TM5 - 11. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

Když jsem Blakovi vyprávěla o tom, jak jsem sejmula Kat, prohýbal se v pase, jak se smál. Pak, vzpamatovaný ze svého nadrogování, mi dal epickou soulož, která určitě patřila do Guinessovy knihy rekordů. Měla jsem tolik orgasmů, že jsem ztratila přehled.

Nemohli jsme být šťastnější, že byla Kat ze hry. Ale nebylo to o nic méně stresující. Ve skutečnosti to bylo více stresující. Se svatbou za pouhý měsíc, Enid panikařila. Kromě Kat, ztratila i Jeffreyho, recepčního, který odešel. Nevěděla, že začal se svým vlastním podnikáním v organizování akcí a ukradl jí seznam ´preferovaných´ prodejců. Věděla jsem to od Chaze, který teď s Jeffreym chodil. Bylo to žhavý a intenzivní a já jsem za něj byla tak šťastná.

Každý den jsem mluvila s mámou. Táta na tom byl skvěle. Až na to, že se stal trochu kvetch (jidiš), neustále si stěžoval, jak pomalu máma řídí. Prosila, ať s Blakem jedeme do Boise na Den Díkůvzdání, ale i když jsem sebevíc chtěla, nemohla jsem. Ještě k tomu jsem se snažila dohánět své šílené pracovní vytížení (což jsem se zoufale snažila dovést do zdárného konce před svatbou), bylo tam tolik svatebních detailů na poslední chvíli, kterým bylo potřeba se věnovat, včetně setkání s Blakeovým rabínem….ochutnávka svatebního dortu….schůzka s kapelníkem, abychom prošli playlist….zažádat o povolení k manželství….a jít k Monique Hervé na finální zkoušku šatů, stejně jako na první k Chazovi. A poslední, ale ne nejméně důležité, bylo tady hodně děkovných vzkazů, co byla potřeba napsat. Svatební dary se stále hrnuly. Konečný počet hostů byl 1150!

V sobotu po Dni Díkuvzdání, který jsme slavili v domě Blakeových rodičů, jsem se měla v centru sejít s Chazem na první zkoušku šatů. Nemohla jsem se dočkat, až uvidím, co mi navrhl. Znal retro styl, který jsem chtěla, ale byl velmi zamlklý, chtěl mě překvapit, když už to bude skoro dokončené. Za úsvitu, jsem měla hovor. S Blakem stále v hlubokém spánku, jsem sáhla pro svůj mobil na nočním stolku. Byl to Chaz.

„Jenny-Poo, je to pryč,“ řekl dřív, než jsem mohla dokonce pozdravit. Jeho hlas zněl zoufale.

Vymrštila jsem se do sedu. „Chazi, o čem to mluvíš?“

„Tvoje šaty. V noci došlo ve studiu k požáru. Všechno bylo zničeno.“

„Ach můj Bože!“ Řekla jsem ty tři slova tak hlasitě, že jsem probudila Blakea.

„Bejby, co se děje?“ Zeptal se rozespale.

„Chazi, drahoušku, vydrž.“ Otočila jsem se k Blakeovi a sdělila jsem mu novinky. Byl skoro stejně zdrcený, jako já. Vrátila jsem svou pozornost k Chazovi.

„Chazi, kde jsi?“

„Jsem tady ve studiu. Nevěřila bys, jak to tady vypadá.“

„Budu tam za dvacet minut.“ Chaz, který tu pro mě vždycky byl, potřeboval mou morální podporu. I když Blake trval na tom, že pojede do centra se mnou, řekla jsem mu, aby zůstal. Za pět minut jsem byla oblečená a venku ze dveří.

******

Libby a Jeffrey už byli v Chazově studiu. Nebo bych měla říct, bývalém studiu. Stáli jsme v zástupu jak čtyři zombie, kteří se šli podívat na škody. Bylo to horší, než jsem si představovala. Kromě sazí pokrytých stěn a ohořelých rolí tkanin, hasiči vykuchali a zaplavili podkrovní prostor, aby uhasili oheň. Studio bylo skořápkou, co měla všude kaluže a obnažené vodiče a trámy. A ještě se z toho kouřilo.

„Vědí, co způsobilo požár?“ Myslí mi prolétla temná myšlenka. Mohla by to zavinit Enid nebo Monique? Neřela bych, že by tyhle dvě zlé ženské byly schopné udělat něco tak hnusnýho. Nebo že by s tím měla co dočinění Kat, že by se z místa, kde byla, dostala zpátky ke mně? Ta psychopatka byla schopná všeho.

Chaz zkroutil rty. „Hasiči určili, že to bylo kvůli elektrickému zkratu. Vodiče v této staré budově nejsou na kód.“

„To je strašný,“ zamumlala jsem, ulevilo se mi, že s tím neměla co dočinění žádná z těch strašných ženských. Ale to nedělalo věci lepšími.

Oči mě štípaly, ale tíhly k zčernalé figuríně v rohu. Byly na ní ohořelé zbytky tylu a krajky. Šaty byly spálené k nepoznání. Srdce se mi potopilo. Moje pohádkové šaty se přeměnily v kouř. Patřily do márnice.

Chaz následoval můj pohled. „Oh, Jenny-Poo. Byly na druhé straně.“

„Možná, že můžeš udělat ještě jedny,“ zašvitořila Libby, optimistka, než jsem mohla říct jediné slovo.

Chaz svěsil ramena. „To bych si přál, ale není tu žádná zatracená šance. Musím najít dočasné studio, jednat s pojišťovnou, a pak nahradit všechny vzorky pro mojí nadcházející jarní kolekci. Navíc by to trvalo víc než měsíc, než by dodali tkaniny, které jsem použil. Ach, moje Jenny-Poo, tak moc je mi to líto.“

Maskujíc zklamání, jsem omotala ruku kolem Chazových svěšených ramen. „Chazi, sračky se stávají. Nejdůležitější věc je, že jsi v pořádku.“

Jeffrey sevřel ruku mého skleslého kamaráda. „Zlato, já tu pro tebe budu. Možná, udělám malou sbírku a pozvu tvé top klienty a naše přátele, aby se to pohnulo.“

„Počítejte se mnou.“ Poprvé jsem se usmála, vděčná, že Chaz má konečně v životě někoho dalšího, kdo je významný a kdo ho skutečně miluje. Pokud někdy budu v čele nějaké události, věděla jsem, kdo bude můj koordinátor.

„A svatební děvče, jestli ti ta svině Enid způsobí nějaký smutek, dej mi vědět. Mám spoustu špíny na ní a její stoupenkyni, couru Monique.“

„Oooh, jako co?“ Zavrkal Chaz, šťavnaté drby ho okamžitě rozveselily.

„Navzájem si to dělají.“

Oči mi téměř vylezly z důlků. „V žádnym případě. Jsou lesbičky?“

„Je to jedna z možností. Tak homosexuální, když osm kluků kouří devět kluků. Manžel Enid neví, že je lesbička.“

Při snídani, na kterou jsem všechny pozvala, Jeffrey prozradil více dráždivých drbů o Enid a Monique. Enid byla ta dominantní a používala bičík. Proč by mě to mělo překvapit? A Monique to měla ráda do jejího kostnatého zadku. Vřískali jsme a vyli nad vším, co Jeffrey prozradil – od jejich fetiše na peří až k jejich fetiši na lesbická videa. Wow! Pokud bych někdy musela poslat Enid video s její dcerou, které jsem natočila, ona v něm vlastně mohla vystupovat. Nemohla jsem se dočkat, až to řeknu Blakeovi.

******

Prosinec tu byl hned. Věci na svatbu zapadali na místo. Svatební zkoušky – a večeře konané v The Bel Air Hotel – byly všechny zorganizované noc před tou monumentální událostí. K mé radosti, rozkošné malé dcerky paní Cho, budou rozhazovat okvětní plátky a projdou uličkou s dvojčaty Marcy. Máma a táta přiletí dnes ráno. A věrný svému slovu, táta mě provede uličkou, i když s holí.

Gloria Zander mi uspořádala večírek pro nevěstu. Jeffrey, jehož seznam klientů rychle rostl, jí to pomohl naplánovat. Skrytý od fotoaparátů, elegantní plážový hotel v Santa Monice, byla tam Libby spolu s některými z mých přátel z USC a mou podpůrnou skupinou znásilněným. A hádejte, kdo tam ještě byl – Babička! – I když Blakeova matka nemohla dorazit, měla být oceněna na nějakém dlouhotrvajícím obědě za své filantropické úspěchy. K mé radosti, Vera Nichols, Blakeova přidrzlá Vegaská manažerka, se zúčastnila, stejně jako Pussy a Swell. A stejně tak paní Cho. Jediná osoba, jejíž přítomnost mi velmi chyběla, byla moje máma; bála se nechat tátu samotného, i když trval na tom, aby letěla. Libby, Bůh jí žehnej, jí zavolala přes skype, takže se virtuálně zúčastnila. Na konci krásného odpoledne s šampaňským a čajem, jsme se všechny motaly a jak správně řekla babička, „Bubala, máš dostatek sexy shmexy spodního prádla pro Blakea, aby ho z tebe mohl strhávat po celý život.“ Chystala jsem se začít v noci.

Později ten týden, jsem měla poslední zkoušku svatebních šatů Monique. Rezignovala jsem nad tím, že budu nevěsta mořská panna, ne nevěsta princezna. Kvůli tomu, že jsem věděla o tajné aférce Monique a Enid, jsem stěží udržela vážnou tvář, jak dělala víc úprav na šatech. Šaty nebyly dokonalé, ale doufala jsem, že svatba bude. Brzy, propluji uličkou. Se všemi vzestupy a pády jí projdu, můj výjimečný den tu nemohl být dost brzy.

Šaty musely být přijaté. Od stresu jsem ztratila pár kil. Četla jsem nějaké svatební blogy a bylo to běžné, ale Blake měl o mě strach. Cítil se být mezi svatbou a mou prací, brala jsem si na sebe víc, než jsem mohla unést. Měl pravdu, ale prostě to bylo to, jaká jsem. Nemohla jsem čekat kvůli líbánkám – které plánoval Blake celé sám. Mlčel o tom, kam pojedeme. Nemohla jsem to z něj vytáhnout – nebo vyšukat. Všechno, co jsem věděla, bylo, že to bylo nějaké místo, kde ani jeden z nás nikdy nebyl.

Byl tu jeden jediný problém – Breadley. Od toho incidentu v restauraci, mi neustále posílal e-maily. Odmítala jsem je otevírat a jednoduše jsem je házela do koše a následně je trvale smazala. Nechtěla jsem s ním mít nic společného a nikdy jsem ho nechtěla znovu vidět. O e-mailech jsem Blakeovi neřekla. Pro všechny účely a záměry, Bradley Wick, DDS, byl pro mě mrtvý.

V úterý, týden před svatbou, jsem měla poslední sraz mé podpůrné skupiny v roce. Necítila jsem se dobře. Celý dlouhý den jsem měla křeče. Pro jistotu, stres. Blake nechtěl, abych tam šla. Nejen pro můj špatný stav, ale i proto, že ve Venice Beach byl nedávno řetězec trestných činů řízených gangem, sousedství od toho, kde jsme se setkávali. Ale já jsem trvala na svém. Měli jsme mít malý vánoční večírek s výměnou dárků. Navíc jsem chtěla poděkovat doktorce Williams za její laskavost, stejně jako obejmout moje kamarádky, které sdílely a učily se čelit svým obavám stejně jako já. Blake nebyl nadšený, mírně řečeno. Pořád se musel učit, že jsem velká holka a umím se o sebe postarat. A nemohl mě vždycky kontrolovat.

Setkání trvalo okolo hodiny. Místo naší normální rutiny, kdy jsme mluvily o našich problémech souvisejících se znásilněním, jsme hodovaly na vaječném koňaku a občerstvení, které jsme každá přinesla a mluvilo se o tom,  co jsme dělali o volnu. Doktorka Williams a moje laskavé spolu oběti znásilnění byly pozvané na svatbu a všechny se těšily, že přijdou. Před odjezdem, jsme se doktorka Williams a já objaly. Tolik mi pomohla – zejména se záležitostmi ohledně důvěryhodnosti. Byla jsem vděčná, že mě Blake dotlačil k tomu, abych se ke skupině po útoku Springera připojila.

V polovině prosince byl vzduch chladný, zejména pro LA. Na sobě jsem měla jen lehký vlněný svetr, tak jsem se objala, jak jsem rychle kráčela ke svému autu, které bylo zaparkované o několik bloků dál. Málo osvětlené ulice byly tmavé a pusté. V blízkosti zněly sirény. A pak jsem uslyšela kroky. Aspoň jsem si to myslela. Úzkostlivě jsem se ohlédla přes rameno. Nikdo. Má unavená, nedůvěřivá mysl si se mnou hrála. Paranoia byla mimo jiné vracející se pocit u obětí znásilnění. Bály jsme se, že jsme pronásledované a myslely jsme, že se to může stát znovu. Držíc klíčky od auta, jsem zrychlila, dokud jsem nedošla k autu. Než jsem stačila odemknout dveře, drsný hlas zavolal mé jméno.

Překvapeně jsem se otočila a náhodou upustila klíče. Sklonila jsem se, abych je sebrala, ale jiná ruka se k nim dostala jako první.