TM5 - 17. kapitola

Překlad: Niki

Blake

Děkuju kurva Bohu, rodiče Jennifer dorazili bezpečně a právě v čas. Stojím pod baldachýnem pokrytým mušlemi vedle svého svědka Jaimeho a jsem obklopený členy svatební párty, čelím tisícům našich hostů. Tolik známých tváří. A tolik, které neznám. Se společenskými kontakty mých rodičů nelze soupeřit. Fotografové byli rozptýlení všude, fotili s blýskajícími fotoaparáty. Nad hlavou, helikoptéra kroužila tmavě šedou oblohou. Zpravodajské bandy se snažili natočit hollywoodskou svatbu století. Určitě bude reportáž ve večerním zpravodajství, ale určitě se na to zatraceně nepodívám. Oblečený ve smokingu, jsem úzkostlivě čekal na svou nevěstu. Neviděl jsem ji od začátku odpoledne.

´Svatební Pochod´ začal hrát. Enid se podařilo nainstalovat propracované varhany – takové, které můžete vidět v Radio City Music Hall – na náš dvůr spolu s nejmodernějším ozvučením. Abych byl upřímný, tohle není hudba, na kterou moje tygřice chtěla projít uličkou. Doufala, že půjde na naši píseň: ´The First Time Ever I Saw Your Face.´ Ale Enid trvala na tom, že to bude píseň na náš první tanec. Děvka, rozhodli jsme, prostě nestálo za to bojovat. Tak jsme se dohodli na kompromisu.

Mé oči zůstávaly přilepené na verandě. Kde byla? Bušilo mi srdce. A konečně, obraz bílé se objevil na paži jejího elegantního otce. Moje tygřice. Moje nevěsta. Moje budoucí manželka. Setkala se s mým pohledem a na rtech se jí stočil malý úsměv.

Cesta k baldachýnu byla dlouhá. A Jen šla velmi pomalu se stále zmrzačeným otcem. Jeden krůček po druhém. Zatímco Harold zářil, její úsměv vypadal vynuceně, obličej měla stažený. Moje ubohé zlato! Věděl jsem, že se cítila hrozně a doufal jsem, že se jí po dalším Advilu udělá líp. A věděl jsem, že není nadšená ze svatebních šatů, ale pro mě to bylo krásný. A ona byla krásná. Každé oko bylo na ní, jak mířila uličkou. Fotoaparáty a mobily pouštěly blesky.

Minuty se vlekly jak hodiny. Jak dělala váhavé kroky, občas otočila hlavu, aby vzala na vědomí hosty. Mé oči se od ní nikdy neodchýlily, a když se setkala s mým pohledem, tiše jí řekly, že všechno bude v pořádku. A že ji miluji. Myslí, tělem i duší.

Byl jsem zahlcený mravenčivým dojetím, takhle jsem se nikdy dřív necítil, prostě jsem ji chtěl mít vedle sebe. A vlastně jsem uvažoval o tom, že jí vezmu do náruče a k oltáři ji odnesu. Chtěl jsem říct naše sliby jako včera a říct to magické slovo, ´Ano.´ Jen jsme museli projít tím večerem. Zítra budeme na cestě na tajné líbánky, které jsem pečlivě připravil. Nemohl jsem se dočkat, až budu ležet na pláži a budu se milovat se svou novomanželkou v den, kdy mi bude třicet.