TB - 6. kapitola

Překlad: Cukýna

Nevzdám se…

Hanna

„Dala jsem všechno v sázku, Shell,“ pronesu a utírám si zbloudilou slzu z mých očí. „Prakticky jsem ho žádala, aby se mě dotknul, a on začal vyšilovat. Ani se na mě nepodíval, když jsme jedli, a potom mě poslal zpátky do hotelu, kdežto on se šel projít. Cítím se hloupě. Musíš vidět věci, které tu nejsou. Nechce mě.“

„Ach, určitě tě chce. Kamarádím s ním celé věky. Znám ho lépe, než se zná on sám. Vidím způsob, jakým se na tebe dívá, Hanno. Chce tě roky. Nevím, proč s tím bojuje.“

„Ethan,“ řekla jsem s povzdechem. „Pořád nadnáší Ethana.“

„Nech Ethana na mě. Nikdo by se o jeho malou sestřičku nepostaral lépe než Harrison. Vy dva jste pro sebe perfektní. Vím to, ty to víš a hluboko uvnitř sebe to vědí i Harrison a Ethan.“

„Neměla jsem souhlasit, že pojedu. Věci jsou teď mezi námi nepříjemné.“

„Víkend ještě neskončil. Vsadím se, že se drží dál, protože si nevěří. Musíš ho konfrontovat.“

„Nejsem si jistá, jestli to dokážu. Nemyslím si, že se mu budu moct někdy znovu podívat do očí.“

„Můžeš a uděláš to,“ rozkáže mi. Sice svou švagrovou miluji, ale někdy je děsně panovačná. „Jsi Scottová a ti se nevzdávají.“

Odtáhnu telefon od ucha a dívám se na hodiny na obrazovce. Harrison byl pryč skoro tři hodiny. Asi za hodinu bychom měli být vyzvednuti na večeři. Měla bych předstírat bolest hlavy, abych nemusela jít. Jen z myšlenky na to, že jsem poblíž něj, se mé ponížení zvětšuje.

„Jdu se skočit osprchovat. Zavolám ti později.“

„Dobře, zlatíčko. Máš to v kapse. Jen si pamatuj, že muži nejsou tak chytří jako my. Někdy potřebují postrčit správným směrem.“

Mé slzy se smíchají s teplou vodou, když nechávám tvář pod sprškou. Nezáleží na tom, co Michell říká, nebudu v téhle směšné hře pokračovat. Už jsem se ztrapnila dostatečně. Harrison si pravděpodobně myslí, že jsem ubohá. Prostě budu předstírat, že se tahle šlamastyka nikdy nestala. Doufejme, že udělá totéž.

Ve chvíli, kdy vypnu teplou vodu a sahám po ručníku, už jsem docela v pohodě. Můžu vám zaručit, že nejsem první osobou, která se mu vrhla k nohám, a pravděpodobně nebudu ani tou poslední. Nejsem si jistá, jestli někdy narazím na někoho, kdo nepadl za oběť jeho drsně pěknému vzhledu a charismatickému šarmu.

Jeho husté, hnědé vlasy v chaotickém účesu, zasněné hnědé oči a několik dnů staré strniště na jeho dokonale pohledné tváři. Povzdechnu si. Co bych za to dala, kdybych přes něj mohla přejet špičkami prstů, nebo ještě lépe, cítila to strniště, jak se mi otírá o vnitřní stranu stehen. Jen samotná myšlenka na tohle mě vzrušila. Byl by mimořádným milencem… tím jsem si jistá.

Doslova prahnu po tom tvrdém, vymodelovaném těle. Je naprostou dokonalostí. Na vrch toho všeho, je to vážně milý chlápek. Jeden z nejlepších, co znám. Miluju ho tak dlouho, co si vybavuji. Vždycky jsem si myslela, že mě nikdy neviděl jinak, než jako sestřičku svého nejlepšího kamaráda. Ale pracovat s ním tenhle týden mi dalo záblesk naděje. Možná, jen možná, mě vidí víc než jen to. No, to jsem si myslela až do dnešního oběda. Páni, mluvme o zničení iluzí.

„Jsem takový břídil,“ zamumlám si pro sebe a schovám si svou tvář do dlaní. Všechno ve mně chce, abych si sbalila věci a vypadla. Utekla od Harrisona Williamse tak daleko, jak můžu. Jak mu dokážu čelit, až se vrátí?

Zabalím se do ručníku a učešu si mokré vlasy. Pohlédnu na telefon. Mám čtyřicet pět minut na to, abych se připravila. To je spousta času. Popadnu fén z police a jdu si vyfénovat vlasy.

Jakmile jsem hotová, zvednu své špinavé oblečení z podlahy v koupelně a zamířím ke dveřím. Zalapám po dechu, když na druhé straně najdu stát Harrisona. Nebyla jsem si ani jistá, že už se vrátil. Jeho oči se krátce setkají s mým pohledem, než cestují po délce mého těla. Pořád jsem zabalená v ručníku a ničem jiném.

Nejprve se cítím zahanbeně, ale na způsobu, jakým se na mě dívá, je něco, co do mě vysílá brnění a z čehož mi běhá mráz po zádech. Ve chvíli, kdy se znovu jeho pohled setká s mým, jsem si jistá, že tam vidím touhu.

„Pořád si přeješ, abych se tě dotknul?“ řekne téměř šeptem.

Když mi dojde, na co se ptá, projede mnou vzrušení. „Ano. Bože, ano.“

Zadržím dech, když ke mně o krok přistoupí. Vidím, že se mu ruce mírně třesou, když zvedne ruku a zatahá za přední část mého ručníku. Z hrudi se mu vydere prvotní zavrčení, když se na mě podívá v celé mé nahé slávě.

Zadrhne se mi dech, když rukama sklouzne kolem mého pasu a přitáhne si mé tělo proti sobě. „Jsi ještě krásnější, než jsem si představoval,“ zamumlá, když posune svou tvář směrem k mé. Ve chvíli, kdy se naše rty spojí, už mohu cítit, jak mu v kalhotách roste erekce. Chci se ho dotknout, ochutnat ho a cítit ho pohřbeného hluboko uvnitř sebe.

Náš první polibek je jemný a sladký, a ne to, co jsem od něj očekávala; kroutí se mi z něj prsty u nohou. Jeho ústa se dokonale hodí k mým.

Vklouznu rukou mezi nás a chci ho začít hladit přes rifle, ale chytí mé zápěstí dřív, než dostanu šanci se ho dotknout.

„Chci se tě dotknout, Harry,“ prosím.

„Ne. Tohle je o mém dotýkání se tebe.“ Učiní několik kroků vpřed a bere mě sebou. Nezastaví se, dokud nejsou moje záda přitisknutá proti dlaždičkám na zdi. „Dej ruce nad hlavu,“ přikazuje. Udělám přesně to, oč žádal. „Nehýbej s nimi.“

Přikývnu, protože právě teď nejsem schopná mluvit. Líbí se mi tahle jeho dominantní stránka, je to sexy.

Přejede hřbetem ruky jemně dolů po mém obličeji, pak po krku, než se zastaví u mých ňader. „Harrisone,“ zafňukám.

„Víš, jak dlouho jsem na tohle čekal?“ ptá se, když se jeho přivřené čokoládové oči setkají s mými. Zavrtím hlavou, protože pořád nemůžu mluvit. „Roky.“

Tohle oba dva překvapí a mě potěší. Michelle měla pravdu. Nemůžu ani vyjádřit, jak šťastnou mě to činí. „Pak se mě dotkni, Harrisone. Jsem celá tvoje.“

Zasténá a velkýma, silnýma rukama uchopí do dlaní má prsa. „Tak hebká,“ zašeptá. „Tak dokonalá.“ Zasténám, když mě štípne do bradavky mezi palcem a ukazováčkem. Rty cestují podél mé čelisti a podél šíje. Líbí se mi pocit jeho rukou a rtů na mě. „Roztáhni nohy.“ Znovu ho poslechnu. Tělo se mi třese nedočkavostí, když konečky prstů přejede mé břicho a sáhne mezi mé nohy. „Ježíš, jsi tak mokrá.“

„Jenom pro tebe,“ připustím. Jistě, byla jsem i s jinými muži, ale nikdo se ani nepřiblížil k tomu, aby mě přiměl cítit to, co v tuto chvíli. Už jsem cítila, že jsem na pokraji.

Zavřu oči, opřu si hlavu o zeď, když prsty krouží přes můj klitoris. „Harrisone,“ zašeptám.

„Otevři oči, krásko. Chci, abys viděla, kdo způsobuje, že se takhle cítíš.“

„Ach bože.“ Jeho prsty jsou magické.

Tisknu se boky k jeho ruce, když mě přivádí stále blíž k okraji. Oba jednotně zasténáme, když do mě vsune prst.

„Jsi tak těsná… tak zkurveně dokonalá.“ Zadrhne se mi dech, když do mě vklouzne dalším prstem a palcem nadále pokračuje v kroužení přes klitoris.

„Nepřestávej,“ prosím.

„Ano, to je ono. Ošukej mi prsty, zlatíčko.“ Netuším, co je žhavější. Co dělá, nebo co říká. Jeho druhá ruka se posune nahoru a znovu vezme do dlaně má prsa. Když mě tvrdě štípne do bradavky, vyšle tím potěšení rovnou do mého nitra. „Udělej se pro mě, Han.“

Tahle slova způsobí, že se udělám. Jeho ruka sklouzne k mému pasu, když hrozí, že mě nohy neunesou, ale nepřestane se svým útokem, dokud ze mě nevyčerpá každičký kousíček rozkoše.

Okamžitě pocítím ztrátu, když své prsty vytáhne. Jeho pohled je uzamčený s mým, zatímco si dává prsty do úst. „Hmm. Tak sladké. Přesně takové, jaké jsem si představoval.“ Nedokážu ani říct, jak potěšená jsem z vědomí, že na mě takhle myslel.

„Pomiluj se se mnou,“ řeknu a natáhnu se po něm. Potřebuju víc. Ačkoli to bylo úžasné, nestačilo to.

Povzdychne si a opře čelo o mé. „Nemiluji se, Hanno, já šukám.“

„No, pak mě ošukej.“

„Nemůžu. Věř mi, že chci. Chci tě tak zoufale, až to bolí. Ale už tak jsem překročil hranice, které jsem slíbil, že nepřekročím. Udělal jsem to jen proto, že jsem ti to nedokázal odmítnout.“

„Ale ty jsi mě zrovna odmítl.“

Srazí své rty s mými a věnuje mi spalující, sexy polibek. Neobyčejně dobře líbá, přesně tak, jak jsem tušila. Nejsem si jistá, jestli to dělá proto, aby mě umlčel, nebo jestli najednou změnil názor. Modlím se za to druhé.

Zrovna, když si myslím, že mi dá to, co chci, se náhle odtáhne. „Mrzí mě to, Han. Nemůžu.“