TB - 11. kapitola

Překlad: Cukýna

Něco za něco…

Harrison

Přehodím svou ruku kolem Hanina ramene a přitáhnu si ji k boku. „Večeře byla příjemná,“ řekne a usmívá se na mě. „Přeji si, abychom tohle dělali častěji.“

Já také.

Vklouzne rukou kolem mého pasu a opře si hlavu o mou hruď, když jdeme zpátky k mému autu. Vzal jsem ji do restaurace asi dvacet minut jízdy od místa, kde bydlíme. Čistě proto, že jsem zbabělý kretén a nechci narazit na někoho, kdo by mohl varovat Ethana. Něco za něco. Nemohu takhle dál… nemůžeme v tomhle pokračovat. Čím déle zabere, než se přiznám, tím těžší bude kápnout božskou.

Otevřu dveře spolujezdce a jemně políbím Hannu do vlasů, než vleze dovnitř. Je jedinou osobou, s níž jsem kdy byl schopen vidět budoucnost, ale musíme to sdělit její rodině, než o tom začnu dokonce uvažovat. Není to tak, že bych si ji mohl v rychlosti uprostřed noci nebo dne tajně vzít, ačkoli mě ta myšlenka napadla. Je to směšné. Celá tahle situace způsobuje, že se cítím jako zatracený blázen.

„Ještě nejsem připravená vrátit se domů,“ řekne Hanna, natáhne se přes řadicí páku a položí mi ruku na nohu.

„Po pravdě řečeno,“ odpovím s povzdechem a pohlédnu na ni, „Nejsem připravený tě vrátit.“

Na jejích rtech zacuká smutný úsměv. „Takhle to teď mezi námi bude, Harry? Budeme se přede všemi skrývat?“

Dlouze vydechnu a přesunu svůj pohled zpátky na silnici. Vadí mi, že ji tahle situace zneklidňuje. Ani já si v ní nelibuji, ale z hlouby duše vím, že až to Ethan zjistí, vstoupí mezi nás. Zkurveně bouchne vzteky.

„Mluv se mnou,“ prosí a stiskne mi nohu. „Je to kvůli Ethanovi? Nebo je to proto, že do toho nejdeš naplno tak, jako já? Jsem velké děvče, Harrisone. Jestli je to pro tebe jen zábava, řekni mi to. Nechci marně doufat.“

Nasměruji auto na stranu silnice a zajedu na parkoviště. Nechci, aby si myslela, že je pro mě jen pobavením. Je o moc víc než tohle. „Tak tohle si myslíš?“ ptám se a obtočím její ruku svou. Jsem zraněný, že tuto myšlenku vůbec zvažovala.

„Když jsme spolu, všechno se zdá tak dokonalé. Ale čím déle to trvá, tím víc skeptická se stávám. Opravu tě mám ráda, Harry. Myslím si, že to víš.“ Její pohled se přesune na její klín, než pokračuje. „Ale vadí mi, že se před každým skrýváme. Nesnáším, že svou rodinu klamu. Nenávidím, že tě vidím pouze v práci. Potřebuji víc. Potřebuji tebe. Celého.“

„Pojď sem.“ Natáhnu se a vtáhnu si ji do náruče, když vidím, jak se jí v očích lesknou slzy. Cítím se jako bastard. Tohle všechno je moje vina. „Mrzí mě, že jsem tě dostal do takovéhle situace. Také nenávidím, že se přede všemi skrýváme. Věci jsou až moc dokonalé tak, jak teď jsou. My jsme perfektní…“ Nechám slova vytratit. „Všechno se změní, jakmile se to dostane ven a to mě děsí. Nechci tě ztratit, Han.“

Odtáhne se a uchopí můj obličej do dlaní. „Nikdy mě neztratíš. Jsem v tomhle na dlouhodobou trať, pokud mě chceš. Ethan to bude muset přijmout, ať se mu to líbí či nikoli. Ale opravdu si myslím, že v tomhle reaguješ přehnaně. Zbožňuje tě. Ano, nejspíš bude v šoku, ale upřímně si myslím, že bude v pohodě.“

„Opravdu?“ přeji si, abych cítil tutéž jistotu, jako ona.

„Opravdu.“

„Nechceš na chvíli zajít ke mně domů?“

„A co Ethan?“

„Zítra si s ním promluvím.“

Možná to znovu odložím, ale tentokrát to tak myslím. Zítra mu to řeknu. Ale dneska večer si ji chci jen užívat. Kdo ví, kam nás to zavede, až se tahle novinka dostane ven.

***

Přetočím se a přitáhnu si její měkké tělo na své. Přeji si, abych ji nemusel nechat jít. Můj pohled se přesune k hodinám na nočním stolku. Je skoro devět. „Pravděpodobně bys měla jít. Je docela pozdě.“

„Kéž bych nemusela.“

„To jsme dva,“ řeknu a opřu své čelo proti jejímu. „Zítra, jakmile tohle všechno bude venku, můžeš zůstat přes noc, kdykoli pak budeš chtít.“

„To bych ráda,“ odpoví a otře své rty proti mým. „Možná mě budeš mít plné zuby, protože tu budu strašně moc.“

„Nikdy,“ zasměju se. „Jsem překvapený, že Ethan neodpálil tvůj telefon v údivu nad tím, kde se nacházíš.“

„Vypnula jsem ho, když jsme opustili restauraci,“ přiznává s menším pousmáním. Ačkoli to byl moudrý tah, nezmirňuje to otravný pocit viny, který mi několik dní způsobuje nevolnost žaludku.

Vyženu tu myšlenku z hlavy a dám jí spalující polibek. Něco málo, abych přežil do zítřka. „Obleč se a já tě odvezu zpátky do firmy, kde si vyzvedneš auto.“

„Nebude ti vadit, když se v rychlosti vysprchuji? Pravděpodobně od svého velkého bratra dostanu prověrku třetího stupně, až se dostanu domů, protože jsem mu neřekla, že se vrátím tak pozdě,“ protočí oči, když mluví, „tak nechci, abych byla cítit sexem.“

Zasměju se a jemně ji políbím na nos. „To je pravděpodobně modrý tah.“

Pozoruji, jak vyleze z postele a posbírá své oblečení, než zamíří do mé koupelny. Kurva, její zadeček je pěkný. Ačkoli bych se k ní rád připojil, musím ji vzít domů. Ethan se bude bát, zejména proto, že mu neřekla, kde je. I když je dospělá žena, je vůči ní velice ochranářský. Vždycky byl.

Žaludek se mi zhoupne, když se přetočím na záda a zírám na strop. Mohu se jen modlit, aby se moje instinkty pletly, a Ethan to nevzal tak špatně, jak očekávám.

Jakmile je sprcha zapnutá, vylezu z postele a hodím na sebe tepláky a tričko. Odolávám nutkání připojit se k ní. Můžu se osprchovat, až se vrátím.

Popadnu svůj telefon z mého saka a vidím, že je vybitý, tak zamířím do kuchyně, kde ho dám do nabíječky. Možná se mi Ethan také pokoušel dovolat. Máme tu štěstí v neštěstí. Lžu mu pokaždé, kdy mi v posledních několika týdnech zavolal. Tvrdím mu, že mám hodně práce a další kraviny, a to je důvod, proč jsem se nezastavil. Je to nejdelší doba, co jsem ho neviděl. I když to způsobuji já sám, chybí mi ten dutohlavec.

Poté, co připojím telefon, si vezmu láhev vody z ledničky. Zatímco odšroubovávám víčko a nesu si ji k ústům, ozve se zaklepání na dveře. „Harrisone, to jsem já, Ethan. Jsi tam?“

Do prdele!

„Do prdele, Do prdele, Do prdele,“ zamumlám si pod nosem a jdu ke dveřím. Hanna je pořád ve sprše, tak se ho možná zbavím dřív, než vyjde ven. Z koho si to dělám legraci, nemám na výběr. Musím se ho zbavit. Takhle na to nemůže přijít.

Popadnu klíčky ze stolku v chodbě, když procházím. Pozastavím se a zhluboka se nadechnu, než otevřu dveře. „Ahoj,“ řeknu a nastavím své tělo ve vchodu tak, abych mu zabránil ve vstupu.

„Proč neodpovídáš na telefonu, kreténe? Posledních několik hodin se ti snažím dovolat.“

„Vybil se mi. Zrovna jsem si to uvědomil. Teď ho nabíjím.“

Zdlouhavě vydechne. Vypadá vystresovaně. „Viděl jsi Hannu?“ Kriste pane.

Krátce se pozastavím, než odpovím. „Ne. Proč?“ Mířím rovnou do pekla. Nemůžu uvěřit tomu, že mu lžu přímo do obličeje. Co můžu říct? ´Ano, posledních několik hodin strávila v mojí posteli a teď se snaží umýt pozůstatky našeho sexuálního dovádění?´ Kurva, nepřeji si zemřít.

„Ještě není doma. Bojím se o ni. Ani ona neodpovídá na telefon.“

Ztěžka polknu. Možná bych měl prostě vyjít s pravdou ven a říct to.

Ne, jsem zbabělec.

„Možná si po práci vyšla s kamarády?“

„Obvykle mi volá, když se vrátí pozdě.“

„Jsem si jistý, že je v pořádku.“ Položím mu ruku na rameno. „Uvolni se, není to dítě.“

„Pomůžeš mi ji najít?“

„Je mi líto, nemůžu. Zrovna jsem byl na cestě ven.“ Držím klíčky v ruce. „Jsem si jistý, že bude brzy doma.“ Vykročím vpřed, když mluvím, jako bych byl na odchodu.

„Kam jdeš?“ ptá se, když si mě prohlédne odshora dolů.

„Prostě ven.“

„Jdeš ven bez bot?“

Kriste pane. Nepromyslel jsem to pořádně. „Moje… hmmm… běžecké boty jsou v autě.“

Nakrčí čelo a věnuje mi skeptický pohled. „V poslední době se chováš divně. Co se to ksakru děje? Opravdu jdeš ven nebo se mě jen chceš zbavit?“

„Ne. Samozřejmě, že ne. Jen toho mám moc.“ Bože, tohle nenávidím. „Opravdu musím jít. Zavolej mi, až se dostane domů a dej mi vědět, že je v pořádku. Dobře?“

Zrovna, když si myslím, že je to v suchu, za sebou zaslechnu Hanin hlas. „Tvoje sprcha je obrovská.“ Kurva. „Vešlo by se ti tam klidně i deset lidí.“

Když Ethan zúží oči a odstrčí mě stranou, vím, že ji slyšel také. Takhle jsem nechtěl, aby to zjistil.

„Co to sakra, Hanno?“ zakřičí, když vejde do mého bytu.

Otočím se zrovna ve chvíli, kdy její tvář povadne a změní se ve strašidelně bílou. „Ethane.“

Nehybně tam několik vteřin stojí, než se otočí čelem ke mně. Neřekne ani slovo, není potřeba. Vražedný pohled v jeho očích mluví za něj.

Kurva!