udržet na nohou?

„Půjdu nás zapsat,“ nabídl mi Leif. „Zatím si tady můžeš sednout.“

„Neměli bychom se nejdřív zeptat, zda vůbec mají volný pokoj?“ Přišlo mi, že pokud byl let zrušen, tak by mohlo být cokoli v blízkosti letiště plně obsazeno.

„Nebudeme mít problém,“ sebevědomě slíbil. Potom spěšně dodal: „Můj asistent to zařídil.“

Musel mu zavolat, když byl v lékárně. „Asistent, jo? Práce pro časopis musí být krásná.“

„Obvykle.“ Znělo to strojeně a neurčitě. Řekla jsem něco špatně? Kývl směrem k malému prostoru určenému k posezení. „Běž. Na okamžik si odpočiň.“

Přišlo mi to, jako bych měla přišla do Kalifornie z Green Bay. Ale udělala jsem, co mi řekl. Pokud byl ochotný zaplatit za hotelový pokoj, tak jsem si byla ochotna sednout. Možná prostě nechtěl, abych jako cizinka viděla informace o jeho kreditní kartě.

Pak bych si měla i já dát pozor na svou peněženku. To bylo rozhodně potřeba.

Na televizi, která byla v lobby, byla naladěna stanice MSNBC. Spíš, než abych ji vnímala, jsem se na ni jen zírala. Všechno v téhle zemi bylo tak jako tak v jednom obrovském chaosu. Aspoň tak to často říkávala moje babička ve svých častých protirepublikánských tirádách. V tomhle okamžiku mi na ničem z toho skutečně nezáleželo. Právě mi bylo osmnáct a další volby budou až za rok. A v té době jsem dokonce ani neměla v plánu, že budu ve Státech.

„Máme pokoj,“ řekl, když se ke mně znovu připojil. Zvedl plastovou kartu. „Můžeme?“

„To bylo skutečně velice rychlé.“ Nemohla jsem tam sedět víc, než pět minut.

„To zmůže síla tisku.“

Dobře, práce pro časopis začínala znít čím dál lépe.

Pokud o tom nelhal. O Leifově příběhu jsem začínala pochybovat. Dokonce i o tom, zda to bylo jeho skutečné jméno.

Ne, ve skutečnosti by si nikdo takové jméno nevybral. Muselo být pravé.

Ale já jsem mu lhala téměř nonstop už od okamžiku, kdy jsme se setkali. To jediné, v čem jsem byla upřímná, bylo to, že s ním chci šukat. Možná nebyl redaktor v časopisu. Klidně mohl být právník nebo architekt. Nebo nezaměstnaný. Mohl být ženatý, ať už měl prsten nebo ne. Mohlo mu být víc, než čtyřicet dva. Mohl být i mladší.

O tom chlapovi jsem kromě skutečnosti, že jsme byli oba naprosto nažhaveni, nevěděla vůbec nic. Ve skutečnosti jsem o něm ani nepotřebovala vědět víc, než je možná děvkař, ale byl tak sexy. A já sama jsem se na střední nazývala tak často děvkou, že jsem vůči tomu byla naprosto imunní. Pravděpodobně stejně tak jako všechny dívky.

„Jsi docela tichá,“ řekl, když jsme nastoupili do výtahu. „Rozmyslela sis to?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Jen jsem přemýšlela o tom, jak celá tahle věc s „tajemným cizincem“ ve mně přepla spínač.“

„Musím přiznat, že tohle nedělám často.“ Odmlčel se. „Teď, možná, že to začnu dělat.“

„Ach, možná, že tohle není ten druh věcí, které bych si měla zvyknout dělat. Ale ty jsi připraven udělat si z toho svůj koníček?“ zeptala jsem se a připomněla mu tím jeho komentář v taxíku. „To zní příšerně sexisticky.“

„Možná, že jsem prostě mnohem lehkovážnější než ty.“ Nechal mě vystoupit z výtahu jako první. Pak mě následoval. Svou tašku s laptopem si přehodil přes druhé rameno. „Myslím, že to tak bude.“

Každým krokem ke dveřím pokoje mi srdce bušilo rychleji a já cítila každý jeho úder přímo ve své kočičce.

Leif kartou odemkl dveře, vstoupil za mnou dovnitř, a pak je za námi kopnutím zavřel. Když si mě přitáhl ke svému hrudníku a oběma nám upadly naše tašky přesně tam, kde jsme stáli, bez dechu jsem se zasmála. Jednalo se o náš první živelný kontakt a já po tom toužila. Svými ústy zakryl ta moje a všechny smysly, o kterých jsem ani netušila, že je mám, se probraly ze svého spánku.

Zabrousil svou dlaní na můj zadek a stiskl ho. „To… rozdivočelo mě to.“ Druhou rukou už se sápal mezi nás po knoflíku mých džínů. Byli jsme už ve stádiu svlékání? Páni, to se hodně rychle hýbalo.

Nestáhl mi je hned dolů. Místo toho využil jejich aktuální volnosti a sklouzl oběma rukama zezadu do nich, k oběma polokoulím mého zadku a zaryl mi prsty přímo do masa.

„Chtěl jsem si na tebe sáhnout už od prvního okamžiku, co jsem tě uviděl,“ přiznal mezi polibky. „Chtěl jsem se dotknout každého centimetru tvojí pokožky.“

„Taky tě chci,“ zašeptala jsem. Každý dotek jeho úst mi sliboval, že jsem s ním udělala správné rozhodnutí. Odtáhl ústa od mých rtů a teď s nimi přejížděl po mé čelisti a níž, dolů po krku.

Zatáhl za okraj mého trička. „Dejme to pryč.“

„Ach, ehm.“ Věděla jsem, že v určitém okamžiku skončíme nazí. To jsme svým způsobem museli, když jsme měli mít sex.

Ale právě teď mi to začalo připadat o něco vážnější. „Nemám podprsenku.“
„Doufám, že si o mně nebudeš myslet, že je to hrubé, když to řeknu, ale všiml jsem si toho.“ Přes tričko mi palcem promnul moje tvrdé bradavky. Najednou mi ta bariéra bavlny přišla až příliš obrovská. Ustoupila jsem o krok dozadu a přetáhla si tričko přes hlavu.

Doufala jsem, že by si nemusel všimnout toho, že jedno moje prso bylo o něco větší, než to druhé. Rukou mě pevně držel kolem pasu. Ústy se vydal cestičkou od klíční kosti až k těm vystaveným bradavkám a líbal mě a sál. Jeho ústa pak jednu z nich obejmula. Měla jsem pocit, že umřu. Tak strašně moc se to lišilo od všeho, co jsem kdy dřív zažila. Nepřipadala jsem si jako vystavený bufet jednotlivých částí, ze kterých si mohl vybírat. Držel mě celou, tiskl mě ke svému tělu a zas a znovu mumlal o tom, jak moc mě chce šukat, jak dobře voním. Vůbec mi to nepřipadalo jako příprava na šukání. Měla jsem pocit, jako by mě uctíval.

Svírala jsem jeho paže. Pak jsem našla dost odvahy, abych ruce zvedla a zajela svými prsty do jeho vlasů. Přitáhla jsem si k sobě jeho obličej blíž. Sténal u toho a jazykem přejížděl po mé uvězněné bradavce.

„Chci...“ Skutečně jsem to zašeptala nahlas? Protože jsem nevěděla přesně, jak bych o to měla požádat.

Narovnal se a přitáhl si mě blíž. Pak mě uvěznil mezi svým tělem a zdí. Přejel mi jazykem po ušním lalůčku a pak se zeptal: „Co chceš?“

Jo, co chceš? Pomyslela jsem na to, že je to moje šance prožít svou fantazii. A jedna z nich se nad ostatními výrazně tyčila. Už dřív jsem slyšela o výstředních věcech. Minimálně jsem už viděla film Sekretářka (viz http://www.csfd.cz/film/21368-sekretarka/prehled/). Tu scénu s prvním výpraskem jsem sledovala stále dokola... z osobních důvodů. A dokonce jsem se inspirovala Lee a snažila jsem se sama sebe vyplatit kartáčem na vlasy.

Ta sračka rozhodně nefungovala.

Ale je tu jeden způsob, jak zjistit, jestli by to bylo ve skutečnosti lepší. „Ehm… mohl bys… naplácat mi? Možná?“

Jeho tělo ztuhlo. Nebyla jsem si jistá, zda stále dýchal.

„Leife?“

V jeho tváři se objevila směs nedůvěry s potěšením.

„Jen pokud ti to nevadí,“ dodala jsem a doufala jsem, že jsem ho neurazila.

„Ach, to rozhodně ne.“ Znovu se ukázal jeho polovičatý úsměv. „Prostě jsem přemýšlel o tom, jaké jsem měl štěstí, že se naše cesty dneska zkřížily.“

„Dej mi okamžik, jo?“ požádala jsem a on uvolnil ruce, abych mohla odejít.

Zašla jsem do koupelny a zavřela za sebou dveře. Pak jsem pustila do umyvadla vodu, abych zakryla zvuky močení. Následně jsem zběsile našla žínku a použila ji k očištění všech svých klíčových částí těla od podpaží dolů. Celou dobu jsem pospíchala a sledovala u toho sama sebe v zrcadle. Bez trička, s kalhotami u kotníků, a tam venku na mě čekal muž starší než máma, který mi měl naplácat.

Tohle rozhodně nebylo součástí plánu, když jsem dneska ráno odcházela z domu.

Osušila jsem se a skopla ze sebe džíny pod pult. Nebyl tu žádný důvod, proč bych si je na sobě měla nechat. Neměla jsem dost odvahy na to, abych si sundala i tanga, i když jen stěží cokoli zakrývaly. Spíš mi připadaly jako taková ta velice tenká nouzová bavlněná deka. Pak jsem otevřela dveře a vyšla ven.

Pokoj byl dvoulůžkový. Leif seděl na okraji postele, která byla blíž u okna, tváří ke mně. Právě si vyhrnoval rukávy své košile. Ztuhl.

Ach bože, co se se mnou dělo? Něco ve mně bylo skutečně velice nechutného nebo děsivého. Nebo jsem prostě nebyla dost dobrá. Ten chlap byl tak neuvěřitelně sexy, že už určitě byl s desítkami žen, které byly mnohem přitažlivější než já. Co když nakonec nebyl redaktorem časopisu, ale režisérem filmů nebo někdo jiný, kdo má celou dobu přístup k fyzicky dokonalým ženám? Chtěla jsem se rozběhnout zpátky do koupelny a schovat se tam.

„Sakra,“ téměř zasténal, když po mě přejel pohledem. „Ty jsi...“

„Skoro nahá?“ dokončila jsem větu za něj.

„Chtěl jsem říct zatraceně fantastická.“

Řekl „zatraceně“. To bylo tak anglické, až mi kalhotky málem spadly na podlahu. Chvíli trvalo, než jsem dokázala zaregistrovat i zbytek toho, co řekl. Úkosem jsem se podívala na svůj odraz v dlouhém zrcadle, které viselo vedle dveří do koupelny. Kromě své naprosté bledosti, která byla ještě zdůrazněná mými tmavými vlasy – které drasticky potřebovaly nabarvení – tuším, že jsem nevypadala až tak špatně. Dokázala jsem pochopit, proč mě chtěl popadnout za zadek. Byl roztomilý a kulatý a super k nakousnutí. Proč jsem ho nevystavovala častěji?

Nechtěla jsem tam stát a obdivovat svou sexy žhavost, i když jsem byla v pokušení to dělat. Sama sebe bych nikdy nevnímala tak, jak mě zřejmě viděl on. Copak se na mě všichni muži dívali takhle?

Ne. Toho bych si rozhodně všimla. Díval se na mě přesně tak, jak se pravděpodobně velký zlý vlk díval na Červenou Karkulku. Jako by mě chtěl chytit a sežrat.

Nemusel mě nahánět. Šla bych s ním dobrovolně. Nikdy bych nedokázala zlomit moc jeho pohledu, když jsem pomalu přecházela v místnosti směrem k němu.

„Buď jemný. Nikdy dřív jsem nedostala naplácáno,“ řekla jsem mu a do hlasu se mi vkradlo zachvění.

„A mě sis vybrala jako svého prvního? Jsem poctěn.“ Poplácal se na nohu. „Ale na naplácání nic jemného není. To je jeho cílem.“

„Já vím. Jen jsem se chtěla ujistit, že nemáš ve své tašce připraveno pádlo či tak něco,“ odfrkla jsem si. Dostat naplácáno pádlem bylo něco mnohem tvrdšího, než bych kdy chtěla.

„Ne, pádlo jsem nechal ve svém odbaveném zavazadle,“ zavtipkoval. „Pokud je tohle tvoje poprvé, tak potřebujeme nejdřív projít pár pravidel.“

Fuj. To znělo jako ta nejméně sexy konverzace, kterou jsem kdy měla. Poplácal rukou na postel vedle sebe, ale pak se rozmyslel. „Radši ne. Sedni si tam,“ ukázal na druhou postel.

Měl pravdu. Kdybych se u něj ocitla příliš blízko, prakticky bych mu svoje téměř nahé tělo předhodila. Cítila jsem, jak mám prsa napjatá a téměř nateklá. Bradavky mi díky kombinaci očekávání a vlivu klimatizace ztvrdly a já umírala touhou, aby na ně znovu zaútočil svými ústy.

„Už jsem dříve naplácal některým svým partnerům, takže můžeš věřit mému úsudku. Řekl bych do té míry, jak někdo může věřit úsudku cizího člověka.“ Přejel očima po místnosti. „Potřebujeme něco, čím bychom svázali tvoje zápěstí.“

„Cože, svázat?“ Podívala jsem se na své ruce. „Nejsem příznivcem bondáže.“

„Tohle není o bondáži, ale bezpečnostním opatření. Je to proto, aby sis jimi instinktivně nezakryla zadek. Dostat naplácáno na zadek přináší daleko víc potěšení, než když to naplácání dopadne na tvé ruce nebo zápěstí.“

Když jsem se na to podívala tímhle způsobem, dávalo to smysl. Ale stále to byla trochu divná představa nechat se svázat cizincem.

„Z toho jsem trochu nervózní. Co když mě svážet ruce, okradeš mě a pak mě tu necháš?“ Snažila jsem se o lehký tón v hlase, ale pro mě to byl skutečný problém.

„Nesvážu ti je pevně,“ slíbil. „Jen dost na to, aby ti to připomnělo, že máš nechat ruce v klidu. Jsou ve skříni župany?“

Vyskočila jsem a šla se podívat. Překvapilo mě, jak bylo snadné být tu s ním, i když jsem byla tak vystavená. Podle toho, jak na mém těle setrvával očima, mou nahotu oceňoval, a já díky tomu neměla pocit, že bych se měla stydět či pokoušet zakrýt.

Ve skříni byly župany a já jeden z nich vyndala. „Ta dá.“

„Potřebujeme jen pásek.“ Ukázal na mikrofleece, který jsem držela v ruce. „Přines ho sem.“

„Jsi tak panovačný,“ podotkla jsem. „Podle toho, jak snadno dokážeš bez jakýchkoli rozpaků dirigovat lidi kolem sebe, tě začínám podezřívat, že vlastně vůbec nejsi redaktorem v časopise.“

„Líbí se mít v ložnici navrch,“ řekl omluvně. „Jestli to přeháním -“

„Ne, prosím. Líbí se mi to.“ To ze mě sejmulo ten tlak. Nemusela jsem hádat, jestli to, co dělám, dělám správně, nebo jestli bych neměla dělat něco jiného.

Usmál se na mě tím svým polovičatým úsměvem. Bože, byl tak sexy a domýšlivý. „To rád slyším. Protože si nejsem jistý, zda bych s tím zvládl přestat.“

„Dobře, tak už mi naplácej,“ poukázala jsem, když jsem mu podala pásek. „Neboj se mi říct, co mám dělat.“

„Znáš bezpečnostní slova?“ zeptal se s nadějí.

„Co, jako že když řeknu „banán“, tak skončíme?“ To bylo v epizodě v seriálu Griffinovi (viz http://www.csfd.cz/film/77193-griffinovi/prehled/), že? Rozhodně mi to v tomhle okamžiku nepřišlo jako ta nejvíc sexy věc, na kterou bych chtěla myslet.

„Tak trochu. Jestli toho na tebe bude moc, nebo budeš chtít, abych přestal, můžeš říct „červená“. My oba budeme vědět, co to znamená.“ Vzal si ode mě pásek a dal si kolem zápěstí, jako by ho nejdřív zkoušel na sobě. „Co se týče sexu, máš nějaké absolutní limity?“

„Limity?“ zamračila jsem se.

„Věci, které rozhodně nechceš dělat, nebo se ti nelíbí, abych s tebou dělal.“ Zkusmo si na pásku uvázal pár uzlů, obratně je rozvázal a zkusil to znovu. „Například já nesnáším být dole nebo mít spoutané ruce.“
„Tak jako tak si myslím, že bych tě nezvládla držet dole.“ Mezi námi mohlo být minimálně dvacet kilo rozdíl. Kdyby někdo držel dole… Při té myšlence mi naskočila husí kůže.

„Nechci piss či tak nějak.“ Odmlčela jsem se. „Pokud vím.“

Zvedl obočí. „Pokud víš?“

„Nikdy jsem to nezkoušela. Ale jsem si dost jistá tím, že by se mi to nelíbilo.“ Pokrčila jsem rameny.

„Dobře, taky toho nejsem příznivcem. Je to i jeden z mých limitů.“ Odvrátil pohled stranou. Jako by se nemohl rozhodnout, zda jsem si nedělala legraci.

„V podstatě, jsem v pohodě se vším, pokud neřeknu ne.“ Zvedla jsem ruce. „Příliš toho neznám. Ale právě teď jdu dělat něco nového. Máš na mě pár let náskok. Budu následovat tvoje vedení.“

„To respektuji,“ řekl po chvilce uvažování. „Ale je nezbytně nutné, abys mi řekla, pokud by se ti něco nelíbilo.“

„Slibuji, že ano.“ Teď jsme oba mlčeli, až mi to přišlo příliš dlouho, takže jsem se zhoupla na patách a řekla: „“Takže...“

„Ano, správně. Pojď sem.“ Pokynul mi gestem k sobě. Přistoupila jsem k němu blíž, stoupla si přímo mezi jeho nohy. Nabídla jsem mu ruce a on mi je něžně zatlačil dolů. Pásek položil na postel vedle sebe. Pak mě vzal rukama za boky. Dlaněmi mi po nich přejížděl nahoru a dolů, ale nikdy ne tak vysoko, aby se dotkl mého poprsí. Jen se k němu provokativně přibližoval.

„Nenechám ti stopy,“ řekl mi a zajel rukama po mých zádech dolů, až k zadku. „Zítra ráno máš před sebou dlouhý let.“

„Ani jsem na to nepomyslela. Budu si schopna sednout?“ Ta myšlenka, že by mi mohl naplácat, mi naprosto zatemnila mozek, a já zapomněla, že mám před sebou směšně dlouhý let s pohmožděným zadkem.“

„Udělám, co budu moci.“ To byl ten jediný slib, který mi dal. „Stále jsi pro?“

„Jo,“ důrazně jsem přikývla. „Pojďme na to.“

„Sophie, dej mi svoje ruce.“ To, jak vyslovil moje jméno. Znovu mi po celém těle přeběhla ohnivá bouře. Nikdy jsem neslyšela, že by ho někdo takhle řekl. Jako by ho vlastnil. Jako by mě vlastnil.

Na jednu noc ano.

Natáhla jsem ruce. Svázal mi a mě to připadalo jako velice volné svázání. Pak mi poklepal na zadek. Zabořil se mi prsty do půlek a prudce mnou trhl dopředu. Zapotácela jsem se. Chytil mě a otočil si mě. Překvapeně jsem vyjekla, protože už jsem byla na jeho klíně.

„Polož si tělo na postel,“ instruoval mě a pomáhal mi zaujmout správnou pozici. „Jinak za chvíli nebudeš moci dýchat.“

Zhluboka jsem se nadechla a pak se stranou obličeje zabořila do matrace. Měl pravdu. Než mu být přehnutá přímo přes koleno bylo mnohem snazší ležet mu na klíně, když jsem měla zadek ve vzduchu a hruď mi ležela na posteli. Zvlášť když jsem mohla část své váhy rozložit i na svá předloktí.

„Jsi připravena?“
V očekávání reakce jeho ruky na moji odpověď se mi kočička sevřela a tělo sevřelo všechny svaly.

„Ano.“

Plácl mě po zadku.

Silně.

Zalapala jsem po dechu a přesně podle jeho předpokladu jsem instinktivně pohnula rukama. Připomněl se mi pásek.

„Příliš silné?“ zeptal se a mnul mi dlaní přesně to místo, kam před chvílí plácl.

Teď, když bylo po všem, mi bolest nepřišla tak hrozná, jako jsem si myslela, že byla.

„Ne.“

Dal mi další.

„Wow!“

„Chceš, abych přestal?“ zeptal se a hlazením mi zklidňoval tu čerstvou ránu po posledním úderu.

„Ne.“ A nechtěla jsem. To mě na tom překvapilo nejvíc. Bolest přešla v tupé pulzování, které se při další ráně znásobilo. Při pomyšlení na další úder jen narůstalo. „Kdybych chtěla, abys přestal, řekla bych červená. Ale vlastně si to svým způsobem užívám.“

Znovu mě plácnul. „Ano?“

Zakňučela jsem a snažila se mu přitisknout pánví do klína, ale bylo to tak neuspokojující. „Ach bože, ano.“

Zasmál se a zahákl prst za zadní část mých tang. Myslela jsem si, že by mi je chtěl sundat.

Místo toho je napjal tak, až se mi jejich bavlněný střed zařízl přímo mezi stydké pysky. „Chceš víc?“

„Prosím.“

Hrubě trhl mými tangami a pak mi na zadek uštědřil další plácnutí. Ta bolest mnou projela jako šok. Na čele mi vyrašil pot a na zádech jsem pocítila mráz. Pak se jeho ruka vydala níž. Roztáhl mě konečky prstů a já přísahám, že jsem měla pocit, že se vznáším mimo své tělo. Celé tělo se mi třáslo, nohy jsem napínala a hlasitě zasténala.

„Ty si to užíváš,“ řekl s temným smíchem. Dokonce jsem se ani nestarala o to, že mě škádlí. Teď jsem se dokázala soustředit pouze na to, jak jsem uvnitř celá mokrá a horká, a jak snadno jeho prst vklouzl do mé kočičky.

Nabral si na špičku prstu trochu té vláhy a pak vklouzl až dovnitř, přímo k mému klitorisu. Ale nedotkl se ho. Místo toho mě plácnul.

Znovu do mě zajel prstem a já vůči němu přirážela boky. Snažila jsem se docílit toho, abych ho v sobě cítila mnohem hloub nebo aspoň víc doteku. Cokoli. Uvědomila jsem si, že Leif by byl první muž, se kterým bych vyvrcholila. Neměla jsem pochyby o tom, že by to dokázal, pokud by tohle byla předehra. I když jsem neměla téměř žádné zkušenosti, stejně bych řekla, že v tom byl víc než dobrý.

Ale já jsem to nikdy dřív nezažila a neměla ani tušení, že bych se mohla cítit tak bezmocně a zoufale. Moje zkušenosti s orgasmem byly omezeny na sprchový kout a můj pokoj. Nikdo mi s nimi nepomáhal, takže jsem prostě jela svým vlastním tempem. Ten tlak, který ve mně teď narůstal, byl tak obrovský, a já tak zoufale toužila po úlevě, až jsem pronesla slova, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že bych je kdy slyšela vyřčena, notabene svými ústy.

„Prosím, udělej mě!“

Naprosto jsem se zděsila toho, co jsem řekla, ale on nevypadal, že by mu můj požadavek vadil. Nevyplnil ho, ale ani nevypadal, že by tím byl dotčený.

„Slibuji, že ano,“ řekl a vydal se prstem stejnou cestou, ale v opačném směru. Téměř se dostal přesně tam, kam jsem potřebovala, ale nikdy ne až na to samotné místo.

„A víc než jednou. Jen...“ Znovu mě plácl na zadek. Tentokrát to pálení bylo hlubší a delší. Moje tělo už bylo pod jeho rukou tak uvolněné. „Ale ne teď.“

Teď jsem měla rozporuplné pocity. Cítila jsem potěšení? Bolest? Vypadalo to, že ve stejný okamžik to bylo obojí. Měla jsem načteno dost máminých romantických knížek, abych z nich vyčetla, že tyhle dva pocity se často spojí. Ale vždycky jsem si myslela, že to byl naprostý nesmysl. Přehánění, aby vše vypadalo víc sexy. Tohle byl ten nejlepší možný způsob, jak zjistit, že jsem se v něčem mýlila.

Přistála další rána a já překvapeně vykřikla. Teď to naplácání začínalo skutečně bolet.

„Příliš mnoho?“ zeptal se. Jeho hlas byl v kontrastu bolesti, kterou mi způsobil, překvapivě jemný.

Bylo to příliš mnoho. Aspoň jsem si myslela, že to tak bylo. Ale nechtěla jsem ho zastavit. Chtěla jsem zjistit, kolik bych toho zvládla, kolik by mi toho mohl dát, jak dlouho by mě donutil čekat, než bych se tady udělala.

„Ne.“ Zavrtěla jsem boky a proti boku jsem cítila pevný hřeben jeho erekce. Nedokázala jsem říct, jestli to bylo jím, nebo jestli mě k chybné interpretaci jeho velikosti vedly jeho džíny, ale ať tak nebo tak, bylo to… impozantní.

Teď do mé kočičky zajel dalším prstem a já zalapala překvapením po dechu.

„Jsi… velice těsná.“ Jeho hlas byl také napnutý.

„Omlouvám se.“ Měla bych být kvůli tomu v rozpacích? Bylo to, jako, něco jako anatomický problém? Možná právě proto ten sex byl tak naprd. Možná jsem byla hříčkou přírody.

„Neomlouvej se.“ Několikrát zajel prsty dovnitř a ven a já se kolem nich nedobrovolně svírala. „Už to je nějakou dobu, že?“

„Ano.“ Když mi jeho ruka znovu dopadla na zadek, to slovo jsem spíš zasyčela. „Velice dlouho.“ Dobře. Ne tak dlouho. Jen pár měsíců. Ale vzhledem k mé sexuální minulosti se to dá brát mezi tehdy a teď jako celé prehistorické období.

„A jak je to dlouho, co ses naposledy udělala?“ zeptal se, skoro káravě. „Kdy naposledy ses dotýkala sama sebe?“

Nemohla jsem uvěřit tomu, že se mě na to ptá. Připadalo mi to příliš osobní, a to dokonce, i když měl ve mně svoje prsty.

„Já...“ Chtěla jsem se tvářit pobouřeně a také jsem mu to chtěla říct. Ať už bylo na tomhle chlapovi cokoli, nutilo mě to chtít se mu svěřit se všemi svými nejhlubšími tajemstvími a fantaziemi. Možná proto, že byl cizinec. Protože už ho nikdy znovu neuvidím, takže to nikdy nebude moci použít proti mně? Nebo proto, že by to jednoduše neudělal. Možná bylo ode mě naivní věřit mu, ale vypadal naprosto důvěryhodně.

Takže proto jsem zašeptala: „Minulou noc.“

„Minulou noc?“ Další plácnutí. „A teď kvůli tomu musíš trpět bolestí. Připadá ti to jako celé věky?“

„Ano!“ Zasténám, když do mě znovu zajede svými prsty, a pak na ně nabere další vlhkost. Konečně. Konečně se dotkl mého klitorisu a celé moje tělo se napjalo.
„Prosím, prosím,“ šeptala jsem, zatímco jsem se snažila jezdit na jeho ruce.

„Jak dlouho ti bude trvat, než se uděláš? Co myslíš?“ mučivě pomalu mi po něm přejížděl v kroužku. „Minuty?“

„Vteřiny! Prosím!“

Přestal rukou hýbat. „Ne.“

Ne? Požádám ho, aby mě udělal, a on řekne ne?

„Čím déle na to čekáš, tím je to lepší,“ vysmíval se mi.

Vycenila jsem zuby. Potřebovala jsem něco. Cokoli. Nikdy jsem nebyla tak zoufalá a roztoužená.

Znovu mě plácl a pak zajel prsty do mé kočičky. Prsteníčkem a malíčkem přejížděl po mém klitorisu tam a zpět. Nikdy jsem se sama sebe takhle nedotýkala. Udeřil na strunu, kterou jsem se nikdy neobtěžovala objevit. Neměla jsem představu, jak moc se to lišilo, a to jen díky jednoduché změně pohybu.

Na zadek mi zabloudila další rána, která pálila jako žihadlo, a já vykřikla.

Palcem mi zajel do mezery mezi půlkami.

Ach bože.

Nikdy v životě jsem si nemyslela, že cokoli, co by mělo co do činění s análem, by bylo něco, co bych chtěla. A teď jsem si nebyla jistá. Zvedla jsem se na loktech. Přemýšlela jsem, že bych ho měla zastavit. Nevěděla jsem, proč bych to měla chtít. Jeho ruka znovu klesla níž a pak, sotva o vteřinu déle, mi zatlačil špičkou palce přímo do zadku.

Ta kombinace pocitů byla přespříliš. Všechny myšlenky ohledně toho, co bych měla nebo neměla udělat, co jsem chtěla cítit, o čem jsem kdy snila, zmizely. Zůstala jsem uvízlá v jednom dokonalém okamžiku rozkoše. Nemohla jsem dýchat. Nemohla jsem myslet. Mohla jsem jen cítit. Každý svůj sval až po špičky na nohou se mi napjal, až jsem byla celá sevřená. V uších mi bušila krev. Ústa mi zůstala otevřená, ale nedokázala jsem promluvit.

Udělala jsem se víc, než kdy dřív, a to jsem ležela ohnutá přes klín cizímu muži v hotelovém pokoji.

„Ach bože, ach bože,“ sténala jsem, zatímco moje tělo bylo naprosto mimo mou kontrolu. Moje svaly sebou prudce škubaly, zatímco on svou rukou stále pohyboval, pomalu zpomaloval tempo, které bylo v souladu s pulzováním mého těla.

„Nemyslím si, že je spravedlivé připisovat všechny zásluhy bohu,“ řekl Leif s měkkým zasmáním. Jeho ruka sklouzla z mého těla. Při té vzpomínce, že měl palec… no, tam, kde ho měl… mi obličej rudě plál.

Ne, že by to bylo špatné. Přesně naopak. Bylo to úžasné. Bylo to prostě podivně neslušné. To bylo ono.

Leif teď rozvázal ten volný uzel, kterým jsem měla svázaná zápěstí a pomohl mi posadit se. „Potřebuješ něco?“

„Vodu.“ V hrdle jsem nikdy neměla tak vyschlo. Ani po přespolním běhu.

Když jsem se pokusila postavit, pokynul mi, abych to nedělala. „Nevstávej. Donesu ti ji.“

Poté, co zamířil do koupelny, jsem si stáhla kalhotky úplně a odkopla je stranou. Pak jsem si udělala v duchu revizi svého těla. Kočička? Pulzující. Paže? Trochu ztuhlé od toho, jak jsem je měla tak dlouho v jedné pozici. Zadek? Jedna obrovská modřina.

Dobře. V letadlech měli polštářky.

Vrátil se se sklenicí vody. „Tady. Potřebuješ na chvíli přestávku?“

„Nechceš se se mnou vyspat?“ Byla jsem na sebe tak hrdá, že jsem se při těch slovech nezakoktala. Pětadvacetileté ženy by pravděpodobně měly být schopné vyslovit něco takového, aniž by přitom upadly do rozpaků.

Přejel moje tělo pohledem od hlavy až k patě a zase zpátky. V očích měl žhavý, uznalý pohled. To, že jsem se stala předmětem tak intenzivního a chlípného pohledu mi znovu vyslalo všechnu krev zpátky do klitorisu.

„To ano. Ale máme celou noc,“ připomněl mě. „A doufám, že máš v plánu udělat se znovu. Protože to chci zas a znovu slyšet.“

Zhluboka jsem se napila vody, protože sakra, na tohle jsem v žádném případě nemohla odpovědět.

Přetáhl si košili i s tílkem přes hlavu a odhodil je stranou. Na čtyřicátníka vypadal skvěle. Mnoho otců mých kamarádek bylo čtyřicátníky, a rozhodně neměli tak vypracované břišní svaly, jako měl Leif.

„Wow, nečekala jsem -“ ukázala jsem na jeho tělo.

Zrudl. Bylo to roztomilé.

Naklonila jsem se a odložila sklenici s vodou na noční stolek. Pak jsem na něj jedním prstem kývla, aby ke mně přišel blíž. „Pojď. Ukaž mi, že jsi můj.“

Přišel blíž ke mně, ale když jsem se natáhla po knoflíku džínsů, zaváhal. Chlap, který mě právě naplácal a strčil palec do zadku, byl náhle tak plachý?

„Možná bych se měl zmínit -“

Rozepnula jsem knoflík a sáhla dovnitř.

Ach můj bože.