TM5 - 13. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

Přikrčení, můj nečekaný společník a já jsme byli tváří v tvář. Nosní dírky měl roztažené. Pulz mi zněl v uších.

„Bradley, co tady děláš? A co chceš?“

Jedním slovem: „Tebe.“ Napadl mě jeho páchnoucí dech. Do prdele. Byl nezvykle opilý.

Napjala jsem se, ale snažila jsem se zůstat v klidu a jednat s ním rozumně. Ale než jsem mohla pohnout rty, strčil mě proti autu. Hlavou jsem se bouchla o rám a v bolestném nádechu, jeho slizké rty byly všude na mých a jeho ruce tápaly po mých prsou. Slovo ´Přestaň´mi zůstalo v krku, jak jsem se ho snažila odehnat. Trhala jsem jeho řídnoucí vlasy. Tlačila jsem ho pryč. Kousal mi ret jeho monstrózními zuby a já jsem v ústech mohla ochutnat krev. Jeho koule! Jdi po jeho koulích! Ale dřív, než jsem na ně mohla dosáhnout, pevně mě popadl za zápěstí.

„Srát na tebe, Jennifer,“ zasyčel.

„Ne. Srát na tebe, ty hajzle.“ Další hlas. Hlas, který jsem poznala.

Ve zlomku sekundy byl Bradley pryč. Visící za límec v rukou muže, kterého jsem milovala. Blake! Můj hrdina!

Hořící vztekem, Blake postavil Bradleyho na nohy, točil s ním dokola, a – POW! – tvrdě ho praštil do obličeje. Bradley se šklebil a potácel se proti autu. Krev se mu lila z nosu. Utírajíc svůj vlastní krvavý ret, jsem se plazila pryč a stoupla jsem si. Srdce mi bušilo, když jsem sledovala Blakea, jak ho znovu praštil. Bradley hlasitě zasténal a položil si svou malou ruku na krvavý obličej.

Blake zvedl ruku ještě jednou, prsty sevřené do pevné pěsti. Bradley odvrátil hlavu a přikrčil se.

„Člověče, nebij mě znovu!“ Můj opovrženíhodný ex prakticky vzlykal.

Uvnitř mě narostl náhlý příval strachu. Blake byl schopen vraždy. Zabil by pro mě jednou a mohl to udělat znovu. Jak moc jsem Bradleym opovrhovala, tohle bych nemohla odpustit.

„Prosím, Blaku,“ prosila jsem. „Nech ho být! Už měl dost.“

Aniž by mě vzal na vědomí, Blake držel Bradleyho připevněného svým ohnivým pohledem. Srdce mi tryskově bušilo a sevřelo se mi hrdlo. K mé úlevě, sklonil pěst a připlácl obě ruce na Bradleyho ramena, odstrčil ho na dveře mého auta. Bradleyho krví potřísněné rty se zachvěly.

„Nech mě jít,“ zakňučel.

Blake zavrčel. „Už nikdy nechoď s tím svinstvem za mojí holkou. Teď je moje. Ty si s ní vymrdal, vymrdal si se mnou.“

Bradley se zachvěl.

„Věř mi. Budeš si od Santy přát dva přední zuby.“

Bradley rozdělil rty, jako by chtěl něco říct. Blake ho zastavil.

„A jestli tě někdy uvidím se jí dotknout, uříznu tvoje malý péro. Budeš ho mít velkýho, jak zasranej palec.“

Sledovala jsem, jak ho Blake kopl ostře do koulí. Tápajíc po svém rozkroku, Bradley zasténal a zhroutil se na zem. Blake na něj plivl.

„Teď odsud vypadni, Dickwicku. Nikdy tě už nechci vidět.“

Sledovala jsem, jak se Bradley plazil pryč.

Blakeův vztek neodumřel. S dupáním, se přesunul ke mně. Vzhlédla jsem k němu. Jeho oči ostré jako břitva mě propichovaly, jak mě držel divokým pohledem.

„Co tady kurva dělal?“

„Oh, Blaku! Musel mě sledovat. Pronásleduje mě přes internet.“

„Jdi do hajzlu s ´Oh Blaku´.“ Vztek, který mě vylekal, přejel přes Blakeovu tvář. „Proč si mi to do prdele neřekla?“

Přikrčila jsem se ke kapotě auta. „Byl jsi pryč. Zaneprázdněný. Duchem nepřítomný.“ Každé slovo jsem koktala.

„Srát na tebe, Jennifer.“

Otřásla jsem se při jeho rozčilených slovech.

„Neposlouchala jsi mě. Ohledně dnešního večera jsem měl špatný pocit. Řekl jsem ti, že nechci, abys sem chodila, ale tys to udělala.“

„Ale – "

Přerušil mě. „Do prdele s ´ale´. Musíš být potrestaná.“

Už mě jednou potrestal. Ale bylo to hravé. Zmrvila jsem palačinky a on mě ošukal na kuchyňské podlaze, polil mě javorovým sirupem. Ale tohle bylo něco jiného. Teď tu byla intenzita, kterou jsem v něm nikdy předtím nepoznala. Děsilo mě to a vzrušovalo zároveň.

Přetočil mě, takže jsem byla skloněná nad kapotou. Ruce jsem měla roztažené na studeném kovu. Světla přitisknutá k mému středu. Hlavu jsem měla skloněnou dolů, ale pořád jsem mohla vidět jeho rozzuřený odraz v čelním skle. „Blaku, co se mnou budeš dělat?“

„Jdu tě ošukat, abys dostala trochu rozumu.“

Šukačka jako odplata. Byla jsem podivně vzrušená. „Jdi do prdele, Blaku.“

„Jdi do prdele, tygřice,“ zavrčel, stáhl mi sukni spolu s kalhotkami jedním rychlým pohybem a pak mi roztáhl nohy.

Jeho obří penis nepotřeboval rozehřát. A podle všeho, to nepotřebovala ni moje kundička. S hlasitým živočišným zavrčením, do mě vrazil svou tlustou délku. A začal do mě tlouct. Tohle bylo šukání bez smilování. Trhla jsem sebou. Plácl mě po zadku. Znovu jsem se zatřásla. Horké, slané slzy mi stékaly po tvářích. Udeřil silněji, zarývajíc mi nehty do boků. Zhoupla jsem se do něj, podivně jsem si užívala každou erotickou minutu.

„Blaku, proč mi tohle děláš?“

„Protože. Zasunutí. Já. Zasunutí. Tě. Zasunutí. Miluju.“

„Nemáš lepší způsob, jak to vyjádřit?“ Blaženě jsem ta slova plakala.

V odpovědi na mou otázku, se mi kolem pasu omotala paže a cítila jsem, jak konečky jeho prstů přejíždějí dolů k mému promočenému středu. Horlivě mi začal třít klitoris, zatímco pokračoval v bušení do mě. Z plic mi uniklo zaječení, jak se ve mně točil orgasmus, bral sebou každou buňku. Ale než jsem mohla vyvrcholit, ruku odtáhl, opouštějíc můj horký uzlíček nervů.

„Blaku, prosím,“ prosila jsem. „Potřebuju se udělat.“

„Já potřebuju omluvu.“

„Cokoli.“ Byla jsem zoufalá.

„Řekni, že se omlouváš.“

„Omlouvám se.“

„A že už se nestane, že mě neposlechneš.“

„Nikdy.“ Nesmysl.

„Dobře.“ K mé úlevě, se jeho ruka vrátila k mému klitorisu a kroužil. Můj orgasmus pokračoval, jako by tam nikdy nebyla pauza. Přicházelo to na mě v plné síle. Narážejíc skrze mě. „Oh, Blaku,“ křičela jsem, jak se jeho vlastní silné vyvrcholení setkalo s mým. Přímá srážka. Žádná slovní hříčka.

„Tygřice,“ zasténal, přitahujíc mě zpátky k němu, jak mi jeho horké uvolnění pokrylo stehna.

Cítila jsem, jak ho ze mě vytáhl a pak mě přetočil. Směs šílenství a vášně mu blikala v přivřených modrých očích. Držely mě v zajetí, jak mi schoval obličej do velkých rukou. Něha nahradila vztek.

„Jsi v pořádku?“ Jeho hlas byl měkký.

Přikývla jsem. Jeho oči se do mě bez mrkání vpalovaly.

„Tygřice, už jednou jsem tě skoro ztratil. Nemůžu tě ztratit znovu. Když zemřeš, já zemřu taky. Vlastníš mé srdce.“

Rty se mi nad jeho silnými slovy zachvěly. Zvedla jsem jednu z volných rukou, vklouzla jsem mu pod sako a přitiskla jsem ji proti jeho srdci. Cítila jsem, jak mi bije proti dlani. Dívala jsem se na jeho krásnou tvář. „Blaku, ještě jeden slib. Nikdy tě neopustím.“

„Díky, bejby. To jsem potřeboval slyšet.“ Přitáhl si mě k sobě blíž, jako kdyby mě nikdy nechtěl pustit.