TB - 3. kapitola

Překlad: Cukýna

Mířím rovnou do pekla…

Harrison

Pondělí nastává až příliš rychle. Vždycky chodím do práce brzy. Využívám tento čas, abych dohnal e-maily a připravil se na týden dopředu. Tohle ráno mi to ale nemyslí. Jsem na hraně. Neudělal jsem vůbec nic, až na to, že chodím tam a zpět.

Snažil jsem se ze všech sil, abych to zastavil, ale byl jsem přehlasovaný: tři ku jedné. Komu že to firma vlastně patří?

„Dobré ráno, pane Williamsi.“

Pane Williamsi? Nikdy dřív mě takhle nenazvala. Vždycky to byl Harry nebo Obr. Takhle mi vrací to, že jí říkám Prcku. Má 140 cm, takže má postava čítající 190 cm se nad ní tyčí.

Otočí se kolem čelem ke dveřím. Málem spolknu jazyk, když ji spatřím. Má na sobě úzkou sukni s vysokým pasem, která končí těsně nad koleny. Dokonale obepíná její tělo. Vidím náznak bílé krajky vyčnívající zpod její bílé hedvábné halenky. Vypadá jako anděl. Hříšný anděl, sexy jako peklo. Úzký červený pásek kolem pasu je stejný jako její sexy červené lodičky. Je sexem na nohách, chodící zkurvený mokrý sen.

Přísahám, že zadržím dech, když ji hltám očima. Její dlouhé blond vlasy má stažené do drdolu na šíji a červené obroučky brýlí, které má nasazené, dokonale rámují její překrásné modré oči, ale také mě pekelně vzrušují. Působí jako nemravná knihovnice a moje mysl okamžitě jede na plné obrátky. Představuji si, jak uvolňuje své dlouhé blond kadeře ze zajetí, pak zavrtí hlavou ze strany na stranu, když se jí vlasy uvolní a spadají dolů na její štíhlá záda. Zavrtím hlavou a musím potlačit zavrčení, když se snažím získat zpět svou pozornost z příkopu do reality. Co se to se mnou sakra děje? Jako vždycky hraje hvězdnou roly v jedné z mých mnohých představ. Tahle kravina musí přestat.

Když se s ní konečně setkám pohledem, zjistím, že se usmívá. Načapala mě právě, že jsem si ji prohlížel? Díky bohu, že neumí číst myšlenky. Byl bych v prdeli, pokud by to uměla. Mít ji tady bude těžší, než jsem si myslel.

Odkašlu si, zatahám za kravatu kolem krku a o krok přistoupím. Najednou mám klaustrofobický pocit. „Nemusíš mě oslovovat pane Williamsi, Han.“

„Jak tě nazývaly tvé sekretářky?“

„Pane Williamsi,“ zachechtám se.

Podívá se na mě zpoza svých brýlí a jsem si sakra jistý, že moje srdce prostě vynechalo tlukot. Mohl bych se v těch jejích zatracených očích utopit. „No, pak tedy pan Williams.“

„Cítil bych se hloupě, kdybys mě tak oslovovala.“

„Jen v kanceláři,“ odpoví s úsměvem. „Kdekoli jinde budeš pořád Obr, bratrův otravný kamarád, nebo jen obyčejný starý Harry.“

„Otravný kamarád tvého bratra, jo?“ řeknu a přitáhnu si ji do kravaty.

„Ano,“ směje se.

„Odvolej to, Prcku.“

„Dobře. Jen mírně otravný… a jen příležitostně.“

Oba se smějeme, když ji pouštím. Vím, že není jako ostatní ženy. Věci s ní jsou tak snadné, stejně jako dýchání.

„Takže teď, když jsme si v tom udělali jasno, kde chceš, abych začala?“ Usměju se, když si dychtivě mne ruce. Líbí se mi její nadšení.

„Pojď, tvůj stůl je tady.“ Hlavou mi probleskne myšlenka, že její stůl přestěhuji k sobě do kanceláře. To bych si o problémy doslova koledoval; problémy, které nepotřebuji.

Položím svou ruku na spodní část jejích zad a vedu ji na recepci. Jakmile je usazená, přihlásím ji do počítače. „Tohle odpoledne mám konferenci, tak budu potřebovat, abys zkontrolovala, zda jsou všechny složky v pořádku. Také potřebuji, abys vytiskla kopie mých prezentací, co k tomu navazují.“

„To zní jako něco, co zvládnu.“

„Najeď na soubor Jensenovy fúze,“ řeknu, nakloním se a ukážu na něj na obrazovce. Zhluboka se nadechnu, když její ovocná a přesto květinová vůně naplní mé smysly.

„Tys mě právě očichal?“

„Co? Ne.“ Narovnám se v plné výšce a odkašlu si. „Proč bych tě očichával?“ Pronesu s kamennou tváří. Ježíš. Začínám vypadat jako nějaký očichávající šílenec. Na mou obranu, nemá vonět tak dobře. Musím se dát do kupy, jestli z toho mám vyjít bez úhony.

„Dobře. Nemusíš být tak defenzivní. Myslela jsem si, že jsem tě slyšela čichat.“

„Kdepak. Žádné čichání. Rozhodně jsem tě neočichával.“ Jsem takový zatracený lhář. Já jsem ji tak moc očichával.

„Dobře. Neočichával jsi mě,“ řekne a pokrčí rameny. „Uvolni se. Ježíš. O nic nejde.“

„E-mailem ti zašlu seznam úkolů, které potřebuji tohle ráno. Po obědě musíš připravit zasedací místnost pro mou prezentaci.“

S tím jsem se otočil a zamířil zpátky do své kanceláře. Potřebuji vzdálenost.

Je to bezpečnější.

***

Je krátce po jedné, když dorazím zpět do práce. Mám dobrých dvacet minut, než budu muset zamířit do konferenční místnosti na mou schůzku. Hanna jela celé ráno na plné obrátky a udělala vše, oč jsem ji požádal. Strávil jsem ten čas tím, že jsem prošel hromadu životopisů na svém stole. Čím rychleji najdu náhradu, tím lépe pro všechny. Ačkoli je na tuto práci dokonalá, a to jak po stránce výkonnosti, tak pečlivosti. A to ani nezmiňuji, jak zatraceně krásně vypadá, když sedí na recepci. Ale nemůžu ji tu mít.

Jsem překvapený, když vstoupím a nenajdu Hannu sedět za stolem. Nechal jsem ji v zasedačce, když jsem vypadl na oběd, ale téměř dokončovala přípravu.

Dveře od mé kanceláře jsou otevřené, tak prostě předpokládám, že je tam. Vstoupím, mé oči přelétnou po místnosti, ale nevidím ji. Když zaslechnu, „Sakra, sakra, sakra,“ vycházející z mé soukromé koupelny, zamířím tím směrem.

Zastavím se v cestě v okamžiku, kdy dorazím ke dveřím. Tam stojí předmět každé mé fantazie, naklání se nad umyvadlem a na sobě má jen tu kurevsky sexy sukni a bílou krajkovou podprsenku. Při tom pohledu mi penis v kalhotách poskočí.

„Hanno,“ pronesu, ale vyjde jen přiškrcené zasténání.

„Sakra.“ Otočí se a čelí mi. Špatný nápad. Teď mám přímý výhled, a ačkoli chci, nedokážu pohled odvrátit. Moje oči se uzamknou na jejích ňadrech a nehnou se. To mě poser. Přísahám, že kdybych se mohl v jejím výstřihu udusit, zemřel bych jako šťastlivec.

Když si odkašle, moje oči skočí k jejímu obličeji. Její pobavený úšklebek mi říká, že mě právě načapala, jak ji očumuju. Musel bych být slepý, abych se nepodíval. Balancuji tady na okraji pekla, a jestli se brzy nezakryje, možná spáchám ten nejstrašnější hřích. Už takhle jsem strávil polovinu dopoledne tím, že jsem si ji představoval ohnutou přes můj stůl.

Divím se, že se nesnaží zakrýt, ale na druhou stranu zůstávám silný. Moje oči zůstanou zaměřené na její obličej. Bojuji a jak vteřiny ubíhají, ztrácím odhodlání.

„Co to děláš?“ ptám se.

„Polila jsem si halenku kávou. Snažím se to přeprat před začátkem setkání, ale skvrna nechce zmizet.“ Strčím ruce do kapes kalhot a odvrátím pohled ke stropu. Nemůžu svým očím věřit, že mě nezradí. „Nemůžu jít na schůzku oblečená jen takhle.“

Má pravdu, to nemůže. Upřímně by mi to nevadilo, ale pravděpodobně bych začal být násilnický, kdyby ji ostatní svlékali pohledem. Vlastně vím, že ano. Tohle mi nepomůže, jak se z toho dostat.

Hanna je o dva roky mladší než já a Ethan. Když jsme byli na střední, já byl tím, kdo zastrašoval kluky, kteří se kolem ní ochomýtali. Kdokoli o ni projevil sebemenší zájem, byl na mém radaru. Víte, Ethan si myslel, že to dělám pro něj, dávám pozor na jeho malou sestřičku a všechno to kolem, ale ve skutečnosti jsem to dělal ze svých vlastních důvodů. Nechtěl jsem, aby ji měl někdo jiný. Vím, že je to špatné, když jsem ji nemohl mít ani já, ale jsem takhle sobecký. Vzhledem k tomu, že jsem toho moc neměl, ochraňuji to, co je moje. No, je moje v mé hlavě, ve skutečnosti k tomu nemá ani blízko.

„Vezmi si tohle,“ řekl jsem a sundal si sako. „Nemůžu se soustředit, když jsi takhle oblečená.“

Zasměje se, když si ho bere z mé ruky. „Je to jen podprsenka. Není to tak, že bys mě předtím neviděl v bikinách.“ Ach, viděl jsem ji v bikinách – tím začala ta zatracená posedlost.

„Prostě si to obleč,“ vybuchnu.

„Páni. Klídek, tygře. Jsem si jistá, že jsi už dříve viděl ženy více spoře oděné. Vlastně vím, že ano.“ Můj pohled polapí její, když říká tu poslední část. Je to jen zbožné přání, nebo zní dotčeně, a možná zahořkle kvůli své znalosti mých předchozích úlovků? Není žádným tajemstvím, že jsem si užíval, ale nejsem až takový děvkař. Druhý den zavolám a jsem dokonce schopen vyrazit na rande, jen ne dlouhodobě. Beze slova mě poslechne. „Nemůžu si na schůzku vzít tohle sako.“

Můj pohled cestuje po délce jejího těla. Moje sako jí dosahuje do půli stehen. Vypadá sexy, když má na sobě moje oblečení, i když je v něm prakticky utopená. Ale má pravdu, nemůže to mít na sobě. Mysli, Williamsi, mysli. Podívám se na hodinky a vidím, že máme méně než čtvrt hodiny. Není čas, abychom jí koupili náhradní oblečení, a potřebuji ji tam se mnou.

„Mám nápad,“ řeknu, když se otočím a vrátím do kanceláře. Zamířím ke dřevěnému obložení podél zadní stěny a zatlačím na jeden z těch, co skrývá mou malou vestavenou šatnu. Vždycky tu mám náhradní košile a obleky. Mnohokrát došlo k tomu, že jsem to táhl celou noc. To je důvod, proč jsem si tu zařídil vlastní koupelnu, abych se mohl osprchovat. Můj kožený gauč je vybavený rozkládací pohovkou.

Sundám z věšáku jednu nažehlenou bílou košili a zamířím zpátky do koupelny. „Obleč si to.“

Otočím se k ní zády a dopřeju jí čas, aby se oblékla. „Tohle si nemůžu vzít,“ zakňučí o několik minut později. „Vypadám v tom směšně.“

Má pravdu, vypadá. Stejně jako sako, i košile jí dosahuje do půli stehen a rukávy jsou tak dlouhé, že jí zakrývají ruce. „Pojď sem,“ přikážu jí. Uzavře vzdálenost mezi námi. Zadržím dech, abych nebyl v pokušení ji znovu očichat. Už mě dvakrát přistihla.

Několikrát sroluji rukávy, dokud je nemá těsně pod lokty. Dýchá zrychleně. Snažím se soustředit na něco jiného, než je zvedání a klesání její hrudi. Těsná blízkost našich těl je příliš. „Sundej si pásek a oviň si ho kolem pasu.“ Když to udělá, vytáhnu košili nahoru a přes pásek pomůžu maličko poupravit délku. „Hotovo,“ pronesu hrdě.

„Stále vypadám směšně.“

„Ne, nevypadáš. Vypadáš sexy.“ Ta slova opustí má ústa dřív, než vůbec zaregistruji, co jsem řekl.

Slyším, jak zalapá po dechu. „Myslíš, že vypadám sexy?“ I kdyby na sobě měla papírový pytel, pro mě by vypadala překrásně.

Nemůžu se ani přinutit pohlédnout jí do očí. Jsem takový zbabělec. Můj pohled místo toho putuje dolů na hodinky. „Kurva, to už je hodin. Měli bychom jít.“

Ano, rozhodně mířím do pekla.