TB - 12. kapitola

Překlad: Cukýna

Ach, do hajzlu…

Hanna

Ve chvíli, kdy se Ethan vrhne směrem k Harrisonovi, upustím boty, které jsem držela v ruce a sáhnu po něm. „Ty hajzle,“ zuří, popadne ho za košili a přibouchne ho zády ke zdi. „Věřil jsem ti.“

Ubohý Harrison tam jen stojí. Dokonce se ani nebrání. Je to, jakoby se domníval, že si zaslouží cokoli, co se mu můj bratr chystá udělat. Nezaslouží. Neudělal nic špatného. Co je mez mnou a Harrym je soukromé a nikomu do toho nic není. Není můj otec. Moji rodiče Harrisona milují a já vím, že nebudou mít problém s tím, že jsme spolu. Ani Ethan by neměl.

„Mrzí mě to,“ říká Harrison splaskle. Ta devastace, kterou vidím v jeho tváři, mi láme srdce. Je to hodný chlap a tohle si nezaslouží. Konečně porozumím tomu, proč tak váhal ohledně toho, říct o nás mému bratrovi. Ti dva byli kamarádi tak dlouho, co si vzpomínám. Jsou jako bratři a jejich pouto je tak silné. Doufám, že tohle jejich přátelství nezničí. To je ta poslední věc, kterou chci, aby se stala.

„Ethane,“ zakřičím, popadnu ho za ruce a snažím se ho ze všech sil vypáčit z Harrisona. Je to k ničemu. Sice jsem hodně vzteklá, ale on je příliš silný. „Pusť ho.“

„Nepleť se do toho, Hanno,“ řekne a odstrčí mě dozadu. Tehdy se všechno podělá.

„Nestrkej do ní,“ ušklíbne se Harrison a strčí ho do hrudi.

„Ne!“ zakřičím, když Ethan zvedne pěst a udeří Harrisona do úst. Tentokrát skočím bratrovi na záda. Odmítám tu stát a nechat ho tohle dělat.

„Nech ho být,“ pláču. Moje oči se krátce přesunou k Harrisonovi a to zranění, které vidím, že se mu v nich odráží, když si stírá krev z roztrženého rtu, mě přiměje k pláči. Zbožňuji svého bratra, ale v tuhle chvíli ho nemám ráda. Chová se jako naprostý kretén.

Ethan si povzdechne, pustí Harrisonovu košili a udělá krok vzad. „Jdi si pro věci, Hanno, odcházíme.“ Podle tónu jeho hlasu můžu říct, že je také zraněný, ale nemá právo sem přijít a udělat to, co udělal.

„Co ti dává právo mi říkat, co mám dělat?“ vyštěknu.

„Nebudu to opakovat. Popadni své věci, jdeme.“

Chystám se mu říct, kam si svoje požadavky může strčit, když mě Harrison přeruší. „Prostě jdi, Hanno.“ Naléhavý pohled v jeho tváři bolí, ale ne tolik, jako jeho slova. Co mi to říká? Že to teď končí? Rozmlátím mu koule, pokud ano. Myslela jsem si, že pro něj něco znamenám. Jestli odhodí to, co máme pryč, jen kvůli mému bratrovi dutohlavovi, budu zničená.

„Můžu být s Harrisonem chvíli o samotě?“ požádám Ethana a zúžím oči, když mluvím. Jestli mi tohle zničí, nikdy mu to neodpustím.

„Dám ti jednu minutu.“ Věnuje mi pohled, který říká, že to myslí doopravdy. Kdo si do prdele myslí, že je? Když se otočí k odchodu, ukáže prstem Harrisonovým směrem. „Drž se kurva dál od mé sestry, slyšíš?“ Bože, právě teď bych ho mohla udeřit za to, jak se chová.

Čekám, dokud nevyjde na chodbu, než přistoupím k Harrisonovi. Můj uslzený pohled se uzamkne s jeho, když se snažím a hledám jakýkoli náznak, že jsme v pořádku. „Je mi líto, že ti tohle udělal,“ řeknu, natáhnu se a láskyplně přejedu palcem jeho ret. Vidím slzy, které se mu tvoří v očích, když se pohledem přesune na podlahu. „Prosím, neříkej mi, že je tohle konec.“ Sklouznu rukou kolem jeho pasu a opřu si hlavu o jeho hruď. „Potřebuji tě.“

Uleví se mi, když okolo mě obtočí paže. „Také tě potřebuji, Han,“ zašeptá a sevře mě pevněji. „Tak moc tě potřebuji.“

***

„Neměl jsi zasrané právo,“ zuřím, když s bratrem kráčím vstupní halou Harrisonova bytového domu. Jsem na něj právě teď tak naštvaná, že bych mohla křičet.

Najednou se zastaví a otočí se čelem ke mně. „Opravdu? Jsi naštvaná?“

„Ano, opravdu,“ řeknu a strčím ho do hrudi. „S kým se budu vídat, do toho ti nic není.“

„Jak dlouho to trvá?“

„Jak jsem řekla, do toho ti nic není.“ Mohla bych spočítat na jedné ruce, kolikrát jsme se dostali za celý život do sporu. Jsem ráda, že na mně bratrovi záleží, a že je tak ochranářský, ale tam to končí. Nehodlám stát stranou a nechávat ho, aby zničil to, co s Harrisonem máme.“

„Odpověz mi, Hanno,“ zakřičí.

„Trhni si nohou,“ řeknu a znovu do něj šťouchnu. Je příliš velký a silný v porovnání se mnou, tak se ani nepohne. Ale i tak mi to dělá dobře. „Co dělám a s kým to dělám, je moje věc.“ Slzy mi proudí z očí, když se otočím a vyběhnu z budovy do noci. Za celý svůj život jsem na bratra tak drsně nepromluvila, ale ve vší upřímnosti, nikdy takhle nepřekročil linii, jako to udělal teď.

Je to dobrých dvacet minut chůze od Harrisonova bytu do bratrova domu, a je to pozdě v noci, ale je mi to jedno. Ani náhodou s ním právě teď nenasednu do auta. Jsem tak naštvaná, až se třesu. Moje nohy to pěkně odskáčou, protože mám vysoké podpatky, ale udělám to. Raději zlikviduji své nohy než jeho, protože to je to, co cítím, že bych právě teď udělala.

Poté, co mě Harrison láskyplně políbil na rozloučenou, řekl, že mi zavolá později. Bože, doufám, že to udělá. Mám nutkání zavolat mu sama. Potřebuji vědět, že jsme v pořádku.

„Nastup do auta,“ řekne Ethan a zastaví vedle mě.

„Nech mě na pokoji.“

„Hanno.“ Ignoruji ho a dál pokračuji v chůzi po chodníku. Dokážu být tvrdohlavá, když chci, a neexistuje způsob, že bych se vzdala. Zrychlím chůzi, což je zbytečné. Ethan je v autě, takže i kdybych běžela, pořád bude schopný udržet se mnou krok. „Prosím.“

„Dělej si, co chceš. Nenastoupím k tobě do auta.“

„Pojedu vedle tebe celou cestu, jestli budu muset.“

Pokrčím rameny, protože v tuhle chvíli je mi to ukradený.

Vytáhnu si z kapsy telefon a zapnu ho. Moje jediná myšlenka právě teď, se týká Harrisona. Chci mu poslat zprávu a znovu se omluvit. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nebyla vyděšená kvůli tomu, co tohle s námi udělá. Je to o hodně horší, než jsem očekávala.

Leknu se, když můj telefon zazvoní. Můj pulz začne uhánět, když se domnívám, že je to on, ale když se podívám na obrazovku, vidím, že je to jen Michelle.

„Ach můj bože, Hanno. Kde jsi? Ethan tě teď hledá. Snažila jsem se ti zoufale dovolat od chvíle, co odešel, jen v případě, že jsi s Harrisonem. Vím, že jsi nic neprozradila, ale…“ Její hlas se vytrácí. Nenávidím, že jsem to před ní tajila, ale jak Harrison řekl, není to něco, co by měla skrývat před svým manželem.

„Našel mě,“ řeknu a hlas se mi zlomí.

„U Harrisona?“

„Ano.“

„Do prdele. Jak to vzal?“

„Špatně. Udeřil Harrisona do pusy a řekl mu, ať se ode mě drží dál.“

„Cože?“ zakřičí. Ten hlasitý zvuk mě přiměje odtáhnout telefon od ucha, ale pořád ji můžu slyšet. Lidé v Číně ji pravděpodobně můžou slyšet. „Kde jsi?“

„Jdu po hlavní ulici s tvým debilním manželem, který jede vedle mě, protože odmítám nastoupit k němu do auta.“

„Ach, Han.“

„Nenávidím ho za to, co udělal, Shell,“ pláču.

„Drahoušku… Právě teď jdu k autu. Přijedu si pro tebe.“

„Děkuji ti.“ Jsem tak vděčná, že ji mám. Alespoň ona vidí, jak se k sobě s Harrisonem dokonale hodíme.

Utřu si slzy z očí hřbetem ruky, jakmile ukončím hovor. Právě teď bych byla v bratrových botách velice nerada. Michelle se mu chystá po právu uříznout koule.“

„Nastup do auta, Hanno,“ volá na mě znovu Ethan vedle mě, tak mu ukážu prostředníček a pokračuji v chůzi. To by dřív muselo zamrznout peklo, než bych nastoupila k němu do auta.

Znovu otevřu zprávy a rychle něco napíšu Harrisonovi.

                                                     Já: Omlouvám se. Doufám, že tohle nezmění věci mezi námi. Miluji tě… je to šílené, jak moc. Prosím, nedopusť, aby to byl náš konec. Potřebuji tě. X

Je to teprve podruhé, co jsem mu to řekla, ale miluji ho. Páni, jak já ho miluji. Doufám, že ví, jak moc. Nenávidím, že to bude napjaté kvůli mému vztahu s bratrem, ale nenechám ho, aby stál v cestě mému štěstí. Nikdy jsem nebyla šťastnější, než jsem s Harrisonem. Chtěla jsem ho tak dlouho. Nikdy mě nenapadlo, že ho skutečně dostanu. Celé roky jsem si myslela, že mě takhle nevidí, ale teď jsem moudřejší. Možná do mě ještě není zamilovaný, ale něco cítí. Tím jsem si jistá. Nepotřebuji slova. Jeho dotek… jeho polibek – to mluví samo za sebe. Také to vidím v jeho očích, když se na mě dívá. Nikdo se na mě nedíval tak, jako on. Způsobuje to, že se uvnitř celá rozteču a srdce mám tak plné.

Uplynou minuty, než se Michelle konečně ukáže. Zastavím se, když vidím, že to otáčí v protisměru, než zastaví za Ethanovým autem. Od Harrisona stále žádná odpověď nedorazila, což mi dělá starosti.

Je z auta rychlostí blesku a obejme mě. „Bude to v pořádku, zlato. Všechno bude v pořádku.“

„Co tady děláš?“ říká Ethan, který si stoupne vedle nás.

„S tebou se vypořádám během minuty,“ odpoví Michelle. Tón jejího hlasu mě tak trochu přiměje, abych se o něj strachovala. Sice jeho ženu hodně miluju, ale někdy může být ničitelkou koulí. Za jejími zády o tom všichni vtipkujeme. Ale šel do toho dobrovolně. Způsob, jakým se k Harrisonovi choval, byl přehnaný.

O krok ustoupím, utřu si slzy z tváře a v rychlosti skočím pohledem k Ethanovi. Když natáhne ruku a tře mi záda, uhnu. Ten zraněný a utrápený pohled, který vidím v jeho očích, mi trhá srdce. Vždycky byl takovým úžasným bratrem, ale dokud to nenapraví, jestli je to vůbec možné, neodpustím mu.

„Myslíš si, že budeš schopná dojet mým autem domů, Han?“ ptá se Michelle. „Já bych jela s tvým bratrem.“ Zúží oči, když na něj mluví.

„Zvládnu to odřídit,“ řeknu. Nejsem si jistá, jestli jsem, ale pokud to znamená, že nebudu sedět v autě se svým bratrem, pokusím se. Předkloním se a políbím ji na tvář. „Děkuji.“