Ricochet - 9. kapitola

Překlad: Peťa

Skoro jsem si počurala kalhotky. Ziplining by měl být ve všech civilizovaných kulturách oficiálně zakázaný. Na co jsem myslela, bylo, že můj mírný strach z výšek se vystupňoval na miliontý stupeň, když jsem se hnala přes deštný prales. Nikdy znovu.

Stejně tak jsem skoro měla infarkt. Jen ten zavrhl, abych sledovala svou sestřičku, jak klouže na provaze kompletně odshora dolů. Všechny její kamarádky na mě pořád křičely, ať křičím na ni, když svištivě klesala po hlavě přes stovku stop. Fakt jsem v tomto scénáři jediná šílená?

Když jsme se rozhodli jít zpátky do vesnice sníst si oběd, téměř jsem byla schopná líbat bezpečnou rovnou zem. Daisy vybrala venkovní café s tiki světýlky a Mayskými maskami houpajícími se ze slunečníků. Shromáždili jsme se kolem dlouhého piknikového stolu a já jsem se sotva soustředila na menu. Moje nervy se smažily ze vší té úzkosti a na kůži mě dráždila touha po uvolnění. Je to, jako by mě někdo pořád štípal a moje mysl odpovídala jen: jdi na záchod. Uvolni se. Uvolni se a budeš se cítit líp. Nenávidím to.

A vím, že už to nemůžu udělat. Čas dělat lepší volby nebo aspoň jednu, nezahrnuje vykašlání se na stůl holek, abych masturbovala na záchodě. Pomyšlení na ta slova ve skutečnosti způsobuje, že se na povrch dostává vina. Jo, chci se té hanbě vyhnout. Kromě toho Lo říkal, že si musím sex po telefonu zasloužit. Dát na nutkání den poté, co jsem dala příslib, že přestanu, mi udělí nula bodů.

Tak se snažím tvrději.

Zhluboka se nadechnu a zaměřím oči na menu, uvažuju o rybím tacos (pozn. tradiční mexické jídlo, v tortille) nebo kuřecí enchilada (pozn. rolka z kukuřičné tortilly s náplní a pokrytá chilli omáčkou). Holky začnou probírat kluky v jejich ročníku a úspěšně ignorují Rykea a mě, protože nemáme nic, co bychom k tomuto rozhovoru dodali.

Slunce způsobuje, že se mi čelo orosí potem a jedna z holek si stěžuje, že potřebuje, aby sem přesunuli větrák, jen aby je zchladil. Ryke objedná extra džbánek vody, aby je umlčel.

Když číšník odchází, Ryke mě šťouchne do ruky a tichým hlasem se zeptá: „Jaký byl Lo?“

„Zlý,“ odpovím. „Ale dobře zlý, myslím. Dává to smysl?“

„Jo. S Lo dává.“

Přála bych si, aby tu byl v Mexiku s námi. Možná příští rok nebo během jarních prázdnin si budeme moct užít společný výlet. Pokud bude na místě, kde bude moct být obklopený alkoholem, tak jo. On, střízlivý. Já, ne tak kompulsivní ohledně sexu. To zní docela pěkně, i když je trochu těžké si to představit.

„Hej, viděl někdo Daisy?“ zeptá se Cleo.

Vzhlédnu od svého menu a zběsile se dívám kolem stolu, přičemž si všimnu její prázdné židle.

„Myslela jsem, že jde na záchod,“ říká Harper.

„Právě jsem přišla ze záchodu. Nebyla tam. Zkontrolovala jsem kabinky,“ řekne nám Cleo.

Moje hlava šlehne k Rykeovi, oči vyvalené. A on okamžitě říká: „Uklidni se. Pravděpodobně je někde tady kolem.“ Zvedne se od stolu. „Půjdu se zeptat hostesky, jestli ji viděla.“ Odsune si svoje wayfarers a se ztuhlými rameny vstoupí do café. Vidím, jak se mu z červeného tílka trochu napnou svaly. Aspoň pokud ji najde s klukem, možná ho bude moct zastrašit čistou fyzickou silou.

Vytočím Daisyino číslo, snažím se odstrčit stále se ozývající myšlenky ohledně toho, jak jsme v cizí zemi. A i přesto, že zůstáváme v turistických částech, může se stát cokoli. Daisy má na přípravce francouzštinu. Ne španělštinu. Pokud ji někdo unese, nebude schopná rozumět, co se děje.

Moje úzkost při pátém zazvonění dosáhne vrcholu. „Zvedni to!“

Linka klikne. „Ahoj, tady Daisy. Ne Duck a ne Duke. Rozhodně ne Buchanan. Jsem Calloway. Pokud jste se nespletli, pak mi po pípnutí zanechte své jméno a já vám zavolám zpátky, až se vrátím z měsíce. Nečekejte. Může to chvíli trvat.“ PÍÍÍP.

Radši přeruším linku, než bych jí tam nechala ostrý vzkaz. Pravděpodobně jen mluví s někým na baru nebo něco… oh Bože.

„Neodepisuje mi,“ reptá Katy. Pár dalších holek říká, že ji taky nemůžou zastihnout.

„To jí není podobné,“ řekne Harper, její obočí stažené starostmi. „Je rychlík v psaní.“

„Myslíš, že se stala Natalii Holloway?“ (pozn. tohle tak úplně přeložit nejde, ta otázka je myšlena jako sloveso, že zHollowayovatěla, nebo prostě nějaká taková hovadina a pro vysvětlení tato osoba se ztratila na výletě se střední školou v Arubě, její tělo nebylo nalezeno, ale asi byla zabita a nakonec byla prohlášena za mrtvou) vykřikne Katy šeptem.

„Nepoužila jsi právě její jméno jako sloveso,“ vynadá jí Cleo.

Ryke se vrátí a hodí na stůl svazek účtů. Jeho nasraný a starostlivý výraz zneklidní můj žaludek, kombinace, která se mi právě teď nelíbí. „Holky.“ Kývne na všechny, aby se zvedly. „Nechte svoje pití. Musíme si zavolat taxíka.“

Vystřelím od stolu a rázně jdu vedle Rykea, když jdeme na ulici zavolat několik taxíků. „Co se stalo?“ zeptám se. „Kde je?“ Auta zatáčí do a ven z dlouhé turistické třídy a žluté taxi dodávky vjedou na stranu, aby nás posbíraly. Vzduch je plný vlhkosti a ze zatravněných středů vyčnívají křivě nakloněné palmy. I uprostřed údajného tropického ráje musí jít něco špatně.

Tře si zadní část krku. „Hosteska řekla, že ji viděla odejít s mužem“-

To je vše, co slyším. Otočím se, abych vyrazila po chodníku, chystám se běžet a z plných plic křičet její jméno.

Ryke mě popadne za ruku a strhne mě zpátky. „Než půjdeš zavolat zkurvenou Pobřežní hlídku,“ říká drsně, „myslím, že možná vím, kde je.“

„Jak?“ zeptám se, v plicích mě dloube strach.

Kývne na první skupinu holek, aby vlezly do nejbližší dodávky. „Nastupte si,“ řekne jim. „Tesso, ty taky.“ Katy Perry našpulí pusu, očividně doufá, že pojede ve stejném taxi jako on. Ale z toho, co mi Ryke řekl, ona je ta, od které chce zůstat hodně daleko.

„Ryke!“ vykřiknu. Potřebuju odpovědi. Daisy je moje malá sestra. Holka, která se ploužila za Rose a za mnou jako malý stín. Jen kvůli ní jsme o pět let navíc předstíraly, že věříme na Santa Clause. Nemůžu ji ztratit kvůli mexickým drogovým lordům nebo únoscům nebo sexuálním násilníkům nebo kurva čemukoli. Ne za mého dohlížení. Udělala bych víc, než jen zavolala Pobřežní hlídku. Sehnala bych mariňáky, armádu, letectvo, vojenské para-zkurvené-šutisty. Nechala bych kvůli ní létat po okolí země dvacet vrtulníků. Možná je to nepřiměřené a mají lepší věci na práci. Ale nestarám se.

„Nastup si první,“ řekne mi a kývne na poslední taxi. Vlezu dovnitř poté, co dá adresu prvnímu a druhému řidiči. Harper sedí po mé levici. A pak dovnitř skočí Cleo a rozplácne se po mé pravici. Jak sakra jsem se dostala do sendviče mezi ně?

Ryke si zabere místo spolujezdce u řidiče. „Jeďte za těmi taxíky,“ řekne mu. „Rychle.“ A dodávka uhání pryč.

Cleo se nakloní dopředu, její loket se mi zaryje do stehna. „Je v pořádku?“ zeptá se Rykea, přičemž strčí hlavu mezi sedadla.

Zajímá mě stejná věc, Ryke. Potřebuju tu nějaké info.

„Hosteska řekla, že chlap, se kterým odešla, je místní zaměstnanec cestovní kanceláře. Dala mi seznam míst, na která bere turisty.“

„Takže nebyla unesená?“ řekne Harper.

„Ne dokud si neuvědomí, kdo je,“ dodá Cleo.

Po obou střelím zlostným pohledem. „To nepomáhá.“ Můj žaludek poklesne a zauzluje se. Zírám na Ryke na předním sedadle. „Jak víš, na které místo ji vzal?“

„Mám pocit“-

„Pocit?“ odseknu. „Ryke, chybí a sotva ji znáš“-

„Znám ji dost,“ říká. „Je zkurveně impulzivní a smělá, trochu příliš troufalá a příliš zkurveně nebojácná.“

To zní zhruba správně.

„Důvěřuj mi, Lily.“ Natáhne krk přes rameno, aby se na mě podíval a Cleo trochu couvne, znovu se opře o svoje sedadlo. „Slibuju, že ji najdu. Nedovolím, aby se té holce cokoli stalo, okay?“ V jeho očích pulzují jistota a odhodlání. Jen doufám, že vybral správné místo. Radši bych ji nenaháněla po Mexiku, abych zjistila, že ji nakonec unesl turistický průvodce.

Jednou přikývnu a Cleo mě opravdu vezme za ruku a lehce stiskne. Soucit – něco, na co nejsem od lidí zvyklá. Zvláště od holek.

Věnuju jí slabý úsměv a ona mi ho vrátí. Taxík roluje do zastavení a Cleo otevře dveře. Lezeme ven a s klapáním narážíme na beton. Holky z dalších taxíků před námi se dávají dohromady a všichni se shromažďujeme poté, co dodávky odjedou. Nemám žádnou představu, kde jsme. Dole pod svažujícím se kopcem si všimnu skupiny turistů, která zírá na stranu nažloutle hnědého útesu. Slyším řev oceánu a cáknutí, když do skály narazí voda. Vlny s bílými vršky proudí do průrvy, která odděluje turistickou vyhlídku od útesu. A dav sleduje skálu a vodu. Vím, co to je, ale nechci tomu uvěřit.

Ryke prakticky běží k turistům z kopce dolů a holky si dají načas, než ho následují. Sprintuju, abych ho dostihla.

„Šla se potápět?“

„Ne,“ řekne úsečně a dostává se dolů. Prohlíží obličeje, snaží se mezi lidmi najít ten Daisyin a já následuju jejich pohled k útesu.

Moje srdce skoro exploduje. Protože skupina pěti mužů s bronzovou pletí stojí na straně útesu o čtyřiceti stopách, někteří místní ještě výš na vrcholu, pravděpodobně osmdesát stop. A jeden skočí, jeho tělo se prohne, jak padá.

Rovnou.

Do průrvy dole.

Oh. Můj. Bože.

Udělá malé cáknutí, ale všechno, co vidím, je skála a pak skála a pak malý kousek vody, který mohl snadno minout. Do. Hajzlu.

Kde je moje sestra?! A pak ji uvidím. Nestojí s turisty na „bezpečné“ straně, kde jsme my. Ne, nějak si našla cestu na útes. Bosá, lne k prostředku skály a pádí vpřed, když ji jeden z potápěčů nasměruje, kam umístit nohy.

Přiložím si dlaně k puse. „DAISY!“ křičím, dokud mě nepálí hrdlo. Je blázen. Nepříčetná.

Ryke po mém boku zamrzne a vydá řadu nadávek.

„Musím se k ní dostat,“ řeknu, žebra se mi kolem plic stahují. Nemůže skočit. Není trénovaný potápěč. Jsme v Acapulcu, Mexiku, kde se muži potápěli ze skalní římsy pravděpodobně tisíckrát, přičemž si načasovali rychlost vln narážejících do skály, věděli přesně, které místo trefit. Ona neví nic!

„Ne,“ řekne mi Ryke. „Já se k ní dostanu. Budeš mít záchvat paniky v půlce cesty nahoru na zkurvený útes. Jen tu zůstaň. Dohlížej na holky. Zkurveně se nadechni.“ Vypadá, že taky jeden nádech potřebuje. Neplýtvá další sekundou na mluvení se mnou. Vyrazí pryč směrem, odkud jsme přišli, snaží se najít cestu na stranu útesu.

Jen sleduju skvrnku jejích blond vlasů, které jsou svázané do copu na jejím rameni. Přikývne, když místní potápěč ukáže na vodu pod nimi a pak kývne ke skále. Aspoň ji poučuje, je všechno, na co myslím. Pokud skočí, mohla by zemřít nebo mít otřes mozku. Tohle není v plánu cesty.

„Oh můj Bože,“ vykřikne Cleo, když se dostane k mému boku. Její prsty se stočí kolem kovového bezpečnostního zábradlí. „Je to Daisy?“

Holky zalapají po dechu, jak se mačkají kolem. Všechny bleskově vytáhnou své mobilní telefony, aby nahrály nadcházející smrt mé sestry. Její prsty na nohách ční ze skalní římsy, ne moc, aby se s nimi zapřela.

Plánuje skočit. Není tam nahoře kvůli podrobné prohlídce útesu. Tohle je její představa zábavy.

„Je blázen,“ řekne Harper se zavrtěním hlavou.

Další místní potápěč skočí z okraje a plachtí ve vzduchu se zkušenou přesností. Potopí se po hlavě do správného místa ve vodě a muž poučující Daisy pořád mluví, jako by to byl nějaký druh názorné ukázky pro ni.

Daisy přikývne, ani trochu vyděšená. Prakticky můžu vidět, jak se její oči rozsvítí úžasem a vzrušením.

„Chystá se skočit?“ zeptá se Harper. „Všude tam jsou skály.“

Cleo nervózně svírá zábradlí. „Tohle není oceán. Tohle je tak malé jako řeka. Neměla by skákat do toho?“ Ukáže k plně modrému oceánu, který naráží do severní části útesu, ale Daisy je na straně, v části, kde oceán proudí do té malé průrvy mezi naší vyhlídkou a horou, kde leze jako pavouk.

„Viděla jsem tyhle typy potápěčů už dřív,“ říká Katy (nebo spíš Tessa) a mlaskne žvýkačkou. Přitočí se vedle Cleo. „Je tam malý okruh, kde je to opravdu opravdu hluboké a pak kromě toho je to plytké a opravdu opravdu skalnaté.“

Kde je Ryke?!

„Sklapni,“ vyštěkne na ni Cleo. „Vážně, sklapni.“

A pak uvidím Rykea, jak vystupuje po útesu, zatímco popadá výřezy ve skále a dává nohy do drnů, sune své tělo nahoru a pak znovu s vytrvalostí a silou. Nepotřebuje místního, aby mu ukázal cestu. Leze volně, uvědomím si. Solo free lezení. Bez lana. Hádám, že nějakým způsobem byl schopný udělat to, co plánoval, než jel na tenhle výlet.

Stejně jsem vyděšená.

Místní něco říká a jejich hlavy se otočí v Rykeově směru. Muž se posune blíž a natáhne ruku k Rykeovi, když ten najde jejich stezku. Potřese jí, jako by vítal hosta do jejich klubu na vrchu útesu. Ve skutečnosti nejsou na vrcholu. To by bylo příliš vysoko. Ale strana útesu je na uklidněnou už příliš vysoká.

Daisy vezme Rykea na vědomí a pak se podívá zpátky na vodu, když se jeho ústa začnou pohybovat. Jeho tvář zčervená a na krku mu začnou vyskakovat žíly, jak křičí. Kdybych byla blíž, zajímalo by mě, jestli bych viděla z jeho rtů letět slinu, až za hranicí rozzuřenosti.

Místní ho nechají říct, co potřebuje a pak se Ryke otočí k nim, trochu mluví, ale jeho pohyby jsou klidné, méně rozzuřené. Přikývnou a pak ukážou k vodě, přičemž odpoví zpátky. Bože, přála bych si, abych je mohla slyšet.

Když Daisy začne mluvit, myslím si, že Ryke možná uspěl v přesvědčování jí, aby se vrátila na parkoviště. Ale její ruce začnou gestikulovat, naštvaná a tak podrážděná jako on.

Hádají se.

On přistoupí blíž, jeho nohy napůl cesty na římse, jak překlenují stranu zkurvené hory. Jeho nos se dotýká jejího, jak se dostane do jejího obličeje, přičemž křičí. Její hruď se nadouvá a křičí zpátky. Jejich hlasy se začnou ozývat přes průrvu, ale ne dost hlasitě, aby bylo rozumět slovům nebo slabikám.

A pak se ona postaví zády k římse a něco říká místnímu muži. Přikývne a Ryke na ni křičí: „NE!“ Můžeme zcela slyšet strach a vztek, které se svíjejí v jeho hlase.

Ale je příliš pozdě.

Skočí.

Rovnou.

Ze.

Zkurveného.

Útesu.

Po hlavě.

Zadržím dech, moje rty se rozdělí, jak moje čelist poklesne. Ani ne celou sekundu potom, co se potopí, Ryke impulzivně skočí přímo za ní.

To… není dobrý. Oba, Lo i já, ztratíme sourozence v jeden den.

Co se zdá jako hodiny, čekám, až dorazí na hladinu. Čekám. Čekám. Voda se přivalí dovnitř a pak zpátky ven z průrvy v systematickém cyklu. Bílá pěna plácne do hladkých černých skal.

Kde je?

Ryke se vynoří první ve středu vody, trefí správné místo. Jeho hlava šlehá kolem, hledá Daisy. Točí se v kruzích. Z místa, kde stojím, můžu vidět paniku, která prošpikovává jeho oči a můj žaludek udělá tisíc salt.

„Ohmůjbože,“ zamumlá Cleo. „Kde je?!“

Ostatní holky drží své mobilní telefony, pořád nahrávají. Měla jsem si uvědomit, že Daisy bude ve větším nebezpečí tím, že bude dělat něco potenciálně život ohrožujícího, než že by byla unesena. Měla jsem mít rozhovor o žádném skákání z útesu kvůli své smrti, než výlet začal.

A pak její hlava rozruší hladinu vody, několik stop od Rykea.

Na místě, které se zdá být hlubokým bezpečným regionem.

Vypustím malé vydechnutí úlevy.

Ryke vypadá připravený na prasknutí cévy na krku. Vybije si svou agresi na vodě a cákne na ni. Ona cákne zpátky a začnou znovu křičet. Ona zavrtí hlavou a skončí plaváním pryč ke skalnatému břehu.

O deset minut později se objeví blízko vrcholu kopce, čekají na nás a kapají mokrem. Ryke si projede rukou svoje husté promočené vlasy. A Daisyino zelené tílko se přisaje k její štíhlé postavě, zatímco její džínové šortky se promáčejí. Všichni se rozejdeme a já slyším jejich hádku, když se přiblížím blíž.

„Řekl mi, kam dopadnout!“ vykřikne „v sedmé třídě jsem brala lekce potápění. Byla jsem v pohodě, Ryke!“ Opravdu brala lekce, teď si vzpomínám. Naše matka ji nutila dělat tunu věcí, snažila se najít její talent, dokud neskončila modelingem.

„Nechala jsi všechny své kamarádky ve zkurvené restauraci!“ křičí zpátky. „Tvoje sestra si myslela, že jsi byla unesena! Jak sobecká jsi?“

Zčervenají jí tváře. „Nemyslela jsem si, že se někdo bude starat…“

„Kravina,“ ušklíbne se. „Věděla jsi, že přijedeme za tebou. Věděla jsi, že tě vystopujeme a zničíme naše plány, abychom se ujistili, že jsi naživu. Chtěla jsi, abychom tě naháněli.“

Rychle zavrtí hlavou. „Ne. Jen jsem to chtěla udělat, ale věděla jsem, že by mě Lily nenechala. Tohle je důvod, proč jsem si vybrala Acapulco – kvůli tomuhle útesu. Je to známé. A je mi líto, že jsem všem zničila den, ale stálo to za to.“

„Mohla jsi zemřít,“ zavrčí, jeho oči se zúží takovým vztekem – já už bych se přikrčila. Daisy má ramena pevně uzamknutá, hlavu drží vysoko, pevná. Ryke má pravdu. Nic ji nevyděsí.

„Já vím.“

Dlouhou, dlouhou chvíli na ni zírá, a když dorazím, zaváhám nad ukončením jejich ostré hádky. „Chtěla jsi zemřít?“ zeptá se nakonec.

Daisy pár sekund mrká, ne zmatením. Je to, jako by tuto reakci očekávala. Pokrčí rameny a pak říká: „Mimochodem jak jste mě našli?“

„Volný pád,“ řekne jí. „Řekla jsi, že je to lepší než sex.“

Její rty cuknou do úsměvu. „Souhlasíš teď se mnou?“

„Tak zábavné, jak to bylo,“ říká drsně, „nikdy to nebude lepší, než píchání někoho, koho miluješ.“ Dodá: „Nedělej tuhle sračku znovu.“ A otočí se a kývne na bandu holek, aby ho následovaly zpátky na parkoviště.

Zachytím Daisyinu paži, než jde ke Cleo. Její slabý úsměv okamžitě spadne na okraj cesty nad mým zamračením, které je blízko slzám. Nikdy jsem nebyla víc vyděšená.

„Lily… omlouvám se. Můj úmysl nebyl vyděsit tě.“

„Co kdybys zemřela?“

„Nezemřela.“ Dotkne se mé paže a zatřese s ní. „No tak. Buď šťastná, jsme v Mexiku.“

„To není v pořádku, Daisy,“ řeknu. „Nemůžeš si jen tak odsprintovat, aniž bys někomu řekla, kam jdeš.“ Nikdy jsem nečetla příručku Velká sestra, tak se rozhodnu prostě jí říct, co cítím. To musí stačit. „Mohli jsme najít útes, který by byl pod dohledem, ne ten jasně určený pro profesionální, místní potápěče.“

„Chtěla jsem skočit z tohoto.“

Těžce povzdechnu. „Slyšíš se? Chtěla jsi tenhle? Zníš jako Cleo a Harper, zhýčkaná a mající nárok.“

Cukne sebou. „Omlouvám se. Opravdu.“ Zavrtí hlavou. „Neměla jsem…  Kdybych znala tvou reakci dopředu, zastavila bych se.“

Děsivá věc – nevěřím jí. Ani trochu.

„Okay.“ Není co jiného říct. Ryke ji podusil. Věnovala jsem jí nesouhlasný zdrcený pohled.

„Nejsem na tvém seznamu sráčů (pozn. shit list), že ne?“ zeptá se. „Upřímně, ani jsem si nemyslela, že nějaký máš.“

„Neměla jsem.“

Zalapá po dechu. „Takže jsem jediná osoba na něm?“

Nemůžu si pomoct, ale usměju se. Rozejdeme se zpátky spolu, její kamarádky dál před námi. „Hádám.“

„Co můžu udělat?“ zeptá se. Její oči se rozzáří. „Já vím! Dort. Dort napraví všechno.“ Zakřičí na holky: „Čas na dort!“

Vydají povzbuzování a tleskání a otočí se, aby nahrály Daisy kvůli konci jejich videí. Jsem si jistá, že tyhle budou cirkulovat po její přípravce delší dobu. Bude superstar. Ze všech špatných důvodů.

Ryke při tom oznámení otočí hlavu a pořád vypadá nasraně. Protočí oči a pevnou rukou si setřese vodu z vlasů.

„Víš, co mi řekl?“ řekne Daisy. „Řekl mi, že se chystám rozbít si lebku, krvácet do oceánu a být sežraná žraloky. A pak jde a skočí za mnou.“ Vydá podrážděný smích. „Nepotřebuju ho, aby byl můj hrdina, ukázal se, vyšplhal na útes a mluvil španělsky na místní“-

„Počkej, oni nemluvili anglicky?“

Daisy si uvědomí, že si tu malou část nechala vyklouznout. Zašklebí se, když bleskne omluvným úsměvem. „Říkali mi věci a já jen odpovídala zpátky se „Sí“ znovu a znovu. Pochopila jsem podstatu toho, co říkali, když pohybovali rukama. Měla bys být překvapenější faktem, že Ryke mluví plynně španělsky.“

„Nejsem,“ odseknu, „protože vyrostl s mámou tak neurotickou jako ta naše.“

„Ano?“ Její obočí se nakrčí.

„Neznám ji osobně,“ objasním. „Ale udržovala ho zaneprázdněným.“ Vyhnu se tomu, abych řekla tak jako tebe, protože jím nepotřebuje být přitahována víc, než si myslím, že už je. Jejich věkový rozdíl je ne-ne území. Ryke to chápe a já se bojím, že Daisy možná ne.

„Oh.“

Zaváhám. „Daisy, ne…“ zamiluj se do něj.

Setká se s mýma očima a dobře je přečte. „Jak jsi řekla předtím, Lily, je o sedm let starší… no, skoro o šest.“ Snaží se mi věnovat uklidňující úsměv, než se odpoutá od mého boku a dostihne Cleo, ale nejsem přesvědčená. Protože pohlédne dozadu na Rykea, když on si odloupne mokré tričko a vyždímá ho. Její oči těkají po jeho těle a já vidím ne tak dobrou budoucnost.

Nejsem si jistá, jak by Lo reagoval na Daisy a Ryke scénář.

Všechno, co vím, je, že by nebyl šťastný.